OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ledová královna-Kapitola druhá

23.02.2014 (17:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 446×

Kapitola druhá

Crrr. Ospale jsem se protáhla. Rozhlédla jsem se po pokoji a podívala se na Annu. Anna seděla na posteli a otráveně sedívala na budík. Kaštanové vlasy jí trčely do všech stran a oříškové oči zabíjely budík. Otočila jsem se a zadívala se na Anet. Anet se protahovala a zlaté vlasy jí jemně splívaly po zádech a smaragdová očka se rozespale dívala okolo sebe. Vyskočila jsem mrštně s postele a upalovala do koupelny, abych nebyla zase poslední. Studenou vodou jsem si opláchla obličej a zvedla hlavu, abych se mohla podívat do zrcadla. Ze zrcadla na mě koukala ničím zajímavá dívka s havraními vlasy a pomněnkovýma očima. Ušklíbla jsem se, protože se mi nikdy nelíbil můj vzhled. vyšla jsem s koupelny a hned se tam nahrnuli holky. Oblékla jsem se do černého oblečení jako vždy. Jediné baravné oblečení jsou šaty na ples. Anet a Anna se po tom, co se v koupelně zkrášlily, se také oblékly. Vyšly jsme na chodbu a nepromluvily spolu ani slovo. To je u nás normální, nikdy se moc spolu po ránu nebavíme. Došly jsme do jídelny a já celou dobu měla pocit, jako by mě někdo pozoroval. U stolu jsme si nabraly jídlo a šly se posadit do rohu jídelny. Pomalu jsem ukusovala rohlík. 

„Hmm. Hoky, co budeme dělat?″ Annin hlas přerušil ticho, které panovalo u našeho stolu.

Anet zvedla hlavu. „Učit se?″

Já se ušklíbla. Co asi jiného, že? „Nudit se.″

Anna s Anet se zasmály. „Až tak?″

Anna, kdo jiný. Mile jsem se usmála. „Anno, půjdeme do té knihovny po škole?″

„Jasně.″ Anna nasadila výraz, který říkal vše. Včera jsem se s Annou domluvily, že se podíváme do nějakých knížek o magii.

„Já nemůžu jít svámi?″ zeptala se smutně Anet.

„Máš dramatický kroužek. Hraješ tam, nebo už ne?″ Anna, jak jinak, si už dělá s Anet srandu jen proto, že zapomněla.

Anet se plácla do čela a my s Annou vyprskly smíchy. „No, já zapomněla.″

Anna se zvedla a my ji následovaly. Vyšly jsme z jídelny a mě hned obklopil chlad. Přeběhl mi mráz po zádech. Celou dobu až do našeho pokoje jsem měla zase pocit, jako by mě někdo sledoval. Už jen pomyšlení na to, že mě někdo sleduje, mi naháněl strach. V pokoji jsme si vzaly tašky s učením a vyrazily do budovy, kde se vyučuje. Dopadly jsme do lavic, které jsou pro tři. Třída, v které jsme měly první hodinu, byla stejně tmavá jako zdi na chodbách. Povídaly jsme si o kartě až do příchodu učitelky. Dnes nám přednášela Shakespeara. Musím říct, že to bylo docela zajímavé. Po hodině jsme vyšly ze třídy a sdělovaly si dojmy s přednášky.

„Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?″ recitovala jsem profesorku. Holky i já jsme se smály.

„Mám ještě poslouchat? Či odpovím?″ Anna se také zapojila. 

Anet nás přísně sjela pohledem. „Chcete se přidat ke komendiantům?″

S Annou jsme vyprskly smíchy a mně se mezi záchvaty smíchu podařilo říct. „To jsme tak dobré?″

„Ne!″ vyhrkla zděšeně.

„Myslím, že jsi nás urazila, Anet,″ prohlásila Anna, která se uklidnila.

„Cože?″ Anet se tvářila vyděšeně a u nás to vyvolalo další záchvat smíchu. Narazila jsem do něčeho tvrdého. Zvedla jsem hlavu a dívala se do rozčíleného klučičího obličeje. Musím uznat, že vypadal jako bůh. Nebo jak by řekla Anet, vypadal jako k nakousnutí.

„Neumíš dávat pozor?″ vyprskl naštvaně.

„Omlouvám se, a jen tak mimochodem, jmenuju se Al,″ nevinně jsem se usmála.

„Na to jsem se neptal!″ vykřikl rozčíleně.

„Na co ses teda ptal?″ zeptala jsem se nevinně.

„Zabiju tě!″ Už vypadal, jako kdy by měl každou chvíli vybouchnout vzteky.

„Co jsi to říkal?″ Hmm. Asi si musím vyčistit uši.

„Neštvi mě.″

„Mužeš to zopakovat?″ tvářila jsem se nevinně.

„Neštvi mě, elfko. Říkala jsi, že se tak jmenuješ, mám pravdu?″ Vypadal jako bůh pomsty.

„Neříkej mi elfko. Jsem A-L-I-C-E. Pro tentokrát ti to odpustím.″ Radši jsem mu vyslabikovala své jméno.

„Vážně?″ sklonil se k mému oušku.

„Ano.″

„Myslím, že jsi mi vyhlásila válku.″

„Když myslíš,″ pokrčila jsem rameny a chytla jsem Annu a Anet za ruce. Podívala se okolo sebe a zjistila jsem, že se na nás dívá asi čtyřicet studentů. Táhla jsem Annu a Anet mezi studenty na záchod.

♦♦

Ta holka mě rozčílila. Co si o sobě myslí? Jak si mě dovoluje urážet? Počkej, holčičko. S tím jsem se protáhl mezi studenty.

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová královna-Kapitola druhá: