Love in library - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tákže za prvé bych vám chtěla oznámit, že tuhle povídku už mám celou dopsanou. Otázkou je, kdy to přepíšu do počítače. :D Jinak v téhle kapitole se dozvíte něco víc o Ryanovi, tak doufám, že se vám to bude líbit. :)

28.06.2011 (17:00) • Claire93 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1212×

„Chloui, všude tě hledám!“ přišel ke mně Ryan.

„Neříkej jí Chloui! To můžu jen já,“ zahřměl Paul.

„Copak je to tvoje holka?“

„Jo to je,“ řekl výhružně. Co to do něj, sakra, vjelo? Na důkaz jeho tvrzení o našem chození mě políbil. Ryan raději vyklidil pole a odešel.

„Co to, sakra, děláš?!“ vyjela jsem na něho.

„Ty ho neznáš, on jen využívá svýho vzhledu. Vždycky si najde nějakou holku, se kterou se vyspí a druhej den jí ani nezná. Proč si myslíš, že jsou na tebe Ann, Elie a Jane tak naštvaný?“

„Protože je Ryan nechce?“

„Chyba. Protože je přefiknul a pak je poslal do háje. A to jim vykládal, jak je miluje. Sakra, Chloui, nebuď blbá a věř mi.“

„No dobře. Tak od teď spolu chodíme, jo?“ uchechtla jsem se.

„Už to tak vypadá,“ povzdechnul si.

„Teď budu přede všema vypadat jako nějaká děvka. Nejdřív se vykousnu s Ryanem a pak se ukáže, že chodim s tebou.“

„Vždycky to můžeš svíst na to, že si byla opilá,“ pochechtával se. Věděl totiž, že já zásadně nepiju. Myslíte si, že jsem divná? Tak si představte, že do vás ve čtrnácti letech lije váš otec teplej rum. Nejen, že byl hnusný, ale blbě mi bylo ještě týden. Proto jsem se zapřísáhla, že už v životě nevypiju ani kapku alkoholu. Za to mi to vážně nestojí. Nebyl to asi nejlepší způsob, jak zajistit, abych nezačala pít alkohol, ale byl účinný. Účel světí prostředky, že?

Vzala jsem zbytek nádobí a donesla jej na zahradu, ale zapomněla jsem na příbory, tak jsem se opět vrátila do kuchyně. Vzala jsem příbory a chytla Paula za ruku se slovy: „Tak pojď, miláčku,“ zasmál se a ruku v ruce jsme šli za ostatními.

Večer jinak probíhal fakt skvěle. Paul s Andym stále dělali nějaké kraviny a všichni se tak bavili. Kolem druhé hodiny ranní na mě padla krize. Sedla jsem si do zahradní houpačky a zabalená v dece jsem tam usnula.

Ráno jsem se probudila v Paulově posteli. Musel mě sem přenést, když jsem spala. Koukla jsem se na budík, který ležel na nočním stolku vedle postele. 6:32. Jsem blázen, takhle brzo vstávat.

Z ničeho nic jsem se podívala na druhou půlku postele. Čekala jsem, že bude vedle mě bude spát Paul, ale při pohledu na Ryana jsem se zhrozila. Do háje! Že já mu naletěla! Jsem fakt blbá! Pak jsem si ale přehrála celou dnešní noc. Vždyť jsem se s ním jen jednou vykousla při tom ploužáku. Nic víc, sakra. Rychle se mi ulevilo.

Sešla jsem schody dolů do obýváku, kde jsem našla spícího Paula. Vzbudila jsem ho a zatáhla na chodbu.

„Nevíš, co dělá Ryan v tvý posteli? Víš, jakej jsem měla šok, když jsem se vedle něj probudila?“

„Cože? Já akorát vim, že si usnula na houpačce a on tě odnesl do postele. Ale je fakt, že jsem ho od tý doby neviděl. Spala si s nim?“ zeptal se mě na rovinu.

„Sakra, za co mě máš?!“

„Tak promiň, Mám o tebe strach,“ řekla a na usmířenou mě objal. „A pojď spát. Víš kolik je hodin?!“ Přikývla jsem a šli jsme si lehnout do pokoje jeho rodičů.

Když se i ti největší ospalci probudili, rozjeli se všichni domů a na nás s Paulem zbylo jen uklízení. Prozatím jsme uklidili v domě a umyli ty hory nádobí. Byli jsme tak unavení, že jsme neměli sílu ani chuť uvařit si oběd. Proto jsme si k obědu objednali pizzu a k tomu si pustli film Never back down. Odpoledne jsme se pustili znovu do úklidu. Tentokrát jsme uklízeli zahradu, kde se po zemi válely plastové kelímky a různé obaly od chipsů a tak dále. Byla to práce za všechny drobný, fakt! Navečer jsme si lehli do obýváku na gauč a odmítali jsme cokoliv dělat…

Autor: Claire93 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování