OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska je nezničitelné pouto Prolog + 1. kapitola

06.10.2010 (16:00) • Metlos • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1147×

Prolog:

Úplný začátek dlouhého příběhu začíná v malém městečku Mystic Falls, kde se Elena Gilbertová zamiluje do Stefana Salvatora, který je upír. Stefan má bratra Damona, který taky chce Elenu, jenže Elena miluje jen Stefana. To je, ale jiný příběh.

Pokračování tohoto příběh je o Rose, která je mladší sestrou zmiňované Eleny.

1. kapitola

Rose:

Měla jsem krásný sen. Byla jsem v obýváku, kde byla tma až na oheň v krbu, který naplňoval místnost příjemnou atmosférou. Seděla jsem v náručí muže, kterého jsem milovala. Věděla jsem, že ho miluji, že je nejkrásnější, ale ani jednou jsem neviděla jeho obličej. Seděli jsme tam dlouho, občas mi dal pusu na zátylek…

Potom mě vzbudil můj mobil. Který blbec zase otravuje? Je neděle ráno, všichni by měli odpočívat nebo spát. Nicméně, s tím už nic nenadělám. Asi to bude někdo z vysoké školy, na kterou jsem se přihlásila a na kterou bych měla nastoupit zítra.

Zvedla jsem telefon a než jsem se stačila alespoň představit nebo pozdravit, předběhl mě někdo na druhé straně.

„Dobrý den slečno Hathawayová, byla jste přijata na Vampýrskou akademii svatého Vladimíra. Prosím dostavte se tam nejpozději do zítřejšího rána. Přeji příjemný zbytek dne a prosím o tomhle nikde nemluvte.“ A položila to. Co to k sakru bylo?

Ležela jsem v pokoji další hodinu, nepřítomně koukala do zdi a hlava mi jela na plné obrátky.

Nedávali mi smysl 3 věci. Za prvé, do takové školy jsem se nikdy nehlásila.

Za druhé, proč se to jmenuje zrovna Vampýrská. Studují tam upíři nebo co?

A za třetí, proč bych o tom nikde neměla mluvit?

Po dopoledni stráveném v posteli jsem se rozhodla. Pojedu tam. Za pokus nic nedám. Třeba je to důležité. Možná tam chodila i má matka nebo otec. Možná tam učí.

Ještě před měsícem jsem si myslela, že naši rodiče zemřeli, jenže další den jsem zjistila, že jsem adoptovaná. Naše teta nebo spíš Elenina teta se teď o nás stará, jakoby jsme byli její vlastní.

Konečně jsem se odhodlala vyhrabat z postele a udělat ranní hygienu. Při sprchování jsem uvážila, že nejlepší bude zmizet v noci, aby mě neviděli, protože kdyby jo, ptali by se, kam jdu a podobné věci.

Oblékla jsem se do domácího oblečení a sešla dolů se nasnídat nebo spíš naobědvat.

„Jdeš včas Rose, oběd je na stole,“ promluvila teta, když jsem vstoupila do moderně vybavené kuchyně. Odebrala jsem se tedy do jídelny propojené s obývákem.

Dnešní den mi zkazila další věc. Za stolem jsem uviděla Stefana, ale to by mě tak nevytočilo jako Damon. Áno, dámy a pánové, představuji vám Stefanova bratra Damona. Největšího arogantního blbce na světě. Povzdechla jsem si a šla si sednout na poslední místo, které zbylo. Mezi Alarica a Damona. Alaric je nebo spíš pro mě byl můj učitel dějepisu. Objevil se tu nedávno a od té doby tráví většinu času s Jennou.

„Ahoj zlato,“ pozdravil mě Damon až moc sladce. To se nedá ani popsat, jak je dotěrný, ale nikdy mi asi nepřestane připadat sexy.

„Ahoj blbečku,“ pokusila jsem se o nejdrsnější tón, který ze mě mohl vyjít a dala taky do toho můj dnešní vztek, který se rychle hromadil. Damon se, ale na mě ještě víc usmál a odsunul židli vedle něho, abych si mohla sednout. Musela jsem to přijmout a sedla si. Zašklebila jsem se na něho a radši se dala do jídla. Z konverzace, která probíhala u stolu jsem se ani nezapojila. Skoro jsem ani nevěděla, o čem vůbec mluví, jelikož jsem musela pořád myslet na dnešní noc a zítřek.

Co když je to jen nějaký podvrh? Co když si někdo ze mě vystřelil? Ani nevím, ale věřila jsem tomu. Věřila jsem, že to není podvrh a já tam najdu to, co mi chybí. Kdysi jsme s Elenou trávili spoustu času. Chodili jsme na nákupy, bavili se společně na večírcích, chodili jsme spolu snad všude. Ale od doby, kdy zemřeli její rodiče, se všechno změnilo. Obě jsme začaly trávit hodně času samy, samy jsme chodili do baru, samy jsme se bavily s lidmi, které sotva známe. Ale občas jsme si ještě někam povyrazili. Teď, když má Stefana ji skoro ani nevidím natož, abych s ní nikam šla. Už mi ani nepřipadá, že mě má ráda. Od Jenny se taky cítím tak trochu odstrčena a pocit se ještě zhoršil, když začala trávit čas s Alaricem.

Stefanovi ani Alaricovi to nedávám za zlé. Není nic lepšího než věrný přítel. Navíc všichni dávají přednost svým miláčkům, než jejím nejlepším kamarádům. Cítila jsem úplně sama. Ale taky musím být ráda za toho imbecila. Kdyby nebylo jeho, asi bych si doopravdy myslela, že jsem duch, co bloudí po světě.

Takže, ať je ta škola podvrh nebo pravda, je to vlastně úplně jedno. Když zmizím, taky to nikomu nebude vadit. Takže když si shrnu pro a proti, je to jasné.

Pro, bych našla jen nějaké maličkosti, co by se vešly do krabičky od prstýnku, zatímco proti, bych musela vervat do nějakého náklaďáku. Vlastně jediné, co mě tady ještě drží je Damonova provokace. Baví mě se s ním hádat. A možná bych tady zůstala ještě kvůli mému oblíbenému baru a pár kámošů. Ale to bylo nic, proti tomu, proč bych tady měla zůstávat.

„Tak, co Rose těšíš se na první den na výšce?“ zeptal se mě Stefan z ničeho nic a tím mě vytrhl z mého přemýšlení.

„Hmm, jasně s vámi to bude určitě sranda,“ plácla jsem první věc, co mě napadla a já věděla, že žádná sranda nebude, protože já budu úplně na jiné škole, která se nachází v Montaně. Adresu té školy jsem si našla ráno a naučila jsem se ji radši nazpaměť.

Budu ráda za každý komentář :P.

Autor: Metlos (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nezničitelné pouto Prolog + 1. kapitola: