Midnight Memories 15 • OurStories.cz ~ naše povídky

Udobřovací rozhovor Michelle a Jane

18.04.2015 (15:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 335×

Verze dva.

Louis se vrhá na Nialla a násilím ho vystrkuje ze dveří. Michelle je naštěstí tak vyvedená z míry, že jen zírá, co se děje. Přibuchuju za nimi dveře a po chvilce slyším klapnutí, jak Louis zamknul.

„Co chceš?" zeptá se ostře Michelle.

„Promluvit si," volím první možnost mé komunikace. Milá.

„A to o čem jako." Dívám se, jak si zakládá ruce na prsa a opírá se o čelo postele.

„Prý se teď kamarádíš s Eleanor," začínám s klidem v hlase a bušícím srdcem. Tohle nesmím pokazit.

„Jo. Zjistila jsem, že je dost super." Sedám si na plastovou otáčecí židli.

„Vážně? To je fajn, a co spolu tak děláte? Celý dny jenom spolu?"

„A co tě to zajímá!"

„Jsem... byla jsem tvoje nejlepší kamarádka. Poznám, když tě někdo sere," řeknu zostra i já a sleduju, jak se nadechuje.

„Nechápu, proč tě to najednou zajímá," procedí přes zuby.

„Hele. Já vím, že jsem tě tady nechala. Vím, že jsem tě asi zklamala,"

„Hodně zklamala."

„Jo. Přesně tak. Hodně zklamala. Ale co chci říct, je, že i když jsem odjela, nenapsalas. Nezavolalas. Vůbec ses mi neozvala," mám na krajíčku jak s nervama, tak s brekem.

„Volala jsem ti!" ohrazuje se najednou a její postoj se uvolňuje, když se zvedá na posteli do vzpřímenějšího sedu.

„Nevolala," řeknu rychle, protože to opravdu není pravda.

„Ale jo. Volala," stojí si za svým a mně se to najednou nechce řešit.

„Dobře. Asi jsem si nějak nepřehodila operátora. I tak. Proč je z tebe taková kráva?"

„Ze mě teda žádná kráva není. Ty jsi na blond."

„Ale ty máš růžový konečky vlasů," dívám se, jak si konečky svých vlasů bere do prstů.

„To mi udělala Eleanor. Říkala, že budu vypadat líp," začíná kroutit hlavou a já se automaticky přidávám.

„Ne že by ti to neslušelo. Vždycky ti to moc sluší, spíš se to k tobě nehodí. Ten styl a tak."

„Já vím... když já jsem... byla jsem tak moc sama... a Eleanor mě z toho vytáhla."

„Jenom tě využila, aby se dostala zpátky ke kapele!" vykřiknu teď už naštvaně.

„To není pravda! Je moc hodná a krásná."

„Až moc zhubla a pravda to je, to mi věř. Copak ti neříká: Pojďme na ten koncert, potěšíš Nialla! Hele, podíváme se na kluky, třeba Niallovi scházíš! Nemáš hlad? Zavolej klukům, ať nejíme tak sami!"

„Říká: Nemáš na něco chuť, ne hlad," namítne tiše, protože dobře ví, že to, co jí tady říkám, je pravda. Krčím rameny.

„Nemám pravdu?"

„Máš. Máš, sakra, pravdu! Nesnáším ji..." řekne to tak moc ublíženě, až mě u toho píchne u srdce. Zvedám se ze židle a vrhám se na ni. Padá na bok a já ji zalehávám celou svojí vahou.

„Mám tě ráda. Mám tě strašně moc ráda. Měj mě ráda. Neměj ráda Eleanor. Měj ráda mě a Nialla," melu páté přes deváté a ona se začíná smát tím mně typicky známým smíchem.

Je zpět. Už to vypadá, a musím zopakovat, že jenom vypadá jako vyjadřování mé milé Michelle. Třeba ale mé pocity lžou.

„Chci zpátky svoje vlasy. Musím si je ustřihnout!" začíná křičet a já jí zacpávám pusu rukou.

„Prvně, bys mohla obejmout Nialla a říct mu, že tě to moc moc mrzí. Co ty na to?" Odkrývám jí pusu a ona mlčky horlivě přikyvuje. Asi mi rozumí, a tak se z ní zvedám a pouštím ji. „A už nikdy tohle nedělej," při slově tohle zamáchám rukama ve vzduchu, abych naznačila, že myslím to, jak se asi rok chovala.

No jo. Celej rok. Může to zmizet po pěti minutách rozhovoru? Pochybuju...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování