OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mocný Rod Prolog + 1. kapitola

19.04.2011 (12:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 941×

Prolog

Je normální, že když už konečně začnu žít svůj život tak, jak ho chci já, vstoupí mi do něj minulost? Já opravdu nemám štěstí, musím se jednou pro vždy zbavit svého tchána, abychom měli normální a bezpečný život. Sice jsem nikdy neplánovala, že bych si ve válce pořídila děti, ale život je život, nikdy se jich už nevzdám, i kdyby mi je sama smrt vzít. Asi se ptáte, kdo jsem. Jmenuji se Karin Skalciová a toto je pokračování mého příběhu.

I. Minulost se vrací

Znovu jsem šla do své práce, bydlela jsem nedaleko státní nemocnice, kde jsem pracovala společně se svou sestřenicí, která už na mě čekala na lékařském pokoji se svým manželem.

„Ahoj, Sabi, promiň, jestli jdu pozdě, ale zase jsem měla nějaký řízení s domácím,“ omluvila jsem se.

„V pohodě, stejně se mi ještě nechce domů, Dan má ještě mít dvě hodiny službu a teď je tu s nějakým zločincem, kterého postřelili,“ mávla nade mnou rukou, jen jsem se pousmála a převlékla se do eráru, který jsem měla už snad každý den. Posadila jsem se naproti nim do křesla.

„Tak co?“ zeptal se mě Dan, „pořád myslíš na něj?“

„Jo i ne,“ odpověděla jsem mu neurčitě, „nikdy bych nečekala, že budu od něj tak daleko, v primě jsem si to ani neuměla představit a teď se podívej, je to už pět a půl roku, co jsme od sebe, a já ani jednou neodkryla naše pouto.“

„Lituješ svého rozhodnutí?“ zeptala se mě Sabča.

„Ne, tohodle nedokážu litovat, protože tady na mě nakoukají jako na exota,“ zavrtěla jsem hlavou, „tady jsem jen obyčejná doktorka s velkou mocí. A co vy?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou Dan, „ve Dvorci na nás koukali skrz prsty, protože jsme byli Přeživší.“

Sabča jen přikývla a přitulila se k Danovi, byli manželé už půl roku, bylo hezké vidět, že i oni mají právo na šťastný život, když jim ho Temný Pán na popud Nika zničil. Pak Danovi zazvonil telefon, zvednul ho a něco do něj řekl. Volali ho zase k nějakému případu, Dan pracoval u kriminálky, takže to bylo pro Dana i Sabču hodně těžké se službami, Dan políbil Sabču, mávl mi a odešel. Sabča jen protočila oči na znamení, že ji to už otravuje, docela jsem se pobavila. Po půl roce manželství a už má Danovy práce plné kecky.

„Teda ty jsi nějak otrávená,“ řekla jsem jí pobaveně.

„Si zkus mít za manžela kriminalistu, po pár měsících bys změnila názor,“ odpověděla mi, „nikdy nevím, kdy ho zavolají k případu, ale on se snaží, aby měl služby stejně jako já, abychom pak mohli být spolu doma.“

„Paní doktorko,“ přiletěla sestra, „máme tu příjem, čarodějka kolem čtyřiceti let, má četná poranění, frakturu loketní a vřetení kosti a také rozbitou čelní kost.“

Rychle jsme se Sabčou vyletěly a běžely na příjem.

„Máte její doklady nebo něco podle čeho bychom věděli, kdo je?“ zeptala jsem se sestry.

„Ne, nemá nic u sebe, přenesla se před nemocnici na poslední chvíli s nějakým mužem, který je s ní, ale ten nereaguje, je v šoku,“ odpověděla mi sestra, přiběhly jsme na příjem, už vezli tu ženu.

Pak jsem ji poznala, byla to mamka, která na tom byla fakt blbě, rychle jsem se strachem podívala na Sabču, která také byla v šoku, ale nedala to na sobě znát.

„Udělejte CT hlavy, sono břicha, rentgen hlavy a levé ruky a krevní obraz,“ nařídila jsem.

„Kde je ten muž, co se s ní přenesl?“ zeptala se Sabča.

„Sedí na chodbě,“ odpověděla mi sanitárka, „přenesl se za ním nějaký chlapec, kterému může být tak devatenáct.“

„To je Pavel a Petr,“ řekla jsem Sabče.

„Měly bychom za nimi jít,“ povzdechla si a vydala se za nimi, šla jsem jí v patách.

„Jak je na tom má matka?“ zeptal se hned Petr, když jsme tam přišly, docela jsem se divila, že mě nepoznal.

„Zatím nevíme, musíme počkat na výsledky vyšetření,“ odpověděla jsem mu, „pak se uvidí, jak budeme pokračovat.“

Petr přikývl, Pavel se na nás ani nepodíval, byl zničený, jen nepřítomně zíral do země.

„Paní doktorko, máme tady ty výsledky,“ zavolali na mě z vyšetřovny, kývla jsem na Sabču, že to zvládnu sama. Sestra mi dala výsledky a já se podívala. Hned jsem se zhrozila, protože mamka byla na tom fakt špatně, měla vnitřní krvácení, rozbitou lebku a roztříštěnou ruku. Ihned jsem dala připravit sál, zavolala jsem na Sabču a hned jsme mamku operovali, ale potřebovali jsme k tomu ještě neurologa, který hned naštěstí přišel, pomohl nám s ránou na hlavě. Když jsme se podívaly do břicha, naskytl se nám pohled na něco hrozného, máma měla úplně doslova rozmixovaná játra.

„Tohle se nedá zachránit,“ řekla nám anestezioložka, jen jsem zavrtěla hlavou, sundala jsem si rukavice, i když jsem porušovala pravidla, jednu možnost jsme měli, musela jsem ji vyléčit.

„Vážně to chcete zkusit?“ zeptala se mě, jen jsem přikývla, dala nad mamku dlaně a vyléčila jí játra, která teď vypadala jako nová. Zašily jsme ji a podívaly se na ruku, daly jsme jí sádru, ale myslím, že s jejím genem by stačila i ortéza, ale nechtěly jsme nic riskovat.

Nechaly jsme převézt mamku na JIP a šly za Pavlem a Petrem, kteří pořád čekali na chodbě. K mému překvapení tam seděli i Patrik s Liz. Hned si nás všimli, ale nedali na sobě znát, že nás znají.

„Jak je mé matce?“ zeptal se Petr dokonalou angličtinou.

„Bude v pořádku, dorazili na poslední chvíli, játra měla vážně poškozená, ale podařilo se nám je zachránit, a co se týče její hlavy, měla by být bez následků, nyní je na jednotce intenzivní péče,“ odpověděla mu Sabča, „ale nyní běžte, musí odpočívat, můžete se za ní přijít podívat zítra.“

„Můžete přespat u nás,“ řekl Patrik česky, Pavel jen děkovně přikývl a s Petrem se přenesli. Patrik se na nás podíval, jako by chtěl, abychom mu všechno vysvětlily.

„Mamka měla úplně rozmašírovaný játra, musela jsem použít svou schopnost,“ řekla jsem mu.

„A nepřijdou na to?“ zeptala se starostlivě Liz, zavrtěla jsem hlavou.

„Ahoj,“ ozvalo se za námi, otočila jsem se a uviděla Krise s Liou.

„Krisi, co tu děláš?“ zeptal se Patrik.

„Když jsem slyšel, co se stalo tetě, musel jsem ji vidět,“ odpověděl mu a zkoumavě si mě prohlížel.

„My už musíme jít,“ řekla Sabča, kývla na Liz a Patrika a táhla mě do lékařského pokoje. Posadily jsme se tam a já se zhroutila, pořád jsem myslela na mamku. Chtěla jsem od své minulosti utéct, ale ona mě dohnala i tady. Po více než pěti letech mě zase minulost dohnala a já nevěděla, co dělat.

***

Uplynulo už půl roku, kdy jsem viděla část své rodiny. Před měsícem jsme oslavili mé dvacáté první narozeniny, což znamenalo, že to je skoro šest let, co jsme v Anglii, a nikdo nelitujeme našeho rozhodnutí.

Šla jsem z práce domů celá vyřízená, protože jsme zase měli na příjmu bouračku a já měla příslužbu, musela jsem tam být celou službu se Sabčou, protože jsme byly na sále pečené vařené.

Došla jsem domů, osprchovala se a padla do postele jako zabitá.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mocný Rod Prolog + 1. kapitola: