Láska je nezničitelné pouto 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

2. kapitola je tady. Rose půjde do baru a potom jede na Akademii, kde potká Dimitrije.

07.10.2010 (16:00) • Metlos • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1284×

2. kapitola

Rose:

„Jasně, že bude, Rose. A úsměv, celý den se trávíš, jak by si měla jít na smrt. Mám něco, co ti zvedne náladu. Víš, že Alaric jde kvůli nám na tu výšku učit dějepis? Prý, abychom nepropadli aspoň z něčeho,“ snažila se mě povzbudit má sestra.

„No, nešel bych tam, kdyby mi to Jenna nenavrhla a nepřemluvila. Spíš tam jdu na hlídání než na učení,“ vysvětlil Alaric a už jsem se zase topila ve smutku. Čím blíž je odjezd, tím více se mi začíná stýskat a to jsem ještě neodjela.

Naštěstí se mě pak už nikdo na nic neptal a já v klidu dojedla. Potom jsem se odporoučela do pokoje, kde jsem si do batohu na hory, zabalila oblečení, hygienické potřeby, nějakou propisku, blok, notebook, mp4 a pár dalších věciček. Zabalený batoh jsem si dala pod postel.

Chtěla jsem večer ještě zajít do „baru“ a přijít, až budou všichni spát. Bylo, ale teprve 16:30, takže jsem si pustila v hi-fi věži rockovou muziku, sedla si do svého křesílka a dala se do čtení mé oblíbené knížky Rozbřesk. Tolik jsem se do ní začetla, až jsem ji přečetla a zjistila, že je 19:00. Akorát, abych se připravila.

Oblékla jsem si černé spodní prádlo, černé tričko se skupinou Linkin Park, černé tři-čtvrteční kalhoty, černé kotníčkové ponožky a černé tenisky Adidas. Do kapsy ještě peněženku, v ní samozřejmě peníze a mobil Nokia N8, který jsem dostala na narozeniny, před necelým měsícem. Hnědé vlasy, které mi končily nad prsy, jsem si nechala rozpuštěné. Seběhla jsem dolů, kde se Jenna koukala na její oblíbený film Stmívání. Obě jsme to měly rády. Teda spíš Jenna měla ráda Edwarda a Emmetta a zatímco já, zbožňovala ty nadpřirozené věci. Upíry a vlkodlaky

„Jenno, jdu ven,“ oznámila jsem ji.

„Jo, jasně. Nezapomeň, že je zítra škola,“ křikla ještě na mě, když jsem vybíhala z domu. Nasedla jsem do svého BMW X6, které jsem si koupila potom, co jsem zjistila, že jsem měla na kontě přes 100 miliónů, které mi někdo připsal na účet.

Strčila jsem klíček do zapalování a autíčko vydalo krásný zvuk nastartování. Sešlápla jsem plyn až na podlahu a vyjela jsem směrem bar. Za mnou se jen zaprášilo. Auta byla jeden z mých koníčků, které opravdu miluju. Nedávno jsem zjistila, že i ráda bojuji a střílím.

Mám spíš klučičí záliby, ale mně to nevadí. Hlavně, že se bavím.

Ani ne za 5 minut jsem byla v podniku, kterému říkám „bar“, jelikož u baru v tomhle podniku trávím nejvíce času. Ale tenhle bar miluji hlavně taky kvůli rockové a metalové hudbě. Je tady takový průměr lidí a zvláštnost je, že mají zakázáno kouření. Mohla jsem být akorát ráda. Aspoň mi nenačuchne oblečení a vlasy kouřem.

Vešla jsem do baru a ihned se zaposlouchala do hudby. Sotva jsem svlékla koženou bundu, rozjela jsem to na parketu naplno. Hodně lidí mě tady znalo a dokud jsem nepřišla já, skoro nikdo tady netančil. Co budou dělat, až tady nebudu? Budou jen posedávat, pít a flirtovat?

Odložila jsem starosti stranou a odvázala se. Po 5 písničkách jsem se potřebovala napít. Objednala jsem si Big shock, který budu potřebovat, jelikož cesta bude trvat nejméně 5 hodin. A taky mi strašně chutná.

Vrátila jsem se zpátky na parket a rockově tančila. Hlavně jsem skákala a třepala hlavou. Líbilo se mi to a hodně. Sice mě ráno vždycky bolelo za krkem, ale to stojí za tuhle zábavu.

Užívala jsem si a pár krát zaflirtovala s barmanem, nakonec jsem si koupila jednu plechovku Big shocku do auta, vzala svou bundu a odešla. Byla asi 1 hodina ráno. Tenhle večer byl asi ze všech nejlepší. Zajela jsem před dům, potichu si vzala bágl, dala na stůl lístek, ať se o mě nebojí, dala batoh do kufru a odjela. Pustila jsem GPS a strčila do rádia CD Linkin Park.

Cesty byly skoro prázdné. Cestou jsem si koupila na benzínce bagetu, kterou jsem za jízdy snědla.

Začalo se rozednívat a já přijížděla na místo. Zastavila jsem před bránou, vedle které byla budka, ze které vyšel nějaký muž a štrádoval si to ke mně.

Stáhla jsem okýnko a připadala si jako při pasové kontrole.

„Dobrý den, můžu vědět důvod vaší návštěvy?“ zeptal se mě. Byl celkem pohledný blonďaté vlasy, modré oči…

„Včera ráno mi někdo volal a řekl mi, že se mám dostavit na Akademii svatého Vladimíra. Jmenuji se Rose Hathawayová,“ řekla jsem všechno, co jsem věděla a pravděpodobně mu to stačilo, protože kývnul a otevřel bránu, kterou, když jsem projela, zase zavřel.

Jela jsem chvíli lesem a potom jsem zajela do komplexu několik budov, kde byl také menší kostel. Zaparkovala jsem vedle aut, které už mají očividně něco za sebou a vystoupila. Páni ta Akademie fakt existuje. Oni si ze mě asi doopravdy nedělali prdel.

Chtěla jsem se otočit a jít hledat kancelář, ale někdo přede mnou stanul. Měl hnědé dlouhé vlasy, které mu spadaly na ramena, hnědé oči, černá kožená bunda, bílé přiléhavé tričko, džíny, které už něco prožili, ale to všechno dohromady dávalo sexy chlápka „Ty budeš asi Rose, že?“ zeptal se mě. V hlase jsem slyšela ruský přízvuk. Takže pravděpodobně to bude rus, který žije v Americe.

„Jo, Rose Hathawayová a ty?“ odpověděla jsem mu a zároveň se zeptala na jeho jméno. Mohlo mu být maximálně 25 a stejně jsem z něho nedokázala spustit oči.

„Já jsem Dimitrij Belikov a mám tě dovést do ředitelny. Věci, co máš, si už vezmi sebou,“ zadal mi pokyny a já se vzpamatovala z tranzu, který mi přivedl. Přikývla jsem, vzala si věci z kufru a zamkla auto.

„Tak pojď,“ pobídl mě a já se nechala vézt.

„Co o nás nebo o téhle škole víš?“ pohlédl na mě a zeptal se mě cestou nevím kam.

„Jen to, jak se jmenuje. Měla bych vědět něco více?“ zeptala jsem se, protože očividně nevím nic.

„To si piš. Jestli ani nevíš, kdo jsi, tak to tě máme co učit,“ uchechtnul se a zastavil.

Stáli jsme před hnědými dveřmi s nápisem ředitelna. Dimitrij zaklepal na dveře.

„Dále,“ ozvalo se. Otevřel dveře a vešel. Já jsem ho následovala a zavřela za sebou.

Snad vás nezabije, když do komentářů hodíte nějakého smajlíka nebo nenapíšete pár slovíček. :P

Autor: Metlos (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování