OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Moje vina, že Tě miluju! - Konec

15.01.2013 (22:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 887×

Konečně byla středa a byl večer. Dosedl jsem na postel.

„Díky Bohu, že už jen dva dny a zase bude víkend,“ prohodil jsem a pohlédl na Perryho ležícího na zemi.

„Je to na té zemi pohodlné?“ ušklíbl jsem se a hodil po Perrym florbalovej míček, kterej jsem od něho dostal. První vítězný turnaj.

„Chci umřít. Jsem totálně grogy. Dnešní trénink florbalu mě dorazil. Byl jsem nepoužitelný ještě z pondělka a trenér nám dal dneska znova do těla. Do toho učení na zítřejší zeměpis. Kdo to má stíhat? Nejsem superman, abych zvládal tréninky, a nejsem génius, abych se zvládl našrotit zeměpis.“

Perry se vzepřel na ruce a snažil se doplazit ke své posteli. Zasmál jsem se, komický pohled na zničeného Perryho mi vynahradilo psychické mučení na latině.

„Holt to musíš nějak zvládnout. Já ti věřím. Snaž se!“ křikl jsem a šel ke dveřím.

„A ty jdeš jako kam? Ty se snad nebudeš učit na test?“ prskal Perry, který mi záviděl volný pohyb.

„Já jsem se učil celé úterý. Líp to naučený mít ani nemůžu,“ zašklebil jsem se a rychle vyskočil na chodbu, protože na mě letěl deodorant.

Zabouchl jsem dveře a vydal se dlouhou chodbou. V tuhle dobu bylo na chodbách už jen minimum žáků, a to především těch starších. Věděl jsem, kam přesně mám namířeno. Nemusel jsem se ani rozmýšlet, prostě jsem šel a automaticky zatáčel. Pokoj číslo 41 se přede mnou zjevil dřív než obvykle. Zaklepal jsem. Dveře se otevřely a ve dveřích stál Lau. Nervózně zatěkal očima.

„Tome, co potřebuješ?“

„Tedy… Jen potřebuji probrat jednu věc. Mohl bys na chvíli na chodbu?“  

Podíval jsem se za Laua a všiml si, že u stolu sedí Gill, četl si zeměpis a přitom poslouchal náš rozhovor.

„Čau, Gille, jak je?“ houkl jsem na Gilla, aby to nevypadalo moc podezřele, a taky proto, abych naznačil, že vím, že na nás kouká a bylo by lepší, kdyby přestal poslouchat.

„Ále, docela dobře. Mému matematickému kroužku se celkem daří.“

„To je dobře. No tak, Lau, jen na pět minut,“ škemral jsem a zajásal, když mi na to kývl.

Vyšli jsme na chodbu a Lau zavřel dveře.

„Projdeme se?“ zašeptal jsem, protože jsem nechtěl, aby Gill cokoliv slyšel. Chytil jsem Laua za ruku a jemně ji stiskl.

Lau se mi vyškubl a rychle se otočil, aby zkontroloval, jestli nás někdo neviděl.

„Nikdo tu není, neboj se. Většina už zalézá. Navíc venku lije, takže pravděpodobně už nikdo nepůjde ani ven. Neboj se.“

Znova jsem ho chytil za ruku. A tentokrát se mi nevytrhl. Dokonce mi sám chytil i tu druhou. Díval se mi do očí a usmíval se.

„Proč se usmíváš? Je to vtipné?“

„Ne, není to vtipné. Jen jsem prostě šťastný. Opravdu šťastný za celý svůj krátký život. Potkalo mne největší štěstí na světě.“

Propletl jsem své prsty s jeho a udělal k němu krok. Jak může být někdo takhle milý, sladký a úžasný zároveň? Políbil jsem ho. Objal jsem ho a nechtěl ho pustit.

„A chtěl jsi mi vlastně něco říct?“ zahuhlal Lau do mé mikiny.

„Ne. Jen jsem tě chtěl před nocí obejmout a políbit. To byl cíl mé výpravy.“

Pohladil jsem ho po vlasech a vtiskl mu na čelo pusu. Pak jsem se líným krokem odebral do svého pokoje. Zdržování na chodbách v noci není to pravé. Teď po zrušení mého trestu bych měl být chvíli v klidu a nevyvést žádnou kravinu.

Došel jsem do pokoje a na stolku našel papírek se vzkazem:

Šel jsem do herny. Na učení seru, podívám se na to před hodinou… Přijdu později, zase hrajeme o peníze.
                                Perry

Tak jasně. Stěžuje si, že se nestíhá učit a je unavený, ale aby obíral své kamarády v herně, na to najde energii vždycky. Poslední tři dny chodil Perry do herny častěji než obvykle. Hlavně dost pozdě. Nikdy nezaznamenám, že přišel. Už dávno spím a až ráno ho najdu v posteli. Je to ignorant, neměl by takhle ponocovat.

Zalehl jsem do postele a užíval si klid a ticho v pokoji. Nemůžu se dočkat soboty, celý den budeme s Lauem sami.

(…)

„Perry?!“ probudilo mě bouchnutí dveří. Pohlédl jsem na budík a v tu ránu oněměl.

„Ježiši! Vždyť je půl třetí. Děláš si srandu? To jsi hrál do půl třetí? Nejsi ty kus idiota?“

Perry se na mě ani nepodíval. Viděl jsem, že se z něho stává živé zombie. Prakticky už spal za chůze a jen stěží klopýtal k posteli. Vyskočil jsem a pomohl mu do postele. Odvázal jsem kravatu a zakryl ho. Dnes měl mít další trénink. Jestli to zvládne, nebude se moct hnout, pitomec!

„… miluju…“

Perry začal nesrozumitelně žvatlat do polštáře.

„Drž hubu a spi! Pokud nebudeš spát, nevstaneš.“

Zhasl jsem lampičku a zalehl do postele. Až se vyspí, tak mu to pořádně vytmavím. A radši domluvím Chadovi. Když už nemá rozum Perry, měl by ho mít alespoň Chad.

Ráno jsem zaklapl budík. Přemýšlel jsem nad tím, že budu muset změnit znění budíku. Tak nějak usuzuji, že metal hned po ránu není to pravé, co bych chtěl slyšet. Nejradši bych slyšel Laua, ale to je vcelku nemožné.

Pohlédl jsem na Perryho. Budík zaznamenal a snažil vylézt zpod polštáře. Deku odkopal a něco pod polštářem povídal. Když konečně vylezl, zadíval se na mě. Zděšeně jsem se na něho podíval.

„Jako kamarád ti nedoporučuji dívat se na sebe do zrcadla. Myslím, že bys nepřežil pohled na krvavé oči a modrý kruhy pod očima.“

Perry ještě v polospánku ulehl zpátky na polštář. Vzal jsem jeho mobil a nastavil mu budíka na osm minut před zvoněním. Vzal jsem si baťoh a šel se vydat do třídy. Pokud se nedostaví na první hodinu, budu se za ním muset podívat.

Došel jsem do třídy a přelétl ji očima. Chad seděl na lavici a něco řešil se Sethem.

„Chade? Můžeš sem na chvíli?“ křikl jsem na něho a rukou zamával k sobě.

„Co se děje? Kde máš Perryho?“ Chad vysmátej dosedl na Perryho místo a dal si nohy na lavici.

„Kde asi? Nemůže se dostat z postele! Měl bys pochopit, že na rozdíl od tebe má Perry ještě tréninky. Takhle je to pokaždé, ty přijdeš do pokoje a přemluvíš ho, aby šel hrát. Tentokrát se chtěl učit. Místo toho dorazil do pokoje v půl třetí. Přijde ti to normální? Měj alespoň trochu pochopení pro to, že on není nějaký superhrdina, který to všechno zvládne!“

Byl jsem překvapen, co ze mě všechno vypadlo. Ani jsem nechtěl být tak jízlivý. Ale nějak to ze mě vyklouzlo. Pusa se mi sama rozjela.

Chad se na mě nechápavě díval, jako kdybych se náhle změnil ve šmoulu. Pak se najednou podíval směrem ke dveřím.

Otočil jsem se a uviděl stát ve dveřích Perryho, který se opíral o futra a nevěřícně na mě koukal. Perry došel k lavici a vyhodil Chada z místa. Řekl mu, ať to nechá plavat, že mu to pak vysvětlí. Chad ještě pořád s nechápavým výrazem odešel ke své lavici.

„Co je?“ vyjel jsem na Perryho, který se na mě stále mlčky díval.

„Nic, jen přemýšlím.“

Byl jsem nervózní z toho, že Perry nic neříká. Vždycky něco mlel.

„Tak přemýšlej hlavně nad tím, jak se chováš, a že by ses měl léčit z gamblerství,“ řekl jsem nabroušeně a vytáhl si sešity.

Konečně skončila sedmá hodina a my byli po zbytek čtvrtku volní. Někteří. Perry musel za hodinu a půl na trénink. Celkem jsem ho litoval.

„Tome, jdeš do pokoje? Já jdu ještě zaběhnout za třídním, kvůli seminárce. Zatím čau.“

Perry se rozběhl pryč. Gill měl dneska ten svůj matematický kroužek. Což znamenalo, že Lau bude v pokoji na dvě hodiny sám. Nešel jsem do pokoje, šel jsem za Lauem.

Došel jsem za ním a nechal se pozvat dovnitř. Začal jsem ho líbat a užíval si tu volnost a hlavně to, že jsme mohli být spolu i ve všední den.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Lau ode mě odskočil a začal jančit. Pořád mi říkal, ať se schovám do skříně.

„Neblbni, nic se neděje. Otevři, jsem tu jen na návštěvě. Beztak hledají Gilla, takže hned odejdou.“ Snažil jsem se ho uklidnit, ale pro jeho klidné srdce jsem se schoval za dveře, které vedly do malé místnosti se záchodem.

Slyšel jsem, jak Lau otevřel dveře.

„Ahoj, hledáš Gilla? Ten tu není.“

„Nejdu za Gillem!“

Ten hlas, který proťal místnost. Perry. Co tu dělá? Říkal, že jde za třídním, navíc za hodinu má trénink, proč je tady? Špicoval jsem uši a snažil se nedělat žádný hluk.

„Chci si s tebou promluvit o Tomovi…“

I když jsem je neviděl, bylo mi jasné, že se na Laua díval z patra a měřil si ho pohledem. Snažil se ho vyvést z míry. A vsadil bych se, že Lau se snadno nechá.

„Byl bych radši, kdyby ses od Toma držel dál. Začíná mi lézt na nervy, jak se kolem něho pořád ochomýtáš. Už od prvního dne, co jsi přišel na tuhle školu. Měl bys vědět, že já znám Toma dýl jak ty.“

Perry zase jednou nabyl dojmu, že se nechávám stahovat do průserů. Ale zrovna on nemá co říkat. Zrovna dneska by měl mlčet.

„Co jsi pro něho kdy udělal? Já jsem ten, kdo tu pro něho vždy bude. Já jsem ten, který ho bude milovat za každé situace!“

Vytřeštil jsem oči. Najednou mě rozbolel žaludek. Tohle není dobré. Proč by Perry říkal něco takového? My dva jsme kamarádi a spolubydlící. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bychom spolu mohli… být. Chudák Lau, musí se cítit hrozně. Asi bych tam měl jít.

„Ale Tom,“ zašeptal Lau.

„Tom se s tebou baví jen proto, že je mu tě líto. Já jsem vzal na sebe uklízení, aby nemusel být do noci vzhůru. Radši budu po těch nocích uklízet já, jen aby on nemusel dělat špinavou práci! Z jednoduchého důvodu, miluju ho a nenechám si ho vzít někým, jako jsi ty. Myslíš, že o tebe Tom stojí?“

Tohle ne! Tohle se nikdy nemělo stát. Tohle prostě nedává. Sklonil jsem hlavu a vyšel z místnosti. Musím se rozhodnout a nějak to vyřešit. Došel jsem před Laua a stoupl si tváří tvář Perrymu.

„Tome? Co tu děláš?“

Chytil jsem Laua za ruku a donutil jsem ho udělat krok vedle mě.

„Perry, ty jsi příšerný pitomec. Nic ti nedošlo. Nikdy jsi nepřemýšlel nad možností, že se s Lauem chci bavit a chci s ním trávit čas?“

Pohlédl jsem na Laua. Zíral do země a snažil se v hlavě utřídit vše, co bylo řečeno v téhle místnosti.

Perry se podíval na naše spojené ruce.

„Neříkej mi, že ses s tímhle klukem celou dobu zahazoval?“

„Ano. Byl jsem s ním. A víš co? Byl jsem s ním rád, protože ho naprosto a nekontrolovatelně miluju. Udělal bych pro něho cokoliv. A jestli ho nesnášíš, připrav se na to, že budeš muset nesnášet i mě, my dva jsme jako jeden.“

Cítil jsem, že se Lau klepe, ale vděčně mi stiskl ruku.

Perry si mě pohrdavě změřil. Nakonec se otočil a šel pryč. Ve dveřích se zarazil.

„Tebe a nesnášet? Nikdy!“ prohlásil a zmizel.

„Neboj se. To bude dobré. Jsem tu s tebou. Vůbec si nevšímej toho, co Perry řekl. Nic z toho nebyla pravda.“

Chytil jsem ho za tvář a políbil ho. Zničeně se na mě podíval. Četl jsem v jeho očích. Byl zničený z toho, že jsem se pohádal s Perrym, a on si to dával za vinu.

„Není to tvá vina. Budu za tebou stát vždy a všude! Miluji tě,“ zašeptal jsem a pevně ho k sobě přitiskl.

„Já tebe víc,“ řekl Lau a sám od sebe mě začal líbat.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje vina, že Tě miluju! - Konec :