OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Massaggree - Kapitola 1.

17.10.2013 (20:00) • KawaiiJ • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 456×

Jednou, kdysi dávno, když po světě ještě létali upíři, draci a různá stvoření, která dnes známe jen z hororů a pohádek, šla jedna mladá holka po ulici, která byla zpustlá a ani v jednom okně se nesvítilo. Pofukoval příjemný teplý jarní vítr, který se dívce proplétal mezi dlouhými černými vlasy. Byla temná noc. Měsíc byl v úplňku a jasně svítil. Nevěděla, kolik je hodin, a ani se o to nezajímala. Najednou se za ní ozval ohlušující rachot, a když se otočila, zjistila, že tam popadaly všechny popelnice, které byly postavené na okrajích chodníků.

„Jak mohly spadnou?“ povídá udiveně děvče. „Vždyť se nehne ani lísteček, a široko daleko není živého stvoření, které by je svou neopatrností poshazovalo.“ 

Najednou se rozpomene na čas a podívá se na své nové hodinky, které nedávno dostala k svým šestnáctým narozeninám.

„Cože, ona je už půlnoc?“ nevěří vlastním očím. Otočí se, chce pokračovat dál v cestě, když tu do ní někdo zezadu strčí tak silně, až upadne na zem. Otočí se, ale za ní ani vedle ní nikdo nestojí. Pomalu a unaveně vstává a chce pokračovat v cestě, když tu najednou ji někdo chytne za krk a chraplavým, přidušeným hlasem povídá:

„Cítím, jak ti buší srdce, cítím, jak ti tep sílí, cítím tvou vůni, vábí mě chuť a vůně tvé krve.“

Dívenka se ani nehýbá, pomalu ani nedýchá strachy. Jediné, co cítí, je chlad, který vychází z cizincových rukou a pohlcuje postupně celé její tělo. Poslední, co dívenka uslyší, je nádech cizince a zapraskání v nedalekém křoví. Pak následuje pronikavá bolest na krku a víc jen tma, ticho a nepříjemná bolest.

Během té doby se mladý pohledný kluk, se kterým tato dívka chodí, vrací z diskotéky asi dva bloky od místa, kde leží tělo dívky. Jeho omámená mysl ho vede stejným směrem, kterým se vydala dívka. Když dojde do ulice, kde leží tělo dívky, spatří její tělo uprostřed silnice. Nehýbe se! Rozběhne se k ní. Chytí ji za krk. Cítí něco teplého, něco jako vodu. Podívá se na ruku a zjistí, že ji má celou do krve. Podívá se dívce do tváře. Až teď mu to dojde. Je mrtvá!

„Néééééé, Oiry, ty nesmíš zemřít, nééééé!“ rozléhá se Sízeellův zoufalý hlas po zpustlé ulici. Po tváři mu tečou slzy. Jedna za druhou dopadají na obličej Oiry, ze kterého se dá vyčíst dívčin strach, který se mísí s bolestným výrazem. Sízeell se pomalu sklání nad Oiryným tělem. Jeho žal neustupuje. Pomalu mu pohlcuje celé jeho tělo, až se Sízell cítí bezmocný a jen napůl živý.

Najednou nedaleko v křoví zapraskají větve a zašustí listí. „Co to je? Je tam někdo? Haló!“ volá vyděšeně Sízeell a jeho údy ochromí i strach, který mu nedovolí utíkat. Po chvíli se z křoví vynoří dračí hlava. Pohybuje se trochu nemotorně. Chvíli se rozhlíží a po chvíli, když se ujistí, že je nikdo nevidí, povídá:

„Nesmutni, nech ji tady, však se s ní zanedlouho potkáš a uvidíš, že bude živější než kdy dřív!“

„Jak si tím můžete být tak jistý? Vždyť je dočista mrtvá!“ Sízeell se se svěšenou hlavou kouká do země a popotahuje, aby se před neznámým nerozbrečel. Odpovědi na jeho otázku se mu však nedostane. Jediné, co ještě uslyší, je:

„Nech ji tady a jdi domů! Nech ji tady a jdi domů! Jinak ji už víckrát neuvidíš!“ Sízeell pomalu vstává, naposledy se podívá na Oiryno tělo a pak s mokrýma očima odchází. Ani si neuvědomuje, že z nedaleké koruny stromů je celou dobu sleduje onen neznámý, upír Lizaru.

Chvíli počká, a když se ujistí, že je Sízeell pryč, vezme Oiry do náruče a odnese ji na nedaleký zapomenutý hřbitov do kobky, které neřekne jinak než Doupě.

Autor: KawaiiJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Massaggree - Kapitola 1.: