OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska, která zemřela... - Kapitola 3.

22.11.2011 (18:00) • Kristyn124 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 542×

Kapitola 3.

Je tři čtvrtě na osm za deset minut pro mě přijede Dan a já nejsem hotová, jak vidím, nejsem jediná komu nefungoval budík nebo-li i mamka jede do práce pozdě. Dan, jak slíbil, stál před mým barákem s červeným golfem přesně za pět osm, jen tak tak, abych to měla přesně, si namaluji nevýrazně řasy, udělám si drdol a hodím na sebe bílou blůzu pod kterou mám černou podprsenku jako výzvu pro Dana a černou minisukni s lodičkami. Když vylezu z baráku, Dan ze mě nespustí oči. Jde mi na pomoc, protože vidí, kolik nesu věcí.

„Ještě že jsem přijel tím autem, co?" usměje se Dan.

„To ano!"

„Na co taháš ten skicák a tu velikou A3?"

„Po škole jdu na kurz malování obličejů, a ta A3 je projekt na Angličtinu."

„Aha, a kam chodíš na ty kurzy? Mohl bych tě z něj třeba vyzvednout," nabídne.

„Kousek od školy, dojíždím tam vlakem. Nechtěla bych tě otravovat."

„Ale mě přece vůbec neotravuješ! Budu jedině rád, když s tebou budu moct trávit čas," podotkne Dan.

Za chvíli jsme u školy a Dan parkuje na svém oblíbeném místě. Když vystoupím, všichni jsou v údivu. A když mi Dan dá přede všemi polibek  a vezme mě kolem ramen jsou v šoku ještě více. Při polibku mi do ucha pošeptá ať se nebojím. Spolu dojdeme k mé třídě, kde se všichni utichnou. Není divu, ještě do minulého roku byl Dan malej, nudnej a egoistickej kluk. Teď je ale z něho vysokej, hubenej, krásně vypracovanej blonďatej kluk s krátkýma nagelovanýma vlasama.

„Říkala jsem ti, že to bude maso," prohlásím smutně.

„Ale nebude, neboj. Oni to rozkecají, proberou a nechají nás být. Jenom ti závidí, že jsem s tebou a né s nimi."

„Závist? To by mi tak chybělo… Co někteří lidé dokáží kvůli závisti…"

„Ale no tak, Lucko, nebuď smutná." Než to dořekne zazvoní. Obejme mě, abych se cítila v bezpečí, jak jsem si vždy představovala a přála, a pak mě něžně políbí na rty. Když odejde, zajdu do své třídy. A okamžitě se spustí rozruch. Ze všech stran na mě padají otázky.

„Takže ty chodíš s Danem?" ptá se nadšeně Carin.

„Nech ji být, jednou ho zas nechá. Chudák Dan. Jsi s ním, kdy se ti to hodí!" napíchne mě Karole.

„To není pravda, nic o tom nevíš!" zastane se mě Katka, moje jediná opravdová kamarádka.

„No jo, nejlepší kámoška se tě zastává, protože nemáš sama co říct, co?!" rejpe dál Karole.

„Nech ji být, Karole! Jsi jenom slepice, která chce nové drby a závidí. Proč si myslíš, že Dan si vybral Lucku? Třeba proto, že není jako ty? Že nerejpe do každého co má a co nemá dělat? Že nevyzvídá a podobný?" vloží se do rozhovoru ten tajemný kluk, který mi včera vrtal hlavou.

Když učitelka vejde do třídy, položí věci na stůl a prohodí: „ Dobrý den třído, chtěla bych vám představit nového žáka této třídy. Chodil se sem dívat pár týdnů v posledním měsíci."

„Pár? Jestli myslí toho kluka, co se mě právě teď zastal, tak jsou to celý tři měsíce!" rozčiluji se tiše.

„Třído tohle je Dominik Frej. A teď se pustíme do toho testu."

Jak jsem si myslela je to on, ale jakože zná mé jméno? A jakože ví vlastnosti všech mých kamarádek i moje? Copak za to odposlouchávání za dveřmi, se za ty tři měsíce tolik naučil? Mezitím co učitelka vysvětluje otázky v testu napíšu Danovi smsku: „Moc mi chybíš, zlato, nemohli bychom se teď sejít u automatu na čokoládu?"

Smsku odešlu a když dostanu test zavrtí mi mobil v kapse: „Ale jistě, broučku. :*"

Stihnu odpovědět na třináct otázek z patnácti v testu než učitelka test vybere. Když zazvoní, profesorka dává ještě úkol na příště. Rychle se zvednu a pospíchám ke dveřím v tom se mě zeptá, kam tak pospíchám.

„Za miláčkem druhé cé," odvětí ji Karole.

„Nech ji, jen závidíš. Dominik má pravdu," opáčí podrážděně Carin.

U automatu jsem rychleji než Dan. Když si ho všimnu, jde právě po schodech. Rychle vyskočím z křesla a utíkám za ním. Skočím mu kolem ramen a zaláteřím pisklavým hlasem.

„Omlouvám se, ale já tě musela vidět! Ve třídě je to hrozný, holky si ze mě dělají legraci. Dostali jsme nového žáka do třídy jménem Dominik. Dane, on o mně všechno ví… A zastal se mě! Dane, já ho neznám, ale on mě ano a to dost dobře!" svěřím se, se svým trápením Danovi.

„To bude dobrý! Něco s tím uděláme, když tě bude obtěžovat nebo něco," odpoví s uklidňujícím hlasem Dan a políbí mě na uvítanou...

Autor: Kristyn124, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska, která zemřela... - Kapitola 3.: