OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 58. kapitola

10.03.2012 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 842×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

58. kapitola - „A mohl bych tě pomazlit? Dovolíš mi to?“ 

Cristoball

Vidím, jak se mi chce Angela vetřít na klín, když zbledne a uvědomí si, že svou péči věnuju své milované Vinnie. Tvář jí zčervená vztekem, zatímco si kouše spodní ret a já svou holčičku rozesmívám, jak nejlépe umím. Jsem na ni tak hrdý! Dokázala odolat Nickovi a … věřila mi natolik, že odložila ten kůl. Nejsem si jistý, jak by to dopadlo, kdyby se jí podařilo Dicka zabít… Je to jeden z lovců upírů, z mých nejlepších přátel a Mike by ho chtěl rozhodně pomstít… Desire by se nejspíš sesypala a Di by ji zabila na místě. Nechci ani pomyslet, jak by se náš život hrůzně odvíjel a tak se nechávám slastně kolébat realitou, která nastala, když mi začala plně věřit.

„Balle?“ osloví mě medově Angela.

Mdle k ní zvednu oči.

„Potřebovala bych zase trochu tvýho jedu,“ mrkne na mě koketně.

„Nemůže to počkat?" zavrčím jemně, protože nechci Vinnie vyděsit. Dál si s ní hraju a plyšovým medvídkem jí dávám polibky do vlasů, na čelo, tváře i krk, až se celá směje. Zlochtal bych ji normálně, ale mám obavy z drápů, kterými bych jí nerad ublížil. Tahle plyšová hračka mi k jejímu škádlení slouží dokonale.

Když mě však Angela nevybíravě chytí za paži a prskne neurvale: „Ne, chci hnedka!"

Vinnie se schová a plyšáka k sobě rozechvěle přitiskne.

„Nemusíš se bát, princezno…" pohladím ji po vlasech a trpělivě se na ni usměju. „Hnedka budu zpátky. Budeš tu zatím s Desire a ostatními, viď?"

Když choulostivě přikývne, letmo ji políbím na čelo. „Tatínek bude brzo zpátky a zase si budeme hrát…“

„Tatínek?!“ ušklíbne se znechuceně Angela a ohrne rty. „Tatínek?!“ vrčí vzpurně, zatímco za mnou kráčí. „Na co si to do háje hraješ?! Vyměnils tu kurvu za holku, co je mentálně na úrovni pětiletýho dítěte?“ prskne naštvaně.

Pobaveně se usměju. Právě takhle mi to plně vyhovuje!

„Angelo, takhle o mé sestře mluvit nebudeš!“ zavrčí ostře Dick, který už má něco v hlavě.

Pevně ho chytím za rameno a donutím sedět. „Klid nebo Vinnie vyděsíš,“ řeknu a obrátím se na Angelu. „Co je ti do toho, s kým jsem?“ zavrčím zlověstně a přijdu k ní blíž, aby nás Vinnie neslyšela. „Tys mě odmítla! Dávám ti jed, tak drž hubu! Využíváš nejen mě, ale celej tenhle barák. Ty si tady nebudeš diktovat podmínky, to teda ne. Ještě jednou se o mojí holčičce nelichotivě vyjádříš a já ti urvu tu tvou zasranou hlavu, ty děvko!" zavrčím temně a potichu, zatímco za mnou Vinnie tiše vzlyká. Potřebuje klid, harmonii a ne tuhle krev pumpující akčnost, za kterou bych Angelu zabil!

Zrzka zalapá po dechu a do očí jí vhrknou slzy. „Já nikoho nevyužívám! Vždyť… Vždyť jsem tu pořád sama, koho bych asi tak mohla využívat?!" vyjede na mě téměř hystercky.

Znechuceně odvrátím tvář. „Vypadni!" syknu zle. „Přemáhám nutkání tě chytit pod krkem a zakroutit ti jím. Kdyby tu nebyla Vinnie, tak bych tě snad zabil!"

„No to snad namyslíš vážně? Cristoballe…" Pokusí se mne chytit za ruku, ale oženu se po ní tak ostře, až jí drápy rozříznu dlaň napříč a všechny nás na chvíli obelství vůně krve. Ti, kteří jsou živeni na Šťastné krvi si toho ani moc nevšímají, ale já… Vycením špičáky a zhluboka nasaju, zatímco Angela bolestivě usykává: „Kurva, cos mi to udělal!“

„Balle..." hlesne za mnou tiše Diana a zavrtí se na místě.

Stačí mi pohlédnout jí do očí a vím, že si chce hloupě hrát na samaritánku, jako by snad ona jediná mohla spasit svět! A když ne celý svět, tak alespoň ten kousek, na kterém žije! Vztekle zavržu zuby, zatímco ji pozoruju, jak s ironickým šklebem jde k nám, ale z očí jí div neskapává soucit!

„Sakra, seš upír a … ona jenom člověk. Není to fér,“ zamumlá a dívá se mi beze stranu do očí.

Hrůzně se ušklíbnu, protože ona tomu nerozumí a přesto se do toho bude srát! „Tohle není člověk, to je parazit. Jenom nás všechny využívá a já už to dál snášet nehodlám. Jestli po mně něco chce, tak bude muset hezky poprosit. Navíc nevím, jestli to pro ní ještě budu mít, protože k ní cítím spíš nechuť a nenávist, než něco, co by jí mělo pomoct přežít. A může si za to sama. Kdo by mohl cítit něco velkorysého k něčemu tak podřadnýmu?" pozvednu zákeřně obočí a zabodnu se pohledem do Angely.

Z očí jí okamžitě vytrysknou další slzy a ona se rozeběhne téměř komicky po schodech do patra a zmizí v koupelně.

„Balle,“ houkne drzým hlasem Di a poukáže ke schodům.

Vztekle zavržu zuby, protože vím, že mi nejspíš nic jiného nezbývá. S těžkým dechem dojdu až do koupelny, kde si k ní bez řečí pokleknu a jedním drápem jí rozervu obvaz, kterým si obvazuje krvácející zápěstí.

Mírně sebou cukne. „Přišels mě dodělat?“  vzklykne, ale hlavu ke mně nezvedne.

Bez řečí se jí zakousnu do zápěstí, až se uvolní a snažím se myslet na to, abych jí tím pomohl a ji to netýralo. Pumpuju do ní svůj jed, ale už je v tom jen ten soucit a kousíčky lásky. Nic, co by ji dostávalo do nebe, protože to ve mně svým chováním skoro zabila. Když se od ní odtáhnu, hlesnu. „Diana mě přemluvila. Věděla, že budeš krvácet. Nepočítám s tím, že by sis vážila toho, že na tebe ona myslí nebo že já tě zachranuju. Ty vždycky jenom bereš, takže si nic jinýho než strádání nezasloužíš." Stoupnu si a otřu si ústa.

Opatrně ke mně zvedne oči. „Já jsem nikdy nezažila takový chování… Nevím, jak ho přijímat. Jak na něj reagovat,“ hlesne tiše.

„Reaguješ na něj úplně blbě. Já mám trpělivost, ale musím vidět snahu. Ty s upírama i lidma jednáš jako by ti všichni měli padat k nohám. Neumíš bejt vděčná, milá, přátelská. Až se to naučíš, možná bych k tobě začal bejt laskavější," zasyčím autoritativně.

Hřbetem ruky si otře oči. „Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě chovala…“

Sjedu k ní pohledem a zatvářím se zamyšleně. „Jo, nechavala ses hezky, ale jestli budeš pokračovat touhle cestou, kdy se omlouváš, připouštíš svý chyby a vnímáš ostatní, co se ti snažej pomoct, tak myslím, že to s tebou nebude až tak ztracený."

„Nechovala, ale … třeba vůbec nevím, proč ses na mě naštval minule… Přece jsem neřekla nic tak špatnýho,“ zavrtí hlavou, až se ušklíbnu.

„Nasrala jsi mě tím svým nadřazeným chováním. Myslíš si, že každej je tu od toho, aby ti sloužil! Klidně si tu seď a přemejšlej. Já jdu dolů. A ještě něco… Před Vinnie si nech ty svoje výbuchy. Ona potřebuje klid a já jí ho zařídím za každou cenu, jestli mi rozumíš!" vycením na ni špičáky a zmizím ze dveří.

*** *** ***

Chester

"Di, co se děje?" otočím se na na svou ženu, díky níž mě právě svírá v hrudi.

Překvapeně ke mně zvedne oči.

Usměju se na ni. Vždycky jsem tak nějak cítil její pocity. Na začátku, když byla ještě člověk, se mnou dokonce mavály tak moc, až mě to fyzicky odrovnávalo. Teď v sobě cítím zoufalství a je mi jasné, že patří jí. Cítím ho, ale nijak mě nezasahuje. Nesvírá mě jako dřív. Nejspíš další výhoda obřadu. Nevím sice, co si myslí, ale vím přesně, co zažívá.

„Nic,“ blýskne zářně úsměvem. „Trochu mě mrzí, že mi ten dort nechutnal, ale to nějak přežiju, „ušklíbne se cynicky a napije se ze své sklenky, kde má čerstvou krev.

„Nesnaž se to hodit na dort. Já vím, co se v tobě odehrává. Jen nevím, k čemu přesně se to vztahuje, proto se ptám," nenechám se jen tak odradit. Moje maličká vždycky uměla dokonale zakrývat skutečné emoce…

„Máš nějakej špatný radar, můj pane. Mně je fajn jako vždycky a užívám si svou krásnou svatbu," zazubí se provokativně a natřese si nařasené bílé šaty s černými perlami, které z ní dělají upíří princeznu.

„To tedy nemám,“ stisknu ji v náručí. „Ale páčit to z tebe nebudu, takže … kde si přeješ strávit dnešní, naši svatební, noc?“ zajiskřím očima. 

„Mia s Dickem nám k tomu prej uzpůsobili vedlejší dům. Bude to prej dům na dovolenou," rozesměje se a krčí rameny. „Tam prej poletí vždycky ten, kdo bude mít chtít trochu soukromý, dobrý co?" Zdařile protočí oči a vycení špičáky. „Jsem zvědavá, co tam ti dva udělali!" řekne rázně a chytí se za hlavu. „Dick na to vůbec nemyslí a nedává mi o tom přečíst v myšlenkách, takže vůbec nevím o co jde..." postěžuje si sklesle a otočí ke mně smutné šedé oči.

„Pokud to vymýšlela Mia s Dickem, tak to se můžeme těšit an přeslazenou romantiku,“ ušklíbnu se a zvednu oči sloup, nenadšen tím, do čeho vlastně musím jít. „Doufám, že ho Mia krotila, jinak nás přivítají balónky v podobě rudých srdcí s přeslazenými nápisy!“ Nemohu si nechat ujít příležitost, abych si do něj mohl rýpnout.

„Udělali to prej podle mých představ, ale nejsem si jistá, co všechno použili, protože … moje představy jsou trochu zvrácený,“ zachraptí a chtivě si skousne spodní ret, zatímco mi pohlíží téměř oddaně a toužebně do tváře.

„No ano, já zapomněl, jak moc dobře tě zná…" ušklíbnu se. „A co dvojčata? Ty necháme tady?" zajímám se. Chtěl bych s ní být sám, na druhou stranu nevím, jestli zrovna téhle podnapilý sešlosti svěřit naše děti.

„Jsem domluvená s Desire, ona nepije a postará se o děti spolu s Ballem a Vinnie," pokrčí rameny a rozhlíží se kolem. „Myslela jsem, že chceš mít čas jenom pro nás dva... Měla bych se trochu věnovat svému upírovi, co myslíš, můj muži?" pozvedne provokativně obočí a jemně mi sjede dlaní do klína a stydlivě skloní hlavu, až se zářivě usměju.

„No po těch letech bys s tím už konečně mohla začít," zavrčím a rukama jí sjedu na boky.

„Budeme mít něco speciálního na dnešní noc?" zachraptí mi do ucha.

„Speciálního?“ zavrčím vzrušeně. „Copak by sis představovala?“ blýsknu očima a když mi pohlédne do tváře, v žaludku ji ostře bodne osten strachu. Zúžím oči. „Co je? Ty se bojíš?"

Lehce se ode mne odtáhne a když po ní sáhnu, odsune se ještě dál. „Ty seš naštvanej?“

„Naštvaný? Ne, nejsem. Proč? Měl bych být?" povytáhnu obočí. Jasně, od té doby, co proběhl obřad, mám stále nutkání odnést ji ode všech někam daleko, aby mi na ni nikdo nesahal, neokukoval a prostě vůbec byla jenom moje, takže ten nápad s bývalým domem se mi zamlouvá, ale … naštvaný v tuhle chvíli nejsem. Jemně ji chytím za ruku a přitáhnu ji k sobě. Pevně ji celý chtivý stisknu náruživě v pase, až mírně usykne.

„Lásko, máš teď nějak větší sílu a měl … bys bejt trochu opatrnější, jinak mě rozmáčkneš,“ vydechne.

Okamžitě ji pustím.

Začne si třít boky a pobaveně ke mně skloune pohledem. „Jako … Nad-upír asi nebudeš moc nežnej,“ blýskne očima.

Snažím se nemyslet rozkrokem, ale když ji mám před sebou a vím, že teď je celá moje a patří mi… Chci ji vlastnit. Chci být v jejím těle. Chci, aby na ni nikdo kromě mě nesahal, nedíval se na ni, natož ji oslovoval! Chci, aby byla jenom se mnou a vůbec nikdo jiný kromě nás a našich dětí neexistoval! Nejsem si jistý, jestli mi ten obřad maličko nepozvedl hranice majetnosti, žádostivosti a žárlivosti, ale já ji prostě chci a ona … mi patří! „Když tobě to tak moc sluší," přejedu jí dlaní po křivkách hebkého mladého těla. „Už ti to dneska někdo řekl? Ne počkej, neodpovídej. Je mi jasný, že ti to někdo řekl," zarazím ji s poušklíbnutím a nabodnu se na Dickova záda. Zaženu chmury tím, že zabořím nos do jejích vlasů a užívám si těch chvil, kdy mě objímá a tiskne se ke mně… „Jak se asi projeví to nadupírtví o svatební noci, co?" blýsknu očima, ale když sebou po té mojí otázce trhne, odtáhnu ji od sebe. „Co se děje? Mohla bys mi to říct?" snažím se z ní vydolovat příčinu jejího podivného chování.

„Chazzy, sakra, máš úplně rudý očí,“ hlesne přemýšlivě. „Nezlobíš se, viď?“

Teprve teď si uvědomím, že v očích pociťuju podivnou horkost. Vlastně ji od naší svatby cítím skoro pořád, proto jsem to tak nějak přestal zkoumat. „Nezlobím se... Nevím, čím to může být způsobený. Asi ta proměna," pokrčím rameny. „Nelam si s tím hlavu. Nic to nebude," políbím ji do vlasů. „Poletíme?“ zvednu k ní nedočkavě pohled a snažím se v sobě potlačit ten náruživý chtíč, který mi masíruje rozkrok.

S úsměvem, ale obavami v těle, přikývne.

„Tak my vás opustíme," rozhlédnu se po osazenstvu. „Cristoballe prosím tě, pomoz Desire s dvojčaty. Ostatní asi nebudou schopní," požádám ho.

Na souhlas přikývne.

„Tak si to tam užijte, doufám, že se vám to bude líbit," zazubí se na nás Mia.

„No pokud to zařizoval Dick, tak si tím nejsem jistý," popíchnu ho.

„Di se to líbit bude, tím jsem si jistý," zašklebí se, a tak nějak nostalgicky se na jmenovanou zadívá.

„Tak dost, schovej ty svý rentgeny," schovám ji majetnicky do své náruče, když to trvá moc dlouho.

*** *** ***

Diana

Chazzy mě nepustí a namísto toho i se mnou přejde přes práh domu a nese mě do ložnice. Všechno je potemnělé, takže když vejdeme do pokoje, který dýchá láskou i erotikou, úplně se mi rozzáří oči!

„Sakra…" vydechnu bezmocně a zírám na velkou černou postel, na které jsou z pokrývek udělaná srdce. Celé je to pokryté lístky temně rudých růží. Na posteli leží lilie. Na pelesti jsou pouta, obojky. Zářivé řetězy jsou rozvěšené po celé místnosti. A všude planou svíčky! Na stole je několik krabiček kondomů. Jakési věci, které jsem nikdy neviděla, ale podle Chazzyho usměvavého erotického pohledu poznávám, že on moc dobře ví, k čemu jsou… Na stole jsou dále hedvábné rudé šátky. Jiné mučící nástroje, při kterých povytáhnu obočí a lubrikační gely… Tak to nebude mít z mojí hlavy!

„To byla určitě Miina iniciativa,“ uchechtne se Chester, když vidí, jak si všechny ty pomůcky prohlížím. „Dělá, jako kdybychom něco takového někdy potřebovali,“ řekne pobaveně a obejme mě zezadu kolem pasu. Přitiskne se ke mně, až cítím jeho chlad, který je o tolik palčivější a zlověstnější, než když býval obyčejným “bez-obřadním“ upírem. Jako by se ta ledovost protahovala po celém domě a varovala nepřátele, že s tímhle upírem není radno si zahrávat, obzvlášť, když má tak silný chladivý závan a prošel Oskarovým výcvikem. „No, i když tohle…“ zamumlá pobaveně a ukáže na sadu důtek a bičíku, až sebou mírně trhnu. „To by se možná využít dalo!“ Stiskne mě v náručí o trochu víc, až usyknu. „Promiň lásko, budu opatrnější,“ zachraptí mi vzrušeně do ucha.

Díky tomu obřadu je trochu víc upíří a já nervoznější, ale když vidím, že má oči zase černé, uvolním se a vjedu mu prsty do vlasů. „Jak se cítíš jako ... můj upír? Můj osobní otrok?" zašeptám a pomalu mu rozepínám košili, zatímco mu jemně tisknu polibky na hruď.

„Já skvěle, ale ty jsi z toho nějaká celá nesvá," zašeptá podmanivě chraplavým hlasem a hladí mě ledovými prsty téměř motýlími doteky po pažích.

Ovšem i přesto se mírně chvěju zimou i nervozitou. „Došlo mi, že už je to definitivní. Sakra, fakt ti patřím a ty patříš mně… Je to jako doživotí," rozesměju se a stáhnu z něj košili. Má krásnou širokou, hladkou a vypracovanou hruď. Políbím ho na svou značku, až se prohne, jak ho dožene láska a něha. „Buď na mě hodnej…" zašeptám a zadívám se mu do temných očí, náhle tak něžných a zamilovaných, i přesto však začínají mít dravý nádech rudého odstínu.

„Snad tě to nevyděsilo. Zrovna tebe," blýskne zákeřně očima a pevně mě k sobě přivine. „To by mělo spíše děsit mě, nemyslíš?" usměje se, jako by se mu má nejistota a tápání líbilo. „Snad se nebojíš?“ zašeptá mi vzrušeně do rtů a ovane mě ledovým dechem. Voní jako temná noc. Jako klid před bouří. Jako divoká zlověstná šelma…

Mírně se oklepu a s ironickým šklebem se mu zahledím do tváře, abych zakryla své rozpaky.

„Já jsem přece neškodný… Sama jsi mi to kdysi řekla, pamatuješ?“ Používá měkký tón hlasu a snaží se ve mně probudit důvěru, zatímco opatrně klouže prsty do mého výstřihu.

„Trochu se bojím…“ odkašlu si, zatímco mu omráčeně zírám do obličeje a nechávám ho, aby mi něžnými doteky svlékal šaty.

„Proč? Jsem to přece pořád já…“ Pohladí mě něžně po tváři, zatímco druhou rukou mi pomáhá z načinčaných šatů.

Je to pořád on, ale o tolik upíří, že by na něj ani Oskar neměl…

„Jsi trochu jinej… Máš moc velkou sílu. Seš teď vážně nejdrsnější upír na planetě, protože dokážeš ovládat lidi i upíry," pokrčím rameny a nahá se k němu přitisknu.

„O to bezpečněji by ses se mnou měla cítít, ne?" Usměje se mi dravě do tváře a jemně mě obejme, přímo opatrně. „No tak, Di… Nejsem jiný. Možná trochu fyzicky, ale povahu mám stále stejnou,“ zašeptá a proplete si prsty mezi mé dlouhé černé vlasy. „A slibuju, že ti nijak neublížím,“ zavrčí něžně. Chytí mě jemně za bradu a zatímco mi shlíží temnýma očima, s odleskem brutality, do tváře, tak se pomalu nahýbá k polibku.

„Věřím ti…" zašeptám mu do úst a s pocitem zamilovanosti a naprosté důvěry se mu oddám. Prsty ho jemně obejmu kolem pasu. Zachytím se za jeho pásek u kalhot a přitisknu se k jeho ledovému tělu, až svůdně zadrkotám zuby.

Dlouze, ale velmi jemně, jako bych byla nějaký křehký porcelán, mě políbí a nenásilně mě tlačí až do postele. „Posaď se…“ zašeptá mi do rtů a sám si poklekne a vetře se mi mezi nohy. „Má paní,“ blýskne očima a opatrně mi odhrne vlasy, které mi spadly do tváře. „Váš otrok splni všechna vaše tajná přání,“ hlesne žádostivým tónem a rty začne zkoumat můj krk a sklouzávat níž.

Vím, že i přestohle hraní to má v rukou on, ale … já se vážně cítím sebejistěji.

Rty dopotuje až k mým ňadrům, kde mě něžně kouše a přejíždí po jejich hrotech.

Mírně se prohnu a prsty mu vklouznu do vlasů, ale to se mu nelíbí. Lehce mě chytí za ruce a zkroutí mi je za zády, zatímco mě laská svými rty a já mám hrozné nutkání dát nohy k sobě, protože mi to do klína vystřeluje slastné šípy. Ve chvíli, kdy se dostane až k mému podbřišku, se mu pokusím vyškubnout, za což mě trochu trapičsky kousne.

„Jste zlobivá. Váš otrok se nemůže soustředit…“ usměje se a začne to řešit po svém. Natáhne se pro stříbrná pouta.

Vytřeštím oči a cítím, jak mi okovy zaklapne kolem zápěstí.

Znovu mi mírně oddálí stehna a jazykem mi přejede po ozdobném CH, až nahlas zasténám. „Takhle se mi moje paní líbí,“ zapřede jako kočka a zvedne ke mně rudé oči, zatímco mě provokuje laskáním, ale mému klínu se vyhábá.

„Sakra,“ vydechnu úpěnlivě a prohýbám se pod jeho doteky. "Ty nevíš, co to se mnou dělá..." Protože to jeho – Jsem váš otrok má paní – to na mě působí úplně stejně jako jeho doteky. Sice si hraje, že on je podřízený, ale přesto to má v rukou on. A to se mi neskutečně líbí. Tak moc, že úpěnlivě vzdychám při každém jeho doteku. „Chazzy, prosím…" zasténám a nemůžu se dočkat, až ... se mě bude dotýkat tak, jak může jen on.

„Ano? O co mě prosíte, má paní?“ vydechne s úsměvem a přestane mě trápit. Sice mě hladí dlaněmi okolo slabin, ale už se věnuje mým ústům a jemně přes ně přejíždí jazykem. „Musíte mi říct, co si přejete, abych vám to mohl splnit…“ zachraptí a přisaje se mi k tepně na krku, jako by se do mě chtěl zakousnout.

Když se ode mne mírně odtáhne a zadívá se mi do očí, leknu se. Opět jsou tak rudé!

„Nemusíš se bát… Jsou takové, protože mě tak moc vzrušuješ,“ zašeptá a otírá se mi svými ústy o naběhlé rty a žádostivě mi dýchá do tváře.

„Sakra, seš to pořád ty, že jo?“ zamumlám a Chester s úsměvem přikývne a uvolní mi ruce z pout. Okamžitě se o to víc uvolním a nabudu sebejistoty. „To seš ale setsakra vzrušenej,“ zachichotám se a skousnu mu spodní ret. Ty jeho oči mi najednou nepřijdou tak děsivě strašidelné nebo krvelačné. Jsou plné touhy a něhy. Prsty bloudím po jeho chladném pevném těle, zatímco ho něžně líbám na krk i klíční kost a nechávám se opřádat tím chladem, který mi zalézá až pod nehty, jak je palčivý. „Seš můj jedinej otrok… Můj milovanej otrok,“ šeptám a prsty mu sklouznu až k poklopci, který začnu pomaličku rozepínat. „Ty víš, co si přeju… Chci jenom tebe,“ zavrčím jemně a s důvěrou i láskou se mu šklebím do tváře.

„A já vás…“ zamumlá a mazlí se s mými rty tak přeopatrně, až se musím usmívat. Když prsty sjede k mému klínu a polechtá mě, prohnu se mu vstříc. „Mohl bych vás dostat až do nebe?“ Mrkne na mě potutelně a když si rozechvěle olíznu rty, sjede polibky až k mému klínu a tentokrát splní, oč jsem ho žádala… 

Čím hlasitěji vzdychám, tím intenzivnější doteky chladného jazyka mi dopřává. V momentě, kdy slastně vykřiknu jeho jméno, se mi zakousne do stehenní tepny a dopřeje mi ještě jeden výstup do nebe.Snažím se vydýchat z naprosto přenádherné slasti. „Sakra..." vydechnu. „Tak tohle vůbec nebylo špatný… A ty tvý zvrácený řeči u toho. Ty tvoje doteky a polibky…" zavyju jako raněné zvíře a znovu se protáhnu, zatímco si koušu spodní ret. „Lásko, jsi naprosto úžasnej…“

Samolibě se usměje.

Vžiju se do našeho mazlení tak vášnivě a divoce, až ho to na malinkou chviličku vykolejí a pak mi to vrátí se svým upířím šarmem a div mu nestačím. Líbám ho tak, že sotva popadám dech a po těle mu něžně kreslím krvavé obrazy, zatímco se k němu tisknu. Po celou dobu přidušeně sténám a nemůžu se svého Nad-upíra nabažit. „Já tě tak moc miluju. Já tě tak moc chci," vydechnu mu zoufale do rtů a sjedu mu k rozepnutému poklopci.

Táhle mi zavrčí do úst a kousne mě do rtu, až mírně usyknu a ucítím železitou chuť krve. „Omlouvám se… Za to si zasloužím potrestat,“ zadívá se mi zvráceně do očí, zatímco olizuje kapky krve, až mi z toho slastně trne celý spodní ret. „Jak tuhle svou troufalost můžu odčinit?“

„Má paní!“ zavrčím příkře a zamračím se. Tahle hra se mi neskutečně líbí. Kdyby Chazzy nebyl tak … flexibilní, sotva by si dokázal hrát na podřízeného.

„Jak svou troufalost můžu odčinit, má paní…“ ozve se kajícně, až potlačím smích.

„Tak se mi to líbí,“ zachraptím pobaveně. „Chci se s tebou milovat… Hned!“ zašeptám mu a rázem jsem na zádech a doslova otevřu ústa v němé rozkoši, když se se mnou prolne a já uvnitř sebe cítím ten chlad, který mě rozechvívá a rozkošně chladí.

Slastně usyknu. „Tak a teď takhle vydrž…“ ušklíbnu se na něj, až se zarazí. „Kecám, sakra. Dovolím ti se ze mě napít, protože jsem tvoje paní a mojí povinností je sytit svýho otroka,“ blýsknu očima a nakloním krk na stranu.

Vlhkým dotekem jazyka mi přejede po tepně.

„Sakra, přestaň s těmi citečky a pij!“ zavrčím autoritativním hlasem.

Chester se neubrání pobavenému úsměvu. Ve vteřině se do mě zakousne, až zachraptím. Začne si mě nevybíravými upířími pohyby brát, až se zalykám.

„Sakra! Proboha, Chazzy!" rozvzlykám se rozkoší a se široka otevřenýma očima se snažím sladit s jeho divokými náruživými pohyby, které mě spolu s jeho pitím dostávají do tak vysokého a blízkého nebe, až se celá třesu. „Chazzy!" vyjeknu a náhle mnou probije tak mocný záchvěv rozkoše, že mi z očí vytrysknou slzy a mně div nedojde dech. Ještě chvíli mučí mé tělo, než se propne v uvolnující křeči a těžce se na mě sveze, až zvráceně zakňučím novou touhou. Miluju jeho těžké tělo na svém…

Chladí mě svým ledovým dechem, zatímco se vydýchává. Teprve, když se mu dech zklidní, se ze mne překulí a uspokojeně se protáhne. Opře se o loket a s úsměvem pozoruje mé červené tváře a chtivý lesk v očích. „Copak? Snad už zase nemáte chutě?" zasměje se, když vidí, jakým pohledem sjíždím jeho pevné mužné tělo, podivně opředené jakousi temnou aurou. „Jak se vám to líbilo, má paní? Spokojená? Odčinil jsem dobře svoje prohřešky?" popichuju ji.

„Budeš odčiňovat dál,“ zašklebím se vědoucně a převalím se na břicho, zatímco svůdně vystrčím zadek. „Pověz mi, můj otroku, máš rád lásku ze zadu? Děláš to rád?“ pozvednu zvráceně obočí.

Chester jakoby stydlivě uhne pohledem. „Máte velice osobní otázky. Otrok se trochu stydí, má paní." Hraně se ošije, zatímco přejíždí po mých křivkách.

Rozesměju se a z pelesti si odepnu obojek, který mu se zvráceným pohledem připnu ke krku a zamilovaně vzdychnu. „Nestyď se a odpověz…" vycením zle špičáky a hrubě ho kousnu do paže. Je zvyklý na upíří slast a tohle ho nerozhodí. V tuhle chvíli by trocha bolesti mohla působit jako afrodisiaka, kord pro něj, protože ... je to Nad-upír a mně se na jednu stranu hrozně líbí, jak je můj miláček drsný a nemá na něj žádný v okolí.

„Ano, dělám to rád, ale jako otrokovi mi nenáleží, abych něco takového mohl provozovat s mou paní…" usykává pod mými násilnými kousanci a já doufám, že se mu to líbí…

„Tobě to nenáleží?" povytáhnu obočí. „Mám to snad dělat s Dickem?" usměju se provokativně. „Tomu by to určitě náleželo," blýsknu očima.

S mírným úsměvem na rtech a zúženýma rudýma očima se na mě zadívá, až se uchechtnu. „Má paní si neuvědomuje, že svému otrokovi slíbila absolutní věrnost… Takové věci se neříkají. Otrok by pak mohl ze zoufalé lásky udělat věci, na které by neměl ani pomyslet.“

Netušila jsem, že Chesterova majetnost a žárlivost o tolik stoupne díky obřadu…

„Co bys udělal?“ pozvednu obočí a pomalinku se k němu natisknu.

„Mohl bych paní svázat a mučit jí svými city celou noc… Mohl bych jí po těle dělat slastné jizvy. Mohl bych se napít z jejích slabin. Mohl bych ji celou noc týrat svými feromony, až by z toho umírala… Mohl bych jí dopřát takovou lásku zezadu, až by sténavě naříkala…"

Těžce polknu, jak se mi úží hrdlo a touha mi v těle stoupá.

„Ne… Takové věci si já nemůžu dovolit. Jsem jen otrok. Můžu plnit jen to, co si moje paní, sama přeje.“ Srdceryvně si povzdychne, zatímco mě se lepí jazyk na patro.

„Ty vole…" vypadne ze mě a chytím se za pusu. „Sakra, promiň… Se mi nějak zamlžily očíčka při tom seznamu," rozesměju se a obejmu ho pevně kolem krku. „Vidíš, kdybys byl můj pán a přijmul mě jako oběť, mohl bys cokoliv, ale že seš jenom můj otrok, nesmíš nic…" vypláznu na něj jazyk a feromony na něj použiju sama, až přepadne na záda. Posadím se na něj, připoutám mu ruce k pelesti a nakloním se k němu. „Je fakt, že ty mně lásku ze zadu udělat nemůžeš, ale já tobě ano..." blýsknu očima a rozesměju se, když se napne natolik, až mě ze sebe shodí.

Nic takového bych mu nedělala, ale je vtipné pozorovat, jak se při tom tváří!

„I otrok má svou hrdost a ta se k něčemu takovému rozhodně nevztahuje!" zašklebí se na mě ostře. „Až budu toužit po lásce zezadu, zajdu si za tvou modrookou láskou," blýsknu očima a zavrčím, když vidím, jak si se zájmem prohlíží všechny ty věci, které nám tu Dickouš s Miou nechali. „Na to ani nemysli!"

„Teď ti ukážu výhodu toho, být tvou paní," zazubím se a rudým šátkem mu zavážu oči. Jemně ho začnu líbat po těle a přejíždět po jeho zamilované jizvě. Vyznávat mu lásku. Pak přitvrdím a začnu jeho tělo zdobit kousanci, přejíždět po jeho slastné jizvě, dopovat jeho tělo feromony a olizovat jeho nejvzrušivější část, která je už od mých prvních doteků tak tvrdá. Když si ho osedlám a nenasytně ho kousnu do bradavky, propne se ke mně a já začnu svou jízdu, ovšem po každé, když se blíží k vrcholu, přestanu a začnu ho kousat. Opakuju to tolikrát, až se divím jeho trpělivosti a tiše se chichotám, jak ho mučím.

Pokouší se tlumit veškeré projevy, ale já i přesto poznám, kdy se blíží k vytouženému cíli a nedopřeju mu ho. Líbí se mi, jakou mu ta svatba dala výdrž, díky které teď trpí a propíná se pode mnou, jako by už nemohl vydržet. Zatímco já si své vrcholy prožiju dva, tak aniž bych mu dopřála rozkoš, tak z něj slezu, stáhnu své feromony a nechám ho ležet tak, jak je.

Chtivě vrčí a chrčivě dýchá, zatímco se nejspíš snaží pochopit, proč se nic neděje.

Nedokážu udržet tichý smích, protože tohle týrání mě nehorázně baví! 

„Ty jsi ta nejhorší bestii, jako jsem kdy potkal..." zavrčí bolestně, když mu dojde, že se finiše prostě nedočká, přestože mu vzrušení dál koluje celým tělem. „Počkej, až mě pustíš!" slíbí mi temně, zatímco se pokouším jakkoliv vzpamatovat, jenže teď by tak leda potřeboval kýbl ledu do klína.

„Seš Nad-upír, miláčku, poraď si sám,“ uchechtnu se pobaveně.

„Jak myslíš!“ sykne výhružně a vší silo trhne rukama.

Počítala jsem s tím, že na něj budou nějaká pouta krátká. Neudržely ho, ani když byl obyčejným upírem. Tlakem přetrhne spojovací řetěz okovů, takže mu na zápěstích zůstanou blyštivé ocelové náramky, ale … je volný.

Ďábelsky se na mě usměje a strhne si šátek z očí. „Tak a teď si budu hrát na pána já!“ vycení divoce špičáky a vrhne se na mě.

*** *** ***

Vinnie

Zase se schovávám u Desire v posteli, plyšového medvídka přitisknutého k tělu a nedočkavě se dívám k oknu. Ballů slíbil, že se brzy vrátí… Že si jenom musí něco neodkladně zařídit a přiletí za mnou… Přece by mě neopustil!

„Neboj, vrátí se brzo," usměje se na mě Des a pohladí mě po vlasech.

Stydlivě sklopím oči k dece, ale po chvíli je už zase upírám na okno. Nemůžu se dočkat, až mi Ballů přinese to štěňátko, které mi slíbil. Když se konečně objeví na okně, v náručí malé černé zvířátko, srdce se mi z toho rozbuší a já se na něj široce usměju.

„Ahoj princezno, stýskalo se ti po mně?“ Mile se na mě usměje a seskočí z okna.

Přitakám.

„Podívej, co jsem ti přinesl … štěňátko. Líbí se ti?“ Položí mi do klína malé černé štěně, zatímco na mě celý okouzlený shlíží.

Když mi ho položí na deku, hned ho vezmu do náručí a přitisknu ho k sobě, zatímco se o něj začnu něžně otírat nosem a dlaněmi ho zahřívat! Celé se klepe a kňůčí. Hladím ho po heboučkém kožíšku a tisknu ho k sobě, abych ho zahřála.

„Jak mu budeš říkat?" ptá se mě Desire.

Zadívám se na usměvavého upíra a vyhrknu: "Ballů!"

Můj kamarád se rozesměje a vděčně mi vtiskne polibek na čelo. „Půjdeme s Ballůem k nám do pokoje, holčičko moje, nebo chceš ještě zůstat tady?“ hladí mě po vlasech. „Jsem moc rád, že se ti líbí… Bude tě hřát, mít tě moc rád a hrát si s tebou jako já.“

„Chtěla… Chtěla bych si ho vzít k sobě do postele," zašeptám, jako bych se bála, že mě Des uslyší, a trochu nejistě se na něj usměju. Ballůovi se už tolik nebojím říct, co bych si přála, ale… musíme spolu být sami.

„To víš, že vezmeš. Tak pojď ke mně, holčičko moje." Natáhne ke mně s úsměvem dlaně.

Jednou rukou ho obejmu kolem krku, zatímco k sobě jemně vinu ten černý uzlíček, který mi přinesl.

„Desire, moc děkuju, žes na Vinnie dohlídla. Kde je Dick?“

„Je v knihovně… On potřebuje ještě trochu času,“ zamumlá a pokrčí rameny.

Ballů přikývne a zadívá se na mě. „Rozloučíš se s Desire, princezno?“ otře se mi ledovým nosem o čelo.  

Otočím se na Des a pak chňapnu po medvídkovi a strčím jí ho do rukou. Teď, když mám svého Ballůa, může dělat společnost jí, když je tu tak často sama. Potom se namáčknu mému upířímu Ballůovi do náruče a nechám se odnést zpátky do bezpečí jeho pokoje. Tam se teď cítím nejlépe.

„Tys jí dala medvídka… Ty seš ale hodňoučká a nesobecká, princezna," pochválí mě a položí na koberec s dlouhými chlupy, který jsem Ballů koupil, abych neležela na studené zemi.

Když pohledem sjedu k posteli, zavrtí hlavou. „Ne, ne, žádná postýlka… Přece máme ballůa, budeme si hrát," řekne milým hlasem a posadí se na zem přede mne. „Je ti teploučko?“

Letmo přikývnu, zatímco pozoruju, jak maličké má Ballů tlapičky.

Můj upíří kamarád přisune misku s vodou a žrádlem blíž ke mně. „Dáš Ballůovi napapat?“

Mrknu na něj a pak mu podám misku.

„Ne mně, ale pejskovi," zasměje se a já zrůžovím.

Podstrčím misku Ballůovi, a zatímco obsah mističky mizí v jeho tlamičce, hladím ho po hlavičce. „Ten je tak roztomilej…" usměju se, zatímco ho pozoruju. „Můžu si ho vzít pak do postele?" zatajím dech a rychle se na něj podívám, abych zjistila, jestli se nezlobí.

„To víš, že jo, přece jsem říkal, že tě bude hřát, princezno… Moc se mi po tobě stejskalo, když jsem byl pryč,“ zamumlá a pohlédne ke mně přímo trpitelským pohledem. „Hrozně moc už jsem chtěl bejt zase s tebou…“ vydechne a zhluboka se nadechne, zatímco se nahne ke mně. Jako by vdechoval vzduch kolem mě… „Nejraději bych tě objal a pomazlil,“ zašeptá toužebně a jemně, s tonoucím pohledem, mě hladí po vlasech.

Trochu se zajíknu. „Pomazlil?" opakuju po něm a mírně zmateně mu těkám očima po obličeji. To slovo neznám, nevím, co znamená. Snad nic ošklivého, co upíři dělají. „Jak?" odvážím se zeptat, ale trochu si od něj poodsednu, protože se trochu bojím, co se bude dít.

Zarazí se. „Nemusíš se bát… Když se ti to nebude líbit, povíš mi to a já přetanu, jo? Mazlení… To e něco něžnýho. Patří k tomu pohlazení, který ti neubližuje, ale zahřejvá tě u srdíčka…“ sáhne si na hruď, kde má srdce. „Když vezmeš malýho Ballůa do náruče a budeš ho hladit a dávat mu pusinky, tak se s ním vlastně mazlíš,“ usměje se na mě. „Už víš, co … bych po tobě chtěl?“ zašeptá a vzrušeně zatne drápy do koberce.

Zamyšleně přikývnu.

„A mohl bych tě pomazlit? Dovolíš mi to? Dovolíš mi, abych tě hladil… Dal ti pusinku do vlasů a na čelíčko…“ zachraptí a ještě pevněji stiskne chlupy koberce. „Nemusíš se bát… A jestli se ti nechce, tak … se nic nestane, když mě odmítneš.“ Téměř podivně zatíná dlaně v pěsti, ale stále se usmívá a pohlíží na mě takovým zvláštním chtivým pohledem, cítím se díky tomu tak moc nejistá…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 58. kapitola: