OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ledová královna - Kapitola čtvrtá

12.03.2014 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 411×

Kapitola čtvrá

„Zle zamilovat se neznamená mít rád. Člověk se může zamilovat a zároveň nenávidět. Pamatuj si to!“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Crr, vyrušil mě ze snění známý otravný hlas budíku. Rozespale jsem se protáhla. A málem se skácela zpátky do postele.

„Alice?!” Anetin hlas mě konečně probral.

„Ano?” Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla Annu, jek se nemotorně protahuje.

„Jste v pořádku?” zeptala se Anet starostlivě a prohlédla si nás jako nějaké panenky ve výkladní skříni.

„Jo, jasně, když vynecháme to, že jsme prolezly jen dvanáct regálů a šest poliček,” zasyčela Anna a já jsem s ní souhlasila.

„Zkus si asi šest hodin, možná víc, se pořád natahovat, ohejbat a namáhat si oči. Určitě ti to v paměti zůstane jako tvůj nejlepší zážitek,” zasyčela jsem já.

Anet se radši už na nic neptala. Vstala jsem a pomalu se začala oblékat. Anna, která se začala také oblékat, tak si vzala každou ponožku jinou a já si chtěla rozčesat vlasy kartáčkem na zuby. Jediná Anet se oblékla bez problémů. Vážně úžasné ráno.

„Jdeme?” zeptala se Anna, která pořád vypadala, že každou chvíli usne, ale já na tom nejsem o nic líp.

„Jasně,” řekla jsem.

„Holky, vzaly jste si šaty na tanec? Dnes ho máme přeci celý den a měly jsme si vzít nějaké šaty.” optala se starostlivě Anet a my jsme si vzaly ještě šaty. Já mám krátké hedvábné černé šaty, Anna je má také krátké, ale modré, a Anet je má pod kolena v červené barvě. Když jsme už byly připraveny, tak jsme vyrazily na snídani. Cestou do jídelny na mě všichni koukali.

„Co jim je?” šeptla jsem směrem k Anně. Ona ale pokrčila rameny, jako že neví. Pak jsem to neřešila. Posadily jsme se na naše obvyklé místo a já pomalu upíjela horký čaj.

„Ty ses bavila s Michalem?” U našeho stolu stála nějaká obarvená blondýna.

„Kdo to je?” zeptala jsem se. Znám ho?

„Aha, tak nic,” otočila se a zmizela v davu.

Podívala jsem se na holky. „Nevíte, koho měla na mysli?”

„Já ne,” řekla Anna.

Anet se zamračila. „Ale já ano. Je to ten kluk, do kterého jsi narazila.”

„Co?” vyrazila jsem ze sebe překvapeně a Anna údivem.

„Žádné co. Patří do skupiny nadřazených. Nevím, co přesně to znamená. Ona a ten tvůj miláček tam patří také.” To jsem musela nejdřív zpacovat. Do skupiny nadřazených? V čem jsou, proboha, výjimeční? Vzhledem? Vybavil se mě jeho tajemný vzhled.

„Aha, díky za informace,” vzpamatovala jsem se, ale v hlavě mi pořád šrotovalo, co řekla.

„Není zač,” odpověděla a podívala se na Annu, která byla určitě myšlenkami na tisíce kilometrů vzdálená snídani. Pomalu jsme se zvedly a vydaly se do tanečního sálu, kde probíhají hodiny tance. Dnes tu budeme ale celý den. V šatnách jsme se převlékly a já musela uznat, že mi to slušelo. Vlasy jsem měla rozházené do všech stran a černé šaty byly šity přesně pro mě. Černé balerínky vypadaly docela elegantně. Holkám to ale také slušelo. Vešly jsme do velkého sálu a mně to zase připomínalo, že jsem spíše v pohádce než ve skutečném životě, ale mýlila jsem se.

„Elfka?” uslyšela jsem hlas toho, koho bych tu nečekala. Je to má noční můra. Pomoc!

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová královna - Kapitola čtvrtá: