OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 13. kapitola

01.12.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 882×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

13. kapitola - „Jsi tak nechutně nevychovaná!“

Chester

Zatímco se Di utápí v rozkošiplné křeči, koušu ji do jazyka a olizuju ho se smyslem slastné jizvy. Nesouhlasně mi zamumlá do rtů a snaží se mě od sebe odtáhnout, ale nemá šanci. Prokousávám jí zákeřně spodní ret a pln nadšení ji znovu hojím a těším se, jak se bude při každém mém doteku chvět touhou a euforií.

Vážně mě to začalo bavit. Majetnost a touha ji vlastnit mě celého pohltila a já dravými doteky kloužu po její hebké dívčí pokožce a cítím se tak silný a sám sebou, až se tím pocitem zalykám. Jsem více upíří než kdy jindy a přesto mnou probíjí hřmotná láska, díky které jí neublížím, ale dopřeju jí to nejúžasnější, co kdy měla možnost zažít. Jako bych se tím snažil vykoupit sám sebe…

Když mi zaryje drápy do zad, působí to na mě v tu chvíli jako afrodisiakum! „Asi konečně přicházím na chuť upíří slasti,“ vydechnu zvráceně, když jí hojím naběhlá úst i jazyk.

Znovu se do mě zaklesne drápy, ale neřekne ani slůvko, jen zrychleně dýchá rozbolavělými ústy a napjatě mě sleduje.

S úsměvem jí palcem přejedu po rtech, až je instinktivně stiskne, ve snaze se bránit, ale tím si způsobí jen další závrať. Tiše se zasměju, natáhnu se po žiletce a strčím ji na její jazyk. „A teď trochu bolesti," zašeptám a pohroužím se jí jazykem do úst.

Má tak citlivou špičku jazyka, že si ani nemůže přejet po zubech. Za trochu bolestivých polibků by měla být jen ráda. Její tělo se pode mnou napne, když mi usykne do rtů a v další vteřině div neleze radostí z kůže. Zřejmě neví, co by v tuto chvíli raději – zda bolest nebo rozkoš.

Dlaněmi sjede na mé boky a zuřivě se do mě zatne drápy, až rozvášněně zavrčím, zatímco ona sténá. Obdařím ji dalším vášnivým polibkem, až mnou projede slast i rozkoš v jednom. Její krev je tak nesnesitelně šťastná! Doslova mi to motá hlavu a do celého těla pouští jakési vlny energie.

Když mi bolestně prokousne spodní ret a její jed se mi dostane do žil, jen se ta sílící touha zvýší. Pijeme ze sebe a já cítím, jak moc těsné jsou mi kalhoty. Žiletkou si oba rozdíráme ústa a mně se slastí téměř zatmívá před očima.

Je to šílené, protože se po chvíli přestane ovládat, a když se od ní chci odtáhnout, znovu mě kousne, až usyknu a doluje ze mě další krev.

„Dost!" odervu se vší silou, čím si způsobím další ránu na dolním rtu. „Budeš bláznit," ušklíbnu se a místo toho jí zlíbám slzy na tvářích, až má celý obličej od krve. Zvedá ke mně hlavu ve snaze zachytit proužek krve linoucí se mi ze rtu.

„Nezlob," zavrčím a chytím ji pod krkem a vtisknu do polštáře. „Nebo tě budu muset potrestat!" blýsknu očima a začnu jí stahovat ramínko od podprsenky. „Ještě máš na těle další místa, která by si zasloužila pozornost mých zubů," zašklebím se zlověstně.

„Jen ještě trochu, prosím! Můžeš si pak se mnou dělat, co budeš chtít."

Vzhlíží ke mně s nepopsatelným chtíčem v šedých žádostivých očích. Evidentně je schopná udělat cokoliv pro pár kapek ambrozie, která mi koluje v žilách.

„To by se ti líbilo,“ hlesnu pobaveně a vyndám z úst zakrvácenou žiletku. Položím ji na stolek a přeci jen se k Di nahnu a nechám jí do úst stéct ještě trochu krve. „Když mi slíbíš, že pak vypiješ minimálně tři sklenice krve, tak ti dám napít,“ zašeptám svádivě, i když je mi jasné, že by mi v tuto chvíli odkývala absolutně všechno.

„Slibuju," dostane ze sebe horlivě a kvapně se mi ponoří do úst, aby pro sebe urvala co nejvíce. Zaúpí, jakmile se jí chuť mé krve dostane na jazyk.

Mně se div nepodlomí lokty, na kterých se nad ní držím. Její jed se mnou dělá zázraky a dokazuje mi tak její lásku a nezkrocenou touhu.

„Chci víc," zaskučí mi dychtivě do rtů a očí jí planou upíří dravostí.

„Chceš mě vysát?“ zašklebím se, ale ona se po mně sápe. Zakousne mě do krku s takovou vervou, až se se mnou zatočí svět. Před očima mi vyskáčou prskající hvězdy různých barev. Nezvládám ten náhlý přiliv sladkobolné slabosti. Padnu na znak do peřin a z úst mi vyjde tlumený oddaný sten. Nejsem schopný ji od sebe odtrhnout, nesvedu udělat zhola nic!

Nechávám ji, aby se na mě živila, úplně ochromený zírám kamsi před sebe a slastně usykávám, protože se mi provokativně tře o klín a já začínám mít dost. Do hajzlu, jak je možné, že se ty naše role obrátily?! Tohle jsem nějak nevychytal. Měl bych ji odtrhnout a odtrhnu, jen ještě chvíli si užít tu slast, jen malou chvilku…

„Kurva,“ ozve se blízko nás podivně zabarvený hlas. Nejdříve ho nevnímám, ale když ode mě Di náhle odletí a zděšeně vykřikne, posadím se a snažím se zaostřit.

Moje maličká se krčí u skříně, přímo naproti mně a nad ní ční Nick s pronikavě temnýma očima, kterýma mě probodává se zvláštním pocitem, zatímco drží mou maličkou pod krkem.

„Nicku, nech jí! Všechno je v pohodě!“

„V pohodě? Vždyť ona tě vysávala!“ hlesne znechuceně a těká pohledem ze mě na Dianu. Je velmi rozhozený a já se mu nedivím, protože u upírů tohle není běžné…

„Ano,“ ušklíbnu se pobaveně a snažím se vyhrabat na nohy.

„Co to říkáš?!“ vyjede na mě zuřivě, naprosto vystresovaný a znechucený. „Vždyť tohle je kanibalismus! Nehledě na fakt, co to s upíry dělá! Ty ses zbláznil!“

„Vůbec ne,“ ušklíbnu se. „Jsem naprosto v pořádku,“ odfrknu a odstrčím ho od Diany. Pokleknu si k ní a téměř se mi zamotá hlava. Do hajzlu, stačila mě vysát vážně festovně. Celý svět se se mnou točí a na jednu stranu mi dochází, že je velmi, velmi dobře, že Nick přišel. Netuším, jak by to dopadlo… Asi zle. „Jsi v pořádku?“ hlesnu starostlivě a otírám jí slzy a krev z obličeje. „Tohle jsem nechtěl,“ omlouvám se jí, protože jsem to měl stopnout. Měl jsem se chovat důsledněji a nevystavovat ji něčemu takovému, když vím, jak špatně se ovládá.

Diana se stále klepe jako ratlík a brečí, ovšem jakmile se trochu probere, hbitě, nabyta mou energií, vyskočí na nohy se slovy: „Musím to jít zředit!“ Odstrčí mě od sebe a spěchá do kuchyně.

Vezmu ze skříně svou košili, protože vyběhla nahá, tak abych ji měl do čeho zabalit a zadívám se na Nicka, který se zdá být stále otřesený.

„Takže to stačí, když se to zředí?“ hlesne přiškrceně a tváří se stále tak nepříjemně znechuceně.

Jen tiše přikývnu.

„Netušil jsem, že … šťastná krev funguje i obráceně.“ Oči mu zahoří zájmem.

„Tak teď už to víš,“ usměju se a dobelhám se ke stolu, kde se svezu na židli. Můžu být rád, že jsem vůbec došel dolů. Cítím, jak mi schází síla, o kterou mě Diana obrala. Musím si dát krev! Nerad bych tu někde omdlel jako nějaká slečinka. „Ohřej mi taky,“ zadívám se na Di přímým pohledem. Dostává do sebe už třetí várku rudé tekutiny a já se cítím spokojený, protože mě poslechla a přitom je stále sama sebou.

„Nepřijde ti to divné?“ přitočí se ke mně Nick a ztiší hlas, aby nás Di neslyšela.

„Co je divné?“

„No to pití…“ upřesní s důrazným pohledem.

„Mělo by snad?“ povytáhnu obočí. „Podle mého to moc krotíš,“ zavrčím, když se nemá k odpovědi a místo toho sjíždí Di podivným pohledem. Je před ním sice nahá, ale v tuto chvíli je natolik otřesený, že se tím nejspíš nedokáže ani opájet.

„Jistě, a kdybych nepřišel kamaráde, tak už …“ zabodne se do mě významným pohledem.

Di mi s úsměvem předá sklenku krve a poslušně se navlékne do mé košile, což mi vy tváři opět vykouzlí výraz majetnosti.

„Neměl bys ji dát na řetěz, když je taková?“

Moje maličká kajícně skloní hlavu při Nickovu dotazu.

„Tak by mne zajímalo,“ probodne ji Nick zvláštním pohledem. „Kdo je vlastně kořist a kdo upír?“

„On je upír,“ hlesne rázně s divokým úsměvem a posadí se mi na klín. Nakloní se k mému uchu a tiše, vroucně zašeptá: „Měl by ses ze mě napít, prosím…“ zazoufá si.

„Jestli jsi přišel prudit, tak to zase klidně můžeš jít," ušklíbnu se unaveně. Di má pravdu, měl bych se z ní napít. Tahle mi stačit nebude. „Navíc občas není špatné si to prohodit," dodám s křivým úsměvem.

„Jsi blázen," odfrkne Nick a začne se rozhlížet. „Ale co, je to vaše věc. Nepřišel jsem vás šmírovat. Jen jsem si tu něco zapomněl," prskne a začne prohledávat místo, kde minule seděl. „Mám tě pozdravovat od Abs!" šklebivě se na mě usměje, když z gauče vyloví zapadlý skalp. „Prý se máš zastavit na jednu hru," směje se ten vůl.

„Radši už padej," hodím hlavou ke dveřím. Nemám na něj ani na ty jeho přihlouplé řeči náladu.

Ještě pár chvil se Nick kochá žárlivostí, která plane v Diiných očích a pak beze slova vyskočí z okna, zatímco za sebou rozvíří záclony.

„Tak na jednu hru, jo?“ probodne mě nenuceným ohledem, jako by jí to snad bylo jedno. „

„Neřeš to,“ mávnu rukou.

„Je mi to fuk,“ prskne svárlivě a trhne sebou. „Jenom bych jí ráda popřála upřímnou soustrast, protože jestli se k tobě ještě jednou přiblíží, tak jí zabiju!“ zamračí se. Líbí se mi, jakým mstitelským tónem to řekne.

„Já myslel, že ti to jedno. Že je to ta moje přirozenost," bavím se, zatímco ona se čím dál víc mračí. „Ale no tak," přitisknu se na ni unaveně. „Copak ti nedošlo, že ti tak jen vrací ten tvůj útok? Bylo jí jasné, že to Nick řekne, jen když tu budeš ty," usměju se a opřu se jí hlavou o rameno. Začíná jít na mě další protivná slabost.

„Je to mrcha,“ hlesne Di věcně a přivine se ke mně. „Chceš se mi napít z krku nebo ze švy oblíbený tepny?“ zašeptá svůdně, až se napnu.

„Klidně odsud…“ zašklebím se, nahmatám jí ruku a zakousnu se jí do loketní jamky, až trochu vyjekne. Nejspíš ji to překvapí, protože z takového místa jsem jí ještě nikdy nepil, ale v tuto chvíli je to pro mě nejpřístupnější místo a díky tomu do sebe její krev dostávám, co nejrychleji.

Mám co dělat, abych své prožitky nedával hlasitě najevo. Takhle mi totiž už dlouho nechutnala! Chvílemi se mi zdá, že takhle snad ještě nikdy. Je to z její strany naprosté vymývání mého chorého mozku, při kterém zapomínám i vlastní jméno. Nemůžu se od ní odtrhnout! Zakousnu se do ní ještě hlouběji, zatímco ji pevně svírám v náručí.

„Dost," zachraptím a odtrhnu se od ní po dalších krvavých locích, kdy si na okamžik uvědomím, že ji svírám až příliš pevně. „Tohle nemůžeš dělat," dýchám zrychleně. Do hajzlu, dneska se mi všechno vymyká z rukou!

Se zalapáním po dechu se usměje. „Já se ti tu vyznávám a ty máš ještě kecy,“ protočí oči.

„Protože jsi nerozumná, ostatně jako vždy,“ zavrčím a shodím ji ze svého klína. „Jdu si dát sprchu…“ začnu si rozepínat pásek u kalhot, když se ke mně přitiskne. „Copak? Snad nechceš pokračovat v mučení?“ Dlaní jí sjedu do klína, až se celá rozklepe. „Nic bys nevydržela!“ uchechtnu se pobaveně a dál pokračuju ve svlékání.

„Já nebo ty?“ vyplázne na mě provokativně jazyk. „Zdá se, že už nemáš tu výdrž a sexuální agresivitu jako dříve. Asi mi stárneš, miláčku,“ zazubí se a vjede si prsty do dlouhých černých vlasů, které získávají svůj obvyklý lesk a sílu.

Chvíli ji s přimhouřenýma očima pozoruju a přemýšlím, jak nejlíp ji potrestat, jenže pak mi to dojde. To je přesně to, co ona chce! No tak když provokovat, tak provokovat. „Asi máš pravdu – stárnu. To víš, už to není jako dříve. Musíš omezit svou nymfomanii nebo si pomoct sama," vzdychnu srdceryvně a s poťouchlým výrazem sleduju, jak se bude tvářit ona.

„Cože?“ dostane ze sebe zoufale. „To nemyslíš vážně?“ Zalapá po dechu a dá si ruce v bok. Zavře oči, jako by se chtěla uklidnit a pak se bezmocně usměje. „Aha. Jdu si lehnout.“

„Jaké aha?“ zastoupím jí cestu a skloním se, abych zachytil její pohled. Je oproti mně tak drobná a křehká, až mě to naplňuje touhou mít ji jenom pro sebe a týrat rozkoší pod mým tělem. „Co jsem řekl?“ zformuluju otázku trochu jinak a chytím ji za bradu, abych ji donutil se na mě podívat.

Uhne pohledem. „Nic jsi neřekl, já jen…“

„Já jen co?“ zavrčím.

„Nechceš mě, protože chceš rači jí,“ skloní bezmocně hlavu.

„Jakou ji?“ A v tom mi to dojde. No jistě, Nick a jeho pitomá připomínka. „Co blázníš?“ pohladím ji po tváři a ucítím její slzy. „Ty do mé rýpeš, tak já dělám to samé a kvůli tomu tě hned podvádím? Co je to za logiku?“ rozesměju se.

„Logika kořisti,“ zabručí a vytrhne se mi tak půvabně, až se jí košile rozhrne a ukáže všechny poklady, které mi patří. „Ty můžeš všechno a já nesmím nic. Vím, že jsi s nimi spal…“ Zlomeně se vydá ke schodům, zatímco já překvapeně stojím a divám se jak mizí.

Chci něco říct, ale nějak nejsem schopný. Jen nehybně stojím a sleduju, jak mizí v patře. No ta mi to teda nandala. Až na to, že si Nickovy narážky vysvětluje úplně jinak.

* * *

Mírně rozevřu dveře ložnice a zadívám se na Di, která leží na posteli, zády ke mně a vzlyká do polštáře. „Chápeš to špatně. Já jsem s nikým nespal,“ hlesnu zvučně. Cítím její zlomené srdce, protože její emoce jsou v našem pokoji téměř přítomné. Prosycují mě a dráždí. „A nic ti … nezakazuju. Už předtím … jsem ti řekl, že … si můžeš dělat, co chceš.“

Obrátí se ke mně a pěstmi si protře oči. „Takže já můžu spát, s kým budu chtít?“

Tupě přikývnu a snažím se potlačit zuřivý záchvěv žárlivosti.

„Jenže v tom je ten rozdíl. Já nikoho jinýho nechci!“ Znovu jí tvář protne dětinská bolest, zatímco si prsty vjíždí do vlasů a otírá si protivné slzy, stékající jí po tvářích. „Proč bys s nimi nespal, když jsi měl možnost?“ obrátí ke mně oči s prosebným pohledem plným naivity.

„Protože jsem nechtěl!" Svraštím čelo, i když její podezírání je oprávněné. Tu nedůvěru jsem v ní vypěstoval sám, ať už se týkala čehokoliv. A pokud šlo o nevěru ... nikdy si mnou vlastně nemohla být jistá.

„To mi chceš říct, že zatímco jsi nespal se mnou, tak jsi nespal ani s nimi a držel jsi celibát?" hlesne naivně a dívá se na mě s téměř srdceryvným pohledem, jako by snad ještě věřila na víly a jiné kouzelné bytosti. „Proč … Proč bys to dělal?" Její oči jsou čím dál tím víc důvěřivé.

„Protože mě kromě tebe už žádná jiná neláká," poušklíbnu se trochu, protože mi to samotnému přijde absurdní, aby takový děvkař jako já, měl najednou potřebu být věrný. Ale je to prostě tak. Sám nevím, kdy se to změnilo. Možná tím okamžikem, kdy jsem zjistil, že jsem o ni doopravdy definitivně přišel. Neměl jsem chuť na děvky a nemám ji ani teď, i když pochybuju, že mi to uvěří.

Vzhlíží ke mně s tak nepokrytou důvěrou a zamilovaností, až se mi cosi dme v hrudi. Těžkými kroky k ní dojdu a skloním se k ní, aby ji obdařil velmi něžným romantickým polibkem.

„Věříš mi?“

„Věřím,“ hlesne jistě a pohladí mě prsty po ledové tváři.

„Ani jsem v to nedoufal,“ usměju se na ni a znovu ji políbím, nenechám se stáhnout do postele a jen ji častuju tak něžnými a jemnými polibky, až se celá klepe. „Není nad citlivá ústa a jazyk,“ posmívám se jí do rtů, zatímco ji laskám ve vlasech.

„Začínám si myslet, že se ti to vážně zalíbilo a dokonce tě to těší," vzdychne mi do rtů přímo slastně. Prohne se a zabodne se mi drápy do zad, až mírně zavrčím.

„Jak jinak.“ Cítím, jak mi po zádech stéká krev. „Ty jsi tak něžná, že by se jeden bál k tobě přiblížit,“ ohrnu rty a vycením na ni zákeřně špičáky. Na oplátku, jako malou pomstu, vsaju do úst její sladký spodní ret, až protočí panenky a oklepe se rozkoší.

Okamžitě se ode mne odtrhne a padne zády do peřin. „Tohle bys neměl dělat…" zakňučí, když na ni nalehnu a snaží se mě nevinnými pohledy přesvědčit, abych toho snad nechal, když se pode mnou tak svůdně vlní a čechrá mi vlasy.

„Ne? A proč ne?“ zajímám se pobaveně a dělám, že nevidím ty její křehké pohledy. „Protože teď bych chtěla zkusit něco já!" udělá na mě další nevinný kukuč.

Zasměju se. „To už tady dneska bylo a jak jsem dopadl. Málem jsi mě celého vycucala."

„Já se omlouvám,“ zapřede jako kočka a zatne drápy do bělostného prostěradla. „Když ty mi tak chutnáš, lásko!“ V očích se jí mihne zákeřný chtíč. „Už to neudělám,“ zavrčí a rázně zavrtí hlavou, až se jí po polštáři rozprostřou černé husté vlasy. „Nechej mě, ať si hraju…“ blýskne plamenným pohledem. „Buď mě necháš po dobrým nebo si tě vezmu po svým,“ vycení na mě obehraně špičáky a zamrká řasami, jako by mne chtěla okouzlit.

„Hm, ty jsi krutá bestie!" houknu, když ucítím její sladkou vůni, která se mi dostává do nosu a hraje si s mým tělem i myšlenkami. Přesto se trochu nazvednu, aby ke mně měla lepší přístup a mohla si tedy hrát, když už o to tak moc stojí, připraven použít feromony kdykoliv, kdyby to začala nějak přehánět.

„Ta nejkrutější!" Zářivě se usměje a drobnými chtivými polibky mi zlíbá celý krk, i když u toho usykává, protože jakmile se mě dotkne, mé tělo na ní okamžitě působí. Prsty mě jemně hladí ve vlasech a sjíždí mi až na záda, zatímco mi motýlími polibky sjíždí až na ramena.

„Co trochu přitvrdit?" zaskuhrám jí do ucha, když mě ty sotva znatelné doteky přivádějí k šílenství. Jako upír nejsem moc schopný je snášet!

„Fajn,“ ušklíbne se a použije na mě takovou dávku feromonů, až ji pod svým tělem uvězním. Zalapá po dechu a svou kouzelnou vůni okamžitě stáhne. „Jsi krásně těžkej,“ zasténá a propne se pode mnou.

„Krásně těžký?“ opakuju s pobaveným úsměvem a opřu se o lokty, abych na ni tolik netlačil. Mám pocit, že bych ji mohl zlomit. Vypadá tak křehce, bezbranně a nevinně. Vzrušuje mě byť jen pohlížet na svou maličkou, která je natolik čistá… Upíry od věku přitahovala nezkažená děvčátka.

„Přesně, je fakt moc vzrušující mít nad sebou tělo pořádnýho upíra, kterýmu se jenom tak neubráním.“ Rozkošnicky se pode mnou protáhne.

„To máš pravdu!" chytím  ji za paže, nalehnu na ni a zaplním vzduch takovým přílivem své vůně, že se s ní musí roztočit celá místnost. S nadřazeným úsměvem pozoruju, jak se mi v jediné chvíli celá poddá, zasténá a rozkošně zvrátí hlavu.

Toho já využiju a lehce se jí zakousnu do krku, abych jí ještě aspoň trochu ochutnal, protože ta chuť, kterou měla dole ... na tu pořád musím myslet!

Blaženě pode mnou kňourá a sténá mé jméno, ovšem já se jí nemohu nabažit. Beru si, co je moje a toužebně lokám tu horkou opojnou krev. Cítím, jak ve mně plane nový chtíč…

„Chazzy, Chazzy už dost!“ snaží se mě odstrčit a po chvíli ji přeci jen nechám, když tak sladce prosí. „Vzal sis ode mě moc,“ zamžiká očima.

„Alespoň budeš povolnější,“ blýsknu v úsměvu špičáky, až se rozesměje. Prsty jí přejedu přes čelo po nos až na rty. Okamžitě se jí při tom doteku rozšíří duhovky a dlouze vydechne.

„Copak nejsem povolná?“ zašeptá zastřeně a dech se jí trhá. „Stejně si se mnou děláš, co chceš. Jsem pro tebe hračka na hraní.“ Baví se tou beznadějnou realitou, zatímco mě začínají být velmi těsné kalhoty. „Někdy je fajn být kořist,“ zazubí se a zatváří se jako zkažená upírka.

„Konečně rozumná řeč!" zazubím se a vetřu se jí mezi nohy.

Překvapeně zvedne hlavu a nechápavě se dívá na své nahé tělo. Ani nestačila zaznamenat, že jsem z ní zase stačil svléct oblečení. Teda spíše rozerval.

„Koupím ti nové," slíbím ji, když vidím, jak si prohlíží hadříky, které kdysi nosila na sobě. „Teď hezky lež!" zatlačím ji do peřin, což mi nedá žádnou práci. Vážně jsem si vzal moc krve, ale ona mi tak neskutečně chutná, že pokud to takhle bude pokračovat, budu mít s ovládáním zatracený potíže. „Copak tobě se nelíbí, jak se o tebe starám?" přejedu jí jazykem po čerstvé rance na krku a rukou pohladím svou iniciálu na vnitřní straně jejího stehna.

Slastně zanaříká. „Líbí,“ hekne v zápalu vášně. „Staráš se o mě krásně. Jako bych byla tvůj nejdražší majetek.“

„Také jsi,“ zavrčím a než stačí cokoliv dalšího říct, nečekaně do ní proniknu, až vykřikne a já ji musím zalepit ústa svými, aby dalšími projevy lásky nevzbudila naše ratolesti. „Pššt ... musíš být trochu tišší, lásko," směju se jí do úst, i když mi je jasné, jak moc citlivý klín musí teď mít!

Dech má natolik zastřený, že ho div nestíhá popadat, jak se pode mnou kroutí a sténá. Protáčí své šedé duhovky, pokryté mlhovinou chtíče. Ústa má sladce pootevřená a rozechvělá, stejně jako tělo, které se jí každou chvíli zrádně stáhne ve vrcholné křeči.

„Tímhle mě zabiješ,“ zanaříká a znovu vykřikne, když jí slova oplatím dalším přírazem.

„To už jsem udělal, vzpomínáš?" připomenu jí, ať už první nechtěnou nebo druhou vynucenou přeměnu, ale i přece jen na chvíli přestanu, abych jí dal čas na oddech a slíbal jí slané kapičky potu, co má na těle. „Budu něžný…" dám jí letmý polibek na rty těsně předtím, než jí začnu zahrnovat dlouhými jemnými pohyby. „Neboj, nebudeš to mít napořád," uklidňuju ji a otírám se o ni rty jak nejněžněji to dokážu.

„Tohle ti vrátím," sykne a zatne se mi drápy do zad, až mnou projede ostrá bolest. „Ty vůbec nechápeš, co zažívám!“ dostává ze sebe a přivírá víčka.

„Copak se ti to nelíbí?“ hlesnu potutelně a znovu přirazím do jejího svůdně se vrtícího těla.

„Nemám slov, jak bych ti tu nádheru popsala,“ protočí oči a pevně se dlaněmi chytí za pelest postele, jako by ji snad chtěla utrhnout.

„Už se nemůžu dočkat, až mi to oplatíš!" blýsknu očima a užívám si pomalého mučení tak dlouho, jak jen to jde, protože kdoví, kdy se mi ji zase podaří takhle šikovně kousnout!

Uvědomím si, že tohle je nejhezčí pocit ovládání, jaký jsem do té doby zažil. Nemůžu se vynadívat na výraz v její tváři. Proboha, mluvíš, jak kdybys byl zamilovaný! Ozve se mi v hlavě hlas upíra, kterého od své nedávné "změny" občas slýchávám, a mně dojde, že to je možná ten důvod, proč už nepotřebuju k životu žádnou jinou kromě ní.

„Vůbec ses nezměnil… Pořád bys mě jenom týral,“ ušklíbne se na mě, když jí tělem proběhne další euforie.

Je natolik roztoužená, že neodolám a zakousnu se do ní, abych znovu ochutnal její krev. Vím, že bych z ní už neměl pít, jenže ... si nemůžu pomoct. Krve jsem si při sexu neužíval už hrozně dlouho, natož takovou jakou mi nabízí momentálně ona! Beru to jako vynahrazení všech těch hořkostí naplněných nocí, kdy jsem do sebe musel dostat všechen její nahromaděný strach a bolest.

„Do hajzlu, tak tohle bylo něco..." svalím se vedle ní, když si projdu vrcholem hříchu, který mě svou silou sráží přímo do pekel.

Diana je natolik unavená, že sotva otevře ústa. Přitáhnu ji do své náruče a víčka se jí samovolně zavřou. Vzal jsem si hodně krve a užil si spousty hříšných pohybů, snad proto je tak unavená a slabá.

Počkám, až usne, což je téměř okamžitě a pak si skočím dát sprchu. Dal jsem jí zabrat, bude se z toho muset pořádně vyspat. Dvojčata jsou naštěstí nakrmená a spokojeně spí, takže se rozhodnu zaletět do domu pro knížku, co jsem Dianě slíbil a za Baltem.

* * *

Diana

Plna bolesti zvrátím hlavu. Malý se zlobí, ale proč? Zmateně se rozhlédnu kolem sebe, ovšem nevidím vůbec nic. Oči mám převázané šátkem a v podbřišku mi tak brutálně škube, že mám pocit, že mě ta ostrá bolest řeže zaživa.

Někdo mě tupě třímá zády k sobě a neurvale mnou háže. Cítím ten čerství vítr ve vlasech, i vlastní neschopnost plout vzduchem jako kdysi. Ovšem tohle je jiné. Tohle je jakýsi násilný únik, který mě děsivě strhává ke dnu.

„Dicku?“ ozvu se plačtivě, protože Chestera by dítě přeci poznalo a on by jej byl schopný utišit. „Chazzy!“ vykřiknu, když vedle sebe ucítím přítomnost ještě další osoby. Upíra, který na mě i skrze tu tmu působí tak chladně a zákeřně.

„Drž hubu!“ zavrčí Dickův sladký hlas a mně se sevře hrdlo. Ten tón byl tak surový a zlý… Chci se otočit, servat si tu pásku z očí a zadívat se do jeho nebeských duhovek. Uklidnit se, protože ten stres mi bere dech. Ovšem ruce mám něčím pevně svázané, nemohu s nimi pohnout. Bolí to!

„Prosím!“ dostanu ze sebe poníženě a snažím se vrtět natolik, aby přestal letět. Aby mě položil na zem a vysvětlil mi, co se děje!

„Jsi tak nechutně nevychovaná!“ zavrčí naštvaně a skousne mi tepnu na krku. V tu chvíli na mě dopadá bezvědomí, tupé a necitlivé.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 13. kapitola: