OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Me and my brother - kapitola 1.

30.05.2011 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1405×

Rose:

Skopla jsem si boty z nohou a klíče hodila na stoleček v předsíni. Brácha zavřel dveře a oba jsme si to zamířili do pokoje. Měli jsme ho společný, protože náš byt byl malý. Obsahoval jen náš pokoj, máminu ložnici a obývák spojený s kuchyní. Samozřejmě koupelnu.

Tašku, kterou jsem doposavaď měla na svém rameni, mi z něj sklouzla a s tichým žuchnutím dopadla na zem. Spokojeně jsem si sedla na židličku před klavírem, který zabíral polovinu jedné zdi, a prsty přejela po klávesách.

Alec si lehl na postel a ruce složil pod bradou.

„Zahraj něco,“ zamumlal, že mu skoro nebylo rozumět. Pousmála jsem se tomu a stočila pohled na klaviaturu. Hned jsem věděla, co budu hrát. Prsty se mi rozutekli po klávesách a já se ztratila v rytmu hudby. Rytmické a přece jemné tóny se rozléhaly bytem, ve kterých by snad každý poznal skladbu od Linkin Park, Numb.

Měnila jsem akordy tak, jak jsem se naučila a pravou rukou lehce dohrávala poslední tóny. Ale i po té, co jsem dohrála, jsem začala další skladbu a znovu opustila realitu. Realitu, do které jsem byla vržena zpět hlasitým klapnutím vchodových dveří. Matka je doma.

Ruce, jako by mi zamrzly a já zahrála falešný tón. Zatrnulo mi.

„Zlatíčko, buď té dobroty a hraj alespoň čistě. Neplatím ti ty hodiny klavíru jen tak!“ ozval se mámin hlas.

„Prej že zlatíčko…“ mumlala jsem si tiše.

K večeři jsme měli těstoviny s masem. Po té, co jsem umyla všechno špinavé nádobí a poklidila, jsem se odebrala do pokoje.

Žádné úkoly ani nic takového jsme neměli, takže jsem si zalezla do sprchy, abych alespoň z části dala volný průchod myšlenkám.

Pod dopadajícími kapkami horké vody, jsem byla nejméně půl hodiny. Teprve potom, co začal Alec bušit na dveře, ať pohnu, že se chce taky vysprchovat, jsem se namydlila a celá se pořádně umyla.

Zabalila jsem se do osušky a vylezla ze zapařené koupelny.

„No to je dost. Už jsem se začínal bát, že ses utopila.“

„Neboj se, takovou radost bych ti neudělala,“ škádlila jsem ho. Pohlédl na mě se zranitelností v očích, než odvrátil hlavu a vešel do koupelny. Dveře se za ním tiše zaklaply. Sklesle jsem došla do pokoje a převlékla se do pyžama. Což obsahovalo pouze spodní prádlo a tílko.

Zhasla jsem velké světlo a rozsvítila lampičky u našich postelí. Měli jsme palandu. Trochu dětinské, ale co. Už jsme si zvykli.

Pootevřela jsem ještě okno a už jsem byla zachumlaná v peřině. Já spala nahoře a Alec dole. Dřív jsme se prali kdo, kde bude spát, ale postupem času mi to nějak přestalo vadit.

Z poličky jsem si vzala knížku a otevřela ji na stránce, kde jsem přestala číst. Začetla jsem se do děje a nevnímala okolí.

Hlavní hrdina si zrovna zoufal ze své družky, která nejenže mu nechtěla nic říct o tom, kdo ji pronásleduje, ale odmítala i jeho pomoct. Starodávné spojení mu sice umožňovalo dotýkat se psychicky její duše, ale nedokázal z ní vyčíst to, co potřeboval. Rozhodně ne obličej toho, šmejda.

Upírova moc začala proudit místností, ve které oba stáli a jeho družka cítila elektrické mrazení na její kůži, což stačilo, aby se párkrát otřásla. Nebála se, že by jí ublížil-

„Hele, zhasni to světlo, nebo ho zhasnu sám!“ Alecova hlava se objevila u mé postele a já přidušeně vyjekla. Srdce mi pádilo jako po dalekém běhu, až jsem se za něj musela chytnout. Bála jsem se, že by mi vyskočilo z hrudi.

„K čertu s tebou, Alecu! Víš, jak sem se lekla?“

„Promiň ségra, ale já neodolal pokušení. Teď to zavři, zhasni a pojď spát. Zejtra brzo vstáváme.“ Jeho hlava zmizela a já uslyšela šustění deky, jak se přikrýval.

Odložila jsem knihu a zhasla lampičku. Následovala jsem jeho příkladu a zavrtala se do peřin. O několik chvil později se dostavila temnota.

Pomalu, ale jistě jsem procitala. Mlžná za to mohl i Alec, který se mnou už delší dobu třásl.

„Nech mě bejt,“ zamumlala jsem a přitáhla si deku blíž k sobě. Otočila jsem se hlavou ke zdi a ignorovala bratra.

„Sorry, ale to nemůžu.“ Znovu mnou zatřásl a já měla sto chutí ho někam zavřít, zamknout a klíč někam odhodit, aby ho jak tě živ nikdo nenašel.

„No ták, vstávej. Přídeme pozdě do školy,“ zoufal si Alec po pěti minutách. Jakmile řekl slovo škola, chtěla jsem se zavřít někam já. Zase ty zvědavé pohledy, nekonečné množství otázek, rozebírání našich soukromých věcí… Ten seznam byl nekonečný a já se těšila, až nám dají konečně pokoj.

„Mmm, vždyť du!“ zavrčela jsem a snažila se vymotat z peřiny. Když se mi to povedlo, zavřela jsem se v koupelně. Provedla jsem svou ranní potřebu a jala se čištění zubů. Pak jsem se pokusila rozčesat si vlasy, které se mi nějakým zázrakem podařilo zacuchat tak, že bych myslela, že to je vrabčí hnízdo. No, rozhodně to tak vypadalo.

Konečně jsem odložila hřeben, vzala jsem do ruky taštičku se šminkami. Korektorem jsem zakryla pupínky, pak jsem se přepudrovala. Černou tužkou jsem si obkreslila oči a pak vzala tmavě šedé, skoro až černé stíny. Spodní víčka jsem vzala červenou. Řasy jsem přejela řasenkou a zhodnotila svůj výraz v zrcadle. Seklo mi to. Ještě jsem si upravila patku a vylezla z koupelny.

V pokoji jsem si vybrala oblečení a oblékla se. Černé úzké rifle, vysoké steely, tričko s červeno - bílím potiskem a černou mikinu s kapucí. Na kapuce já ujížděla.

Hodila jsem si ještě tašku přes rameno a zavolala na Aleca, že můžeme vyrazit.

Ke škole jsme přišli deset minut před zvoněním. Došli jsme do třídy a všechny pohledy se znovu stočily na nás. S nevrlou náladou a hlubokým povzdechem, jsem se rychle odebrala do naší lavice. Samozřejmě tam už čekal jeden kluk. Ovšem ne, ten ze včerejška. Vypadal docela normálně.

Dosedla jsem na židli a pokusila se je nevnímat. Z tašky jsem si vyndala učení a hodila jej na stůl.

„Ahoj. Já sem Luke,“ představil se milým tónem a natáhl ke mně ruku. Váhavě jsem mu ji podala.

„Rose.“ Luke znovu zopakoval gesto s rukou u Aleca, který ruku přijal. Usmál se na nás a pak se otočil k sobě do lavice. Zaraženě jsem se dívala na jeho záda a uvažovala o tom, proč se z něj nesype jedna otázka za druhou.

Se zdvihnutým obočím a nechápavým výrazem ve tváři, jsem se otočila na Aleca, který nevypadal o nic lépe. Pokrčil rameny a stoupl si, jako každý ve třídě, když přišel učitel. Hodina začala.

Uběhlo šest enormně nudných hodin a my šli na oběd. Vyčkali jsme frontu a pak si konečně odnesli jídlo k prázdnému stolu. Zasedli jsme a začali jíst. Na školní jídelnu tu vařili docela dobře. V minulé škole to nestálo ani za řeč.

„Můžu si přisednout?“ Zvedla jsem hlavu a spatřila nervózního Luka. Těkal pohledem od jednoho k druhému.

„No, jo,“ odpověděl zaraženě Alec a odsunul se trochu ke kraji, aby Lukeovi udělal prostor.

„Díky.“ Znovu jsem si strčila sousto do pusy a uvažovala o tomhle klukovi. Vypadal naprosto v pohodě. Žádnej šprt nebo šampón. Prostě normál.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ nevydržela jsem to.

„Jasně,“ zvedl ke mně své zelené oči.

„Ehm, si v pohodě?“

„Jo, neměl bych?“

„No, nezahrnuješ nás otázkami, tváříš se docela v pohodě, mimo to, jak si byl nervózní. Necivíš na nás, jako na opice v zoo. Tak se jen ptám,“ objasnila jsem mu. Chvíli na mě vyjeveně koukal, než se začal dusit smíchem.

„Promiň Rose. Jestli ti to chybí, můžu to klidně napravit.“

„Ne, to je dobrý,“ řekla jsem spěšně a rozhodla se, že pro tento den budu raději držet pusu.

Další kapitolka na světě a já bedlivě očekávám Vaše komentáře :) Myslím, že ta osoba, co naruší jejich soukromí, je právě Luke? Nechte se překvapit! :)

Prolog * Shrnutí * Kapitola 2.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Me and my brother - kapitola 1.: