OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 7. kapitola II

30.10.2013 (14:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1605×

NERIA

Čekala jsem na tom večírku snad cokoliv, jenom ne to, že tam potkám svého bývalého. Nikdy v životě jsem se tolik nepokoušela o to, abych byla totálně nenápadná, ale stejně mi to k ničemu nebylo, protože mi to neprošlo. Jakmile mě zaregistroval, pohotově si mě odchytil a měla jsem to spočítaný. Satisfakce za to, že jsem se s ním rozešla po mobilu. Jenomže se mi nepovedlo najít dostatek odvahy, abych mu to řekla z očí do očí. Navíc jsem předem věděla, že kdybych se s ním sešla, tak to ani neudělám. Nerozešla bych se s ním, ačkoliv jsem pak ty poslední týdny náš vztah vnímala pouze v přátelském duchu. Považovala jsem ho víceméně jako svého staršího bratra, než jako partnera. Když on by na mě udělal ty svoje psí oči a nepochybně by mě jimi nadobro obměkčil. No, byla jsem kapánek mimo už takhle. Přišel si za mnou, celý rozjařený z toho, že mě vidí, a bělostný úsměv od ucha k uchu. Klidnilo mě akorát to, že na něm bylo vidět, že se mu zjevně dařilo. A taky pořád vypadal zatraceně dobře.

„Nerio! Tak rád tě zas vidím! Jak se máš? Mimochodem, hrozně ti to sluší. Jsi krásnější a krásnější, a to jsem si myslel, že to ani víc nejde,“ spustil na mě rozjuchaně a celý vyloženě sršel potěšením z toho, že mě tu potkal. Kéž bych to s ním mohla alespoň minimálně sdílet. Bylo mi na nic ze mě samé, že jsem s ním tolik vydrbala, a on mi bude ještě smekat poklony. To si nezasloužím… Pokusím se předstírat, že toho způsobu, jakým jsem se s ním rozešla, absolutně nelituju.

„Ericu, teda, tebe bych tu nečekala. Mám se vážně fajn, díky za optání, a co ty? Vypadáš spokojeně, tak je to asi jasný. A díky za poklonu, je to od tebe moc milý,“ přemáhala jsem se, abych zněla a tvářila se, že tuhle konverzaci vedu aspoň s minimálním zájmem. Jak já jsem tyhle ty nucený rozhovory nesnášela. Bohužel jsem si jimi procházela poměrně často, jelikož tohle byla v podstatě jedna z běžných částí mé práce, takže jsem v tom v podstatě chodit uměla. Přetvářka, odjakživa jsem ji odsuzovala, ale sama jsem ji dovedla k dokonalosti. Mimo práci jsem ale jednoznačně upřednostňovala upřímnost. Momentálně jsem to brala takovým způsobem, že i tohle je součást mé práce. Eric je model, takže patří do tohohle světa, tudíž není třeba, abych se cítila ještě hůř než do teď. Jsem vážně příšerně ráda, že si umím pokaždé všechno takhle rozumně vysvětlit…

„Vypadám spokojeně? To asi proto, že jsem tě potkal. Já… vím, že už je to dlouhá doba, co jsme se rozešli, ale… Já jsem na tebe nikdy nezapomněl, Nerio. Pořád tě nemůžu dostat z hlavy, ať dělám, co dělám. Ty jsi totiž ta nejlepší ženská, jakou jsem kdy potkal, a dost pochybuju, že bych kdy potkal lepší, i kdybych procestoval celej svět,“ svěřil se mi otevřeně a bez rozpaků. To se před tímhle rozhovorem nějak posilnil, aby mi to byl schopný přiznat, jinak nevím. Anebo se zbláznil, ne? Já jsem na něj pouze tupě zírala, poněvadž jsem něco takového doopravdy nečekala. Tímhle to totálně zazdil.

„Rio? Ty na to nic neřekneš?“ podivil se, když jsem se nijak adekvátně nevyjádřila k tomu jeho šokujícímu proslovu. Popravdě, přešla mě veškerá sranda. Došla mi i slova. Co jsem mu na to jako měla, sakra, říct?! Ti chlapi jsou někdy ale hodně mimo…

„Ne, raději ne. Hele, neměl bys vytahovat minulost, to bude pro nás oba lepší,“ poradila jsem mu v dobré víře a ve svůj prospěch, protože tohle si žádalo moji vrtkavou trpělivost a neobyčejně chladnou tvář, aby na mně poznal, že tohle je dávno za mnou a že taky chci, aby při tom zůstalo.

„Já sám moc dobře vím, co by pro mě bylo lepší, a chci, abys to taky věděla,“ nebral ohledy na moji dobromyslnou výtku a vedl si dál tu svou. Bylo to na mě moc, a to jenom mluvil, natož potom, když se osmělil a vzal moji ruku do své dlaně. Tak to mě dostal do kouta. Rozpačitě jsem se mu podívala do velkých, zelených očí a spatřila v nich to samé, co jsem v nich vídávala, když jsme spolu chodili. Sevřelo se mi z toho až hrdlo. Navíc to ve mně vyvolalo dávné vzpomínky a ty pocity, a byla jsem slušně nahraná. Kdyby aspoň nebyl furt tak proklatě sexy…

Na to jediné, na co jsem se vzmohla, že jsem se od něj odtrhla roztěkaným pohledem, kterým jsem začala pročesávat okolí, jestli tam neuvidím někoho, kdo by mě vyprostil z téhle zrádné propasti minulosti. Očima jsem němě vysílala prosebné signály, až jsem konečně narazila na Shannona. Střetli jsme se nakonec zrakem, takže jsem honem rychle naznačovala, že jsem ve svízelné situaci a že potřebuju pomoct. Nejprve si mě pobaveně vychutnal, než se mi vydal konečně helfnout. Zatím se mi podařilo aspoň vymanit svoji ruku z toho hřejivého, pevného sevření, aby si nemyslel, že mi je to nějak příjemný.

„Ericu, to… přestaň s tím,“ požádala jsem ho značně varovně, avšak v hlase se mi zachvěl náznak nejistoty. Trošku jsem se mátla, ale hlavní bylo to, že jsem věděla, že s ním se víc bavit doopravdy nemůžu.

Když jsem Shannona žádala o pomoc, netušila jsem, že si to převezme podle svého uvážení. Přišel k nám dvěma, přičemž mi ruku obmotal kolem pasu a přitáhl si mě těsně k sobě jako by v majetnickém posunku, který měl Ericovi napovědět, že tudy cesta teda nevede. Hodně usilovně jsem se držela, abych se tvářila nezaskočeně, ale naopak spokojeně. Co jsem od Shannona mohla jiného čekat, že jo? Ten prevít umí využít situace. No, hlavně že mě z tohohle vytáhne ven, protože to by bylo mnohem horší, kdybych měla čelit Ericově nostalgické lásce, než Shannonovi a jeho nevhodné zábavě. Odměna již nebude třeba, protože kvůli tomuhle nemá na nic dalšího ani nárok.

„Zlato, představíš nás?“ stočil se ke mně zvědavě a dělal na mě zamilované oči, abychom působili přirozeně. Vzchopila jsem se, nasadila jsem oslnivý úsměv a otočila jsem hlavu zase čelem k vyjevenému Ericovi, kterému právě došlo, že dělá do holky někoho jiného.

„Ericu, tohle je Shannon. Shanny, tohle je Eric, říkala jsem ti o něm už určitě někdy. Můj bývalý přítel,“ provedla jsem bez prodlení, hned o co mě požádal. Shannon mu aktivně podal ruku a vyčkával, až mu ji Eric též podá. Chvilku to trvalo, než se probral, ale byl statečný a dělal, jako že se absolutně nic neděje. No jo, i on se v branži hodně naučil.

„Riin přítel, těší mě,“ vyžíval se v tomhle improvizačním divadle, které vzniklo naprosto náhodně a spontánně.

„Mě taky,“ nezahálel Eric a stále mu nešlo setřást ze svých výrazných rysů to nevítané ztuhnutí, když zjistil tuhle zajímavou novinku. Když se pustili, tak jsem se zahákla za Shannona, abych tomu dodala na věrohodnosti. V tichosti jsem se modlila, ať už je tomu konec a ať Shannon nestihne téhle teatrální chvilky využít ještě víc, protože na to byl určitě celý žhavý. Však já ho mám taky prokouknutého. Napadalo mě, co by ho asi tak všechno mohlo napadnout, a nemálo mě to děsilo.

„Nejsem si uplně jistej, jestlis mi o něm říkala. Nějak si nic nemůžu vybavit,“ vžil se do toho Shann a Eric mu to žral i s navijákem. Ten herecký talent nevlastnil pouze Jared, ale i Shannon to v sobě bezesporu měl. Alespoň mi to právě tak připadalo.

„Tak si to prostě jenom nepamatuješ,“ dělala jsem na něj oči, aby to vzájemně fungovalo a bylo to vidět i pro ostatní, potažmo především pro Erica.

„No, já,… víte, uvědomil jsem si, že musím bejt někde jinde, tak vás nechám o samotě. Moc rád jsem tě viděl, Rio, a tebe zas poznal, Shannone,“ prchal pryč z tohohle trojúhelníku, který pro něj musel být hodně perný. No co, neměl s tím začínat. Shann tohle zcela správně přešel beze slov, aby mu to udělal ještě daleko trpčí, takže ukončení zůstalo na mně.

„Dobře, tak se opatruj,“ neprodlužovala jsem to, i proto, že Shannonova ruka se jaksi rozutekla.

„Mimochodem, seš šťastnej chlap, Shannone, když máš po boku zrovna Riu, takže si to neposer,“ ukončil to Eric tuhle naprosto příšernou konverzaci pořádnou perličkou.

„Jo, jasně,“ zahučel Shann jakože o čem to ten idiot žvaní? „Já moc dobře vim, co v ní mám, že, miláčku?“ zacukroval na mě rozveseleně a najednou se ke mně začal sklánět, že mě políbí. Nemohla jsem ale vůbec nic dělat, takže jsem ho prostě nechala. Nejdřív se jenom opatrně dotknul mých rtů a poté se o ně lehce otřel. Ty jeho byly natolik jemné a horké, že jsem se neudržela a vyšla jsem jim vstříc. Moc velké pokušení na to, abych odolala. Shann dál nijak neotálel a do polibku se víc opřel. Přitáhl si mě na sebe, uvěznil mě svými pažemi a rty přitlačil, až jsem pootevřela ústa a nechala jsem ho, aby se mi zakousl do spodního rtu. Jemně ho vytáhl a potom přes něj ještě přejel jazykem, než se ode mě odtáhl. Zůstala jsem tam stát jako opařená, neschopná jednoho jediného slůvka.

Co to? Já jsem se právě líbala se Shannonem? Jo, sakra, já jsem se s ním líbala! S Jaredovým bratrem, kterému jsem skálopevně tvrdila, že není možný, aby se někdy něco podobného stalo. Jenže ono se stalo, a co hůř, mně se to hodně líbilo. Shannon nade mnou stál a na tváři mu pohrával šťastný úsměv. Nijak zvlášť jsem okolí nevnímala, jak jsem konsternovaně zírala na Shanna, ale periferním viděním jsem zjistila, že se Eric raději kvapně vypařil.

„Ty seš neuvěřitelnej, víš to!“ štěkla jsem, když jsem konečně rozmrzla a uvědomila jsem si, že té mé žádosti o pomoc velice chytře využil. Uskočila jsem od něj a vrhla jsem na něj ten nejvíc pobouřený pohled, který jsem po tomhle zážitku dokázala vytvořit. To ho pouze podpořilo v tom, aby se na mě dál usmíval a v duchu si říkal, že tohle se mu povedlo.

„Jsem rád, že to cejtíš stejně,“ zlehčoval to, když přihlížel tomu mému náhlému rozčilení. Tohle jsem mu teda nehodlala nechat jenom tak projít. Že já jsem si nepomohla sama, ty jo, protože tohle je možná tak od desíti k pěti. Zbavím se jednoho, ale s druhým… Škoda mluvit!

„Hele, nech si to, jo?! Já jsem tě prosila o pomoc a tys to akorát sprostě zneužil!“ vyčetla jsem mu okamžitě a silně jsem se na něj mračila, přičemž mi z očí musely přinejmenším šlehat blesky. Díky tomuhle ho ten přiblblý úsměv přešel a rázem zvážněl.

„Takže ti fakt děkuju, Shannone.“ Ta notná dávka ironie musela zničit i ty poslední dobré pocity z toho, že se dostal až takhle daleko. Abych tomu dodala pořádnou, efektivní tečku, otočila jsem se a zmizela jsem před ním v davu. Stejně mi nepřišlo, že by se na něco vzchopil, protože tímhle jsem ho rozhodně zaskočila. Však já ho nechám ještě vycukat, protože tohle mu prostě nijak snadno neprojde. Něco takovýho se přece nedělá! I když je to tak hrozně moc příjemný… Sakra, Nerio!

Tak co na to říkáte? Shann vstoupil na scénu docela stylově, ne? :D Pro několik dalších kapitol bude Shanny hrát velmi důležitou úlohu, vlastně i po celý zbytek povídky, takže doufám, že vám padnul do oka. :) 

Povídka od teď bude ještě o trochu delší a podle mě je to přesně tahle kapitola, která všechno rozjede. V příští kapitole se můžete tešit opět na Shannona, když Neria bude řešit právě tohle, a možná budete překvapení, jak se to vyvine. 

Ráda bych vás opět vyzvala, abyste mi zanechali alespoň nějakou odezvu po sobě, když si to přečtete, klidně i toho jednoho smajlíka, ano? Já jen abych měla přehled o tom, kdo to teda čte... Já vím, jsem tím úplně hrozná, když mě to dělá takovou neuvěřitelnou radost, když mi o sobě dáte vědět, a těm, kdo nechávají, strašně a hrozně moc děkuju! :D :3

Jste neuvěřitelně úžasní čtenáři a já jsem vám skutečně vděčná za vaši podporu! Bez čtenářů by byli autoři přece úplně v háji, no ne? :D DĚKUJU!!

Speciální dík tentokrát patří Peťulce, která je prostě úplně skvělá! Zvlášť děkuju za ten komentář k traileru na youtube, hrozně jsi mě jím potěšil,a a vlastně mě těšíš úplně pořád! :D :) Děkuju Ti!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 7. kapitola II :