Krutá realita 28. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Výsledek sněmu a konečně spolu.

05.01.2011 (15:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1245×

28. Kapitola

Nathaniel:

Candls oznámil verdikt a celou místností to zahučelo. Někteří byli smutní a někteří zářili radostí. Já bohužel patřil do té skupiny, která nadšená z verdiktu nebyla. Nedokázal jsem to. Prohrál jsem.

Zvedl jsem se ze svého místa a Aladriel taky. Následovala mě. Před budovou jsme se s Aladriel rozešli. Když jsem dorazil domů, tak jsem si sedl do křesla a přemýšlel. Vůbec jsem nechápal, jak jsem mohl takhle fungovat.

Jednou jsem se setkal s Tallensem, který přišel o svou pravou lásku a nebyl schopný se ani pomstít. S nikým nemluvil a ani nevnímal. Normální doktoři ho označili za psychicky nemocného. Ale já cítil jenom smutek a stesk. Žádnou prázdnotu necítím. Chvíli jsem nad tím uvažoval.

Měl jsem k tomu několik vysvětlení. Buď Anna není moje pravá láska, což si teda opravdu nemyslím, a druhá možnost je, že Anna není mrtvá. Ale pak je tu další otázka. Kde je?

Bohužel to jsem nevěděl, ale byl jsem rozhodnutý po ni pátrat a doufal, že ji naleznu dřív, než bude mrtvá nebo z ní bude stará babička. Také tu bylo ještě něco. Musím se postarat o lidi, aby tu mohla Anna žít v poklidu, jestli se vrátí. Dokud si nebudu jistý, že Anna je mrtvá, je načase upírům a Tallensům zavařit život.

Nejprve musím zjistit, jak k tomu budou přistupovat mágové a čarodějnice. Tak nerad s nimi jednám. Hledal jsem v paměti, jaké čarodějnice znám, a u všech mi nabíhala husí kůže jen z toho, že bych jim měl zavolat a o něco je prosit. Pak mi na mysl padla Fiona.

Sice to nebyla moje kamarádka a ani známá, ale byla to Annina kamarádka. Mohl jsem se aspoň pokusit ji kontaktovat. Spojení jsem na ni neměl, ale Will ano. Vzal jsem telefon a vytočil Willa. Během prvních sekund zvedl telefon.

„Ahoj, ty taky žiješ?“ rejpnul si.

„Ahoj, jo žiju a něco od tebe potřebuji,“ oznámil jsem mu.

„A co to bude?“ ptal se poměrně opatrně. Měl asi strach, že ho za smrt Anny budu chtít taky potrestat a třeba mu přikázat, aby se nechal usmažit na slunci. Docela mě ta představa pobavila.

„Mohl bys mi, prosím, dát kontakt na Fionu?“ poprosil jsem ho. Jenže z druhé strany se ozvalo zvědavé:

„Proč?“ Sice se mi to nechtělo vysvětlovat, ale budu asi časem od něj potřebovat nějakou pomoc, tak bude lepší, když bude do všeho zasvěcený.

„Víš, je čas upírům a Tallensům trochu přiostřit život a lidi jim jen tak nedat. Proto potřebuji zjistit, jak se k tomu staví ostatní rasy a rád bych nejprve kontaktoval čarodějky a mágy. Když jsem pak přemýšlel, kdo by mi z těch čarodějnic mohl pomoci, tak jsem si vzpomněl na Fionu. Je jediná z těch čarodějnic, co znám, kterou bych byl schopný o to poprosit bez toho, abych se osypal,“ vysvětloval jsem mu. Jenže jakmile jsem se mu svěřil, tak se z telefonu ozval smích a nakonec ho od něj někdo převzal.

„Takže si myslíš, že já ti vyrážku způsobit nemůžu, jo? Aby ses nedivil,“ ozývalo se z telefonu rejpavým hlasem. Hned jsem poznal, kdo to je. Taky mi mohl říct o tom, že je s Fionou a já se nemusel ztrapňovat.

„Ahoj, Fiono.“ Snažil jsem se znít klidně. Nečekal jsem, že celý tenhle rozhovor nabere takových otáček.

„Ahoj, Nate,“ vrátila mi pozdrav a použila mou zkráceninu jména. Normálně bych ji okřikl a poučoval, ale teď jsem od ní něco potřeboval, tak jsem to nechal být. Jenže ona nemínila zmlknout. Prostě čarodějnice.

„Nechtěl bys za námi, Nate, dorazit? Akorát jsme se tu sešli a čekáme na Aladriel, aby nám poreferovala o detailech ze sněmu,“ informovala.

„Kdo tam je a kde jste?“ zajímalo mě. Uslyšel jsem jen lehké uchichtnutí a pak:

„Jsme u Ley a Damiena. Přijď. Bude se řešit, co budeme vyvádět dál. My jim jen tak lidi nedáme. Přece si pak nebudeme od upírů a Tallensů draze kupovat částečky lidských těl na naše lektvary,“ dodala. Její poznámka mě pobavila a částečně jsem ji byl vděčný, že k nějakému čarování nepoužila Annu.

„Dobře. Vyjíždím. Do půl hodiny tam budu,“ oznámil jsem ji a položil telefon. Je to asi poprvé, co budu spolupracovat s takovou sebrankou. Něco takového mohla vytvořit jen Anna...

Anna:

Tma a zase tma. Nic se nedělo a já nevěděla, co se mnou je. To budu jako zbytek věčnosti ve tmě? vrtalo mi hlavou. Občas jsem zavítala nějaká životní energie, ale ta během chvíle vždycky zmizela. Nedokázala jsem ji vůbec uchopit a udržet ji u mé. Proto jsem časem začínala být zoufalá.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem cítila, jak slábnu a já prostě umřít nechtěla. Byla jsem rozhodnutá bojovat až do konce. Musela jsem být mimo už několik dní, když se něco ve mně pohnulo a já začala slábnout rychleji než předtím. Ze všech sil jsem se snažila tomu zabránit, ale nic nefungovalo. Cítila jsem, jak moje srdce jednou vynechalo, a bála se nejhoršího.

Nevěděla jsem, co mám dělat a přála si, aby mi někdo přišel pomoci a představte si. Mé přání bylo vyslyšeno. Najednou se vedle mé životní energie objevila jiná, vypadala velmi silně.

„Ahoj, jmenuji se Camiel a potřebuji, aby ses se mnou spojila,“ vyslovil, co chce. Chvíli jsem nad tím uvažovala, a i když mi hrozila smrt, rozhodla jsem se být opatrná.

„Kdo jsi a co se pak pro mě změní?“ zeptala jsem se.

„Kdo jsem, ti vysvětlím později a jediné, co se pro tebe změní je, že občas já ucítím tvé silnější nálady. Třeba když budeš hodně smutná nebo do někoho zamilovaná. A pokud mi krátkodobé spojení s tebou neumožníš, tak zemřeš ty i Cristal.“ Jakmile to dořekl, tak jsem měla jasno a spojení jsem mu povolila.

Cítila jsem, jak spojil naše životní energie a do mého těla začal dopovat spoustu energie. Mé tělo sílilo a dokonce si myslím, že jsem se stávala silnější, než jsem kdysi byla.

Snažila jsem se vůči Camielovi chovat slušně a nijak ho nešpehovat. Moc dobře jsem si pamatovala, jak se to nelíbilo Nathanielovi.

„Ach, Nathaniel, jak ten mi chybí. Doufám, že je v pořádku a má se dobře,“ pomyslela jsem si.

„Mohla bys, prosím tě, myslet na něco pozitivního, abys zbytečně neplácala energii?“ napomenul mě.

„Promiň,“ zastyděla jsem se a radši začala myslet na Cristal. Tím, že mě Camiel zachrání, tak bude žít i Cristal. Budou další rozmluvy, učení se nových věcí a také létání. Dala jsem si předsevzetí, že se s ní zase jednou proletím a budu se snažit pak nezvracet.

„Hotovo,“ ozvalo se. Podívala jsem se na Camielovu životní energii a byla o tři čtvrtiny menší, než když jsem s ním mluvila poprvé. Musel na mě použít spoustu energie, ale byla jsem mu vděčná. Snad se mu budu moci za to v budoucnosti odvděčit. Nakonec jsem ho následovala ven a otevřela oči.

Ležela jsem na velmi luxusní manželské posteli a vedle mě seděl muž. Když jsem ho spatřila, tak jsem málem otevřela pusu. Byl krásný a jeho blonďaté vlasy mu splývaly do obličeje, zakrývali tak jeho krásné hnědé oči. Chvíli jsem byla jako omámená a nehýbala se. Po nějaké době jsem se posadila a podívala jsem se mu znova přímo do očí. Koukal na mě zvědavě a potom nakonec promluvil.

„Už jsem se představil. Jsem Camiel,“ znovu mi připomněl a podal mi ruku. Ruku jsem mu stiskla a také se představila.

„Anna.“ Chtěla jsem pokračovat dál, ale chyběla mi Cristal, proto jsem ji ve své hlavě zavolala.

„Zlatíčko, co potřebuješ?“ ozvalo se ihned unaveně.

„Kde jsi?“ zeptala jsem se jí.

,,Když vyjdeš z pokoje a půjdeš do leva, pak dolů po schodech do jeskyní, tak mě najdeš úplně vzadu."

Camiel mě pozoroval, a tak jsem se omluvila a vydala se za Cristal. Hrozně mi chyběla a tentokrát byla tak blízko, že jsem s ní ihned musela být. Běžela jsem chodbou a každého koho jsem potkala, tak na mě zvědavě koukal. Seběhla jsem po schodech a tam byly různé jeskyně a z některých občas vykoukl nějaký ten drak, proto jsem trochu zaváhala, ale nakonec jsem posbírala všechnu svou odvahu a proběhla až na konec, kde jsem zahlédla Cristal s Chalcedonem a ještě s jedním drakem. Doběhla jsem ke Cristal a objala ji.

27. kapitola 29. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování