OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 14. kapitola

02.12.2011 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 1388×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

14. kapitola - „Je pryč!"

Chester

Do svého bývalého sídla, s pochmurně šedou fasádou, vletím oknem, které ponuře osvětluje celou knihovnu. Jako bych se zas propadl do toho cizího světa, kde panují nevyzpytatelná kouzla a hříšné myšlenky.

Všechno je pokryto stíny, ale tentokrát jsem šťastný a nepůsobí to na mě tak zlovolně. Dává mi to možnost dýchat a s úsměvem se vracet do svého bývalého působiště. Teď, když je Di zas má...

Knihy zářně bijí do očí, kupodivu nejsou ani od prachu, ani na hromádce. Jako kýžené studnice vědomostí jsou seřazené v policích podle žánru, což … je poněkud nové! Takové seřazení mívaly jedině za dob Oskara, jakmile jsem se do knihovny nastěhoval já, vždycky jsem je tak nějak ladem skladem nechal ležet na stole a nevnímal chronologické seřazení. Kde bylo místo, tam padla kniha. Nikdy jsem si jich skutečně neuměl vážit, protože jsem tohle místo hluboko v duši nenáviděl a přesto mi skýtalo tolik potřebného klidu, když jsem býval na dně.

Škoda, že v mém novém domě nejsou takové prostory, abych si některé důležité knihy vzal sebou. Občas není na škodu, když pomůže… I když knihy o žvástech o zlověstné existenci Nadupíra bych měl minimálně spálit!

V momentě, kdy seskočím z okna a dopadnu na naleštěnou dřevěnou podlahu s tupým dusotem, všimnu si ve dveřích středně vysoké, štíhlé dívky s dlouhými blonďatými vlasy a úzkostně modrýma očima. Za ruku drží tmavovlasého chlapečka, který na mě poulí své zvědavé rudé oči.

„Balte,“ hlesnu nadšeně a široce se usměju. Ovšem nevypadá to, že bych je tím nějak uklidnil. „Neboj se, já ti nic neudělám.“

Lilien, Dexterova kořist, vezme malého do náruče a zděšeně přede mnou couvá.

„Co se děje? Proč tu tak stojíš?“ Ozve se Miin hlas.

Za zády se jim vyhoupne moje krásná sestra s postavou top modelky a zářivě rudými krátkými vlasy. Těká po mně zachmuřenýma zelenýma očima a komicky, žensky naštvaně, špulí rty.

„Ahoj.“

„Chazzy? Tebe jsem skutečně dlouho neviděla,“ ušklíbne se a vezme malého do náruče. Ihned ji poplácá dlaněmi po tvářích a chytí ji kolem krku. „Přišel ses na nás podívat?“ Vystaví Baltazara jako vítěznou cenu, jako trofej, pro kterou mi planou oči.

O tolik jsem přišel. Vždyť můj první následovník už chodí a dětsky žvatlá!

„Přišel..." přikývnu a dál malého lustruju pohledem. „Koukám, že jste se tady všichni nějak zžili," sjedu očima na mírně vyděšenou Lilien, která na mě pořád vyjeveně civí. Modré oči má pronikavě vystrašené, což nemusí. „Půjčíš mi ho?" natáhnu k malému ruce a čekám, jaká bude reakce jak od něj, tak od jeho matky.

Mia se se vší mateřskou láskou zadívá na mého prvorozeného syna a políbí ho do tmavých vlasů. „Baltízku, tohle je taky tvůj tatínek…“

Baltazar nedůvěřivě pozvedne svítivě rudé oči a rozechvěle si mě prohlíží. Vřele se přitulí k Mie a hlavičku otočí opačným směrem.

„Není na cizí zvyklej.“ Mia mě protne obezřetným pohledem, ale syna mi podá.

Posvátně si ho od ní přeberu a usměju se na něj. Neváží o mnoho více, než dvojčata, ale je pohyblivější a ty rudé oči mu dodávají vzhled hodný drsného malého upírka.

Pobaveně se ušklíbnu.

Ovšem jakmile Baltazar začne popotahovat a natahovat drobné dlaně zpět ke své matce, stoupne si Mia vedle mě a pohladí ho po tváři. „Nic se neděje. Maminka je s tebou.“

Baltazar si mě znovu nedůvěřivě prohlédne a zamrká očima, zatímco zkrabatí čelíčko.

Z jeho reakce je mi všelijak, ale tak co jsem mohl čekat. „Tys ale vyrostl,“ pohladím ho po tmavých vlascích. Jsou hebké a on celý voní podobně jako naše dvojčata, tou nevinnou dětskou vůní.

Zdá se, že malý nadupírek roste jako z vody. Mnohem rychleji než mě dvě děti, které mám s Dianou.

Chvíli v mé náruči sice vydrží, ale stále pitvořivě pokukuje po Mie a natahuje k ní ruce, takže ho se vzdychnutím předám.

„Slyšel jsem, že Dexter prý přebral otcovskou roli za mě.“

„Vlastně to vzali všichni čtyři… Mike, Dex, Dick i Ball.“ Probodne mě střízlivým pohledem, jako by mi chtěla říct, že to já jsem ten špatný, protože jsem vzal do zaječích. Tváří se vyčítavě, takže je mi to naprosto jasné. „Skoč pro ostatní!“ popožene udivenou Lilien, která se ihned mihne poslušně ve dveřích.

„I Cristoball?" ušklíbnu se znovu. „To jsou mi novinky," řeknu spíš pro sebe a nepříjemně se ošiju. Pevně se chytím levou dlaní o opěradlo kožené pohovky a opřu se. „Nemusí je volat, to není nutné.“ Pohodím hlavou ke dveřím. „Chtěl jsem jenom vidět Balta a něco si tu vzít.“ Upřesním důvod své návštěvy a zadívám se na malého, který mě stále zachmuřeně pozoruje. Nápad, že bych jí snad mohl říct, aby mi ho na pár dní půjčila k nám, okamžitě zavrhnu. Nechce se ode mě nechat ani pochovat, natož abych ho sebou mohl snad někam vzít!

„Chestere!“ vyjekne s divokým vlezlým úsměvem Dexter. Téměř do knihovny nadšeně vletí a probodává mě pichlavýma tmavýma očima. Několikrát mě poplácá po zádech a hrdě se vypne, jako by byl šťastný, že mě zná. „Jak se má ten největší zmrd na světě?“ uchechtne se zářně a kyne Cristoballovi, aby k nám přišel.

Velmi vysoký upír s ježkem na hlavě a pronikavýma tmavomodrýma očima stojí na chodbě a šklebí se, zatímco má ruce křížem přes hrudník a blyštivě cení špičáky.

„Kde je Dick?“ Sjede je Mia pobaveným pohledem a zadívá se za ně.

„Asi se šel proletět,“ pokrčí Dexter rameny.

Dívám se na Mikea, který mě nezdraví a rovnou jde k Mie. Loupne po mně ostražitým vražedným pohledem a vezme mou nevlastní sestru kolem boku. Zřejmě si pamatuje, jak jsem si z něj udělal ukázkově kořist, když jsem Dianě potřeboval ukázat, jak se ke mně má chovat. Jak moc jsem se hloupě změnil…

„A jak se má ten největší srab na světě?“ opáčím se na Dexe podobnou otázkou, abych se nemusel dívat na našeho Mikea, který se pro Baltazara stal důležitějším než já. „Co Desire?“ obrátím se na Miu, která malého hladí po vlasech a snaží se, aby zůstal v klidu, protože je to neposeda. Cristoballa ignoruju. Je tu naprosto zbytečný. Nechápu, proč je sem Mia všechny svolala! Snad se mě nezačala bát, v duchu se tomu hrozivě zašklebím.

„Desire se má skvěle,“ zavrčí ostražitě Cristoball a přistoupí k nám blíže, zatímco mě probodává podivně násilným a domýšlivým pohledem. „Co je s Dianou?“ zeptá se neurvale a chytí mě pod krkem.

Musím se tomu usmát, když se mě snaží připravit o vzduch.

„My jsme tu teďka jedna velká rodina a on občas zapomíná na vychování,“ mrkne na mě vystrašeně Dexter, zatímco se mu chvějí rty a z pobledlého obličeje vystupují zvráceně temné oči. „Chazzy, on je jenom blbej. Balle, nech ho!“ Div nezapiští jako ženská, když tuší, že se blíží nějaká rvačka.

„Já se z něj nepodělám!“ zachraptí Ball a odstrčí od sebe Dextera, který ho štítivě drží za paži a hloupě se ho snaží odervat. „Tak co je s ní?“

Takže Dick je nejspíš informoval... V mysli si přehraju naše poslední chvíle a samolibě se usměju, ale neodpovím mu. Místo toho se zadívám na Dexe, který mi leze do prdele. Je zábavné pozorovat, že jsem tu pořád považován za nebezpečný živel.

„Co to tady na mě ten blbeček zkouší?" zkřivím rty v pohrdavým úsměvu, zatímco mluvím k Dexovi.

„Co je to tady za zhrocení davu?“ vyjekne Angela a přežvýkne Ballovi za zády, zatímco se potutelně rozesměje.

Naše aférka, kdy mě upír drží pod krkem a já pevně drtím jeho ramena, se zřejmě nelíbí mému prvnímu následovníku, který začíná pofňukávat.

Cristoball mě okamžitě pustí a zahledí se na mého syna s vlídným úsměvem.

„Nic se neděje, tatínek je tady,“ hlesne Mike, který se na mě ani nepodívá a převezme malého do náruče. „Ty vole, aspoň před tím malým toho nechte!“ prskne diktátorsky a odstoupí od nás, kdyby se náhodou přece jenom něco semlelo.

Jeho chování vůči Baltovi mě nasere. Zúžím oči a změřím si ho nenávistným pohledem. Pak se otočím na Miu, která se tváří naprosto nadšeně a spokojeně.

„Tatínku? Chceš mi říct, že Balt má vážně už pět tatínků?" ušklíbnu se a vycením na ni špičáky. „Ale co se divím. Tys přece nikdy nebyla troškařka!" zašklebím se a snažím se tak zamaskovat fakt, že mě to fakt vzalo.

„No a? Čím víc je milovanej, tím lepší z něj bude upír.“ Hrdě vypne svá prsa, zamaskovaná pouze tenkou látkou tryčka. „Oficiálním tatínkem je samozřejmě Dexter a … ty, ale ty ses o něj v poslední době zrovna moc nezajímal. Na to, že je to tvůj první následovník, na něj pěkně sereš.“ Pozvedne vyčítavě obočí. „Tak co by ti mělo vadit, že má víc tatínků?“ olízne si rty a pohladí malého po hlavičce.

„Určité věci ... se změnily," zavrčím naštvaně a neochotně. Do hajzlu! Srocení téměř celého domu! Ještě chybí Desire s Dickem a bude hotovo. Nemám chuť jí před nimi cokoliv vysvětlovat. A hlavně ani nemusím! Co mi je to nějakých ubožáků?! „Mohli byste na chvíli laskavě vypadnout? Chci s ní mluvit sám!" sjedu je nepříjemným pohledem. Jsem tu pět minut a už bych vraždil. Vážně byl skvělý nápad odstěhovat se!

„Nemáme tu před sebou tajemství, klidně mluv narovinu!" Ozve se drze Cristoball s blahosklonným úsměvem, který bych mu nejraději z tváře smazal svou pěstí.

Rozesměju se. „Jenže tohle mě absolutně nezajímá. Chci s ní mluvit o něčem, do čeho například tobě nic není!“ zadívám se na něj mateřsky a otočím se na Miu. „Jak můžeš nechat takové idioty, aby vychovávali našeho syna?“ zavrtím nechápavě hlavou, abych toho upíra ještě více naštval.

„Balle, ne!“ vykřikne Dexter.

V tu ránu zas ucítím pevné sevření kolem mého krku, drápy se do mě pevně zaklesne, až mě probere ostrá bolest. „Proboha, tak si uhoď, když tě to tak potěší,“ zasměju se přidušeně. Díky upíří slasti mám takovou průpravu, že mě tohle nechává už absolutně chladným. „Myslíš si, že to tvoje pohlazení mi nějak ublíží?" vysmívám se mu do tváře, zatímco se bavím jeho nasupeným výrazem s napřaženou pěstí.

Několikrát mě ten parchant uhodí do obličeje, div mi nezlomí nos, zatímco se srdceryvně směju.

„Co seš nějakej zkurvenej masochista nebo co?“ dostane ze sebe nechápavě.

„Možná,“ blýsknu širokým krvavým úsměvem. „Máš pravdu. Už mě to nudí. Kvůli tomuhle jsem vážně nepřišel!" zatvářím se nanejvýš otráveně a párkrát ho silně udeřím pěstí do břicha, zatímco mu zatnu drápy do krční páteře, až se mu zalesknou oči.

Cristoball se celý zkroutí a hlava mu poklesne k zemi.

„Nemusíš se přede mnou uklánět,“ odfrknu pobaveně a setřu si krev z obličeje. „Tak co? Ještě někdo nebo budeme mít konečně s Miou chvíli klidu?" zadívám se po ostatních. Mám toho akorát. Tenhle barák je jak prokletý. Jen samé problémy, hádky a rvačky!

Po tomto představení se evidentně všichni rádi vytratí, zatímco Dexter a Mike se snaží vydrážděného a vzteklého Cristoballa přesvědčit, že napadnout mě by nebyl zrovna nejlepší nápad.

„Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ hlesne netrpělivě Mia a několikrát zaklepe špičkou boty o naleštěné parkety.

„Proboha, jsou po každé takhle natvrdlí?“ kývnu hlavou směrem ke dveřím, ve kterých se ztrácí upíři i lidé.

Moje nevlastní sestra mě probodne temným pohledem.

„Hele, Mio, mně je jasné, co tady koluje za zvěsti…" ušklíbnu se a vjedu si do rozcuchaných vlasů. „Ale věci nejsou úplně tak, jak si myslíš," odmlčím se a svraštím čelo. „Prostě se mi nelíbí, jak se ty … paka mají k Baltovi. Chtěl bych, aby si na mě zase zvyknul," řeknu a vážně se na ni zadívám, aby pochopila, že tu nehraju žádnou hru.

„Seš jeho otec, máš na to právo. Ale rozhodně nebudeš odstrkovat je, protože oni mají Baltízka taky moc rádi a na rozdíl od tebe se mu věnujou!"

„Jasně, třeba Dex, že?“ odfrknu. „Celou dobu se nemá ani k jednomu z vás a najednou je ten, který ho má rád a věnuje se mu. To je vážně dojemné!“

„Nejde jenom o Dextera. Mike má malýho rád a Ball taky, o Dickovi ani nemluvím!“ prskne zarputile a dá si ruce v bok, jako by mě každou chvíli chtěla také napadnout.

„No, ale dobře. Tohle nemá cenu rozebírat. Kvůli tomu kreténovi jsem sem nepřišel. Chci se s tebou domluvit, jak to budeme dělat s malým…" Musí jí dojít, že ho bude muset pouštět taky se mnou, pokud si na mě má zvyknout.

„Jak bychom to dělali? Můžeš s ním být tady!“

Zamyšleně se zadívám na Balta, který pobíhá po obývacím pokoji a hraje si s Mikeem a Cristoballem. Vesele výská, zatímco cupitá kolem nich a ti dva nevyzrálí upíři a jeden pitomý člověk se ho snaží chytit a jakoby mu nestačí. Balt z toho má ohromnou legraci, je nadšený. Vypadá tak šťastně s tím širokým dětským obličejem a zářivýma rudýma očima...

„No, to asi nepůjde tak jednoduše. Diana tam s dvojčaty nemůže zůstat sama..."

„Tak se vrať domů,“ řekne suše a vyrovnaně mi ukáže na obdiv své hříšné tělo, zahalené tak málo, až mám pocit, že ji vidím skrz. Svůj šatník evidentně nezmění nikdy...

„Domů…“ ušklíbnu se při tom slově a nostalgicky se zahledím kolem. „Tohle už není náš domov a podle toho, co jsem tady před chvílí viděl, byl nápad odstěhovat se ten nejlepší."

„Když to tak vidíš." Pokrčí nezáživně rameny a pohledem klouže ke dveřím.

„Tak co mám podle tebe dělat? Vždyť se podívej, jak to tady funguje … jen přijdu, je vše vzhůru nohama!“ zavrčím ostře a chytím se pro uklidnění za kořen nosu.

„Za to si můžeš sám. Jestli chceš malýho vidět, tak si za ním budeš muset doletět,“ prskne rezolutně a evidentně to se mnou už nehodlá řešit. Jako bych snad plýtval jejím časem!

„Fajn! Není nad to, když se rodiče dítěte dokážou dohodnout," ušklíbnu se a chci vyjít z knihovny, když si na něco vzpomenu. Na okamžik se ještě otočím. „Doma jsi od té doby, co jsi upírem, nebyla?" zajímám se a je vidět, jak ji má otázka překvapí.

„Ne, to vůbec,“ zamračí čelo, jak přemýšlí a poškrábe se ve vlasech.

„Takže nevědí, že spolu máme Balta,“ informuju se.

„Samozřejmě, že ne," odsekne a postaví se ke dveřím.

"A nemyslíš si, že by to měli vědět," zadívám se na ni pronikavým pohledem.

Podle toho, jak se tváří, mě musí považovat přinejmenším za blázna. „Jsme upíři,“ připomene mi stroze.

„Jako bych na to zapomněl…" řeknu potichu a tentokrát se už definitivně otočím k odchodu. „Tak se měj. Přijdu za Baltem." oznámím jí a zmizím v temnotě.

Sice mi Mia moc náladu nezlepšila, ale hodím to za hlavu. S Baltem se to nějak udělám. Můžu brát Di i dvojčata s sebou… Nemůžu a ani nechci ji odtrhnout od Desire a držet ji někde v izolaci. Tohle řešení mi zatím připadá nejschůdnější.

* * *

Vletím do domu a první, co zaslechnu, je dětský pláč, který se do mě zařízne jako nůž. Je totiž jiný než obvykle. Nahání mi husí kůži!

„Di?!" křiknu a v s podivným pocitem vyběhnu schody do patra a rozrazím dveře do ložnice.

Je prázdná… Jen v postýlkách rudé pláčem naříkají děti.

„Di!!" vykřiknu teď už zoufale, protože podivný sžíravý pocit ve mně narůstá. Probíhám za neustálého pláče dům v marné snaze někde ji objevit.

Jenže ona tu není!

„Je pryč!" zašeptám do ticha a celé nitro se mi sevře palčivým strachem a bolestí.

Postel je celá krvavá od našich hrátek, neustlaná. To místo vypadá jako po boji a já netuším, jestli to bylo válčení se mnou nebo ... s někým jiným!

Pláč dětí se rozléhá všude kolem a já nevím, co dělat! Celý zoufalý se vrátím do ložnice, kde je položím na postele, kde ... jsme se ještě před pár hodina milovali a snažím se je utišit. Z jejich usedavého pláče se mi svírá celé nitro. Muselo se stát něco hrozného ... a já se děsím pomyslet na to co!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 14. kapitola: