OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 23. kapitola

04.01.2014 (11:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1162×

Přeji příjemné čtení. Snad se vám bude kapitola líbit. ;-) 

A jde se balit! 

Když jsem se vzbudila, uvědomila jsem si, že je pátek – poslední den kurzu. Moc dobře jsem věděla, co to znamená. Všichni si tenhle den budou chtít užít. A nejspíš si ho i užijí. Jen mně bude moje svědomí neustále vyčítat, že jsem několika lidem ublížila.

Neochotně jsem se vysoukala z postele, abych mohla na snídani, na kterou jsem stejně dorazila jako poslední. Půlka jídelny už byla prázdná, když jsem tam dorazila. U snídaně mi Sabina oznámila, že dopoledne se mnou bude dneska trávit ona. Odpoledne se prý ještě uvidí. Byla jsem ráda, že budu s ní. Přeci jen se o tom budu mít s kým pobavit. A možná se už konečně i rozhodnu.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala se Sabina, když jsem doskákala do pokoje.

„No, já si asi zabalím, abych se tu odpoledne nepletla zbytku našeho pokoje,“ zkonstatovala jsem s pohledem upřeným na moji nohu v sádře.

„Jo, já si taky zabalím, ale to nám nezabere celé dopoledne. A oni se dříve jak ve dvě nevrátí. Je to poslední den,“ odpověděla Sabina s úsměvem. Já se mezitím začala sunout ke skříni, abych si vyndala kufr a mohla si zabalit. Nenamáhala jsem se s další konverzací, protože jsem se soustředila na balení – moje sádra a náš malý pokoj si spolu moc nepotykaly.

„Počkej, to si nebal. Večer bude závěrečná diskotéka a tohle ti moc sluší,“ zarazila mě Sabina, když jsem si chtěla zabalit volné tričko s modrozeleným motýlem na přední části. Nosila jsem ho k legínám.

„Sab, do legín se nedostanu. Dostanu se leda tak do tepláků, takže je jedno, co budu mít na sobě,“ odpověděla jsem s klidem a pokračovala. Sabina si ale stála na svém a stejně mi to tričko zase vyndala.

„Vezmeš si moje elastické černé tepláky a k tomu tohle tričko. Bude to vypadat, jako kdybys měla legíny,“ rozhodla se zářícíma očima a tričko mi vrátila do skříně. Pobaveně jsem nad tím zakroutila hlavou. „A jen tak mimochodem, Martinovi se v tom budeš líbit,“ prohodila, když si šla zabalit nepotřebné věci v koupelně. Zůstala jsem zírat na dveře, ve kterých zmizela, jako by mi právě uletěly včely.

„Tak to je další důvod, proč si ho nebrat. Nemusím mu to dělat těžší, než to ve skutečnosti je.“ Chtěla jsem, aby můj hlas zněl pěvně a přesvědčivě, ale moc mi to nevyšlo. Sama jsem na sobě poznala, že při zmínce o Martinovi nejsem ve své kůži.

„Ale prosím tě! Zase si hodláš hrát na hrdinku?“ položila řečnickou otázku a vykoukla z koupelny s kelímkem Nivey v ruce. „Lin, přiznej si to. Martina už dlouho nebereš jenom jako kamaráda. Jen jsi prostě nikdy nenašla odvahu si to přiznat. Teď si to můžeš přiznat a dokonce tím nikomu neublížíš,“ pronesla vědoucně. Zůstala jsem na ni zírat ještě víc. Ze Sabiny, které jsem vždycky radila já, se stal vztahový poradce. Ano, chtěla jsem si s ní o tom promluvit, ale po svém. Takhle je to pod její taktovkou, což se mi moc nelíbí.

„Jo, nejspíš máš pravdu,“ použila jsem svoji univerzální odpověď, ale na ni zjevně nezabrala.

„Super, tohle používej na někoho, kdo ti to sní i s navijákem. Já ti tohle vážně nežeru. Vidím, jak se chováš, když ho vidíš s jinou holkou, a vidím jeho. Nemáte si co vyčítat. No, vlastně možná jo. On našel odvahu a řekl ti to. Ale ty sis to zatím ani nepřipustila,“ dokončila tvrdě. Tušila jsem, kam tím míří. A vedlo se jí to moc dobře.

Už jsem jí na to nic neřekla. V tichosti jsem dobalila a pak si šla lehnout. Až do oběda jsem předstírala, že spím, i když jsem si v duchu neustále přehrávala náš rozhovor. Proč? Protože mi došlo, že Sabina má, sakra, pravdu a že bych s tím měla začít něco dělat, protože Martin na mě dlouho čekat nebude, když jsem řekla, že chci, aby byl jenom kamarád.

Po dlouhé odmlce další kapitola. A bohužel (možná bohudík) předposlední. Snad se kapitolka líbila.

Vaše Ali =)

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 23. kapitola: