OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Massaggree - Kapitola 3.

01.11.2013 (09:00) • KawaiiJ • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 365×

„Proč jsi mě sem odnesl?" Oiry začíná mít ještě větší strach. Co po ní cizinec vlastně chce a jaký mohl mít důvot ji sem odnést?

„Ty si asi nepamatuječ to, co jsi v noci říkala, když jsi šla domů, co?" zeptá se cizinec a pomalým krokem obejde kamennou desku, na které sedí Oiry.

„Ne. Co jsem říkala?" řekne Oiry překvapeně a pokouší si vybavit, co se v noci asi tak stalo. 

Cizinec konečně obejde celou desku a pomalu se otočí k Oiry čelem.

Až teď konečne vidí cizincovu tváč. Má tmavé hnědo-červené oči, pleť na pohled jemnou, jako by mu ani vousy nerostly. Rty malé, rudé, až svádivé ke hříchu. Jeho vlasy byly od pohledu úžasné. Tmavě hnědé, nagelované nahoru. Pod pláštěm měl uplou bílou košili, která odhalovala jeho vysportovanou postavu. Úzké kalhoty mu od pohledu padly. Na nohách měl lakýrky. Hotový elegán. 

Oiry v úžasu pootevřela ústa, ale hned je zase zavřela a doufala, že si toho cizinec nevšiml, i když jeho úsměv naznačoval pravý opak. Cizinec se posadil vedle ní.

„Ty jsi Oiry, viď?"

„Ano, to jsem"

„Já jsem Lizaru," řekl cizinec a mírně se uklonil. „Tak tedy, ty říkáš, že si nepamatuješ, co jsi v noci říkala, a pravděpodobně ani nevíš, kdo jsem já?" Lizaru se naléhavě podíval na Oiry.

„Ne. Nevzpomínám si. Snad jen na to, že jsem naposledy stála v jedné ulici a chtěla jsem jít domů?" Oiry má v hlase určitý druh nejistoty. Lizaru si poposedne blíž k ní a chtne ji za ruku.

„V noci, když ses vracela domů, říkala jsi, jak ráda bys byla  upírem. No, a protože jsi to říkala tak prosebným hlasem, já jsem ti to prostě musel vyplnit."

Oiry seděla jako zmražená. Ani nemrkla. Lizaru ji sledoval bez mrknutí oka. Najednou Oiry vyskočila a začala křičet tak nahlas, až jí přeskakoval hlas. „Co sis v tu chvíli myslel? Ty jsi asi nemyslel, co?! To tě třeba nenapadlo, že nejsem tak uplně OK?!" křičala na Lizaru, který seděl na kamenné desce a pomalu ani nedýchal, aby ji ještě více nerozzuřil. „Jak jsi to jen mohl uděla?"

„Ale já..." vykoktal ze sebe Lizaru, ale Oiry ho nenechala mluvit.

„Jak jsi mohl mě a Sizeella jen tak od sebe oddělit?" Oiry se prudne otočila a chtěla odejít pryč, ale Lizaru ji chytil za zápěstí tak, silně až v nem zalupalo. „Au co je? Nech mě! Pusť mě!" Oiry se pokoušela vytrhnout Lizaru ze sevření, ale Lizaru ji chytil ještě pevněji a podíval se na ni svým přísno-prosebným pohledem.

„Ty chceš jít za ním, viď?"

„No a co? Třeba chci. A vůbec, co je tobě do toho?" Oiry se podařilo vytrhnou ruku z Lizarova sevření a rozběhla se k východu z Doupěte.

„Nechoď za ním, nedopadne to dobře a jenom budeš více nešťastná!" volal za ní Lizaru, ale Oiry se nezastavila. „Vždyť ještě nedokážeš ovládat svou touhu po krvi!" povzdech si Lizaru jen tak pro sebe. Najednou si nevěděl rady. Nevěděl, jestli se měl za ní rozběhnout a zastavit ji, nevěděl, jestli udělal dobře, že ji nechal jít za Sízeellem. Takový pocit nejistoty Lizaru přímo nenáviděl.

Autor: KawaiiJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Massaggree - Kapitola 3.: