OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel 15.díl

04.02.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1331×

IF YOU JUMP I WANNA JUMP WITH YOU

„Tohle musíte vidět...“ vyhrkl Jacob. „Kluci! No to mě poser! Jasone, Jese, sakra, kde jste...“

Jeremy a Taylor byli rázem na nohou a každý na jiné straně místnosti.

Jacob stále stál ohromený ve dveřích, ze kterých se ho právě pokoušel vyžduchnout Jese, aby zjistil co se děje.

„Co to tu děláte?“ zeptal se Jason, kterému očividně ještě nic nedošlo.

„My... my jsme si povídali...“ vypadlo z Jeremyho a Taylor mu k tomu zuřivě přikyvovala.

„Tak vy jste si povídali?“ vzpamatoval se Jacob. „Že to povídání šlo i beze slov...“
„Radši mi řekněte co tu děláte vy? Tohle je můj pokoj!“ spustila blondýnka.

„Hledali jsme tě snad všude a mě napadla ještě jedna možnost... ale teda nemyslel jsem, že tě tu najdu!“ culil se Jacob od ucha k uchu.

„Skvělý, tak jste ho našli a teď byste mohli vypadnout! Všichni!“

„Ok...“ kluci se začali otáčet k odchodu a dokonce i Jeremy se dal na ústup. Blondýnčin pohled mu říkal něco ve smyslu: „Drž se...“ a Jeremy měl proč, protože jen se za ním zavřely dveře, tak ho začaly zasypávat otázky.

„Mohl bych s tebou mluvit?“ zeptal se Jese a jeho kamarád mu jen přikývnul. „Sám...“ naznačil ostatním.

„To mi chceš říct, že prošvihenem celou bitku?“
„Jacobe, ven!“

„Už se chováš jako Taylor...“
„Ven!“
„Dyť to říkám... celý ten přízvuk toho ven!“

Jese ho vystrčil ze dveří a zavřel za sebou.

„Já chápu, že mi asi chceš vrazit nebo něco podobného, ale dřív než mi přelomíš nos, tak chci říct, že sem to neplánoval.“
„Vypadám snad na to, že bych se chystal ti teď zlomit nos?“
Jeremy se podíval na celkem klidného Jese. Jen tam tak stál a pozoroval ho. Možná si v duchu chystal nějaký proslov, ale rozhodně neplánoval začít bitku.

„Takže co mi chceš říct?“
„Chci ti říct, že je to moje sestra... že je nezvladatelná, je k nevydržení a je to prostě Taylor. Kdyby se něco zvrtlo, tak se rozhodně neplánuju stavět na žádnou stranu... ale jestli jí ublížíš, tak já budu ten, který ti ten nos rozbije... počítej s tím...“
„S tím počítám...“

„Ségra si zaslouží někoho hodného, takže jestli to s ní plánuješ skončit po tomhle turné, tak to skonči radši hned...“
„Ne... to neudělám. Všechno co si mi řekl vím. Vím, že je drzá, vím, že umí být jedovatá, ale to je to co se mi na ní líbí... I přes tu drsnou skořápku je to křehká holka. Nikdy bych ji neublížíl...“
„Jak dlouho jste „spolu“?“ zeptal se opatrně Jese.

„Vlastně včera večer to tak nějak začalo...“
„Aha...“
„My spolu zatím asi ani nijak oficiálně nechodíme...“

„Tak jak už teď můžeš vědět, že by si jí neublížil?“ Jese se na něj zkoumavě podíval.

„Já nevím. Prostě to tak cítím a jestli jsi už skončil, tak jí půjdu říct, že žiju a že se teď nechystáš vletět za ní!“

Jese jen přikývnul, ale v jeho očích se zračila nedůvěra. Koukal se jak blonďák vyšel ze dveří a hrne se do nich Jacob, který se ptal na něco jako jestli byla bitka nebo tak, ale hnědovlasý chlapec ho nevnímal jen stále hleděl před sebe.

„Jese?“ Jason mu mávnul rukou před obličejem.

„Hm...“
„Co je?“
„Znám ji a znám jeho...“ začal pomalu. „Tohle jim nemůže vyjít... Ti dva se začnou podvádět ještě dřív než spolu budou oficiálně chodit.“
„A to soudíš podle čeho?“ zeptal se Jacob, ale pořád jeho slova pořádně nechápal.

„Protože on střídá holky jako ponožky a ona kluky.“

„O něm to víme všichni, ale jak to můžeš vědět o Taylor?“
„Jednoduše, možná se nesnášíme, ale pořád sem si občas něco zjistil. Jsem její starší brácha.“
„A?“
„Potom co jí jeden kluk zlomil srdce, tak začala střídat kluky taky...“
„Tohle bude ještě zajímavý! Už se těším...“ zašklebil se Jacob. „Todle až řeknem Chrisovi, tak nám nebude věřit.“

Jeremy zaklepal na dveře od Taylořiného pokoje.

„Dále...“ ozvalo se zevnitř. Blondýnka seděla na posteli a držela v ruce mobil. Jeremy si rychle dal dlaň přes obličej a vešel pomaličku dovnitř.

„Co se ti stalo?“ pustila mobil a vyskočila na nohy. „Jese? To ti udělal on? Já ho rozškubnu!“
„Au... nikam nechoď...“ Jeremy hrál jak hrozně ho obličej bolí.

„Ukaž mi to...“ Taylor mu začala jemně oddělávat dlaň, ale zatvářila se šokovaně, když byl jeho obličej neporušený a začal se smát.

„Kdyby ses viděla!“ ještě pořád se smál.

„Ty... ty!“ Taylor ho bouchla do ramena.

„Jau... jediný, kdo mě tu bije, jsi ty!“

„Ty si to zasloužíš!“ blondýnka do něj začala šťouchat a stále se naoko tvářila uraženě. Jeremy ji povalil na postel.

„Tak už se nezlob...“
„No já nevím...“

„Prosím...“
„Co za to?“
Jeremy ji políbil.

„Stačí?“ Taylor chvíli přemýšlela, ale potom přikývnula. Oba dva si lehnuli vedle sebe a Taylor si začala pohrávat s Jeremyho dlaní a proplétat do ní své prsty.

„Víš nad čím jsem celou dobu přemýšlel?“ Blondýnka místo odpovědi jen zakroutila hlavou. „Co jste si s tvým bráchou, tak hrozného udělali, že ho nesnášíš... nebo spíš, že se nesnášíte vzájemně...“
„Já... já ho mám ráda, ale prostě... tohle není tvoje otázka...“
„Ne?“
„Ne! Ty chceš vědět proč jsem taková jaká jsem... Proč jsem tak příšerná!“

„Myslíš, že kdybych si myslel, že jsi přišerná, tak bych tu s tebou byl?“
„No nevím...“
„Ne, nebyl... Tak co řekneš mi proč jsi taková jaká jsi?“
„Když ti to řeknu, tak tě budu muset zabít...“

„Myslím, že to zvládnu.“

„Dobře...“ blondýnka se nadechla. Hlavu si ještě víc pohodlněji usídlila na jeho hrudi a stále si hrála s jeho prsty. „Myslím, že mi bylo šest nebo sedum, když jsme se stěhovali...“ zhluboka se nadechla. „Měla jsem jednu skvělou kamarádku. Znali jsme se od dětství, prošli jsme spolu školkou a celou první a část druhé třídy... Jmenovala se Mary.

Bylo to opravdové přátelství nejenom takové to... bavím se s ní jen proto, že je jediná, kterou znám nebo ze zvyku. Když nám bylo šest, tak jsme o letních byli na koupališti s její tetou... myslím a ona si zašla někam pro jídlo a řekla nám, abychom byli jen v bazénu pro děti.

Ale znáš mě a Mary byla ještě horší průšvihářka, netuším jestli jí to vydrželo doteď, ale řekli jsme si, že bychom se k tomu bazénu mohli jít podívat.

Ani jedna jsme tenkrát neuměli moc dobře plavat. Bylo to jen takové plácání v kaluži vody. Došli jsme k okraji bazénu a dívali se dolů na tu spoustu vody. A jak jsme se tak skláněli a občas jsme se žduchli, tak tam spadla Maryina čelenka.

Viděli jsme jak mizí v té hloubce. Teď bych tam asi dosáhla... ale tenkrát to pro nás byl oceán. Dívali jsme se jestli už nejde její teta, ale ona pořád nešla...

Ještě chvíli jsme čekali a nic. A obě dvě jsme věděli, že ta čelenka je Maryina nejoblíbenější a nechtěli jsme, aby ji někdo vzal dříve než my. A oddělit jsme se taky nechtěli, aby se třeba jedna z nás neztratila.

Věděla jsem kolik toho pro ni ta čelenka znamená, tak jsem jí řekla, že tam skočím... a ona, že ne, že je to nebezpečné...

Já jsem byla ta, která plavala trochu líp, tak jsem ji přesvědčovala a taky jsem ji přesvědčila. Můj přesvědčovací talent mi vydržel doteď...

Stoupnula sem si k okraji bazénu a chtěla jsem skočit...“ Taylor si pořád pohrávala s jeho prsty, ale její mysl byla ponořená do vzpomínek a všechno to viděla před sebou. Tu červenou čelenku na dně bazénu.

Ten červený flíček, který jí říkal, ve kterých místech je.

„Už jsem skoro udělal ten krok, při kterém bych se odlepila od země, ale Mary mě najednou chytla za ruku... postavila se vedle mě a řekla mi: „Jestli skočíš ty, tak já taky...“ neznatelně jsem jí na to přikývnula a potom jsme skočili.“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel 15.díl: