OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Léto, přátelství a jiné lásky 3. kapitola

22.04.2013 (16:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1093×

Když se dlouho auto ani nehnulo, otočila jsem se na Iana a tázavě nadzvedla obočí.

„Tak pojedeme už?!“

„Ja- jasně,“ vykoktal ze sebe a šlápnul na plyn.

Jo! Tak tohle se mi vážně povedlo!

Zbytek dne jsem strávila v pokoji s Happy.

Neměla jsem na nic náladu a dokonce jsem začínala Kim závidět ten Brunův koncert.

Dala jsem si horkou sprchu, lehla si do postele a čuměla do stropu. No, to je dovolená, tohle to.

Naštvaně jsem si dala polštář před obličej a zakřičela do něj.

Najednou jsem za okny uslyšela zapískání.

Sundala jsem si polštář z obličeje a našpicovala uši. Další zapískání.

Co to, kruci? Vyskočila jsem z postele a odtáhla záclonu.

Pod okny stáli dva muži, které jsem tu poznala - Ian a Steven.

Vytáhla jsem okno a vykoukla z něj.

„Nechceš jít ven?“ zakřičel Steven.

„Teď?“ divila jsem se.

„Neříkej mi, že seš vážně tak natvrdlá,“ ozval se vždy příjemný Ian.

Jen jsem zakroutila očima. „Už jdu.“ Zabouchla jsem okno a rychle se začala oblékat.

Čapla jsem děravé džíny a volné bílé tričko s dlouhým rukávem.

Proboha, už je mi dvacet čtyři a chovám se jako patnáctiletá puberťačka.

Ale je to legrace!

Tiše jsem se vytratila z domu a přiběhla ke klukům. „Tak kam jdeme?“

„K rybníku na táborák,“ usmál se Steven a Ian s nezájmem zíral do země.

„Jenom my tři, jo?“ vyděsila jsem se.

Ian se na mě otráveně podíval „Ještě to tak.“

„Budou tam ještě ostatní kámoši,“ zakroutil Steven hlavou nad Ianem.

Lehce jsem přikývla a vydali jsme se na cestu.

***

Celou cestu bylo ticho. Ale ne to trapné!

Ian čuměl do země a dělal, jako bych tam nebyla, a mně nedělalo problém dělat to samé.

Moc jsem se těšila, že poznám nové lidi a nebudu zase dřepět doma.

Přišli jsme až k rybníku, kde u ohně seděla parta lidí.

Když nás zahlédli, udělali nám na lavičce místo.

„Lidi, tohle je Nina,“ představil mě Steven a já se na všechny usmála.

„Nino, tohle je Lea,“ začal mi představovat všechny u ohně.

„David.“ Frajírek!

„Rick.“ Celkem hezký!

„Toby.“ Tak to fakt ne! Ale Kim by se asi líbil.

„Ashley.“ Milá holka.

„Troian.“ Nechtěla bych být její nepřítel.

„Greg.“ Milý, ale připadal mi teplej.

Tak jsem si o nich udělala vlastní obrázek.

Posadila jsem se mezi Stevena a Ashley a začala si s nimi povídat.

Čas utíkal tak rychle. Pili jsme, smáli se a povídali si. Dokud nepřišel ten hloupý nápad.

„Nezahrajeme si flašku?“ navrhnul Ian a já myslela, že mu omlátím hlavu o jednu z laviček.

Flašku? Vážně?

Ne, ne, ne, ne!

„Jasně!“ zajásali ostatní. Zhluboka jsem se nadechla a kopla do sebe kelímek s něčím, co mi nalil Steven.

Tuhle hru jsem nenáviděla!

Měla jsem to štěstí, že na mě zatím flaška neukázala ani jednou.

Zamyslela jsem se a zadívala se do dálky. Takhle v noci to tu vypadalo dost děsivě.

„Nino! Jsi na řadě,“ mávala mi před očima Ashley a já se probrala ze svého transu.

„Pravda nebo výzva?“ podíval se na mě Ian s jiskrami v očích.

Tak tohle ti nedaruju, chlapečku!

„Výzva,“ odhodlala jsem se.

„Fajn, polib mě!“ vybalil to na mě rychle a já nestačila zírat.

Steven se na mě podíval s vykulenýma očima a všichni čekali, co udělám.

Nino, dnes už jsi ho jednou překvapila, tak to prostě udělej znovu!

Ne, tohle nezvládnu! Jsem strašpytel a nelíbám lidi jen tak, když si o to řeknou.

Tedy, jednou se to stalo. Ale to bylo jenom jednou!

Najednou mi v kapse začal vibrovat telefon. Na displeji se objevilo jméno mé kamarádky - Kim.

„Promiňte,“ omluvila jsem se, zvedla se a poodešla pár kroků od naší skupinky.

„Ráda tě slyším. Tak jaký byl koncert?“ vyhrkla jsem rychle.

„Nádhera! Ale to nejde popsat do telefonu. Tys něco pila? Jsi nějaká vysmátá,“ zarazila se Kim.

„Ani ne. Ale potřebovala bych tě tu,“ řekla jsem upřímně.

„Přijela bych, ale nebudu překážet?“

„Ne, nebudeš! A aspoň mi popíšeš ten koncert. Cestu znáš, ne? I když…“ zaváhala jsem. „Dlouho jsi tu nebyla.“

„Podceňuješ mě.“

„Takže zítra přijedeš?“ zahlaholila jsem radostně.

„Počkat, zítra? Už?“

„Čekám tě po obědě.“ Ukončila jsem náš rozhovor a radostně si promnula ruce.

„Tak co bude?“ ozval se nedočkavý Ian. Ups!

„Musím domů. Budeš si muset počkat.“ Otočila jsem se a vyplázla na něj jazyk.

„A co doma?“ díval se na mě zklamaně Steven.

„Zítra mi přijede kamarádka. Tak se chci vyspat.“ Se všemi jsem se rozloučila s tím, že jsem je ráda poznala.

I když pár výjimek by se našlo, to jsem ale neřekla.

„Vážně nechceš doprovodit?“ ptal se mě už asi po sedmé Steven.

„Zvládnu to,“ ujistila jsem ho a vydala se domů.

Hm, když jsem říkala, že jsem strašpytel, tak jsem to myslela vážně.

Bojím se snad úplně všeho a jít pozdě v noci sama domů bude možná moje smrt.

Šla jsem pomalu a všude se rozhlížela.

S každým nečekaným zvukem moje srdce poskočilo, až jsem se bála, že mi vyskočí z hrudi.

Byla jsem zvyklá tudy chodit sama a často, ale v noci? Co když se tu potuluje nějaká ztracená existence?

Jo, potuluje. Já jsem ta ztracená existence.

Slyšela jsem za sebou prasknout větvičku a rychle jsem přidala do kroku.

Je zajímavé, že chodit sama v noci po New Yorku mi nevadí. Přitom tam je mnohem větší pravděpodobnost, že narazím na úchyla.

Když jsem konečně z dálky viděla babiččinu farmu, rychle jsem se rozběhla.

Doma jsem zabouchla dveře a rychle vyběhla schody do pokoje.

Běhání nepatří mezi moje koníčky, spíš naopak. Ale aspoň něco zhubnu.

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Léto, přátelství a jiné lásky 3. kapitola: