OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel

20.12.2009 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1446×

NEVER SAY NEVER

„Tohle nám nemůžete udělat! Je to jedinečná šance!“

„My ti nic neděláme! Já a tvá matka musíme na služební cestu!“

„Ale ano! Nezkejsnu tady jenom abych hlídal Taylor! Není to malá holka!“

„Jesse, už jsme ti řekli, že s ní musíš zůstat! Dům by během pár dnů proměnila na kůlnu s dřívím!“

„Tati! Co je mi potom, že je prostě...“ hnědovlasý kluk hledal ta vhodná slova. „Nezvladatelná! Já a kluci máme jedinečnou šanci objet šňůru koncertů! Jasný?! A neodvolám to jen proto, že musím doma hlídat 17 lettou sestru!“

„Nikdo neřekl, že bys ji měl hlídat doma...“ pronesl spiklenecky jeho otec.

„Cože? Jako vzít ji se sebou?! Ani nápad! Kluci by mě zabili!“

„Tak to budeš muset zůstat doma!“

„Tati!“

„Moc neškemrej! Já ti můj plán řekl! Měl bych ještě jeden...“

„Zavřít Taylor na hodně dlouho do sklepa?!“

„Zrovna tento ne, ale mohl my odjíždíme za chvíli a vy až zítra brzo ráno... vsadím se, že tvá sestra bude mít po dnešní párty menší kocovinu...“

„Co se mi tím snažíš naznačit? Abych ji unesl?!“

„Přeber si to jak chceš!“

V tu chvíli se rozrazily dveře vedoucí ke dvoru, ve kterých stála blondýnka a za ní parta lidí, kteří při pohledu na otce a syna vzali zpátečku.

Blondýnka se jen opřela o roh kuchyňské linky, který sahal až k futrům dveří. Civěla na ně překvapeným pohledem a bylo vidět, že v duchu formuluje slova, která jim chce říct, ale už z jejího postoje jim oběma bylo jasné, že do sebe zběžně něco kopla na posilnění.

„Jste hrozní...“ vypadlo z ní najednou. „Kazíte mi veškerou legraci...“ nic víc neřekla a vydala se po schodech ke svému pokoji. Parkrát se ještě ozvala nějaká tupá rána, ale potom už jen prásknutí dveří a zvuk podle nějž se dalo soudit, že si lehla do postele.

„A tohle je přesně důvod proč ji musíš pohlídat! Ty děcka sem s ní nikdy neviděl a ani je neznám od vidění!“
„Proč jí jednoduše nedáš zaracha?!“
„Protože by to nemohlo! Synu, osud našeho domu zavísí na tobě! Chop se toho se ctí!“ otec mu rozcuchal vlasy a odešel za svojí ženou, která narychlo balila věci na cestu.

Jese tam jen stál a nevěřil tomu, že ho kvůli tomuhle vytáhli z postele uprostřed noci a navíc ho nutí vzít tu střelenou holku, která snad nemůže být ani jeho sestra sebou.

Bezmyšlenkovitě z kapsy vytáhnul mobil a vytočil první číslo.

„Jacobe.. vím kolik je hodin! Tohle je SOS. Jasný? Kod 009!!! Akutní schůzka ve zkušebně! Jasný?! Hned teď! Zalovej to Jeremymu! Já brnknu Jasonovi!“ potom jen hovor ukončil a vzbudil svého dalšího kamaráda.

U dveří popadnul vysící bundu a vyšel ke garáži. V tuto chvíli byl rád, že zkušebnu měl přímo u domu. Když před čtyřmi lety kluci založili skupinu, museli zkoušet u některého z nich v pokoji, ale potom jeho rodiče začali stavět novou garáž hned vedle té staré a otázkou zůstalo co s tou starou? Proto Jese reagoval rychleji než jeho sestra, která by si z toho udělala úložiště na blbosti, a i s klukama garáž prohlásili jejich zkušebnou. Měla všechno co k hraní potřebovali a po pár malých úpravách byla útulná a oblíbili si ji.

Jedinou nevýhodou bylo, že ač se snažili sebevíc, tak se pod nápory jejich hudby třásl dům a jeho sestru to dokonale dokázalo dostat do varu. Tři a půl roku se jim ze zkoušek pokoušela dělat peklo, a když se dozvěděla, že kluci nahrají cd tak ji málem kleplo.

Nečekal až se vysouvací dveře celé srolují a nechal je jen lehce pootevřené. Mírně se zklonil a prošel dovnitř.

V levém roho stálo bicí, vedle něj byly opřené dvě elektrické kytary a na zemi ležela basa. Napravo byly dveře, které sem vedly z domu, ale ty byly zatarasené skříni s potřebými věcmi.

Radši se dál nerozhlížel a přešel ke starému gauči, který tu s nimi trávil čas od úplného začátku. Pohodlně se v něm usídlil a přemýšlel jak klukům co nejlépe nadnést, že by Taylor měla jet s nimi.

První kdo přišel byl bubeník Jacob, který bydlel o dva domy dál.

„Čest brácho!“ pozdravil ho a skočil do pohovky s takovou vervou, že to Jese mírně vyhodilo. „Co se děje tak důležitýho, že to nepočkalo do auta?“

„Budu radši až to řeknu vám všem... a rozhodně se vám to líbit nebude!“

„Můžeš jet, že jo?!“

„Jo... snad...“

„Jak snad?!“
Jese dál raději mlčel, protože by mu zbytek musel vybalit a radši zkoumal kamarádovy mírně nazrzlé vlasy, které si ve spěchu nestihnul ani učesat. Z přemýšlení o neučesaných vlasech ho vyrušily tiché, jisté kroky a stín, který se objevil ve zkušebně.

Dovnitř vlezl Jeremy.

„Nechcete mi říct, proč mě o půlnoci taháte z vyhřáté postele?!“ pronesl bez pozdravu, ale v očích mu zvědavě jiskřilo.

On byl pan perfektní. Stihnul si nagelovat blonďaté vlasy a vybrat ladící oblečení. Dalo by se o něm říct, že je modelka party, ale všichni ho měli rádi. Měl úžasný hlas, který taky uměl prodat a stačil mu při vystoupení pouhý svůdný pohled a dívky v prvních řadách omdlévaly.

Jeho hlas taky perfektně seděl s hlasem Jeseho, takže se perfektně doploňovali, ale byl mezi nimi jen maličký rozdíl.

Jeremy byl hlavní zpěvák skupiny a hrál na kytaru, ale Jese byl hlavní kytarista a zpíval. Měli to přehozené.

„Může mi někdo říct, kde je Jason?!“ narušil ticho Jacob, ale v tu chvíli se ozvala rána, která přicházela z venku a otřásla většinou garáže.

„Tvoje otázka je zodpovězená! Vsadím se, že to Jason zase na kole napálil přímo do zdi vedle dveří!“ řekl otráveně Jeremy a čekal až dovnitř vejde i poslední člen skupiny – baskytarista.

A opravdu do garáže vklouznul malý, drobný černovlasý kluk, který si mnul loket.

„Jak moc záleží tvé mámě na tom keři u zdi?!“ zeptal se rozechvěle.

„Už moc ne. Kvůli tobě si ho za poslední dva roky pořídila snad 6krát, ale pokaždé ho zničíš...“

„Vážně mě to mrzí!“ řekl omluvně a usadil se na malém bobku vedle gauče.

„Tak co bylo tak naléhavé?!“ zopakoval otázku Jacob.

„Dobře.“ ujal se slova Jese. „Svolal sem vás protože naši jedou na služební cestu.“

„To si děláš srandu?! Ty si nás vzbudil kvůli tomuhle?!“ zvolal naštvaně Jason, ale Jese ho přísným pohledem umlčel.

„Myslíš si, že sem debil?! Kvůli tomuhle bych nebudil ani Taylor! A to by mě lákalo ji naštvat!“

„Tak o co jde?“ všichni už začínali být lehce otrávení, protože zítra... vlastně už dneska je jejich velký den.

„Jak už jsem řekl, rodiče jedou na služební cestu... A znáte Taylor... je schopná zbořit dům za několik hodin. Co by tady provedla, kdyby tu byla sama na dva týdny... Prostě... věci se mají tak, že ji musím hlídat...“
Čelisti všech v tu chvíli padnuly dolů.

„To jako nemůžeš jet s námi?!“ spustili jeden přes druhého.

„To jsem neřekl!“ rychle je přehlušil Jese.

„Tak kde je problém?!“ žádný z nich ještě nepochopil co se jim snažil celou dobu naznačit.

„Problém je v tom, že ji hlídat musím, ale nikdo neřekl, že ji musím hlídat doma.“

„Se nám jako pokoušíš naznačit, že ji máme vzít se sebou?!“ vyhrkl Jacob a po Jeseho přikývnutí nastaly hlasité protesty.

„To nejde! To prostě nemůžeš! Nejela by s námi, i kdyby si ji na kolenou prosil!“
„A právě proto mi otec navrhnul, že bysme ji o tom říkat neměli...“
„To ji chceš unést! Omg... ty ses zcvoknul!“
„To ses rozhodnul všechno pokazit?!“

Jese jen mlčel a poslouchal prostesty všech v jeho okolí a potom poznamenal: „Tak to řeknu jinak. Když nepojede Taylor nemůžu já...“

Teď všichni zmlknuli a zvažovali možnosti, které v tuto chvíli měli. Každý došel pouze na dvě.

„Hele kluci, já si to nevymyslel...“

„Tvoje ségra nesnáší nás a naši hudbu, proč si myslíš, že ji s námi někde udržíme?!“ vypadlo z Jeremyho.

„To si nemyslím... Jen vám tlumočím co mi řekli naši. Navíc by mohla být sranda...“

„Sranda?! Bude to peklo!“

„Kluci...“

„Dovol mi, abych ti připomenul některou z věcí, které nám tvá sestra udělala...“ spustil Jacob.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel: