OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá růže - 1. kapitola

28.05.2011 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 6086×

Případ

Už snad po sté si Tirallo prohlížel desky se zavražděnými dívkami. Hledal sebemenší chybu vraha, do detailu sledoval jejich těla, ale každá měla jiná zranění způsobená různými předměty..

Nevěděl si rady, po „jeho“ městě pobíhal masový vrah. Věděl to, i když neměl žádný důkaz. U všech dívek toho bylo toho tolik odlišného, některé byly černovlásky, jiné blondýnky. Jejich postavy se lišily, byly tam baculky i štíhlé holky, ale ani stopa po nějakém chlapci, to jediné bylo společné, vrah si vybíral pouze dívky.

Měl teorii o tom, že se nějaký muž mstil všem ženám, ale vyvracela to ta zranění, pokaždé jiná a jinde.

Potřeboval vzduch. Zhasl světlo ve své kanceláři, oblékl si kabát a vydal se do hustého deště. Chtěl si trochu odpočinout u sebe v bytě, jenže jeho přítelkyně Lilith byla sama doma a vrah si vybíral mladé dívky a ona mezi ně rozhodně patřila, její věk nepřesáhl hranici dvaceti pěti let.

Bydlela v krásné honosné vile na kraji města. Když se sem přistěhovala, nikdo netušil, kdo to je a odkud má tolik peněz, že si může dovolit bydlet v takovém drahém bydlení. Časem se ovšem začlenila do chodu města a utvořila pár s místním policejním inspektorem.

Všechny obchody byly dávno zavřené, jen jedno květinářství právě dostalo dodávku čerstvých květin. Byly to bílé růže a nádherně voněly. Zaplatil květinářce za kytici a zavolal si taxi. Nechtěl, aby mu růže, za cestu přes celé město, zvadly a navíc už ji tam nechtěl nechávat samotnou, i když vlastnila špičkovou ochranku, ale byl nakažený těmi hloupými filmy, kde se vrazi ke své oběti dostali i přes všechny nástrahy a ochranku.

Nastoupil do přistaveného taxi a nadiktoval adresu. Za chvíli stál před bránou, zmáčkl zvonek a z reproduktoru se ozval nepříjmný hlas majordóma:

„Co si přejete?“

„Potřebuju mluvit s Lilith,“ otráveně odříkával Tirallo. Majordómus moc dobře věděl, kdo před bránou stál, Tirallo byl jediný, kdo navštěvoval tenhle dům, přesto tohle divadlo nepřestával hrát. Byl to příkaz jeho paní a ta byla pro něj svatá.

Brána se s vrzáním otevřela, až to nahánělo hrůzu, ale Tirallo na to už byl zvyklý. Celé tohle místo bylo strašidelné a hlavně v noci. Procházel zahradou, aniž by tušil, co se v domě dělo a ještě stále děje...

„Ukliď to!“ ohrnula noc nad tělem dívky, kterou ubodala a stihla pochytat několik „kapek“ krve. Sluha vzal tělo dívky a přehodil si jej přes záda.

„Madam, je tady váš přítel,“ doběhl starý majordómus ke své paní.

Byla překvapená, dneska ho už tady nečekala, byla si jistá, že zůstane v kanceláři. Překazil jí všechny plány.

„Nech to tady!“ nakázala svému sluhovi, který už chtěl tělo odnést a umýt jej. Sama se šla umýt a převléct, takhle ji nemohl vidět. Byla celá od krve, pár kapek se jí dostalo pod nehty.

Schody brala po třech, aby ve vaně mohla strávit více času, stejně ho moc neměla. Strhla ze sebe oblečení a skočila do napuštěné vany. Umývala se důkladně, Tirallo měl dokonalý zrak, takže by si všiml jakékoli nesrovnalosti.

„Madam se omlouvá, je v koupelně, takže se její příchod zpozdí. Můžete na ni počkat v salonu,“ uvedl majordomus Tiralla do domu. V salonu už bylo přichystané občerstvení – horký čaj, sušenky a závin. Tirallo se posadil do křesla a zakousl se do závinu, občas si usrkl čaje.

V županu sešla schody a vydala se do salonu, kde na ni čekal Tirallo.

„Nečekala jsem, že přijdeš,“ řekla, když stála u dveří. Lekl se jí, byl zahleděný z okna, pozoroval kapky dopadající na mokrý chodník. Lehce se pousmála a přešla k němu. Položila mu ruce na ramena a přičichla k jeho vlasům.

„Měl jsem o tebe strach,“ přiznal se. Uchichtla se.

„To není k smíchu, Lilith. Někde po městě pobíhá vrah, který vraždí dívky. Je přirozené, že se o tebe bojím a tobě je to ještě směšné,“ zvedl se z křesla a podíval se jí do očí.

„Já se tomu nesměju,“ ohradila se.

„Mně jen přijde vtipné, že máš o mě strach, i když víš, že bydlím v nejlépe zabezpečeném domě ve městě. Navíc málokdy vycházím ven, tak proč by si měl mít o mě strach?“

„Promiň, vím že vyšiluju. Máš pravdu, ale ten vrah mi pořád nedá spát... Co takhle změnit téma? Mám pro tebe dárek.“ Oči jí zasvítily, čekala něco velkého, ale když vytáhl kytici bílých růží, její nadšení opadlo. Moc dobře věděl, že její oblíbená květina vždy byla lilie.

„Oh, děkuji,“ hrála na něj divadlo, trochu to přibarvila a pohladila ho po vlasech.

„Když už jsi tady, co kdybychom si udělali hezký večer? Jen dám květiny dát do vázy...“ Tirallo neměl nic proti. Sám odešel do Lilithina pokoje. To ona se vydala na cestu do kuchyně.

„Ty kytky vyhoď! A nebo...“ Chvíli přemýšlela a pak dostala skvělý nápad.

„Dej je do vázy, mám lepší způsob, jak je využít,“ zlověstně se ušklíbla a odešla do svého pokoje za Tirallem. Ten si zatím lehl za postel. Potichu jako myška se vkradla do svého vlastního pokoje, jenže Tirallo si jí všiml. Tentokrát ho nevylekala. Sedla si na něj obkročmo a začali se líbat. Hladově mu trhala košili, když v tom mu zazvonil mobil. Omluvně se na ni podíval.

„Ano?“ Neslyšela, co mu volající říkal, ale Tirallův výraz mluvil za vše.

„Hned tam jedu,“ oznámil do mobilu a něžně ze sebe Lilith sundal.

„Lilith, je mi to líto, ale našli další... Musím tam jít, uděláme si hezký večer, tedy ráno někdo jindy,“ snažil se jí omluvit. Hrála, že jí to štve, ale jen co se za ním zavřely dveře, zajuchala si, mohla dokončit, co začala.

Když majordómus vyprovodil Tiralla z domu, sešla Lilith do sklepení.

„Postarej se o to, aby na nich nebyly žádné otisky!“ nařídila svému věrnému sluhovi – Cedricovi. Jako poslušný pes vykonal příkaz svého majitele. Donesl růže zpět do sklepení. Lilith už měla dávno navléknuté kožené rukavice a svůj oblek. Podal jí růže, chvíli si je prohlížela.

„Tohle má pro příště a zapamatuje si, že já růže nesnáším!“ S těmihle slovy vhodila růži k mrtvé dívce. Cedric uzavřel pytel a odnesl ho do pytle.

„Dnes ho odvezeš k lesu, tam jsme se spolu poznali, přesně na místě, které máš zakreslené na mapě,“ dala mu instrukce a podala mapu. Cedric přikývl a odešel do garáží. Tělo byla na místě za chvíli.

Tirallo dorazil na místo, všude svítili houkačky. Vystoupil z auta a setkal se se svým dobrým kamarádem – soudím patologem – Garrym.

„Oběť byla podříznuta, příčinou smrti bylo vykrvácení. Podle teploty těla tady může ležet kolem několika dní,“ osvětlil Tirallovi situaci. Jen přikývl hlavou a pokračoval dál k tělu. Když uviděl tvář dívky, zkameněl.

„Já tu holku znám.“ Všichni k Tirallovi stočili pohledy.

„Jmenuje se Melánie a asi před týdnem jsem se s ní setkal na jedné párty,“ vysvětlil. Nemohl uvěřit, že to byla vážně ona.

→

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá růže - 1. kapitola: