Love in the darkness 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Liin pohled. Lia se vrací po rvačce s Alricem do Lionelova pokoje a přemýšlí a tom, co bude celý den dělat.

05.10.2010 (20:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1156×

Liin pohled

Nemohla jsem tomu uvěřit. Kdyby mě Lionel nezastavil už by byla z Alrica jenom hromádka prachu. Chybělo tak málo a mohlo být po všem. Mohla jsem pomstít své rodiče, ale neudělala jsem to. Lionel má pravdu, Alric se mě snažil jenom vyprovokovat, chtěl mě jenom deptat a já jsem mu naletěla. Jsem hloupá, já vím, ale myslím si, že každý by udělal na mém místě to samé. Vyprávět mi, jak moje matka křičela než ji zabil, je opravdu strašné a Alric se v tom vyžíval. On je opravdu šílený. Šílený, krutý a bezcitný.
Vlastně mi ani nevadí, že jsem ho nezabila, šancí budu mít v budoucnu dost. Stačí mi, že jsem mu ukázala, že jsem silná, silnější než on a podle jeho překvapeného pohledu, když jsem ho chytla pod krkem ho to hodně překvapilo. Doufám, že mě bude teď respektovat a přestane mě provokovat, protože by mě přístě Lionel nemusel přemluvit.

Přišli jsme s Lionelem do jeho pokoje a sedli jsme si na postel.

"To co si udělala Lio bylo..."

"Já vím, Lioneli, bylo to hloupé."

"Ano, hloupé, ale chápu tě, na tvém místě bych udělal to samé. Ale já tě obdivuju, kdybych měl nad Alricem takovou převahu jako ty, tak bych ho zabil. Vážně tě obdivuji. Dokázala jsi ho pustit."

"Měl jsi pravdu Lioneli, Alric je nám v tuhle chvíli užitečnější nemrtvý než mrtvý."

Lionel se usmál.

"Pravda. Viděla jsi tu Claudii? Měla z tebe strach, nebránila Alrica, svého pána, tohle ji Alric nikdy neodpustí. Navíc ten její kyselý obličej, když ji Alric řekl, že ti musí půjčit věci, měl jsem co dělat, abych se nerozesmál."

"Jo, ona mě vážně nemá ráda."

"To vůbec nevadí. Claudie by nebyla dobrá kamarádka. Je to mrcha."

"No, teď jsi to vystihl, je to mrcha, ale ty jsi nikdy nepřemýšlel o tom, že by sis s ní něco začal? Láska k upírce by byla přece jednodušší než láska k lovkyni."

"Ne, nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že by jsem si s Claudii něco začal. Radši budu žít celou věčnost bez lásky, než s někým jako je Claudie."

"Jo, chápu tě," řekla jsem a usmála jsem se. Vážně jsem Lionela chápala. Claudie nevypadá jako věrná a milující ženuška. Spíše bych řekla, že Lionela prostě chce vlastnit, chce ho mít jako svou hračku, se kterou si může dělat co chce a když ji přestane bavit, tak tu hračku prostě odhodí a už ji nezajímá. Ale nemůžu Claudii soudit, třeba vážně Lionela miluje. Třeba mám o ní špatné mínění, o tom sice pochybuji, ale může to tak být.

"Venku už se začíná rozednívat. Zatáhnu závěsy," řekl Lionel. Zvedl se z postele, zatáhl okna a opět se posadil vedle mě.

"Noci v létě jsou tak krátké. A co celý den upíři dělají?" zeptala jsem se. Vážně nevím, co budu celý den dělat. Budu zavřená v domě plném upírů a Lionel je jediný před kým se nemusím přetvařovat a s kým se dá normálně bavit.

"No, já většinou čtu knížky, nebo se dívám na filmy pro pamětníky. A co dělají ostatní? Tak různě, někdo hraje poker, nebo hrajou playstation, nebo si celý den lakují nehty, jako třeba Claudie."

"Počkej, počkej. Upíří, poker a playstation? Nějak mi to nejde dohromady."

"No tak Lio, přece si nemyslíš, že upíři jsou sto let za opicema. Umíme ovládat moderní techniku. No a poker? Ten je mezi upíry opravdu oblíbený. Ovšem, není to klasická hra, nehraje se o peníze, ale o krev."

"Oh, aha. Tak poker opravdu hrát nebudeme."

"Taky si myslím."

Hrát poker o krev? Vím, že upíři jsou zvrácení, ale až takhle. Co se ještě dozvím? Že hrajou scrable o lidské životy?

Panebože Nicku, Petere, Angusi a Lucasi jak moc mi chybíte. Strašně ráda bych byla s vámi a hrála s vámi normální poker a ne poker o krev. Strašně ráda bych poslouchala ty vaše vtipy o upírech a strašně ráda bych s vámi popíjela krabicové víno a povídala o životě. Budu vůbec s vámi ještě někdy? Dopadne tohle všechno dobře? Doufám, že ano. to jediné mohu, doufat.

"Víš co Lioneli, jdem se koukat na film."