OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Loki - Alternativní Avenger příběh - 1. část

10.06.2012 (17:00) • Klaudie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 4047×

Scéna první – boj u operní síně

Upravená verze:

1) Kapitán Amerika je mimo

2) Loki poškodil Ironmanovi brnění, takže nemůže bojovat

3) Stíhačka neschopná letu, Black widow v bezvědomí

4) Na pomoc přichází Enchantress

„A to je všechno na co se zmůžete?“ zakřičel Loki a povýšeně se rozhlédl kolem.

Kapitán tiše prohodil k Tonymu: „Neměl tady být ještě jeden? Myslím… Fury mluvil ještě o jednom super bojovníkovi.“

„Jsem tady,“ ozvalo se za nimi. Na střeše stíhačky stála mladá žena. Na první pohled nevypadala nijak výjimečně. Dlouhé hnědé vlasy měla stažené do uzlu, aby jí nepřekážely. Koženou tuniku obepínal pás s vrhacími noži. Jedinou další zbraní byla katana houpající se u dívčina boku. Vypadala dost mladě. Známkou odlišnosti byly nepřirozeně modré oči.

„Myslel jsem, že nám pošlou někoho víc profi.“ Namítl Stark jízlivě. „Kdo je tohle – Arwen?“

Dívka ostatní ignorovala a upřela pohled jen na Lokiho: „Jsem Traxa neboli Enchantress a zajímá mě jen jediná věc. Co jsi přišel udělat na tuto planetu?“

Loki se zdál na chvíli dokonce i překvapen: „Přede mnou je klečící dav a ty se ptáš, co jsem sem přišel udělat?“

„Nezajímá mě, co chceš dělat s lidmi. Zajímá mě, co máš v úmyslu se vším ostatním. Přišel jsi sem ničit?“

„Přišel jsem vás osvobodit od svobody. Stanu se vládcem celého světa.“

Tony se trochu nadzvednul a zvolal: „Teď by se hodilo, kdybys něco udělala.“

Enchantress ho konečně vzala na vědomí. „Je mi líto, ale tohle není můj boj.“ S těmi slovy se otočila a chystala se odejít. Kapitán jen nevěřícně koukal a Lokiho úsměv se ještě víc rozšířil „Samozřejmě má vláda přinese jisté změny. Chitoriové mají určité potřeby a jejich vedlejší efekt je pustina z každého místa, kam přijdou. Mě ale nevadí vládnout v troskách.“

Traxa ztuhla a modré oči se zbarvily do hněda. „V tom případě... už to moje věc je!“

Dívka vyskočila a elegantním saltem se vyhnula vlně energie, kterou jí Loki namířil na záda. Neuvěřitelně rychle se ocitla až u Asgarďana a rozpoutal se boj. Dav lidí se okamžitě rozprchl. Traxa měla reflexy rychlé jako kočka. Každou ránu vykryla ještě dřív, než naplno dopadla. Přesto si jeden úder našel místo a Loki odmrštil dívku daleko od sebe. Ta se ale kotoulem vyhla dalšímu zásahu energií. Enchantress se na chvíli dotkla stromu stojícího poblíž a pak se vrhla znovu do boje. Tentokrát se Loki už neusmíval. Ústa se mu stáhla do soustředěné, téměř nenávistné linky, neboť měla Traxa převahu.

Mezitím se Starkovi podařilo téměř nahodit systém a Kapitán už byl také na nohou.

„Neměli bychom jí pomoct?“ zeptal se Tonyho.

„Potřebuju ještě chvíli na opravu a navíc myslím, že si vede dobře.“ Oba se podívali směrem k operní síni.

Boj dosahoval vrcholu. Enchantress zatlačila Lokiho skoro až do vstupních dveří budovy, kde nebylo tolik prostoru pro pohyb. Traxa se odrazila od sloupu a využila rychlosti, aby srazila Lokiho na záda. Bleskurychle vytáhla nůž, chytla Lokiho pod krkem a čepel mu přitiskla na tvář.

Než jí stačil Loki odstrčit a Kapitán zakřičet, aby ho nezabíjela, odtáhla se Traxa sama. Ve tváři se jí zračilo něco mezi ohromením, strachem a lítostí. Hnědou barvu očí vystřídala fialová, pak hned modrá. Tenhle němý rozhovor trval jen pár vteřin, než povolila stisk. Spustila ruku z jeho hrdla a o krok odstoupila. S hlavou mírně skloněnou si ho nepřestávala zkoumavě prohlížet. Loki se na okamžik zarazil a podezřívavě si jí prohlédl. Pak jí vrazil špičku svého kopí do hrudníku.

Kapitán Amerika vykřikl a rozeběhl se Enchantress na pomoc. Loki mezitím dokončil přeměnu a kopím teď zamířil na Kapitána. Energie Ameriku zasáhla z poloviny a odhodila až na sklo stíhačky. Loki se s úsměvem otočil k Traxe: „Vítej v novém světě.“

Něco se ale nepovedlo. Traxino tělo se chvělo a tvář se změnila do kruté masky. Její ústa se pohybovala ale hlas, který z nich vycházel, patřil někomu jinému: „Jak se opovažuješ, ty ubohá existence, ohrozit mého sluhu? Já jsem bůh! Já jsem vládce! Já udávám řád!“  

Loki vytřeštil oči v šoku: „Jaktože ... Kdo jsi...?

Než větu dokončil, Enchantress už zase byla sama sebou, jen trochu dezorientovaná.

Loki si všimnul změny a rychle přehodnotil situaci. Ten voják bude za chvíli zase připraven k boji a muž v kovové zbroji asi brzy spraví poškození. Také zahlédl, že se další bojovnice probrala z bezvědomí ve spadlém letounu. Pokud zůstane, boj prohraje. Čas sice získá, ale co kdyby ho měl ještě víc?

Dvěma kroky přešel k Enchantress, která se stále ještě zdála trochu mimo. Zvedl ji za krk a vší silou jí hodil proti dveřím do Opery. Traxa rozrazila hlavou obě křídla a zastavil ji až náraz do sochy býka uprostřed atria. Ozvalo se zlověstné prasknutí a dívka zůstala bez hnutí ležet. Loki byl skoro hned u ní. Přehodil si jí přes rameno a rychle ustoupil zadním východem.

Než Kapitán a Tony, kterému se podařilo brnění aspoň rozhýbat, dorazili na místo, zbyla po obou jen malá kaluž krve na podlaze. Ozvalo se zakvílení pneumatik. Loki byl opět pryč i s Enchantress.

Scéna dvě: Healing Enchantress

Traxa otevřela oči. Viděla jen rozmazané obrysy. Pokusila se potřást hlavou, aby zlepšila vidění, ale místo toho stav jen zhoršila. Z pravého spánku jí vystřelila bolest skoro až do páteře a dívka se neubránila slabému výkřiku. Fialové oči se jí zalily slzami. Zůstala sedět a jen zhluboka dýchala. Bolest neustupovala, ale aspoň se jí vrátil zrak. Byla uprostřed nějaké špinavé místnosti. Zem byla dost zaprášená a nebyla zde okna. Hrubě omítnuté zdi měly rezavě pískovou barvu. Uprostřed podpíral strop široký sloup, o který byla opřená. Zřejmě sloužil i jako primitivní pranýř. Jediným východem se zdála masivní železná vrata.

„Jsem asi ve staré cele,“ pomyslela si s hrůzou.

Prázdné zdi neskýtaly žádný komfort a hlavně odepíraly zdroj síly. Traxa opatrně zvedla ruku a velice jemně se dotkla pravého spánku. Bolest vystřelila s novou intenzitou, na prstech ucítila vlhké teplo. Sjela dál po tváři a pak podržela ruku před obličejem. Než stačila zaostřit, došlo jí, že má prsty a dlaň celé od krve.

Traxa zhluboka vydechla a pak zavřela oči. Nechala svou mysl, aby prozkoumala poškození. Tentokrát se úplně rozplakala. Rána byla dost zlá a hluboká a ona neměla dost síly se vyléčit. Všechnu energii zřejmě tělo spotřebovalo na to, aby vůbec přežila ten náraz. Pomalu umírala.

Znovu se rozhlédla, zda by neobjevila alespoň náznak něčeho, co by jí mohlo půjčit živoucí sílu. Fialové oči zkoumaly každý kousek cely, ale nenašly nic. Kožená tunika se začala zabarvovat slzami smíchanými s krví. Takovouhle bezmoc ještě nikdy nezažila. Ne od té doby, co dostala na břehu Nigeru sílu. Bez síly. Bez zbraně. Pás s noži i katana chyběly. Najednou pocítila hroznou touhu zavřít oči a usnout. Chvíli s tím pocitem bojovala, ale tělo bylo příliš slabé.

Z přicházejícího spánku smrti ji vytrhl skřípavý zvuk. S velkou námahou otevřela oči. Před ní stál Loki.

Asgarďan byl oděn v těžký černý kabát, který částečně zakrýval kožené brnění. Zelené rukávy zdobily složité ornamenty. Černé vlasy, nezakryté helmou, jen zdůrazňovaly démonické vzezření.

Loki si dívku nejdřív jen pečlivě prohlížel. Traxa nedokázala přijít na to, co tím sleduje. Neměla ani sílu se zeptat. Pouze přerývavě oddechovala. Pokusila se zvednout ruce před sebe do obranného gesta, ale sotva pohnula paží.

„Očividně nemáš neomezenou moc.“ Když se mu nedostalo odpovědi, pokračoval. „Ale mělas dost síly, abys mě na chvíli přemohla.“

Traxa stále neodpovídala. Místo toho se jí po tváři skutálely další slzy. Na Lokiho to zdá se neudělalo žádný dojem. Znovu zavřela oči.

Když je otevřela, byla Lokiho tvář od jejího obličeje jen pár centimetrů. Fialové oči se rozšířily do němého údivu. Asgarďan jemně uchopil její tvář a s překvapivou opatrností ji lehce natočil. Traxa s bušícím srdcem čekala, co se bude dít.

Loki sáhl do záhybů svého brnění a vytáhl modrý krystal. Vypadal jako zploštělý šesterečný nerost a vyzařoval slabou auru. Druhou rukou uvolnil její vlasy. Poté odrhnul pramen vlasů a přiblížil kámen k ráně. Traxa zalapala po dechu.

„Jen klid. Tohle jsem si přinesl z Asgardu. Hodí se to v boji...“ Znovu pohnul rukou a Traxa sebou poplašeně trhla. Pohyb vyvolal vlnu bolesti a dívce unikl ze rtů bolestný vzdech.

„Bolí to, co? Máš štěstí, že tě budu ještě potřebovat.“ S těmi slovy přiložil kámen Traxe na spánek. A ta vyjekla.

Vypadalo to, jako by kámen změnil skupenství a teď se pomalu rozléval do stran. Ucítila, jak jí proniká do hlavy. Opět zaskučela, ale spíš strachem. Fialové oči měla široce otevřené. Najednou ucítila prudkou bolest a její tělo se napjalo. Po chvilce pocítila, jak se jí tělem rozlévá teplo. Bolest pomalu odcházela. Znovu získala cit v končetinách, který v posledních minutách ztratila. Zjistila, že dokáže pohnout hlavou a že jí přeci jen trochu síly zbylo. Teď, když nemusela vynakládat všechnu energii na to, aby přežila. Zvedla ruku a zjistila, že po zranění nejsou ani stopy.

Zadívala se mu do očí a snažila se z nich něco vyčíst. Loki opětoval pohled a opět hleděl do modré hladiny. Najednou pocítila neklid. Byl stále blízko ní a ona nevěděla, co chce. Přišel ji zabít? Ne to nedávalo smysl. Stačilo, aby počkal a zemřela by. Nebo ji chce změnit? Nebo jí vyléčil, aby jí mučil. Buď pro informace, nebo pro potěšení. Nebo…

Loki s překvapením sledoval, jak se dívčiny oči barví dozelena. Ještě chvíli si hleděli do očí, pak Traxa odvrátila hlavu.

„Co ode mě chceš? Přišel jsi mě sem mučit? To proto jsi mi pomohl? Abys o nic nepřišel?“

„Mučit tě… to bych mohl.“ Zelená barva byla ta tam. „Ha, už jsem konečně přišel na ty tvé oči. Popravdě mě to fascinovalo už od začátku.“

„Tebe taky může něco fascinovat?“ zeptala se Enchantress jízlivě „Myslela jsem, že obyčejnými lidmi opovrhuješ.“

Loki se usmál. „Dokážu ocenit nadané exempláře. Zvláště, pokud jsou v mých službách.“

„Já ale nejsem, tak co ode mě chceš?“

„Řekni mi. Co znamená ta zelená? Už vím, co je fialová. Viděl jsem to vždy, když jsi měla strach. A předpokládám, že modrá je, když jsi v klidu. Hnědou jsem viděl v boji. Tak co je zelená?“

Traxa zase odvrátila hlavu „Proč tě to zajímá?“

„Jen tak“ zasmál se. „Chci vědět něco jiného. Jistě si říkáš, co děláš tady v té (pohledem přelétl celu) útulné místnosti. Předpokládám, že dívka s takovými schopnostmi je ceněná mezi svými kolegy. Myslím, že tě půjdou hledat. A přesně to chci. Dostat je sem.“

„Proč?“ zeptala se Traxa.

Loki neopověděl, místo toho pokračoval. „Na druhou stranu jsi jiná. Nejdřív jsi se mnou nechtěla bojovat. Proč? Chystám se ovládnout celý tvůj svět. Všechny lidi v něm a tobě to bylo jedno? A pak…“

„...jsem tě nechala žít,“ dokončila za něj.

Loki se ušklíbl. Pochybuju, že bys mě dokázala zabít. Jsem bůh. Ale dejme tomu, že bys mě dokázala nepříjemně zpomalit.“

„Když myslíš,“ utrousila Traxa a znovu zavřela oči.

Loki tu poznámku přešel. „Odpověz mi, nebo...“

„Nebo co? Budeš mě mučit? Šetři síly, řeknu ti to i bez toho. Nemám důvod to tajit. I když mi pravděpodobně nebudeš věřit.“

„Tak to zkus. Poslouchám.“

Traxa se chvíli dívala někam mimo, nadechla se a zavřela oči. Pak se znovu zahleděla do prázdna.

„Jsme si neuvěřitelně podobní. Ty a já.“ Loki si posměšně odfrkl a odvrátil se od ní.

Dívka to ignorovala a pokračovala. „Mám jisté schopnosti. Dala mi je Matka Příroda. Víš, kdo to je? To je ta žena, se kterou ses setkal, když ses mě pokusil ovládnout. Je to bohyně všeho. Ani ty nemáš takovou moc jako ona. Ona je tvořena celým tímhle světem. Čerpá z pramene téměř nekonečné moci. A já jsem její posel. Jdu tam, kde je mě potřeba. Dokud jsi neřekl, že ublížíš planetě, nebyl to můj boj. Já se starám o nevinné a bezbranné tvory. A mezi ty lidi nepatří. V rámci daru, který jsem od ní získala, je i schopnost proniknout někomu do mysli. Nemyslím čtení myšlenek. To je velice obtížné a vyžaduje to obrovské množství energie a spolupráci obou. Když se ale někoho dotknu, dokážu do něj nahlédnout. A jak jsem tě držela pod krkem, omylem jsem vstoupila do tvé mysli.“

Loki se otočil k Traxe čelem. Vypadalo to, že každou chvíli vybuchne vzteky.

„Neudělala jsem to schválně,“ omlouvala se překotně dívka. „Stáhlo mě to tam.“

Loki se rychle pohnul dopředu a chytil jí pod krkem. Sevřel ho, až Traxa vydala přidušené zachroptění. „Co jsi viděla, ha? Jak sis mohla dovolit vstoupit do mysli boha!“ zakřičel jí do tváře.

„Viděla jsem bolest,“ zašeptala. Loki povolil stisk. „Viděla jsem bolest, vztek a strach. Bolest z toho, co ti udělali ostatní. Jak se k tobě chovali. Vztek pramenící z touhy po pomstě. Strach z toho, co se ti přihodilo v prázdnotě vesmíru.“

Loki zalapal po dechu a pustil Traxu. Enchantress se zhluboka nadechla a rozkašlala se. Přesto pokračovala. „Vím jak ti je. Znám tuhle bolest. Než jsem se stala tím čím, jsem, ostatní mě nikdy nebrali. Všem jsem byla pro smích. To čím sis v mládí prošel ty, znám i já. A ještě jedno máme společné. Oba jsme ovládáni.“

Loki se nejdřív zarazil a pak se rozesmál krutým a jízlivým smíchem. „Já jsem bůh. Poslouchám jen sám sebe, není nikdo, kdo by se mi vyrovnal, ani kdo by mi poroučel.“ Najednou se rozmáchl a praštil pěstí těsně nad dívčinu hlavu. Ucítila, jak jí do vlasů spadlo trochu omítky. Vzápětí se dívala do jeho rozzuřené tváře. „Ale ale, vidím snad fialovou barvu? No, máš se co bát. Za tu drzost zaplatíš! A než s tebou skončím, budeš žadonit o smrt.“ S tím se vydal ke dveřím.

„To proto máš pořád takový vztek“ vykřikla najednou Traxa. Loki se zastavil a ohlédl. Využila situace a rychle pokračovala.

„To proto mě to přitáhlo do tebe. Také jsem ovládána. Čistou silou Matky Přírody. V tobě je můj protiklad. Bylo to – jako magnet.“ Na chvíli se odmlčela a promnula si krk, který ji stále ještě bolel. „Myslím, že když jsi spadl do té prázdnoty, něco se v tobě usadilo. Něco, co v tobě přiživuje ten vztek a hněv. Využilo to situace, když se do její blízkosti dostal někdo tak silný a mocný jako jsi ty.“ Loki se té lichotce bezděky usmál. Traxa mezitím pokračovala.

„Mám ještě jednu schopnost. Můžu se podívat do něčí mysli, ale můžu to samé dovolit i někomu jinému. Když mi nevěříš, že říkám pravdu, tak sem pojď. Já ti to ukážu.“

„Ty lžeš. Pokusíš se mě zabít.“

„Ano, to bych mohla,“ vydechla. „Ale sám víš, že na to nemám dost síly. A navíc. Já tady nejsem Bůh úskoku.“

Loki přemýšlel. Pak ledovým hlasem pronesl „Pokud lžeš…“

Enchantress přikývla. „Bude mě to stát hodně síly.“ Loki zvedl pochybovačně obočí

„Ale zvládnu to,“ rychle dodala.

„Varuju tě! Jakýkoli podvod a než zemřeš, budeš ještě dlouho trpět.“

„Rozumím.“

„Co mám teda udělat?“ zeptal se.

„Pojď ke mně,“ odpověděla Traxa.

Loki na okamžik zaváhal a pak k dívce pokleknul. Zvědavost zvítězila.

„Neboj se,“ zašeptala.

„Já se nebojím ničeho,“ odsekl.

Enchantress se jen usmála. „Neboj se.“ Pomalu zvedla ruku a přiložila mu ji na tvář. Ucítila horko a sílu. A pak je oba vtáhl vír barev, zvuků, chutí a vůní.

Stáli na okraji Duhového mostu. Vypadal ale trochu jinak, než ho Loki znal. Nestál tu Heimdall a zdálo se, že most nemá konce. Vlevo zahlédl nějakou dívku. Mohlo jí být kolem dvanácti let. Přes plot na ní pokřikovali nějací mladíci. Dívka plakala a snažila se najít útěchu u kamarádky, která se tomu všemu jen smála. Pocítil hluboký smutek. Najednou pohled zmizel a s ním i ten nepříjemný pocit. Na chvíli bylo černo. Podíval se tedy doprava a viděl sebe. Byl ještě dítě. Vedle něj stál Thor a zrovna bavil své kamarády nějakou historkou. Malý Loki se snažil do debaty také zapojit, ale ostatní ho ignorovali. Najednou se děti někam rozběhly a Loki se snažil běžet za nimi. Děti se mu ale smály a nakonec mu utekly.

Scéna se změnila. Vlevo od mostu si v prázdnotě dívka stlala postel. Byla ještě menší než předtím. Najednou tam nebyla sama. Byla v nějakém pokoji s dalšími dětmi. Ty se jí pošklebovaly. Sebraly jí z polštáře plyšového slona a začaly s ním házet po pokoji. Dívka se rozplakala. Děti začaly zpívat nějakou posměšnou říkanku. Lokiho zaplavilo zoufalství.

Děvče zmizelo. Napravo se zjevil Loki v téměř dospělé podobě. Konal se ples a Asgarďan najednou věděl, co bude následovat. Tahle událost se stala jen pár měsíců před cestu na Jotunheim. Fandrall byl jako opět v obležení žen. Když skončila slavností večeře, rozproudil se tanec. Thor požádal o tanec Sif, která se celá tetelila blahem. Volstagg pokračoval v jídle a Hogun vyzval k tanci nějakou slečnu poblíž. Loki pozoroval sám sebe, jak kráčí k asgardské dívce, která se mu už delší dobu líbila. Požádal jí o tanec a byl podruhé svědkem odmítnutí. Dívka mu odsekla, že čeká na pořádného muže a ne na stín Thora. Ještě dvakrát se viděl, jak oslovuje asgarďanky, než to vzdal a odešel z celého plesu.

Pravá strana mostu zůstala černá a tak se opět zahleděl doleva. Mladá dívka křičí z balkonu nějakého domu. V hysterickém breku přísahá, že zabije všechny kruté lidi. Pak se jí znovu dostane do mysli vzpomínka a slova zaniknout v šíleném pláči. Lokimu vyhrkly do očí slzy. Pocítil neuvěřitelný hněv živený absolutní bolestí.

Scéna zmizela a on mohl myslet jasně. Najednou se před ním zhmotnila postava. Enchantress vypadala stejně, ale byla oblečená v modré splývavé šaty. Vlasy měla stočené do složitého copu.

„Asi jsi už poznal, na co se díváme,“ řekla.

„Vidím své vzpomínky. A...“ Na chvilku se odmlčel „...taky tvoje?“

Enchantress souhlasně přikývla.

„Co to bylo za hrozný pocit? Když jsem se na tebe díval, cítil jsem...“

„Cítil jsi to, co já v té chvíli. Já vnímám tvé vzpomínky stejně.“ Zahleděla se na další výjevy. „Neuvěřitelná bolest. A přesně tohle jsem cítila tehdy u Opery. Už chápeš, co myslím tím, že jsme si podobní?“

„Myslím, že ano. Ale nechápu souvislost s tím údajným temnem, co mě má ovládat.“

„Tak se dívej dál.“ Enchantress zvedla ruce a zaklonila se. Zůstala v jakési svůdné poloze, že měl Loki na chvíli chuť jí popadnout a...

Myšlenku nestihl dokončit. Obrazy kolem něj teď ubíhaly mnohem rychleji. Viděl sám sebe, jak přebírá žezlo od Nejvyššího rádce. Jak se na něj matka povzbudivě usmívá. Jak ho všeotec chválí za správné osedlání koně. Jak ho Thor přátelsky poplácal po zádech, když spolu ulovili prvního Buthsneipa. Jak sesílá na Zem Ničitele, aby zabil Thora. Jak se mu Thor omluvil. Viděl sám sebe, jak ničí Jotunheim v touze zapomenou na svůj původ a jak se ho Thor snaží nepustit. A pak najednou vidí, jak sám otvírá dlaň a tím padá do nekonečné nicoty.

Náhle je kolem temno. Něco mu proniká do těla. Je to chladné, hluboké a temné. Mysl se mu začíná plnit obrazy. Otec na něj křičí, matka se od něj odvrací, Thor ho pouští do propasti. A ta chladná věc se usazuje hluboko v nitru a dál pokračuje v našeptávání.

Loki vidí sám sebe, jak se vydává za Chitori. Chce armádu. Chce ničit. Chce vládnout. Chce životy. Hodně životů. Temný pán se usmívá a souhlasí.

Obraz zmizel a Loki se zapotácel. Zalapal po dechu, jak se s ním zatočil svět, když se opět vraceli do svých těl. Když otevřel oči, hleděl do Traxiny nádherné tváře a vpíjel se jí do modrých očí, ze kterých se koulely slzy. Zjistil, že se i on rozbrečel. Zmítalo se v něm milion pocitů. Touha ničit a ovládat. Téměř se vrhl na Traxu, aby jí zlomil vaz. Jenže potom ucítil vlnu náklonnosti. Teď se musel ovládat, aby jí nepřitiskl k sobě.

„Co jsi mi to sakra udělala?“ zařval.

Enchantress těžce oddechovala „Jen jsem ti ukázala pravdu. Ty vzpomínky, které máš, které jsi měl, byly upravené. Ty, které jsi viděl, byly pravdivé. Ta věc do tebe vlezla, protože pocítila příležitost. Vycítila, že jsi naštvaný, zhrzený, ukřivděný, že toužíš po pomstě. Ona se živí zabíjením. Životní silou. Tou, kterou já hýbu a ohýbám ji, aby mi pomohla. Proto tě podporuje v temných myšlenkách. Čím víc smrti, tím víc síly. Popravdě nevím, co s tebou udělá, až skončí. Málem si mě všimla. Já...“ Traxa těžce polkla a pak zašeptala: „Mám z ní strach.“

Loki jen zíral před sebe. Mohla to být všechno pravda? Nebo to byl jen trik jak ho zmást, jak ho odstranit. Ne to není možné. On byl Bohem Klamu a lži. Poznal by to. Začal přecházet sem a tam.

„Můžu ti pomoct.“

Loki se zastavil a ztuhl. Traxa věděla, že je velmi nebezpečné mu něco takového nabízet. Mohl se kdykoli rozčílit a zabít ji. Přeci jenom byl egocentrický a arogantní. Přesto zapochybovala, do jaké míry je to on a do jaké míry ta věc v něm.

„Můžu tu věc spoutat. Budeš to zase ty. Vše co uděláš, bude jen z tvé hlavy. Pokud se budeš chtít dál pomstít svému bratrovi, bude to jen tvoje volba.“ Aby dala věci větší důraz, dodala: „Nikdo nesmí ovládat boha. Jen on sám rozhoduje, co bude a co nebude.“

V mžiku byl u ní. Vzal její ruce do svých a řekl: „Udělej to, nenechám se ovládat.“

„Mám už jen málo síly. Musíš se hodně uvolnit.“ Položila mu ruce na tváře a zavřela oči.

Viděla síť myšlenek. Stříbrné paprsky tvořící pavučinu mysli. Koberce zdánlivě nekonečné utkané z těch nejjemnějších vláken. Nitky se třpytily, jak po nich přebíhala světla symbolizující vědomí. Rozšířila své vidění a stříbrná přešla ve zlatou. Teď už byl vidět rozdíl. Na mnoha místech byl jakýsi černý uzel. Pohlcoval ta světla a pak do oběhu vysílal své pokřivené verze. Traxa opatrně vzala jedno vlákno a silou mysli ho očistila. Černý úpon se stáhl. Obezřetně pokračovala dál. Čistila síť a zároveň se snažila chovat velmi tiše. Pokud by si jí ta síla všimla, věděla, že nemá dost energie, aby jí odolala.

Enchantress za sebou nechávala blyštivý koberec a znovu nechala rozběhnout svůj zrak, aby odhalila další poškození. Zbývalo jich už jen několik. Najednou se prostor otřásl. Traxa pocítila, že na ní černota upřela svůj pohled. V hrůze vykřikla: „Ještě ne, ještě nejsem hotová!“

Ve stejné chvíli znovu nabyla vědomí. Stále držela Lokiho tvář a slyšela se, jak opakuje stejná slova „Ještě ne, ještě nejsem hotová!“ Už věděla, co ji vyrušilo „Jsou tady!“

„Jsou tady, Loki!“

Náraz vyvrátil dveře rovnou z pantů. Do místnosti vešel Ironman a hned za ním Kapitán Amerika a Black Widow.

Loki se vztekle otočil k Traxe „Byl to trik? Oklamala jsi mě!“

Traxa se zajíkla „Ne, já… Vy tomu nerozumíte. Musíte mě to nechat dokončit. Loki není zlý. On…“ její chabá argumentace zanikla v rozruchu. Pokusila se promluvit aspoň na Lokiho „Já s tím nemám opravdu nic společného. Věř mi.“ Loki ji odpověděl pouze chladným pohledem.

„Tak co muflone, půjdeme?“ řekl Stark a popostrčil Lokiho před sebou. Nataša ho hned následovala. Kapitán se sehnul k Traxe a nabídl jí ruku.

Enchantress jí vztekle odstrčila „Vůbec nechápete, o co tady běží!“

„Ty nám to jistě vysvětlíš,“ odpověděl klidně.

Cesta stíhačkou proběhla, až na pár posměšků ze strany Starka, v nepřirozeném tichu. Ve chvíli, kdy oblohu začaly protínat blesky, se Loki se napřímil.

„Co je, bojíš se pár blesků?“ zeptal se Kapitán ironicky.

„Jen nemám rád to, co přichází po nich“ odvětil Loki. Jako na potvrzení jeho slov se stíhačka otřásla. Dveře se otevřely a Stark se chystal vyletět ven, aby zjistil co se děje. Najednou se vevnitř objevil muž. Kladivem odhodil Starka do zadu, popadl Lokiho a oba vyskočili ven. Stark se je jal pronásledovat a Kapitán vyskočil hned za ním s padákem. Enchantress si odepnula pásy a vešla do pilotní kabiny. Posadila se vedle Black Widow a řekla:

„Musíme se hned vrátit. Bůh ví, co se tam dole semele.“

„Už na tom pracuju,“ odpověděla Nataša.

Stíhačka se prudce naklonila, změnila směr a začala klesat. Nebylo těžké je najít. Když dorazili, bylo už po boji. 

Jen co přistáli na základně SHIELDu, Lokiho odvedli někam pryč. Traxa zůstala chvíli stát na rampě. Řídký vzduch jí nedělal sebemenší problémy. Zhluboka se nadechla a nechala na sebe dopadat kapky vody tvořící se v mračnech. Jen co z nich převzala všechnu dostupnou energii, rozběhla se za Furym. V místnosti už všichni byli.

„Á, právě vhod, čekáme na vaše vysvětlení.“

Traxa se dala do stručného vyprávění. Nejdřív jí nikdo nepřerušoval až na Thorovu poznámku „To musel být léčivý kámen.“ Problém nastal až u obhajoby Lokiho.

Jako první se ozval Fury: „Myslím, že vás celou dobu jen vodil za nos a vy jste mu na to skočila.“

„Ne, tak to není. Vy nechápete, jakou sílu mám, mě nedokáže podvést. Musel by zmást samotnou planetu.“

„Už jsi slyšela o Stockholmském syndromu Arwen?“ přisadil si Stark.

„To není můj případ,“ ucedila skrz zuby.

            Rozproudila se hádka, kterou ukončil až Fury.

„Ať tak, či tak, Loki zůstane pod zámkem. A vás k němu pustím jen s ostrahou. Ukázala jste se jako krajně nespolehlivá.“

„Važte svá slova, řediteli!“ skočila mu do řeči Traxa „Nezapomínejte, s kým mluvíte.“ Modré oči zhnědly a zabodly se do Nicka Furyho.

„Pokud ho budete chtít vidět, budiž. Ale už žádné hokusy pokusy.“ Uzavřel debatu Fury.

Místnost se začala vyprazdňovat. Traxa zaslechla, jak Stark a Banner rozebírají nějaké nové uplatnění gama paprsků, které si hned musí ověřit v laboratoři. Kapitán prohodil, že kdyby něco, tak bude v tělocvičně. Fury se vrátil zpátky na můstek.

Traxa zůstala s Thorem sama.

„Musíš mi pomoct! Musíš přesvědčit Furyho aby mě to nechal ještě jednou udělat.“

„O čem to tady mluvíš?“

„To mě celou dobu nikdo neposlouchal?“ zabědovala Traxa.

„Poslouchal jsem, ale celé se mi to zdá takové...“

„Jaké?“ zeptala se dívka ostře

„...šílené,“ dokončil větu Thor. „Loki sešel na temnou cestu. Není s ním rozumná řeč. Snažil jsem se ho přesvědčit, aby se vrátil domů, ale nechce o tom ani slyšet.“

„To není jeho vina. V tvém bratrovi je nějaká temná moc, která ho využívá. Nestihla jsem ji spoutat a ona si mě navíc všimla. Bojím se, že až se s Lokim setkám příště, bude to ještě mnohem horší. Ta věc ví, že my víme, že tu je. S dalším zabíjením poroste a já už nebudu mít možná dost síly ji zastavit. Ne, bez nějaké oběti,“ argumentovala Traxa.

„Proč mu chceš pomoct? Proč riskuješ život?“ Thor ji chytil za ramena a podíval se jí přímo do očí „Víš, vůbec jak je nebezpečný?“

„Vím to možná líp než ty,“ odpověděla tiše. „Ale mám své důvody. Zlo nikdy není jednostranné. A navíc,“ odmlčela se, „vím, jak mu je. Vím, jaké to je, mít v mysli ještě jednu hybnou sílu. Ale neumím si představit, jaké je to mít v mysli zlo. Myslím, že ho zároveň mučí, aniž by si to uvědomoval. Chci mu pomoct. Soucítím s ním.“

„Soucit je něco, co Loki nenávidí a opovrhuje jím,“ řekl Thor přísně a pustil ji.

Traxa přešla k oknu a zahleděla se ven.

„Ať ti řekne cokoli, nebo ukáže cokoli, nebo na tebe cokoli zkusí, všechno to budou jen lži a výmysly.“ A když Traxa neodpověděla, pokračoval. „Znám ho příliš dobře.“

Enchantress se k němu otočila čelem a zeptala se: „V tom případě si pamatuješ i na ten slavnostní ples k poctě tvé inaugurace?“

Thor se zatvářil překvapeně „Co tím myslíš, samozřejmě že si ho pamatuju. Jak o něm ale víš? A jak to s tím vůbec souvisí?“

„Zapoj mozek, Thore,“ vyjela na něj Traxa. „Kde si myslíš, že se vzala všechna ta jeho touha ničit a vládnout? Myslíš, že to pramení jen z jeho původu? Kdepak, tvůj otec je mocný čaroděj a mrazivého obra v něm téměř úplně potlačil. Zavzpomínej ale na to, co Loki prožil po tvém boku. Věčně odmítaný, věčně druhořadý.“

Thor udiveně zíral na Traxu, ta mezitím pokračovala.

„Neříkám, že to byla tvoje vina. Ty sis to neuvědomoval. Byl jsi věčně v obležení kamarádů a slečen, které po tobě toužily. Prahnul jsi po moci a slávě a tak jsi nevnímal, že se okolí chová hezky jen k tobě. Mocný a uznávaný Thor. Kdo by chtěl kamarádit s Lokim? Tím malým a uťáplým? Jenomže Loki to bral jinak. A ten ples, o kterém jsem se zmínila, to byla poslední kapka. Nikdo si ho nevšímal, ženy ho odmítaly, protože chtěly tebe. Všiml sis vůbec, že Sif, Volstagg, Fandrall a Hogun kamarádili hlavně s tebou? Prakticky výhradně s tebou. A v tomhle všem Loki vyrůstal. A i když měl dostatek lásky od matky a otce, neměl žádnou seberealizaci. Vím to, protože jsem to viděla. Cítila jsem to co on.“ Traxa skončila svůj monolog a zadívala se na Thora, který zůstal stát jako opařený.

„Takže...“

„Takže to vše zapříčinilo Lokiho změnu. To co se událo na Asgardu pramenilo jen z jeho touhy po pomstě. Ale úmysly s touhle planetou už nepocházejí z jeho hlavy. Respektive jsou tisíckrát posíleny. Jenže to by mě tady musel někdo poslouchat.“

„Co budeme dělat?“

„Musíš přesvědčit Furyho, aby mě to nechal dokončit dřív, než se ta věc v něm zase dostane na povrch,“ naléhala Traxa. „Já teď půjdu za Lokim a ty ho tam přiveď.“

Vyšli ze zasedačky a u schodů se rozdělili. Thor zamířil na můstek a Traxa k vězeňským celám. Prokázání její totožnosti trvalo dlouho, ale nakonec jí pustili dovnitř. Ocitla se v kulaté, převážně kovové místnosti. Uprostřed byla připevněná masivní klec ze speciálního plastu a zřejmě plexiskla. Na levé straně byla soustava páček, monitorů a ukazatelů. Opatrně obešla řídící panel a postavila se před sklo.

Loki stál s rukama za zády a propichoval ji pohledem. Traxe z té situace vhrkly do jantarových očí slzy. Položila ruku na sklo. Loki jí chvíli pozoroval, poté přistoupil blíž a přiložil ruku na stejné místo. Proběhl mezi nimi němý rozhovor a Traxa při něm přemýšlela, co si asi myslí lidi sledující kamery. Nejspíš jí za chvíli přijdou zatknout. Jen co dokončila tuto myšlenku, tak se otevřely dveře a dovnitř vešel Nick Fury.

„Odveďte jí zpátky. Nechci tady mít žádné milostné romány,“ zavelel.

Čísi ruce ji odtáhly od skla a ještě než zmizela za dveřmi, všimla si rapidní proměny v Lokiho tváři.

„Je pozdě,“ zašeptala.

Za dveřmi ji strážný pustil. Enchantress se okamžitě rozběhla zpět do zasedačky. Všichni v místnosti sledovali výslech Lokiho.

„Cože jsi to říkala o jeho proměně? Mně se jako hodný hošíček nezdá,“ prohodil Stark.

Traxa se chvíli dívala na kamerový záznam. „Už to není on.“

„A to jsi fakt poznala sama? Z jeho kukuče? Přiznej si to, tvůj milenec je parchant.“

Enchantress výhružně popošla k Tonymu, ale Kapitán jí položil ruku na rameno.

„Thor ví, že mám pravdu. Silám, o kterých mluvím, zde rozumí jen on.“

„Možná kdyby ses nám to pokusila trochu lépe vysvětlit,“ namítl Banner.

„Zkoušela jsem to celou dobu. Teď už nemám skoro žádnou energii. Nemůžu dělat vůbec nic, dokud se nedostanu zpátky na zem.“

„Tak to ti docházejí baterky ještě rychlejš než mně,“ uchechtl se Stark.

„Vidíš tady snad něco, čemu bych mohla vzít životní sílu?“ Traxa se k němu otočila čelem „Možná bych si mohla vzít trochu od tebe, ne?“ Pomalu se k němu přibližovala s rukou nataženou před sebou.

Stark vyčkával a Kapitán se rychle postavil mezi ně. „To by snad stačilo. To poslední co potřebujeme je hádat se mezi sebou.“

„Já se o sebe umím postarat“ vztekle odsekl Stark. „Jen, ať to na mě zkusí. Uvidíme tu její pochybnou moc.“

Traxa se ušklíbla „Bože, ty jsi tak namyšlený. Klidně bych to udělala, ale nemám to povolené.“

„Ještě řekni, že ti to nedovolila ta tvoje bohyně,“ zasmál se.

„Přesně tak!“ zakřičela Traxa. „A radím ti, abys nás přestal provokovat. Nenecháme se nikým urážet.“

Podle kamer právě skončil výslech a ostatní začali rozebírat, co se odehrálo. Traxa se naklonila k Black Widow.

„Natašo, co kdybys zkusila zjistit aspoň, o co mu jde? Určitě má tady na lodi nějaké plány. Když to správně podáš, možná ti to omylem prozradí.“

„Zkusit to můžu. Je to lepší než poslouchat vaše hádky, kdo je silnější.“

O půl hodiny později seděla Traxa sama u monitoru a dívala se na rozhovor Lokiho a Nataši. Opravdu se jí podařilo získat Lokiho cíl. Šlo mu o Bannera. Asi v něm chtěl probudit Hulka a s pomocí jeho běsnění zničit celou loď. Zároveň se ale trápila tou neuvěřitelnou změnou. To, co řekl Nataše, ranilo Traxu úplně stejně, jako by tam stála místo ní. A navíc měla pocit, že to skutečně bylo myšleno dvojmyslně. Věděl, že bude rozhovor pozorovat? Uklidňovala se vědomím, že to nemluví pravý Loki. Najednou se podíval přímo do kamery a Traxa raději odešla hledat ostatní. Nechtěla se nechat víc nahlodávat. Bylo by možné, aby jí oklamal? Ne, to určitě ne. Matka Příroda by to nikdy nedovolila. Snad.

V pochybách došla až k laboratoři, kde mezitím vypukla hádka. Traxa v údivu vešla dovnitř. Stark si chtěl dát souboj s Amerikou, Banner přecházel sem a tam a neustále pokukoval po Lokiho kopí, Thor se ostatním vysmíval a Fury se očividně snažil vysvětlit, proč se vyrábí zbraně hromadného ničení. To samozřejmě zaujalo i Traxu.

Najednou se ozvala ohlušující rána. Vlna z výbuchu odhodila Traxu dozadu, kde zůstala ležet pod hromadou trosek. Nataša a Banner prolétli oknem a spadli dolů a Thor někam zmizel. Současně se spustil alarm. Fury zamířil k můstku a Enchantress, které se podařilo vyhrabat ze změti kovu, mířila rychle za ním. Výbuch zničil celý třetí motor. Zatímco Fury vydával rozkazy, vtrhlo na palubu několik zamaskovaných lidí. Zleva se ozval varovný výkřik „granát“. Traxa se saltem vyhnula výbuchu a dostala se za záda jednoho z nepřátelských vojáků. Jediným prudkým trhnutím mu zlomila vaz. Další muž padl po zásahu do krku traxiným nožem. Fury zneškodnil dva u vstupu. V tom se objevil Hawkeye a jeho výbušný šíp proletěl těsně kolem. Traxa byla příliš blízko, takže následkem výbuchu přeletěla zábradlí a zůstala na chvíli v bezvědomí.

Probralo jí pálení na čele. Medik se jí snažil vyčistit ránu. Traxa pocítila neuvěřitelnou únavu, ale naštěstí už bylo po boji. Dvě rány do hlavy v jeden den. Zeptala se nějakého důstojníka, kde najde ostatní. Poslal jí do malé zasedačky. Když se tam došourala, zjistila, že tam sedí pouze Kapitán Amerika a Stark.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala se slabě

Stark se ujal slova „Copak ti to tvůj milenec neprozradil?“ Traxa se zamračila

Kapitán tiše řekl: „Zabil Coulson.a“

Enchantress vytřeštila oči a vzlykla. Amerika pokračoval „Banner je pryč, nevíme, kde je Thor. Dokonce ani nevíme, jestli je ještě naživu. Loki zase unikl.“

Traxa se ztěžka posadila na židli a schovala tvář v dlaních. Plesknutí o stůl jí přimělo, aby zvedla hlavu. Na stole ležely zakrvácené karty, které patřily Philovi. Furyho proslov skoro nevnímala. Stále ještě nemohla uvěřit tomu, co se stalo. I když se s ním setkala jenom párkrát, oblíbila si ho. Poprvé to bylo v Africe v Krugerově národním parku. Našel jí mezi mrtvolami pytláků, které všechny zbavila života. A jménem SHIELDu ji požádal o pomoc. Nakonec souhlasila. Phil byl milý a teď je mrtvý. Protože se odvážil postavit člověku, o kterém řekla, že za své činy nemůže.

Fury skončil a Stark někam odešel. Traxa se k němu obrátila.

„Stále věřím, že ho dokážu zastavit. I kdybych ho nakonec měla zabít. Nikdy nedopustím, aby se planetě něco stalo.“

„O tom jsem přesvědčen,“ odvětil ředitel.

„Ale nemůžu jít teď s nimi. Nemám už skoro žádnou sílu.“

„Tak co od nás chcete?“

Traxa se usmála: „Stačí mi jen padák.“

Autor: Klaudie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loki - Alternativní Avenger příběh - 1. část: