OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Midnight Memories 1

29.11.2013 (13:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 987×

Je to přesně rok, co jsem odešla. Ten moment si přesně pamatuju. Byla jsem u něj doma a přišla jeho rodina. Konala se rodinná hostina, kam byla pozvaná i ona... jeho přítelkyně. Eleanor. Tehdy jsem to nevěděla, a když mě Louis vykopl před dům s tím, že musím jít, odešla jsem. Do teď si pamatuju ty pocity, co jsem tehdy měla. Bolela mě hlava, tepalo srdce. Odešla jsem do hotelu, kde jsem si vzala věci, které jsem tam měla, a dopravila se do Česka. Znovu jsem se přihlásila na školu, ale už na jiný obor. Od té doby, rok, jsem neviděla nikoho z nich, pokud se ovšem nejedná o plakáty a písničky na óčku.

Přetahuji si přes hlavu šedý svetr, na nohy černé rifle a odcházím do předsíně. Ano... snažím se vypařit hned druhý den ráno. Jsem teď totiž ten typickej typ, co tohle dělá. Beru si svoji tašku a neslyšně odcházím z hotelového pokoje číslo 132. Teď už hodně spěchám na první hodinu.

„Lidé se naučili mluvit tedy pomocí..."

„Hlasu?" Celá třída se zasměje a já musím taky. Ten kluk je tak tupej, že už tady frkám, nevím, jak dlouho.

„Jdi si sednout, Marku, máš za pět a štveš mě." Po cestě si Marek plácne se svým ještě tupější kamarádem. Proboha!

Trrr, trrr

Dnes je 23 listopadu, tudíž... dívám se do kalendáře. Tudíž je den jako každý jiný. Cítím se tak přešle, jak kdyby se na mně vyřádilo sto buldozérů. Doma rovnou padám na gauč, kde skopávám boty, vysvlíkám kalhoty a vzápětí na to usínám na přetaženost.

Budí mě známé pípnutí mého Huawei mobilu. K mému překvapení to ale není zpráva, jako SMS, nýbrž v chatu. Otevírám messenger a s ještě větším prekvapením zjišťuji, že je to od mého bratrance. Otevírám odkaz.

- Díváš se? :)

Jako další zpráva je odkaz na youtube. Najíždím na odkaz a snažím se rozjet i notebook. Než se to na mobilu načte... Pod odkazem je video. Teda, živý přenos. Koukám se na datum ve spodním rohu obrazovky. 23. Zaúpím a čekám, až se to načte. K mému nepřekvapení to je doopravdy 1D Day. A co? Proč se nehecnout, že? Zapínám video na notebooku a hledám tu stránku jejich. Pomocí jí se dostávám na skype přímo k nim. Otevře se načítání a anglicky: čekejte, zda budete vybrán... Mezitím se upravuji, přece jenom. Mám si vybrat jméno. Tak když sranda, tak pořádně, ne?

Danielle

Tablet propojen s televizí. V mém klíně obrovská miska popcornu. Mnam. Sleduju dění na Londýnské scéně. Je den One Direction, tak proč to nesledovat, že? Zrovna přecházejí na skypy. Nějaké fanynky z Arábie... wtf?! Když jejich rozhovor končí, objevuje se na obrazovce samotná dívka s černobílým obrazem. Sedám si do pohodlnějšího sedu. Tohle je divný. Dívám se na spodní kolonku se jménem. Stacey? Jediná Stacey, o které jsem v životě slyšela, byla vlastně... Zaměřuji se víc na dívku na obraze. Je chudší v obličeji a má možná jiný odstín vlasů? Možná to je tím efektem. Zvedám mobil.

„Per? Sleduješ?" Něco odpovídá, ale pak přichází otázka. Z televize se ozve:

„Slyšela jsem, že Louis se rozešel s Eleanor, je to pravda?"

„Hej, Per... stoprocentně je to ona," usmívám se nad její odpovědí. „Souhlasím,"

Típám hovor a opírám se do sedadla. Ach bože! Co jsem si myslela? Že bude všechno oká? Možná pro ně, protože oni neví, že jsem to já. Ale co! Zeptala jsem se a teď mám potvrzené, že Louis není s Eleanor. Dlouze zívám. Takové moje malé gesto, že bych si měla jít lehnout.

Ozve se bušení na dveře. Přetočím se na druhý bok, blbý sny, čím dál tím hlasitější.

BUCH BUCH

Leknutím se až posadím a hned můj mozek spekuluje nad tím, jak je to možné... Počkat...

Jakej mozek? Koukám se na hodinky a s udivením zjištuji, že jsou tři hodiny ráno. Vylézám z postele jen v tom, co mám na sobě. Kalhotky a bílé tílko. Ploužím se ke dveřím, na které se ozve zabušení přímo přede mnou. „Ale no tak! Jsem už za dveřma!" zaječím na dveře. Prudce je otevřu. Zírám na člověka, co stojí za nimi. To jako fakt? Proboha! „Dan!?" Vykulím oči.

„Ahoj!" Natáhne se a obejme mě.

„Co... co tady děláš?" ptám se koktavě.

„Nemohla bych dovnitř, prosím?" Otevírám víc dveře a pouštím ji dovnitř. Vchází a za sebou menší kufr. Cože? Otočím se za ní a za sebou přibouchnu dveře.

„Posad se," mávnu rukou na gauč. „Dáš si něco? Kafe, čaj?" Posadí se a usměje se.

„Kafe, prosím." Postavím na vodu a otočím se zpátky k ní.

„Tak co tady děláš?" Danielle se natočí ke mně a začne vyprávět svou dlouhou story.

„No, víš, já jsem si tak seděla doma a sleduju ten OneDDay, a najednou si všimnu. Hele, ta holka mi někoho připomíná... Jak se jmenuje? Mrknu na to a tam je Stacey. Tak si říkám, kolik Stace znám, a napadneš mě jenom ty, i když vlastně ani tak nejsi Stacey, ale chápeš mě, ne?" Přikývnu. „No, a tak jsme hned volala Perrie, a ona, že to vidí, a tak jsme si řekly, že by sem nějaká měla dojet, ale ona nemohla kvůli tomu živému vysílání a Zayn taky ne, takže jsem zbyla já a...jsem tady," máchne rukama a usměje se. Zaleju jí kávu a mně čaj.

„Stejně nechápu, co tu děláš," dojdu k ní a posadím se. Podám jí kávu a ona ji s chutí přijme.

„Jan, tady jde o to, že jakmile jsi odjela, všechno se jako by dalo k horšímu. Louis se začal hroutit a Harry na to nebyl moc líp. Já se kvůli tomu rozešla s Liamem a..."

„Tak počkej... Ty ses kvůli mně rozešla s Liamem?" Přikývne.

„Ale to pořešíme jindy, jo?" usměje se na mě. Taky jí na to kývnu. „Pojedeš se mnou?" Zvednu se.

„Tak hele, Dan, já tam pojedu tak maximálně na nepřijemné prázdniny. Ten kluk... ten kluk mi dost zneuctil život, a mně to stačilo."

„Chápu tě, ale tady nejde jenom o něj. Kupříkladu Michele. Chodí na kafe s Eleanor. Elenor," naschvál zpoakuje jméno. „Pojeď se mnou a spi u mě a choď se mnou nakupovat, a je nemusíš ani potkat. Já jenom nechci, abys prostě..."

„Tohle tady už jednou bylo, nemyslíš? A teď se mi podařilo znovu získat školu a... školu."

„Co kamarádi?" Zakroutím hlavou. Nevídám se s nima.

„Ale tancuješ," mávne rukou na tepláky a tílko.

„Jenom tady sama." Danielle se napřímí.

„Pojeď se mnou. Na víkend. Dneska je čtvrtek, do zítřka někde přespím a pak pojedeš se mnou. V neděli seš tady jak na koni." Chvíli na ni zírám a přemýšlím o různých věcech.

„Nebudu se s nima muset vidět?" Zakroutí hlavou. „Mám podmínku. Zůstaneš tady. V pátek mám jen jednu přednášku, odcházím v sedm a přijdu kolem desáté." Kývne a usměje se na mě. Pak to nevydrží a vrhne se na mě. Obejme mě.

***

„Strávíš se mnou dnešní večer?"

„Nemůžu,"

„Jak to?!"

„Adame, neřvi na mě... nejsem žádnej tvůj majetek a ani spolu nechodíme," odfrknu si a shodím jeho ruku z mého pasu. Vlepím mu pusu na tvář a odejdu.

Jedeme? Nejedeme? Jano! Zase se změníš na Janie? Zase budeš ta holčička? Ne. Nikdy. To už nedovolím, i kdybych měla obětovat Peetu v hrách. Dobře, to bych asi neudělala, protože Peeta je miláček, ale stejně.

„Můžeme?" Oblečená do obyčejných riflí a pruhovaného trika s koženou bundičkou a taškou přes rameno zamykám a odcházím spolu s Danielle na taxi. Jedeme na letiště a já přemyšlím nad různými věcmi. Co když je potkám? Budu doufat, že nepotkám. Oni by měli taky doufat.

***

Prohlížím si skromný byt. Je to tady dokonce menší jak u mě.

„Víš, co jsem ti neřekla?" začne Danielle, která někam odešla. Asi pokoj, koupelna? Netuším. Odkládám si tašku.

„Je toho ještě víc?" Vyjde ven a zrovna si češe vlasy. Už má na sobě teplákovou soupravu. „Proboha ty máš tak skvělý vlasy," usměju se.

„Ne. Chtěla jsem ti říct, že see změnila. Jsi hezčí. Taková vyspělejší. I když mi přijde, že jsi něco shodila, což vůbec není potřebaj a největší změna jsou asi ty vlasy." Chytnu si pramínek vlastních vlasů.

„Co je s nima?" zeptám se přitvrdle.

„Pokud se nepletu, jsi původně hnědovláska, ne?" Kývnu.

„A?" Sundám si bundu a natáhnu se na její gauč.

„Myslíš, že když seš najednou blondýna, tak si toho nevšimnu?" Usměju se.

„Blbá bloncka, co?" Zasměje se. „Je to výhoda. Kluci si myslí, jak jsem naivní." Ano... nepodstatný detail. Shodila jsem tak osm kilo a jsem... blondýna. Pro mě změna, ale stará. A dobrá. Líbí se mi to.

„A jsi?" Odmlčí se, protože se zakousne do jablka. „Myslím naivní."

„Spíš jsem byla," mrknu na ni.

Víte, co je divné? Já a Danielle v jednom bytě, v jedné zemi, v jednom prostoru. My dvě, co jsme se spolu bavily jen střídma, ale bohužel nás spojují společné zážitky. Kupříkladu to, že jsem zřejmě zavinila její rozchod s Liamem. Ale já neznám pravej důvod, takže do toho nebudu mluvit, stejně jako se k tomu nebudu hlásit.

***

„Dobré ranko!" ozve se až moc známý hlas. Otevřu oči a chvíli zaostřuji. Pak se jen posadím a zamžourám do světla.

„Kolik je?" Hlas se zasměje.

„V tomhle zůstala stejná." Usměju se.

„To, že jsem tady a že jsem ti ještě nevrazila, neznamená, že tě mám nějak extra v lásce, Maliku," protáhnu se, zívnu, protáhnu a asi mi smrdí z pusy. Zvednu se. Před sebou uvidím postavu, rozeznávám Zayna, ale za ním je zády ještě nějaké děvče. „No to ne!" zasměju se. „Perrie!" zapištím a běžím ji obejmout. Přijme to a pořádně mě stiskne.

„Nepišti laskavě, taky jsme před chvílí vstávali." Otočím se a hrubě ukážu na Zayna prostředníček. Udělá, jak není dotčený. Usměju se a pomalými kroky se k němu začnu blížit.

„Ne, stůj, co chceš udělat?" Jeho hlas začne napodobovat ženský.

„Obejmout tě," roztáhnu náruč a on zapiští a jako gay začne pobíhat kolem guče, jelikož já ho honím. Pak se v jedné chvíli otočí a já mu padnu přímo do náruče. Obejme mě a ani mi nenechá prostor, abych roztáhla ruce já.

„Chybělas mi," řekne a políbí mě do vlasů.

„I ty mně, ale přijdu si jako sardinka. Jak jsi na tom ty?" zeptám se a on se jen zasměje.

V černých brýlích, černých vanskách, kožené bundě, černých riflích a bílém tričku s dlouhým rukávem sedím spolu se Zaynem, Danielle a Perrie v kavárně, kam jsem se rozhodli zajít na snídani. Zapoměla jsem, jaký je to žít tímhle bohémským životem. Ale je to zase skvělý.

„Takže, jak to teda všechno bylo?" ptám se a ulupuji si kousek koblihy.

„Tys odešla a nikdo to nečekal," začne Zayn.

„Volali jsme všude, ale nikde jsi nebyla," pokračuje Danielle.

„Harry byl na policii," ozve se Per. „A Louis se ztratil."

„Byla doma jeho rodina, ale to mu asi nevadilo. Musel jsem s jeho tátou hrát karty a Perrie s jeho mámou řešit nějaký další věci. Liam a Niall se vydali hledat Louise."

„Kde byl?" Další můj kousek koblihy.

„V jedné hospodě. Říkal, že se chtěl opít, ale jen zíral na plnou skleničku. Tak, jak ho našli," Zayn. „Kluci říkali, že jim říkal tohle. Sakra, jak to bylo? Něco, že ti řekl."

„Řekl jsem jí, aby odešla." Kývnu. Danielle.

„Jo, řekl to," potvrdím pravdu. „Od té doby to bylo ráz na ráz." Perrie ukáže na Danielle. „Ta se pohádala s Liamem, nechce říct proč přesně, a rozešli se."

„Louis se začal chovat divně a bulvár si to vyložil, jako že se s Harrym pohádali, protože oba byli pořád zamlklý, a nebyla to sranda, no..." zkonstatuje Zayn a pokračuje Danielle.

„Pak jsem jednou potkala Michele a Eleanor." Podívám se na ni. „Vypadali jako BF." Udělám, že nechápu. „Ony o mně nevěděly, protože jsem... prostě jsem vypadala strašně a slyšela jsem je, jak se baví o té situaci. Michele jí pečlivě líčila, jaký to mezi tebou a Louisem bylo." Vytřeštím oči. Nechci tomu věřit, ale vzhledem k tomu, že mi nezavolala ani po mně nepátrala, tak se vlastně nemám čemu divit, že? „Že je to pravda, no, a pár dní na to už s ním nebyla."

„A ted si svět myslí dvě věci," přidá se zase Zayn. „Jedna je, že se Harry a Louis pohádali a proto se spolu nebaví. Druhá, že se spolu rozešli a proto už tu nemusí být Eleanor." Zakroutím hlavou a konečně se vrhnu na čokoládovou nápln onoho koblihu, který již spokojeně spočívá v mém bříšku.

„To je strašný. Tady snad všechno souvisí se vším a přijde mi, že já jsem toho hlavním bodem." No, a není to pravda?

„Blondatým bodem," Zayn se zasměje svému vlatnímu vtipu, vrhnu na něj zlostný pohled.

„Hele..."

„Promiň, ale musel jsem." Zasměju se.

„Chápu, taky občas musím," pošlu mu vzdušnou pusu a Perrie se ironicky zamračí. Mrkne na mě a vlepí Zaynovi pořádnýho francouzáka.

***

Teď když vím, jak to všechno bylo, je svět hnedka složitější. Nejradši bych se zahrabala někam hodně hluboko a pomalu získávala zase svůj přeliv. Hmm... líbí se mi být blondýna. Pochodujeme s Dan po obchodech. Sice jsem říkala, že tu budu do neděle, ale odjíždím už dnes. Proč? Protože musím ještě napsat jednu práci. Aj! Jak se mi nechce...

Zrovna stojím u věšáku s tričkama a čekám, až Dan vyleze z kabinky. „Danielle?!"

„Ano?"

„Já jenom, jestli jsi neumřela. Protože já to možná za chvíli nedám," usměju se a čekám na její reakci. Opovědí mi je zafunění a následně otevření dveří.

„Sorry, ale soukala jsem se do těchle legín, a jsou na hovno malý." Vezmu to do ruky.

„Nemají větší?"

„Tyhle jsou poslední." Prohlédnu si je hloubš.

„Dan, vždyť sis takovéhle už dneska koupila," podívám se na ni.

„Ne! Nekoupila. Koukej," vytrhne mi kalhoty z ruky a otočí je na mě lícem. „V pase mají větší gumičku." Protočím panenky a popojdu dál.

„Ale musíš!" Zaposlouchám se do cizího hlasu a snažím se najít obličej.

„Ne, nemusím!"

„Sakra, poslouchej mě brácho!"

„Ale vždyt tě poslouchám!"

„Ne! To teda neposloucháš!" Konečně je najdu mezi regálama. Přesně, jak jsem čekala. Nagelované vlasy a mírně podbarvené fialovou. A ty druhé? Líně schované pod čepicí. Oba ke mně stojí zády. Zírám na ně jako na zjevení. V hlavě se mi promítají vzpomínky.

Niall, když měl narážky nebo tancoval. A ten jeho smích. A Louis? On sám o sobě. Vzpomínky na dotyky a slova... Ne! Říkala jsem si, že už do toho znova nespadnu! Ne!

Naše pohledy se setkají. Jeho pootevřená ústa v kombinaci s mým beztak divným výrazem. Nevím, jak se tvářím, protože ani nedokážu popsat, co cítím. Nejradši bych udělala to, co ve všech romantických filmech. Došla k němu a vrazila mu facku. A pak... pak bych... musím si olíznout rty, abych si vybavila, jak to dělal on. Ty vzpomínky jsou tak čerstvé, jako by se zrovna děly. Ale nedějí. Protože mi tenhle Louis ublížil. Tak moc, že to bolí i ted. Vlastně to teď bolí nejvíc asi.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight Memories 1: