Krvespřísežníci - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Bill rázem vyrazil po žebříčku oblíbenosti výše. Je však Krvespřísežník a moc dobře tuší, že to musí mít nějaký nekalý záměr.

28.03.2013 (19:00) • Nikol18 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1271×

Mistr s velkou dychtivostí otevřel dvoukřídlé dveře do sálu zasvěcení. Do nosu ho okamžitě udeřil zápach krve. Byla to však vůně vítězství. Okamžitě pohlédl na Damaris, která stála nad Gabrielovým tělem. Tvářila se spokojeně. Cítil z ní stejnou úlevu, jakou pociťoval u sebe.

„Damaris.“ Blondýna se sklonila k tělu a položila ruku na Gabrielovo rameno.

„Je pro mě úlevou, Mistře, že Gabriel přijal tvůj dar.“ Bill se za Mistrem zašklebil, když slyšel tón Damarisina hlasu.

Mistr vykročil k oběma a sklonil se ke svému oblíbenci. Gabrielova tvář byla popelavě bledá, ale pomalu se do ní vracela barva. Bude trvat nejméně dvanáct hodin, než Gabrielovo tělo si zvykne na Mistrovu krev a stane se z něj úplný Krvespřísežník.

„Damaris, zavolej službu, aby ti pomohla s Gabrielem do jeho pokoje. Musí teď odpočívat. Předpokládám, že závěrečná proměna bude trochu delší, ale nevadí.“ Damaris přikývla a vytáhla z kapsy mobilní telefon. Řekla do něj pár rychlých slov a netrvalo to déle jak deset minut, že se do sálu přihrnuli tři statní muži s nosítky v rudých uniformách upnutých až ke krku.

Bill trochu ustoupil stranu, aby scénu mohl sledovat. Nikdy netušil, co se děje po zasvěcení a přijetí. Sám si na to nevzpomínal. První vzpomínka po obřadu byla pouze na to, jak se dívá do bílého stropu a bolí ho celé tělo. Měl tehdy dojem, že ho snad musel srazit náklaďák. Vůbec to Gabrielovi nezáviděl.

Dva zřízenci zvedli Gabriela za ramena a nohy a pomalu ho položili na nosítka. Krví prosáklé oblečení z něj později zesleče ošetřovatelka.

„Doneste ho do jeho pokoje v padesátém patře a počkejte, dokud nepřijde ošetřovatelka.“ Mistr udělil rozkaz, na který zřízenci přikývli a potichu se odebrali pryč. Poslední z nich zůstal a právě se shýbal u bezvládné blondýnky. Bill zatajil dech. Teď to muselo přijít.

„Co s ní, Mistře?“ zeptal se zřízenec a otočil bezvládné tělo tváří vzhůru. Bill viděl v dívčině tváři čirý děs, který se jí po smrti vryl do otevřených očí.

„Spálit,“ přikázal nezaujatě a otočil se k Damaris. „Měla bys svoji zlobu držet na uzdě, Damaris. Zbytečně jsi připravila jednoho gardistu o potravu na celý měsíc.“ Damaris sklopila hlavu, ale Bill moc dobře věděl, že svoje ponížení pouze hraje.

„Omlouvám se, Mistře, byla jsem netrpělivá a ona nepřestávala ječet,“ řekla s lítostí.

„Já vím, ale musíme si dávat pozor. Lidé se nerozmnožují tak rychle jako před naším příchodem. Musíme zacházet s nimi velmi trpělivě, pokud chceme, aby garda měla dostatek potravy. A nyní se odeber do svého pokoje. Bude jedna hodina. Zítra nás čeká spoustu práce.“ Damaris pokorně přikývla a rychle vyběhla ze sálu. Za ní následoval zřízenec, který drobnou blondýnu vzal do náruče.

Mistr se otočil k Billovi a nepatrně se usmál. „Benjamínku, pojď sem.“ Bill poslechl a došel k Mistrovi, který mu položil ruku na rameno. „Vážím si tvé loajality, více než Damarisiny, budu velmi rád, když mě doprovodíš zpět do kanceláře, nastal čas, aby ses zapojil více mezi Krvespřísežníky a jsem si jist, že se ti má nabídka bude zamlouvat.“ Bill měl cítit radost a uspokojení, že konečně v očích Mistra stanul o stupínek výše, ale ty desetiletí mezi ostatními ho naučily, aby příliš nevěřil slovům vyřčeným nahlas.

„Jsem vám vděčen, Mistře.“ Vykročil za ním a ve dveřích se minul s úklidovou četou, která měla za úkol dávat do pořádku zasvěcovací sál a zbytek budovy farmaceutické firmy, kterou kdysi vlastnil Gabrielův uprchlý otec.

Bill následoval Mistra k výtahu. Nastoupil do něj společně a vyjeli až nahoru. Když vystoupili, oba překvapila pětice gardistů, jak se tísní okolo prázdného stolu, kde ještě před chvílí seděla pohledná brunetka.

Mistr si pětici rozzlobeně prohlédl, než pohledem zastavil na jednom gardistovi, který se od ostatních nepatrně odlišoval. Jeho černá helma neměla hledí tak jako u ostatních. Přes oči měl pouze hledí, které vypadalo jako vestavěné černé brýle. Kývnul na Mistra a stáhnul si helmu z hlavy. Bill o kousek poodstoupil, i když muž pod maskou vypadal stejně jako on nebo kdokoliv jiný, moc dobře věděl, že to je jen maska. Gardisté byli ztělesněním zla a zvláště ti, co vzešli z nepodařeného zasvěcení. Těm alespoň zůstalo jejich vzezření.

„Mistře,“ promluvil gardista hlubokým hlasem. Pohledem se střetnul s Billem, ale nevěnoval mu další pozornost.

„O co se jedná?“

„Chtěl jsem si domluvit schůzku s vaší sekretářkou, ale jak vidím…“ otočil hlavu ke stolu a natáhl vzduch do nosu. „Někdo byl rychlejší,“ dodal s mrazivým úsměvem.

„Jdeme rovnou, mám čas a o sekretářku se postarám později, to není podstatné.“

„Samozřejmě.“ Gardista se otočil k ostatním. „Běžte se nakrmit a zítra ráno vás očekávám na velitelství.“ Přikývli a neslyšně se vytratili k nouzovému schodišti. Bill se za nimi ohlížel a přemýšlel, jakým způsobem vidí. Gardisti stvoření za účelem ochrany Krvespřísežníků nebyli tím typem bytostí, se kterými byste se chtěli v noci potkat na ulici, a když neměli svého velitele, chovali se jako utržení ze řetězu, ale jen opravdu schopný velitel je dokázal naučit naprosté poslušnosti.

„Bille?“ Mistr se otočil k mladíkovi. „Pojď s námi dovnitř.“ Bill tiše polknul, ale bez jediné projevené emoce ve tváři vstoupil do Mistrovy kanceláře hned za velitelem a zavřel za sebou dveře.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování