OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Miluji tě! 10. kapitola

19.08.2012 (17:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2002×

       Moc, moc bych chtěla poděkovat všem, kteří mi píší komentáře a dokonce hlasují o nej povídku měsíce!

       Vážně si toho moc vážím, jste úžasní... Ještě jednou děkuji! :)                           

                                   Titanium...

10. kapitola – Plány:

Pohled Eleny:

Klaus vyběhl ven, asi se musel uklidnit a konečně si přiznat, že jsem poslední svého druhu. Už nikdy nebude moct „vyrábět“ hybridy.

Damon klečel na zemi, vzpamatovával se z toho, co se tu teď stalo. Přiklekla jsem k němu a zvedla jsem mu hlavu.

„Jsi v pořádku, Damone?“ zeptala jsem se naivně. Neodpovídal…

„Damone?“ zeptala jsem se znovu.

„Musíme utéct!“ prohlásil.

„Ne, Damone, to rozhodně ne!“ zavrhla jsem jeho nápad.

„Eleno, Klaus po nás půjde. Jde po nás Stefan s Katherine a touto dobou už jistě zbytek Původních. Musíme utéct,“ řekl znovu. Teď už se mi jeho nápad nezdál tak špatný…

„Dobrá,“ řekla jsem rozhodně.

Usmál se a přitiskl své rty na ty mé…

„Co řeknu ve městě? Že odjíždíš ty, to jim může být jedno, ale to, že odjíždím s tebou…“ nedopověděla jsem.

„Na to jsem nepomyslel,“ řekl vážně.

„Co kdybych řekla, že se stěhuju za Jeremym?“ řekla jsem.

„Nebude jim trochu podezřelé, že se najednou budu stěhovat taky? Navíc, když spolu trávíme tolik času?“ zeptal se.

„Asi máš pravdu…“ připustila jsem.

„Tak utečeme,“ prohlásil.

„Moje nejlepší kamarádka má za mámu šerifa, nemyslíš, že to bude trochu riskantní?“ zeptala jsem se.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se.

„Řekneme prostě pravdu.“ Díval se na mě jako na blázna.

„Ne to, že jsme upíři,“ řekla jsem rychle.

„Fajn…“ přikývl.

„Řekneme, že se spolu budeme stěhovat do většího města, kde spolu nastoupíme na vysokou,“ řekla jsem rozjařeně.

„Já na vysokou nechci!“ řekl rázně.

„Damone, na žádnou vysokou nejdeme! To je jenom pohádka pro všechny, nebo bys byl rád, kdybych řekla, že utíkáme před původním upírem?“ podívala jsem se na něj s divnou grimasou.

„Tak tedy domluveno…“ řekl.

„Odjíždíme hned?“ zeptala jsem se.

„Ano, ale balíš,“ řekl s úšklebkem.

Povzdechla jsem si. Zvedla jsem se ze země a rychlostí blesku jsem začala balit. Netrvalo mi to ani půl hodiny a měla jsem sbaleno sedm velkých kufrů. Než Damon začal protestovat, tak jsem řekla:

„Máme dvě auta…“

„Ale, lásko, proč bereme dvě? Nestačí jedno?“ protestoval.

Podívala jsem se na něj s přimhouřenýma očima.

„Já se jednoho svého kufru zbavím… A navíc v tom autě bych byl blíž k tobě,“ řekl medovým hlasem.

„Tak fajn, možná tam naskládáme všech sedm,“ řekla jsem rázně.

„Každopádně nejdříve musíme zajít za šerifkou, že odjíždíme,“ řekl pohotově. Na to jsem jenom přikývla.

***

Netrvalo dlouho a spolu s Damonem jsem zvonila na dům Forbesových. Usoudili jsme, že když je neděle, tak asi službu mít nebude, ale nevěděli jsme to jistě.

Otevřít nám přišla Caroline.

„Ahoj,“ pozdravila mile.

„Ahoj, barbie,“ pozdravil Damon. Já jsem do něj šťouchla loktem.

„Ahoj, Car, máš doma mámu?“ zeptala jsem se.

„Jo, jasně… Pojďte dál,“ řekla se zájmem v hlase.

Vešli jsme společně do obýváku. Paní Forbesová seděla klidně na sedačce.

„Ahoj, Elizabeth, potřebujeme s tebou mluvit,“ slova se ujal Damon.

„Jistě, posaďte se. Co se děje, Damone?“ zeptala se nejistě.

„Já a Elena… Odjíždíme. Budeme studovat na vysoké,“ řekl klidně. Na tváři paní Forbesové se vytvořila další vráska.

„N–nemůžete odjet,“ koktala a protestovala Caroline.

„Souhlasím s Caroline,“ řekla vážně Elizabeth.

„Nemůžete nám to zakázat,“ řekl vážně Damon.

„Vždyť spolu chodíte krátce,“ řekla důrazně.

„Ale my se nestěhujeme z toho důvodu, že chceme být sami. My jedeme na vysokou,“ řekla jsem trochu vážně.

„Jistě,“ řekla nedůvěřivě.

„Máš pravdu, nemůžu vám to zakázat,“ řekla smířlivým tónem. Byla jsem si jistá, že tím to nekončí.

„Fajn,“ řekl Damon a zvedal se k odchodu.

„Možná by Elena ráda věděla, že jsi upír, Damone,“ řekla vážně Elizabeth.

„Eleno, ach Bože! Úplně jsem se zapomněl zmínit… Moc se omlouvám.“ Poklekl a políbil mi ruku.

„Ty už to víš?“ zeptala se nevěřícně.

„Věřte mi, že dříve než vy,“ řekla jsem s úšklebkem. Damon se mezitím zvedl.

„Eliz, nečekal jsem, že bys byla schopna říct něco takového normálnímu civilistovi?“ řekl vážně Damon.

„Když není zbytí,“ řekla jasně.

„Určitě se tady ještě ukážeme,“ řekla mile Elena.

„Damone, jestli ji změníš, tak tě zabiju!“ řekla ještě.

„Jistě,“ přisvědčil Damon.

Šla jsem ke Caroline. Objala jsem ji a zašeptala.

„Až se někde usadíme, tak ti napíšu a společně s Bonnie nás navštívíte, jo?“ řekla jsem smutně. Caroline už tekla slza.

„Tak se měj!“ dodala jsem už nahlas.  

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 10. kapitola: