OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lessons of French 10. kapitola

06.12.2013 (13:00) • Pavluss • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 610×

On

Bože to byla noc. Co jsem to zase prováděl? Pamatuju si naposledy, že jsem mluvil s bráchou u skleničky borbounu a že pak bylo víc ve mně než v láhvi. Do hajzlu, já jsem se musel dobře zlít! Opatrně otevírám oči a zamžourám. Do okna proudí paprsky slunce. Je ještě dost brzo. Zamžourám před světlem. Sakra, kde jsou mé sluneční brýle? Natáhnu se po nočním stolku, který tam není. Počkat, kde to vůbec jsem? Posadím se v posteli. Až příliš rychle, a mám děsnou opičku. No teda auu. Musím si pamatovat, že příště budu pít v menším množství. Sedím ve velice měkké posteli. Celý pokoj je ve světlých barvách a obrovská postel tu zabírá nejvíc místa. Z pootevřených dveří slyším hlasitý zvuk fénu. Kde to jsem? A s kým jsem? Ale vždyť jsem oblečený. Tak teď jsem už víc zmatený, než vůbec jsem. Slezu z postele a na psacím stole uvidím otevřený notebook. Patří Claire. Díky Bohu… Na tapetě je spolu ještě s nějakou dívkou s dlouhými hnědými vlasy. Obě se zářivě usmívají. Tipuju to na Agnes. Přeci jen se o ní Claire zmiňovala. Vedle je vysoká sklenice s pomerančovým džusem. Právě mě napadá, že mám strašnou žízeň.

„Dobré ráno,“ ozve se hlas ode dveří a tím mě absolutně probere z mých myšlenek. Claire stojí ve dveřích v modrém saténovém županu a opírá se o futra.

„Ahoj,“ pozdravím a nejradši bych si dal facku. Nebo prostě příště Jaredovi řeknu, ať mě zamyká v pokoji. „Claire, co jsem provedl?“ zeptám se rozpačitě a k mému překvapení se začne smát.

„Tak si nejprve vypij ten džus, ano?“ mluví naprosto klidně a vyrovnaně. To není moc dobrý. Poslechnu ji a do sebe tu skleničku obrátím rychlostí blesku.

„Tak, mám ji vypitou,“ dýchnu na ni, ale ona se znechuceně odtáhne. Bože, vždyť jsem se opil jako dobytek. Aniž by mi něco řekla, tak se odeberu do koupelny. Vyčistím si zuby jejím kartáčkem. Z hygienického hlediska bych tohle nikdy neudělal, ale co mi zbývá? Když jsme u toho, tak si zrovna vlezu do sprchy.

O deset minut později

Vylezu z koupelny obalený v ručníku kolem pasu a Claire nikde. Škoda toho, třeba by se něco dělo. Po tom tvém včerejším chování… No jo, já zapomněl. Povzdechnu si a natáhnu si na sebe zpátky hadry ze včerejška. Zrovna si natahuju tričko, když se objevuje ve dveřích a usmívá se od ucha k uchu. V rukou nese tác s lehce opečenými tousty a marmeládou. Usměju se a posadíme se, abychom posnídali.

„Tak co jsem prováděl? Nežádal jsem tě o ruku nebo něco podobného?“ vyhrknu nedočkavě, když jsem snědl všechno, co mi přichystala, ale že já měl hlad! Claire se zasměje a zakroutí hlavou. Vezme tác s prázdnými talířky a odnese ho na stůl.

„To jsi rozhodně nedělal. Ale oblíbil sis jeden z těch dřevěných sloupů. Myslím, že jednu chvíli jsi říkal něco o tom, že je strašně překrásný,“ povídá mi. Ponořím hlavu do dlaní. Jsem totální debil!

Když na ni znovu pohlédnu, tak jí cukají koutky úst. Dělá si ze mě legraci?

„Ty sis dělala srandu, viď, že jo?“ Zamračí se a tváří se ve smyslu Jak to myslíš? Ale moc dlouho jí to nevydrží a propukne v záchvatu smíchu. Mám hlavu plnou mydlinek. Nemůžu si vzpomenout, co jsem včera vyváděl. Snad to z ní dostanu.

„Jo, dělala, alespoň částečně,“ přizná se mi a sedne si vedle mě.

„Claire, já nepiju, protože dělám hlouposti. A když dělám hlouposti, tak toho lituju. Nechci zase prožít to peklo. Byl jsem pěkný idiot, obzvláště v tvém věku,“ loupnu po ní očima. Značně pozvedává obočí. Jaj, to jsem zase něco řekl.

„Takže chceš říct, že dělám hlouposti?“ Ježiši, tak to jsem zase něco řekl. Hlasitě si povzdechnu a podívám se jí do očí. Nevypadá to, že bych se jí dotknul, ale zrovna není moc nadšená, to jsem vůbec neměl říkat.

„Neřekl jsem, že jsi pitomá ani že jsi nedospělá nebo tak.“ Šokovaně otevře ústa a založí ruce na prsa.

„Aha, takže jsem ještě nedospělá. Hmm.“ Otočí hlavu na stranu a pohodí vlasy, abych jí neviděl do obličeje. Ty jsi idiot!… trestá mě moje vlastní svědomí. Jo, jsem. Možná jsem ještě nalitý. Natáhnu se po ní rukou, ale vyhne se mi. Ona je vážně naštvaná.

„Claire, promiň. Nemyslel jsem to vážně. Jsem pravděpodobně pořád pod parou.“ Pootočí hlavou ke mně. Už se nemračí. Mám dojem, že jí i zacukaly koutky úst. Ona to na mě jenom hraje? To bych si na to pořádně posvítil teda.

„Takže?“ zeptám se znovu. „Tropit si ze starého člověka blázniviny,“ kroutím nepochopeně hlavou a hraju uraženého, což se mi vede hrát veleúspěšně. Posadím se na postel i s mými slunečními brýlemi, které jsem našel v kapse u kalhot. Tak, a teď trucuju. Claire se směje, ale najednou nahodí vážný výraz. Stoupne si přímo přede mne a nakloní hlavu na stranu. Vlasy se jí svezou na pravou stranu. Zalesknou se jí ve slunečních paprscích, které sem proudí přes napůl roztažené rolety. V odlescích se jí mísí tmavě oříšková barva s měděnou.

„Ach, promiňte. Vy jste už tak starý,“ popichuje mě s pořádnou dávkou sarkasmu. Ta potvůrka francouzská si mě pořádně dobírá. Zúžím oči a tvářím se tak nabručeně, že musím vypadat jako idiot. Claire se rozesměje.

„Ty jsi taková…“ Na posledním slově se zadrhnu. Nemůžu říct nic, co by ji ještě víc rozesmálo, a nechci ji říct něco, co by ji uráželo. Nechci, protože mám dojem, že jsem se jí v noci snažil něco říct. Nevím, co je horší. Jestli to, že to nechtěla slyšet, nebo má takovou náladu, protože tuší, že jsem nevěděl, co to vůbec říkám.

„Co jsem? Jen to řekni, ty staroušku,“ provokuje mě a já se jen tak držím, abych ji nepovalil na postel a nezajal ji pod své vlastní tělo. Hlavně nezapomeň na svoji pyšnost! připomíná mi mé podvědomí. Kašlu na to, co si myslí mé druhé já. Kašlu na to, co jsem vůbec a co řekl. Mám před sebou krásnou mladou ženu, a že si chci užít každičkou chvíli s ní. Třeba jako právě teď. Naše dostaveníčko má grády. Sedím na posteli a tak, aby mě přesvědčila, zapojí do hry své ženské zbraně. Natáhne se a sundá mi z očí sluneční brýle. Hodí je na zem někde na hromádku oblečení a gestem mi vysvětluje, že se jí mám dívat do očí. Zpod dlouhého saténového županu vykoukne její noha. Trošičku mě to zaskočí. Nevydržím to. Nekontrolovatelně mi pohled sjede k její odhalené kůži. Sedím na posteli právě nadržený, zatímco mi přejede prstem po tváři. Mám z jejích dotyků doslova osypky. Když se mi ladně vyškrábe na klín a jen nepatrně si rozváže župan, tak mám pohled na její skvěle tvarované křivky. Hrábne rukou a přehodí si vlasy na pravou stranu. Rukama si mě omotá kolem krku a přišpendlí se ještě víc ke mně. Sotva se dotýkáme obličeji, zatímco se mi prsty prodírá mým krátkým sestřihem, což ve mně vyvolává ještě větší touhu. Cítím na své tváři její horký dech. Který se každou vteřinou zrychluje. Nahodím ten svůj pohled a pootevřu rty. Její prsty přestanou přejíždět a cítím, že mě táhne za vlasy vzadu na zátylku. Ta bolest mě přinutí myslet na ty úchylný věci, který s ní budu chtít provádět už za malinký okamžik v této velice měkké posteli. Vdechnu už známou vůni magnolie. Nechá dopadnout župan na podlahu a ani v té chvíli ze mě nespustí ten svůj dráždivý pohled. Začne se ladně vlnit na mém klíně, což opravdu taky nutně nemusím vydržet. Prsty jí dělám cestičkou od krku dolů až k jejímu klínu. Slyším z jejích úst opětovné tiché vzdechnutí. Ušklíbne se a strčí do mě. Natáhnu se na postel a nechám ji, aby si se mnou dělala, co jen hodlá za vhodné. Přísahám, že přistoupím na všechno. Natáhne se na mě a pomalu mi svléká tričko. Když tričko leží na zemi vedle jejího županu, tak se podivně zakření a vrhne se na mé rozpálené rty. Wow je to fakt divoška. Chvíli se nutně nebráním, pak však vezme můj spodní ret a zatahá za něj. Proudí mým tělem zvláštní agonie. Asi že jsi nadržený, ty magore… A nějak se jí to zalíbí. Sleduju, jak se její ramínko podprsenky pomalu sjíždí po rameni. Narovná se a krčí ramena k sobě, čímž jsou její prsa ještě větší. No sakra… V tu chvíli se přestávám úplně ovládat a rychlým trhnutím ji strhávám pod sebe. Překvapeně zakřičí. Leží na posteli znovu úplně uvězněná pod mým tělem. Dýchá jako o život. Jako tehdy v mém autě, akorát pro dnešek je to tu mnohem pohodlnější. Nemůžu se odtrhnout od jejího pohledu.

„Co se děje?“ zeptá se zmateně. Zavrtím hlavou a znovu se přisaju na její rty. Teď je ta správná chvíle pro nás oba. Řeknu jí to. Hned potom. Laskám její tváře i krk. Najednou se však ode mě odlepí a zírá na mě.

„Co?“ nechápu to. Právě teď, když mám na ni tak krásný pohled, si zase všimnu toho podivného tetování na levém zápěstí. Stojí tam slovo Décès. Marně se v té mojí makovici snažím vzpomenout na pár lekcí z franzouštiny na střední škole, jenže nepamatuji si.

„Já. Nechci teď s tebou spát.“ No jasně, že se mnou nechce spát. Když mi ani pořádně neřekla, co jsem v noci dělal. Překulím se na bok, ale nespouštím ji z očí. Přitulí se ke mně a hlavu si položí na moji hruď. Celou svojí paží ji obejmu kolem ramen a ukazováčkem jí přejíždím po paži. Moje zvědavost mi nedá spát.

„Claire?“ optám se. Přetočí se, aby mi viděla do obličeje. Bože, je tak nádherná. Tuhle otázku si budu pokládat několikrát za sebou, ale jak to, kruci, dělá? Že mě tak přitahuje, že ji prostě pořád chci? Že mě přivádí pomalu, ale jistě k šílenství, že ji chci mít u sebe? Bože, já jsem vážně v hajzlu…

Nemůžu si prostě pomoct a mám takový dojem, že jsem v noci řekl víc než dost.

„Chtěl ses mě zeptat na co?“ ozve se a tím mě přeruší v síti mých myšlenek. Rozsypou se mi v hlavě jako střepy. Teď abych je slepoval dohromady.

„Co znamená to tvoje tetování?“ A je to tu. Prostě nemůžu držet jazyk za zuby. Děláš, jako bys ji podezříval z nevěry… To je logické, ale to bychom museli přece tvořit pár, ale jelikož spolu nechodíme, tak jsou takovéto myšlenky úplně zbytečné. Až teď jsem si všimnul velice znepokojivého výrazu v jejím obličeji. Zdá se, že ji tahle moje nevinná otázka docela vyděsila. Jsem snad jediný chlap na světě, co je mu v téhle chvíli jedno, že ženskou nedostal a ještě si chce povídat?

„Je to trošku složitější.“ Vymáčkne ze sebe a lapá po dechu. No wow, tak to je něco velkého. „V překladu to znamená smrt.“ Polknu a vyvalím na ni oči. Cože? Proboha, proč? Co se jí stalo? Kdo by se jí pokusil ublížit?

„Smrt? Trošku v tom tápu. Ty jsi měla v minulosti nějaká problémy?“ zeptám se opatrně. Stejně mě zžírá, jak divně se tváří. Navíc si nemůžu všimnout, jak křečovitě svírá v ruce kus přikrývky na spaní. Znovu zalapá po dechu, ale pak se na mě znovu podívá.

„Tohle tetování tu mám proto, abych nezapomněla, co se v minulosti událo,“ odpoví a kouká se raději do země.

„Nechceš mi něco říct?“ odhodlám se zeptat, ale dočkám se jen tvrdé odpovědi.

„Ne!“ zvýší nečekaně hlas a mě to donutí zvednout obočí. Pak se ale pousměje na mě a vlepí mi na tvář pusu.

„Ne. Je to jen minulost, kterou nechci vytahovat. Není to důležité,“ řekne už klidněji.

„Ale...“ začínám protestovat. Jenže když vidím, jak se zase napne, tak raději se přestanu hádat. Ona mi to prostě neřekne, i kdyby to bylo cokoliv.

„Prosím, nevytahuj to. Nerada na to vzpomínám. Slibuješ?“ Tváří se přitom jaký malý opuštěný pejsek a mrká.

„Co ti mám slíbit?“ ptám se hloupě, ale vím, co tím myslí. Pozvedne oči v tázavém pohledu, jako by mi říkala: děláš si snad srandu?

„Fajn. Nebudu se tě ptát,“ odpovím, ale mračím se. Sakra, tohle jsem jí neměl slíbit. Vím, že toho budu litovat, protože já se rýpu ve všem a nehodlám tady jen tak sedět a pozorovat, že její život v minulosti rozhodně nebyl tak růžový, jak jsem si myslel. Něco jí hodně ublížilo. Nebo někdo jí… Na to nechci ani pomyslet. Doširoka se usměje a obejme mě. Sleze z postele a obleče si župan.

„Hned jsem zpátky. Jdu zjistit, jestli Agnes už vstala, aby ses mohl v klidu vypařit,“ mrkne po mně a zmizí za dveřmi. Uh, takže je po náladě. Jsem to pitomec, že jsem jí slíbil, že se v tom nebudu šťourat. Budeš se v tom šťourat… Jo, budu, musím zjistit, co tak strašného se jí stalo…

_________________________________________________________________________________________

Při oné trošku peprnější části doporučuju si poslechnout tuhle písničku. Je pro tohle

téma naprosto dokonalá ;)

Moooc děkuju za krásné komentáře, holky! Jsem vážně potěšena a tenhle díl

bych věnovala vám všem spešl mým echelonským sestřičkám, které mě 

ve psaní podporují a za mě moc děkuju... Jste nejlepší :3 ♥

Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lessons of French 10. kapitola: