OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » L jako láska - prolog

29.09.2013 (15:00) • Kyrra • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1048×

Prolog

„Rebecco, už jsme tu! Vystup si a rozhlédni se. Pamatuješ si to tu? Pořád je to tady všechno stejné...“ rozplývala se máma nad stereotypním vzhledem domova z mého dětství. Byla tak nadšená, skoro poskakovala jako malá holka, co se raduje z toho, že právě dostala k narozeninám živého poníka. Oči jí zářily tak mocně, že nebylo v mých silách jí říct, co si vlastně o tom všem myslím já.

Upřímně - neprožily jsme zrovna nejlehčí období, když nás táta opustil. Opustil ovšem v tom smyslu, který není doslovný, nebo možná je až moc. Zemřel na rakovinu, která ho zastihla zcela nepřipraveného. S mámou jsme plakaly a plakaly a jednoho dne jsme zkrátka zničehonic brečet přestaly. Snadné jako zamáváním kouzelného proutku bylo i naše další počínání. Prostě jsme naskládaly tátovy věci do krabic, oblečení odvezly na charitu, nějaké věci prodaly, jiné daly - dle otcových instrukcí v jeho závěti - jeho nejdražším přátelům.

Věci, co odkázal nám, jsme pobalily i s těmi, co již byly naše, do několika obřích tašek, batohů a kabelek. Nasedly jsme s mámou do auta a vyrazily do našeho starého nového domova. Věci - alias tašky a bágly - na nás vyděšeně zíraly ze zadních sedadel. Cesta byla naprosto v pohodě - a to díky mé skvělé empétrojce, která mi zajistila poslech mé oblíbené hudby tak, jak ji mám ráda. Sluchátka bílé barvy mi vězela v uších po celou dobu jízdy autem.

Krajina, kterou jsem stihla zpozorovat během několika hodin v autě z okénka spolujezdce, na mě nepůsobila až tak vábně jako na mámu. Ta přímo jiskřila štěstí! Tohle místo, především náš bývalý dům, z něhož se nakonec celá naše rodina musela později odstěhovat, jednoduše milovala.

Když totiž moje máma chodila s mým tátou a ona zjistila, že je těhotná (a čeká mě), musela jednat. Věděla, že to mému tátovi musí oznámit, což vlastně nebyl její původní plán, jak mi to několikrát vyprávěla. Moc se přála miminko, ale nechtěla na to moc spěchat. Táta by se přece - jako každý jiný chlap v jeho věku - mohl vyděsit a splašit jako kůň, když uvidí jedovatého hada. Ale v okamžiku, kdy mu to máma sdělila, vyletěl překvapením z kůže. Celý šťastný ji objal a zeptal se, jak dlouho je již v jiném stavu. A pak to šlo ráz na ráz. Táta jako zodpovědný budoucí tatínek dítěte požádal maminku o ruku, což, popravdě, chtěl udělat zrovna ten večer, ještě předtím - pochopitelně - než zjistil, že je máma těhotná. Miloval ji a ona jeho! Sehnal dům a mírně ojeté auto, které naštěstí stále fungovalo tak, jak by mělo. A shodou okolností ten dům je ten dům s velkým D. Je to ten dům, v němž jsem bydlela jako malá. A teď se do něj - o několik let později - vracím.

Máma se poptávala a zjistila si, že je neobydlený. Takže po něm hned chňapla, a bylo to!

„Becco, vylez z auta! Potřebuji, abys mi pomohla s taškami.“

Máma mne opět vrátila do reality a já poslušně vyklopýtala ven. Pohled na dům, jež se mi naskytl, nebyl až tak nepříjemný, jak jsem si myslela, že bude.

Tašky jsem společně s mámou docela rychle zvládla přerovnat do správných místností - kuchyně, můj pokoj, mámin pokoj, koupelna.

„Nechceš pomoct?“ optal se neznámý hlas.

Máma byla již v domě a vařila něco dobrého k brzké večeři. Takže to musel být někdo jiný! Otočila jsem hlavu po zvuku toho hlasu a vtom jsem spatřila dívku, co nabízela svou pomoc. Krátce jsem pohlédla na poslední krabici, co jsem držela v ruce, když v tom okamžiku mi vypadla z rukou. Nešikovně jsem se pro ni sehnula - stejně tak i neznámá dívka.

„Jsem Rebecca! Právě jsme se s mámou přistěhovaly...“

„Já Megan! Těší mě. Jsem zjevně tvá sousedka...“

Pousmála se a já úsměv jí oplatila! Lehce jsem se poodtáhla, abych si ji lépe prohlédla.

Měla krásné tmavě hnědé vlasy, rovné jako podle pravítka. Tmavé oči podtrhovaly pohlednost jejího obličeje. Rty jí voněly po jahodovém lesku na rty. Oblečená byla pohodlně a přitom stylově.

A najednou jsem pocítila něco, co ještě nikdy...

Autor: Kyrra (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L jako láska - prolog: