OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Magická touha - 3. kapitola

17.03.2012 (16:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1185×

Její život je jak na horské dráze… V prvním období svého života měla pocit, že nic nemůže být lepší… Všechno do sebe skvěle zapadalo, byla premiantkou třídy, nejoblíbenější holka a navíc kouzelnice. Mířila k výšinám… Ale po té události měla pocit, že už došla k vrcholu, že už nemůže stoupat, už může jen klesat. Dojela již na ten přelom, teď už jede jen dolů… A čím níž se potápí, tím líp ví, že vyšplhat se zpátky na vrchol bude hodně těžké, možná že i nemožné. Shrnuto do pár slov. Její život je nyní posranější, než ptačí prdel.

„Co to kreslíš?“ vytrhl ji Jesse z toku myšlenek a očima hypnotizoval složitý obrazec na papíře… Poznával ho…

Luce po něm šlehla pohledem. Vystrašil ji, což se snad ještě nikdy nikomu nepodařilo. Očima zalétla k jeho očím, mísil se v nich zájem a… poznání? Koukla se zpátky na papír, kde mimovolně nakreslila starodávný ornament. Zběsile obrátila papír naopak, ale bylo už pozdě, Jesse ho poznal.

„Nic,“ podotkla jízlivě a podívala se před sebe. Cítila, jak z jeho těla vyzařuje žár. Teplota v učebně se snad ještě více zvýšila. Cítila, jak se jí ve vlasech začínají tvořit krůpěje potu, jak pomalu přetékají, jak sjíždějí po její tváři a kapou na odhalenou šíji. Luce byla nervózní. To se jí snad ještě nikdy nestalo. Vždy byla v pohodě a na tváři ji pohrával sebevědomí úsměv. Ale to je už dávno…

Kluk vedle ní se pohnul. Zabraná do myšlenek si ani nevšimla, že jí Jesse sebral papír a nyní ho zkoumavě studuje.

„Co to je?“ zeptal se, i když odpověď znal. Tenhle znak vídal každý den na cestě do knihovny, na budově, která byla zasvěcena nejmocnějším. Tedy Luce a jejím předkům. Dvě hlavy orla seťaté na těle býka, jenž drží v ruce knihu zvanou Magie národa. O té knize se už učil, byla představitelem celého magického světa. V ní se dalo najít vše, nikdo ji, ale nemohl najít. Byla ztracená…

„To je na výtvarku…“ zamumlala Luce a sebrala mu papír, který následně zmuchlala a dala si ho do pravé kapsy, tudíž do té, která byla dál od něj.

Nevzdal se.

„To máme na výtvarku nakreslit mutanta?“ zeptal se posměšně. Zjistil, že mu najednou dělá uspokojení škádlit ji. Pohledem znovu zajel k ní. Rty držela přísně u sebe, ale koutky se jí nadzvedávaly; vypadala, že se chce usmát. Zcela jistě ji pobavila myšlenka na to, že tak starodávný znak jejího rodu někdo nazval mutantem.

„Když myslíš…“ zamumlala si a otočila se od něho. Proč má na sobě tolik toho oblečení? Pomyslel si Jessy a frustrovaně se zahleděl na její bok. Byl si jistý, že kdyby si sundala ty tucty mikin, odhalila by tak svůdnou křivku těla. Pohledem zalétl ještě níže, jak vypadá její zadeček? Musí být krásný…

Samého ho překvapily jeho hříšné myšlenky. Měl už holky, samozřejmě, a ty na sobě měly maximálně tak kůži, ale žádná v něm nevyvolala onu jiskru, jako tato zdánlivě vypadající šeredka. Kéž by se na něj otočila a usmála se.

Ještě chvíli ji pozoroval, ale když se ani potom nedočkal jejího pohledu, zaměřil se na tabuli. Učitel začal totiž přednášet.

Ne jejich škole nikdy tuhle sexuální výchovu neměli, všechno si museli odzkoušet sami, takže Jesse byl upřímně zvědaví. Pohodlně se opřel do židle a zaposlouchal se do chvilky nudného výkladu postaršího profesora.

Luce na rozdíl od Jesseho nemohla uvažovat. Perfektně vedle sebe vnímala jeho tělo, nebyl nikterak chlapecký, ale ani by se nedalo říct, že mu pod tričkem vyskakují svaly. Ničím se nepodobal mužům, které ji obvykle přitahovali. Přesto…

Nedokázala na něj přestat myslet, v hlavě si stále představovala jeho horkou náruč, smyslné rty, oči barvy zelené louky a blonďaté vlasy, které mu padaly do očí. Chtěla okusit jeho rty, pokochat své uši jeho vzdychy… Co to s ní je?

Bála se, že ví. Už dlouhou dobu žije v celibátu. Není možné, aby na ni, na tak silného uživatele, který svou potřebu tak dlouho zadržuje, nikdy nedonesly následky. Musí zahnat chtíč, dneska v noci půjde do svého klubu hříchů…

***

O několik málo hodin později, seděl Jesse před barem se jménem Venuše. Stále na ni musel myslet; v mysli mu kolovaly myšlenky na její svůdné rty. Celý den ji pozoroval, chodila zcela nenuceně, ale něco ji sžíralo. Vycítil z ní potřebu. Jakou však už nevěděl. On ale zápasil celý den se svou touhou. Navzdory jejím nechutným šatům se jí nepodařilo zamaskovat její přirozenou chůzi, při každém kroku se jí kalhoty napnuly, dalo se proto celkem jasně vidět její siluetu. A tam, kde nepomohly oči, mu dopomohla jeho fantazie. Nikdy nepředpokládal, že jeho úkol bude tak složitý. Že neustále bude muset bojovat se svou touhou. Nikdy ho nenapadlo, že to nejzakázanější ovoce bude pro něj tak hříšné pokušení. Doufal však, že v tomhle baru přijde na jiné myšlenky. V kapse ho pálily peníze, jenž si vzal s sebou, a v srdci ho neustále svíralo. Jakoby dělal nějakou špatnost…

Rychle potřásl hlavou, musí vyhnat ze sebe tyhle spalující myšlenky. V jeho hlavě, těle, duši… Ve všem, co je jeho, není místo pro ni.

Seskočil ze svého pozorovatelského místa a jistým krokem vešel dovnitř…

Do očí ho uhodila okamžitě obrovská fontána ve tvaru mužského pohlavního údu, z níž místo vody sršela červená tekutina. Lidé kolem toho stáli a pili to.

„Budete si přát?“ ozval se za ním melodický hlas…

***

Luce si na sebe oblékla typický obleček kurtizán. Svůj podnik Venuši, zařídila totiž ve stylu z devatenáctého století. Tuhle dobu měla nejradši.

Když se mladík, na kterého před chvíli promluvila, otočil, Luce ztuhla. Před ní stál on… Ten z dnešní hodiny. V celé své kráse před ní stál vetřelec v její mysli. Ten, kvůli koho dneska musela opět navštívit svůj klub.

„Ano, chtěl bych… společnost,“ zašeptal zasněně a podíval se jí do očí. Luce ale naštěstí věděla, že nemá šanci ji poznat; byla úplně jinak oblečená a navíc na tváři měla masku.

Jak ale nejlépe zahnat svůj chtíč než s tím, který je jeho strůjce?

„Pak se ti nabízím. Říkej mi Venuše…“

***

Omlouvám se za delší pauzu. A taky bych chtěla poděkovat za komentáře u minulé kapitoly, mile jste mě překvapili. Budu za ně opět ráda... :))

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magická touha - 3. kapitola: