OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ledová královna - Kapitola třetí

08.03.2014 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 393×

Kapitola třetí

Na záchodě jsem se opřela o stěnu.

„Holky, já se zamilovala,″ oznámila nám Anna po chvíli ticha.

„Co?″ Anet vypadala, že dostane infarkt.

„Kdo to je?″ zeptala jsem se.

Anna pokrčila rameny. „Nevím.″

„Anno!″ vykřikla Anet. „To si děláš srandu? Ty se zamiluješ a nevíš do koho?!″

„Jak vypadá,″ ignorovala jsem rozčílenou Anet.

„Je vyšší postavy a má vypracované svaly. Má zelené oči a hnědé vlasy.″ Anna byla zasněná.

Z Anou jsme si nahlas povzdechly.

„No tak jdeme,″ vzdala to Anna a já taky.

Tak jsme šly na hodinu francouštiny. Po které následovala matematika, biologie, zeměpis, botanika, hodina tance, oběd, tělocvik. Celý zbytek vyučování mě pronásledoval obraz toho chlapce. Měl zlaté vlasy a černé oči. A právě to se mi zdálo zvláštní a neobvyklé. Byl to první člověk, kterého jsem potkala a měl takový vzhled. Ne že by byl škaredý, ale prostě mě uchvátila jeho povaha. Co to, proboha, plácám?! Ne, je to pravda. Byl nádherný, a ta jeho povaha. Asi jsem se zamilovala. To holkám ale neřeknu. To jsem si myslela při matice. Při obědě jsem si nebyla vůbec jistá, jestli to vydržím. Ale také jsem si uvědomila, že ho musí chtít každá holka. To tajemství mě tak tíží na duši. Konečně bylo po vyučování a my dorazily na pokoj, ale tam na nás čekalo další překvapení. Na koberci ležela karta. Posadily jsme se beze slova do kruhu oklo té karty. Bylo na ní to samé, co na té předchozí kartě.

„Nezdá se mi,″ zašeptale Anna.

„Nezdá,″ ujistila ji vážným hlasem Anet.

„Tak to je vážně už zvláštní,″ unikla mi jedna myšlenka.

„Jsi v pořádku?″ zeptala se opatrně Anet.

„Jsem,″ odmlčela jsem se. „Chci vědět vše o tom klukovi, do kterého jsem narazila, a rovnou můžeme zjistit i něco o klukovi, do které ho se zamilovala Anna.″

Pohled, který mi věnovaly, tak říkal, že si myslí, že mi v hlavě řádí ufo.

„Vážně?″ optala se Anna.

„Vážně,″ ujistila jsem ji a snažila se, aby to znělo přesvědčivě, a asi se mi to i povedlo.

„Tak jo,″ řekla vesela Anet a odvedla řeč na ples. Já se zase ponořila do svých myšlenek.

„Alice, půjdeme do té knihovny?″ vyrušila mě Anna a já se podívala okolo sebe a zjistila, že Anet už šla na kroužek.

„Jo, jasně,″ řekla jsem, a tak jsme vyrazily do staré, školní knihovny. Zase se mi celou dobu až do knihovny zdálo, že mě někdo pozoruje. Když jsme došly ke knihovně, tak jsem prožila další šok. Byla to obrovská místnost s regály až ke stropu. Podívaly jsme se s Annou na sebe. Byly jsme překvapené, protože jsme v knihovně poprvé.

„To je můj nejhorší sen. Jak v tom máme něco najít?″

„Tak začneme,″ prohlásila jsem s energií v hlase. Po hodině jsme prohledaly teprv jeden regál. Za dvě hodiny nás bolely nohy. Po třech hodinách jsme za sebou měly čtyři regály. Nešly jsme ani na večeři, ale pořád jsme nic nenašly. Bylo asi deset hodin večer, když jsme měly prohledaných devět regálů a dvě poličky.

„Nepůjdeme spát?″ zeptala se Anna v jedenáct hodin. To jsme prohledaly jen dvanáct regálů a šest poliček. A také jsme se sotva držely na nohou.

„Půjdeme,″ souhlasila jsem. Na pokoj jsme se dostaly až za dalších patnáct minut. V pokoji bylo zhasnuto a bylo slyšet, jak Anet spokojeně oddechuje. Nezdržovaly jsme se ani převlékáním a rovnou se svalily do postelí. Za chvíli jsme spaly jako miminka.

Omlouvám se, že jsem kapitolu nepřidala dřív, ale nestíhala jsem to. Doufám, že se trochu líbila.

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová královna - Kapitola třetí: