OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel THE END

14.02.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1808×

„Nemůžeš se pořád schovávat v posteli!“ Taylor se převalila na druhý bok a podívala se ke dveřím. Stál tam Jacob se založenýma rukama v bok a zkoumavě se na ni díval.

„Poslal tě Jese?“

„Ne. Oficiálně sem na záchodě.“
„Tak proč odsud neoficiálně nevypadneš!“

„Miloučká jako vždy...“

Blondýnka jen protočila oči v sloup a znovu se k němu otočila zády.

„Jseš si jistá, že se chceš nechat zapírat?!“

Odpovědí mu byl zvednutý prostředníček.

„Jak chceš!“ potom už Taylor slyšela jen prásknutí dveří. Ještě jednou se podívala jestli je v pokoji opravdu sama a zabořila hlavu do polštáře.

Čekala přibližně tři hodiny než si byla jistá, že všichni už jsou pryč a doma je pouze jen její bratr. Tiše prošla do kuchyně, kde se začala přehrabávat poličkami, ale nemohla najít vůbec nic k jídlu.

„Všechno jsme snědli...“ ozval se jí za zády Jese.

„To není možný!“
„Jo. Jestli máš hlad, tak si objednej pizzu!“

„Dobře. Chceš taky?“
„Ne...“

„Fajn.“ Taylor vytáhla mobil a vyťukala tam číslo na místní pizzerii, kde si objednala jednu extra sýrovou pizzu. „A kdo to tady uklidí?“ naštvaně hodila pohledem na stolek v obyváku, který byl plný dropků a prázdných sáčku od brambůrek.

„Jseš holka!“
„To, že sem holka absolutně nic neznamená!“
„To máš smůlu. Já totiž jdu uklidit do zkušebny.“
„Dlouho jste tam nebyli, jaký tam asi může být nepořádek?“
„Velký!“

„Jese! Nemůžeš tu ten bordel nechat!“
„Díky, že to uklidíš!“ potom už se jen otočil a odešel pryč.

„To se mi snad zdá! Jese!“ zakřičela za ním ještě, ale po jejím bratrovi nebylo vidu ani slechu. „Skvělý!“ pronesla si pro sebe ironicky a začala sesbírávat ten nepořádek. Pokoušela se ten svinčík uklidit dokud jí poslíček nepřinesl pizzu, potom se na veškeré uklízení vykašlala a odebrala se do pokoje napapat.

„Mňam...“ oblízla se, když otevřela krabicia a zalila ji vůně čerstvě rozpuštěného sýru. Spokojeně sáhla po jednom kousku pizzy. Chvíli sice zápolila se sýrem, který se nechtěl oddělit, ale nakonec se jí podařilo dostat její papání do pusy. „Tohle bych mohla jíst každý den...“ pochvalovala si v duchu a ládovala se pizzou, ale její jídlo přerušil zvonící zvonek.

„Jese! Jese! Jdi otevřít!“ parkrát zakřičela na svého bratra, ale potom si uvědomila, že je dole ve zkušebně a taky bylo čistě teoreticky možné, že to vyzvání on, protože se často stávalo, že zapomínal klíče. Otráveně vstala z postele a šla dolů.

„Jese! Máš si sebou nosit klíčky!“ křičela už způlky schodů a naštvaně otevřela. Na malou chvíli skoro oněmněla, ale nakonec se zase rychle vzpamatovala.
„Jese je ve zkušebně.“ Taylor znovu rychle přibouchla dveře, ale Jeremy byl rychlejší, takže jí je nedovolil zavřít.

„Nejdu za Jesem, ale za tebou.“
„Nemám čas.“

„A co máš tak důležitého na práci?“
„Nechci, aby mi vystydla pizza.“
„Kdykoli ji můžeš dát do mikrovlnky!“
„Čerstvá je nejlepší!“

„Taylor, prosím... nech mě ti to vysvětlit...“
„Není co!“ znovu se mu pokusila praštit dveřmi před nosem, ale zbytečně.

„Jenom si mě poslechni a potom mě třeba ven vyprovoď špičkou boty... je mi to jedno, ale teď mě poslouchej... prosím...“
„Jeremy, já nechápu co se tu snažíš řešit. Oba dva jsme věděli, že to byl jen úlet...“
„Aha... tak proto jsi včera okamžitě odjela?“
„Do toho ti nic není.“

„Pět minut...“

„Máš jednu!“
„Dobře... pustíš mě dovnitř nebo to chceš řešit mezi dveřmi?“
„Jedna minuta... za tu dobu dovnitř vlézt nestihneš...“
„Omg...“ Jeremy ji vyžduchnul ode dveří a vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a opřel se o ně. Taylor si zase založila ruce na prsou a čekala co z něj vypadne, protože od něj nechtěla slyšet vůbec nic.

„Jestli něco zkusíš budu křičet!“ varovala ho rázně blondýnka předtím než spustil.

„Taylor, vím, že jsi to viděla, ale vážně ti to vysvětlím...“
„Už aby to bylo...“ řekla potichu.

„Můžeš mě nechat mluvit?“
„Jde to těžko, když mi několikrát řekneš: Můžu ti to vysvětlit!“
„Nech mě mluvit! Prostě jsem za to nemohl. Ta holka se na mě najednou nalepila... kdybys tam byla ještě o chvíli dýl, tak by si viděla, že jsem ji od sebe odstrčil a šel jsem pryč!“
„Takže teď je to moje vina?“
„To jsem neřekl!“
„Vyznělo to tak! Jak dlouho ti trvalo vymyslet tuhle stupidní historku, aby si to celé obrátil proti mně?“
„Já nic nevymýšlel a nic neobracím!“

„Ne?!“
„Ne! Musíš se pořád jenom hádat?“

„Já?“
„Ano, ty!“
„Takže zase já? Zkusil jsi někdy obvinit i sebe!“
„Já se vážně cítil mizerně!“

„To tě teda šlechtí...“ pronesla Taylor až přehnaně ironicky.

„Tohle bych ti prostě udělat nemohl!“
„Ne?!“
„Ne!“

„Oba dva víme jaké zástupy holek jsi vystřídal... nemusíš mi nic vysvětlovat. Jestli už jsi se vykecal, tak můžeš odejít!“

„Taylor, tohle bych ti neudělal, protože tě mám vážně rád...“
„Jacob, Jason a Jese mě mají taky rádi...“
„Mám tě rád víc než ti tři... jsi jediná holka... jediná... no... nebudeme z toho dělat telenovelu... jsi druhá holka, se kterou jsem to myslel vážně a pořád myslím!“ Jeremy se konečně odlepil ode dveří a udělal k ní pár kroků. „Věř mi prosím...“ díval se jí přímo do očí a odmítal jimi uhnout.

„Myslíš to vážně?“
„Smrtelně!“

Taylor se mírně usmála, možná to mělo být jen nějaké ušklíbnutí, ale Jeremy dál nečekal a políbil ji.

Ani ho moc nepřekvapilo, když se tomu nijak nebránila, ale musel si rýpnout.

„Neříkala jsi, že budeš křičet?“
„Klidně s tím můžu začít!“

THE END



Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel THE END: