OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Love vs. disaese 3

08.02.2014 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 274×

Pohled Lilly:

Když jsme vyšli ze sálu, otřásla jsem se zimou. Kabátek, co jsem mĕla na sobĕ, nebyl zrovna moc teplý. Byl spíše jako doplnĕk.

„Na, vezmi si mé sako," všiml si toho Daniel.  

Chtĕla jsem nĕco namítnout, ale už mi pokládal sako na ramena. Bylo krásnĕ teplé a byla z nĕj cítit omamná Danielova vůnĕ.

„Mĕl bys si ho nechat. Bude ti zima," protestovala jsem.

Položil mi ruce na ramena, usmál se a řekl, „nech si ho. Kdyby mi to vadilo, tak bych ti ho nedával."

„Dĕkuju," podĕkovala jsem.

Chvíli jsme šli mlčky, ale bylo mi trapnĕ, tak jsem to přerušila.

„Odkud jsi?" zeptala jsem se.

„Z Los Angeles. Žiju tam u strýce. Domů jezdím jen, když se chystá nějaká větší akce například jako dneska, nebo o prázdninách." odpověděl mi.

„To se ti po nich nestýská?"

„Někdy toho mám ve škole tolik, že mi to ani nepřijde. Copak ty chodíš do školy tady?"

„Chodila," řekla jsem.

„Proč tak smutný výraz?" podíval se na mě, zastavil a sedli jsme si na lavičku.

„Promiň, ale nechce se mi o tom mluvit."

„Dobrá, tak jiná otázka. Proč jsem tě ještě na žádné podobné akci neviděl? Možná si říkaš, jak bych tě poznal, když tě přes masku moc nevidím, ale tvoji rodiče většinou chodili sami."

„No... možná proto, že jsem na žádne nebyla. Kdyby mě mamka dneska nepřemluvila, tak bych nepřišla ani dneska."

„To by byla škoda," zašeptal

„Co by byla škoda?" zeptala jsem se nechápavě.

„Kdybys tu nebyla."

Díval se mi do očí a pomalu se ke mě začal naklánět. Uvnitř to na mě křičelo, abych to nedělala, zvedla se a zdrhla. Druhá půlka chtěla zůstat. Bohužel ta první byla silnější. Odtrhla jsem se od něj, omluvila a rozeběhla jsem se domů. Neběžel za mnou. Než se vzpamatoval, byla jsem pryč.

Doma naštěstí nikdo nebyl. Když jsem si chtěla sundat kabátek, zjtila jsem, že jsem mu kvůli mému útěku nevrátila sako.

„No... to jsem zvědavá, jak mu ho vrátím."

Nakonec jsem ho položila ke svým šatům a šla do koupelny. Rozpustila jsem si vlasy, odlíčila a nakonec se vysprchovala. Poté jsem si došla do šatny pro mé pyžámko a když jsem se vracela, čekalo na mě v pokoji překvapení v podobě mamky.

„Ahoj, vy už jste tady?" zeptala jsem se.

„Ahoj, ano. Viděli jsme Daniela, jak se vrátil sám, bez saka a docela smutný. Lilly stalo se něco?"

„Nic, mělo by?" řekla jsem a sedla si vedle ní.

„Lilly, nelži."

„Mami, já jsem taková husa," vzdychla jsem.

„Proč pak?" Chytla mě za ramena a já se jí schoulila do náruče.

„Kdybych neutekla. Mami, on mě chtěl políbit. Hodně dlouho jsem se s nikým necítila, tak jako s ním. Dokonce jsem se smála a bavila se."

Po tvářích mi tekly slzy, opět. Tentokrát ne, ale kvůli mé nemoci.

„To se spravý uvidíš. Co kdybys mu zavolala nebo napsala?" poradila mi.¨

„To bych na něj musela mít nějaký kontakt," vzdychla jsem.

„Na, vezmi si toto. Dobrou noc." Podala mi lístek, spíše vizitku a odešla.

Na vizitce bylo napsáno Danielovo jméno, telefon, mail a dokonce nějaká internetová stránka a adresa nějakého ateliéru. Neměla jsem odvahu mu zavolat, tak jsem raději napsala mail.

Komu: Danieldreamyart@gmail.com

Předmět: Omluva!!

Ani nedoufám, že si to přečtěš, ale za pokus to stojí.

 Chci se ti moc omluvit za to, co jsem předvedla. Nechci ale, abys myslel, že to bylo kvůli tobě. Vůbec ne. Dala jsem si jeden rozkaz „Nebudu si nikoho k sobě pouštět!!" Nechci, aby posléze trpěli.

 Jsem ráda, že jsem tě poznala, cítila jsem se s tebou jinak. Jsi milý, slušný, galantní, atd. V dnešní době se to už moc nevidí.

 Tvou adresu jsem zjistila z vizitky, kterou mi dala mamka. Netušila jsem, že se zabíváš uměním. Jakýmkoli. Proto ti přeju hodně stěstí do budoucna nejen ve škole.

PS: Nechci, aby ses na mě zlobil. Ještě jednou se ti omluvám :(

Lilly Santiago

 Zavřela jsem oči a stiskla tlačítko odeslat. Nevěděla jsem, jestli bych měla čekat na odpověď. Nakonec jsem zalehla do postele, notebook dala vedle sebe. Po chvilce jsem usnula, bylo toho na mě za ten den moc...

Další den:

Probudil mě zvuk notebooku. Rozespale jsem se podívala, co to a zjistila jsem, že mám jeden nový mail. Když jsem ho otevřela, zjistila jsem, že je od Daniela.

„On odepsal," vzdychla jsem radostí.

Komu: LillySantiago@gmail.com

Předmět: Nic nechápu :/

 Nemáš se za co omlouvat. Jednu věc chápu. Neznala jsi mě ani 24 hodin a už jsem si troufal tě políbit. (Ke všemu, jak by tak hezká holka mohla být sama.) - to jsem so myslel do té doby, než ji mi napsala „Nebudu si nikoho k sobě pouštět!!" Nechci, aby posléze trpěli." Ale proč??

 Nechci aby ses loučila, jako bychom se už nikdy neměli vidět. Mám jedno přání. Mohli bychom si alespoň psát. Co ty na to? Sako si klidně nech. Dnes odjíždím zpátky do L.A. Kamarád mi psal, že máme nějakou práci.

Daniel :)

Lilly reakce příště. Snad se líbilo. Ještě jednou se omlouvám za to dlouhé opoždění. kikilove

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love vs. disaese 3: