OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel 18.díl

13.02.2010 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1270×

„Jseš si jistá?“ Jacob se nevrle rozhlížel kolem sebe na vlakové zastávce.

„Ano, jsem.“
„Taylor, Jeremyho klidně můžeme vrazit do kufru... nebo by sis mohla sednout za Chrisem. Nějak bysme to vymysleli.“
„Ne! Nechci nic vymýšlet...“ v tu chvíli je skoro oslepila jasná přední světla vlaku. „Tak já jdu... Děkuju... určitě se uvidíme zítra nebo tak někdy...“

„Tvůj brácha mě zabije...“
„Já vím...“ blondýnka ho obejmula a Jacob ještě zamručel nějaké drobnosti, na které si má dávat pozor a nechal ji nastoupit do vlaku.

Ve vlaku bylo pár dalších lidí. A jedna obzvlášť neodbytná stařenka.

„Děvčátko, nestalo se ti něco? Vypadáš jako by jsi plakala...“
„Ne... nic...“

„Vážně?“
Blondýnku ty dotazy značně obtěžovaly, proto si po chvíli dala do uší sluchátka. Jen tak se rozhlédla a všimla si, že většina pohledů se upírá přímo na ni. Všichni ji viděli jako uprchlici z domova nebo nějakou střeštěnou holku utíkající před policií.

Ulevilo se jí, když vlak konečně zastavil a ona mohla vystoupit ven. Teď už chybělo jen zavolat taxík. Posadila se na volnou lavičku a čekala.

Začínala jí být hrozná zima. Po půl hodině nevěřila tomu, že pro ni vůbec někdo dojede, proto znovu vytáhla mobil, ale naštěstí se tam vřítilo auto, na kterém jasně zářilo: taxi.

Před dům se dostala během 20 minut. Roztřesenými prsty se pokoušela odemknout, ale moc se jí to nedařilo, když už měla tisíc chutí do dveří kopnout, tak se jí jako zázrakem podařily otevřít.

„Sladký domov...“ pošeptala, těžce otevírané dveře za sebou zabouchla a hodila na zem batoh. Zhluboka se nadechla znovu cítila vůni jejich nábytku a dokonce byla ráda i za vůni matčiných osvěžovačů, které jindy nenáviděla, protože člověka spíš dusily než osvěžovaly.

„Mami? Tati?“ zakřičela, ale nikdo ji neodpověděl, takže se tím dál nezabývala a vydala se dál do domu. Ale když narazila na schody, tak se jí zmocnila únava. Vylézt ty schody by bylo moc obtížné, potom její zrak padnul na gauč, který ji přímo volal k sobě, proto moc dlouho neváhala a svalila se na něj. Dokonce se ani neobtěžovala s hledáním deky nebo něčeho na přikrytí.

„Taylor, Tay... kurva!“ ode dveří se ozval hlasitý rámus, připomínající zvuk padajících věcí a nějakého velkého těžkého pytle.

Blondýnka sebou jen trošku škubnula, ale neobtěžovala se ani otevřít oči. Byla příšerně unavená a všechno se jí to zdálo jako jeden dlouhý sen.

„Taylor? Díky bohu!“ najednou ji popadly něčí ruce a pevně ji k sobě přitisknuli.

„Hej!“ teď už oči otevřela. Jese ji pevně objímal, spíš mačkal. „Já chápu, že jsi mě dlouho neviděl, ale dej si odstup! Nemusíš mě udusit a ještě bych něco mohla chytit...“ pronesla rozespale.

„Tohle už mi nedělej! Ani nevíš jak sem se o tebe bál!“
„Jacob ti snad řekl, kde jsem, ne?“
„Jo! Ale volal jsem ti snad celou noc a ty jsi to nebrala!“

„Mobil je zaházený v batohu...“
„V tom, o který sem zakopl?“
„Ten padající pytel jsi byl ty?“
„Vtipný! Jedla jsi už něco?“
„Ne!“ Taylor se znovu posadila na gauč a Jese se vydal do kuchyně. Během chvíle byl zpátky a v ruce nesl sklenici nutely a dvě lžičky.

„Ty chceš snídat todle?“ podívala se překvapeně.

„A ty snad ne? Navíc nic jinýho tu není!“
„A kde jsou naši?“
„Na lednici je lístek... znovu museli odjet...“
„Aha...“ blondýnka si bezmyšlenkovitě vzala od svého bratra lžíci a zabořila ji do sklenice s čokoládkou, která následně skončila v jejích ústech.

„Vypadáš jako zombie... Nechceš mi něco říct k tomu včerejšku?“

Blondýnka místo odpovědi jen lehce potřásla hlavou v náznaku nesouhlasu.

„Takže co kdybych ti řekl, co se dělo potom co Jacob přijel zpátky?“ Taylor jen pokrčila rameny a strčila si do pusy další plnou lžíci nutely.

„Když se k našemu stolu vrátil Jeremy bez tebe, tak jsme se po tobě začali schánět. Po prolezení celého klubu, nám došlo, že chybí i Jacob.

Netušili jsme co si o tom máme myslet, tak jsme čekali. Potom se ale najednou objevil bez tebe a zuřil. Skoro se začal prát s Jeremym, od kterého jsme ho museli odtáhnout...“ Jese se na sestru významně podíval, ale ona jen nepřítomně hleděla na podlahu.

„Řekl nám, co jsi viděla... Taylor, nechtěla by sis Jeremyho vyslechnout?“
„Ne!“
„Tay, prosím.“
„Ne! Jese, nemám náladu na další kecy. Byl to jen debilní románek.“
„Aha... takže... zůstaneš doma, když ti řeknu, že má Jeremy přijít?“
„Cože? Kdy?“
„Někdy během hodiny se tu staví kluci i s Chrisem.“
„Proč zrovna u nás?“
„Proč ne?“
„Ok... jdu do sprchy a potom spát.“
„Ségra, neblbni!“
„Já neblbnu!“
„Vážně by sis s ním měla promluvit.“
„Nechci! Kdyby něco šla jsem se ožrat... popřípadě jsem u kámošky. Každopádně nejsem doma.“

„Taylor...“
Ale to už blondýnka byla na nohách a mířila ke schodům.

„Kde mám vlastně zbytek věcí?“
„Chris je doveze.“
„Fajn.“ potom už bylo slyšet jen tiché dupání, když vybíhala schody a puštění sprchy. Jese si nabral ještě jednu lžíci nutely a potom sklenici s tichým povzdechnutím zašrouboval.

Taylor cítila osvěžující kapky vody, které se ji pokoušely navodit k životu, ale taky věděla, že to není jen voda, která stíká po její kůži.

Z očí se jí kutálely velké slzy, jejichž příval nemohla zastavit.



Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel 18.díl: