Love vs. disaese 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Ples pokračuje...

22.09.2013 (20:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 332×

U našeho stolu byl pouze Erik a John. Mamka, taťka, paní Woodová a pan Wood tancovali. Jakmile jsme došly ke stolu, začali se nás vyptávat, kde jsme byly.

„Kde jste byly?“ zeptal se Jonh, když si Holly sedla vedle něho.

„Co by. Byly jsme si popovídat o holčičích věcech. Nejsi nějak zvědavej?“ zasmála se Holly a políbila ho.

„Nechte si to na doma,“ zaskučel Erik.

Holly s Johnem se od sebe odtrhli a smáli se.

„Kdyby sis konečně někoho našel, nemusel bys bejt tak protivnej,“ řekl John.

„Já že jsem protivnej?!“ zavrčel Erik.

„Jo. Už se s tebou nedá vydržet,“ potvrdil John.

„Musíte se hádat zrovna tady?“ přerušila je Holly.

„Nepleť se do toho,“ odsekl jí Erik.

„Takhle s Holly mluvit nebudeš,“ stoupl si do pozoru John.

„Nebo co?“ zasmál se Erik.

John vypadal, jako by po něm každou chvíli chtěl skočit. Holly se je pokoušela uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Všechny pohledy v sále se stočily na ně.

„Kluci, nechte toho. Všichni na vás zírají,“ ozvala jsem se.

Jakmile mě uslyšeli, hodili na mě vraždící pohledy, spíše Erik. John se uklidnil.

„No… a… co?! Tak ať si zírají. Tobě to ale může bejt jedno,“ odsekl mi Erik.

Nechápala jsem, proč se ke mně tak chová. Raději jsem sklopila zrak na své ruce a mlčela.

„To bylo od tebe hnusný,“ řekla Holly a s Johnem se posadili.

Všichni jsme mlčeli. Bylo to trapné, ale v tu chvíli mi to přišlo jako jediná možná věc.

„Můžeme se zeptat, co se tady dělo?“ ozvala se paní Woodová.

„To nic nebylo. Kluci se jenom na něčem neshodli,“ zachraňovala situaci Holly.

„No dobře. Taky jste si to mohli nechat až na doma,“ oznámil pan Wood.

„Lily, jsi v pořádku?“ zeptala se mamka.

„Jo, jsem. Proč?“ odpověděla jsem.

„Jsi zamlklá a díváš se na své ruce. Děláš to vždy, když jsi smutná,“ konstatovala mamka.

„Aha. Opravdu mi nic není,“ pokusila jsem se usmát.

Někdo mi poklepal na rameno a já sebou trochu trhla. Otočila jsem se a všimla si muže v černém obleku.

„Taková krásná žena a jen tak tu sedí. Smím prosit?“ zeptal se mě, uklonil a políbil na hřbet ruky. Stejně jako se to dělávalo ve starých filmech.

„Já… samozřejmě,“ vykoktala jsem.

Dovedl mě doprostřed parketu, jednu ruku mi položil na kříž, druhou uchopil mou pravačku a přitiskl mě více k sobě. Tančili jsme na překrásnou písničku. Musela jsem uznat, že byl skvělý tanečník.

„Prozraďte mi své jméno,“ požádal mě.

Podívala jsem se mu do očí.

„Když mi řeknete to vaše,“ vyjednávala jsem.

„Dobře. Daniel. Teď vy,“ řekl mi.

„Lilly. Tykej mi, prosím. Připadám si pak jako stařena,“ usmála jsem se na něj.

„To nebude problém. To samé platí pro tebe,“ oplatil mi úsměv.

„Víš, co je zajímavé?“ zeptala jsem se.

„Ne, budeš mi to muset prozradit,“ odpověděl mi.

„Jsi první muž, který se mnou tancuje. Tedy pokud nepočítám taťku,“ prozradila jsem.

„No… páni!“ řekl a začal se smát.

„Nesměj se,“ drkla jsem ho do ramene.

Písnička pomalu končila a Daniel navrhl, jestli bych se nechtěla jít projít. Souhlasila jsem. Řekl, že si dojde pro věci a přijde pro mě. Došla jsem k našemu stolu a vzala si věci.

„Myslím, že půjdu,“ oznámila jsem.

„S kýmpak jsi to tancovala?“ začala se vyptávat mamka.

„S Danielem, je to fajn kluk,“ řekla jsem.

„To s ním někam jdeš?“ zeptala se.

Do obličeje se si nahrnula červená barva.

„Takže ano. Slušelo vám to spolu,“ vypadlo z mamky a bylo vidět, že je ráda.

„Tak můžeme vyrazit,“ ozval se vedle mě Daniel.

„Už jdu,“ řekla jsem. Dala jsem mamce a taťkovi pusu.

„Dávej na sebe pozor a užij si to,“ usmál se na mě taťka.

Je kratší. Snad to nevadí. chtěla bych poděkovat za komentáře u předešlé kapitoly. kikilove

« Předchozí díl

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování