OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mr. Perfect - 18. kapitola

22.10.2020 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 801×

Seděla jsem na hotelu na posteli, poslouchala jsem muziku a měla jsem docela dobrou náladu. Pravděpodobně za to mohla ta flaška vína, co jsme s Enzem stáhli u večeře, kterou jsme si společně náležitě vychutnali a užili. Kultura stolování byla v Itálii skutečně fascinující. Enzo se mě ujal na nedělní odpoledne, jak jsme se domluvili, což mi přišlo jako samotná spása. Po tom zpackaném sobotním výletu s Matteem jsem se tím kupodivu dost užírala a Enzo mi na to pomohl na poměrně dlouhou chvíli zapomenout. Samozřejmě mu neušlo, že se mnou bylo něco špatně, protože jsem na většinu těch jeho pichlavých, rýpavých poznámek reagovala víceméně netečně. Často jsem se taky ztrácela ve svých myšlenkách, a proto jsem byla duchem nepřítomná. A to mu pochopitelně nemohlo ujít, ačkoliv jsem se snažila ze všech sil být v pohodě. 

Strašně mě ale žralo, že jsem to s Matteem tak pokazila. Nejenže jsem tím přišla o jakékoliv šance lépe poznat jednoho z nejzajímavějších mužů, které jsem za svůj život potkala, ale bez pochyb jsem tím musela Matta i naštvat, zklamat, dotknout se ho a kdo ví co ještě. Netuším, co to mělo být za další můj pošetilý zkrat, ale tentokrát jeho škody jenom tak snadno nenapravím. Byla jsem vnitřně docela pod velkým tlakem a vnímala jsem, že ode mě není ani v nejmenším fér, když zapírám svého snoubence před jiným mužem. Jenže celou pravdu jsem říct jednak nedokázala a taktéž nemohla, protože by to bylo ztracené nadobro. Nějaká má titěrná část si udržovala naději, že to s Mattem nakonec urovnám, po čemž jsem z celého srdce prahla. Paradoxně se mi zčásti ulevilo, když jsem namátkou přiznala přítomnost někoho jiného, ale současně jsem měla děsné výčitky vůči Matteovi, že jsem z něj udělala hlupáka. Naštěstí až potom, co jsem ze sebe já sama udělala naprostou blbku. 

Honilo se mi toho tolik hlavou, byla jsem doslova přehlcená dojmy, emocemi a nejrůznějšími pocity, což jsem pochopitelně před Enzem nedokázala jen tak ututlat, takže ze mě nakonec všechno vytáhl. A ani mu to nedalo nějak zvlášť práci. Už jenom o tom s někým mluvit mi ulehčilo od další psychické zátěže a naštěstí mě skutečně Enzo nijak nesoudil. Dokonce mi ani nedával žádné nevyžádané rady. Prostě mi jen řekl, ať dělám, co sama uznám za vhodné. Jenomže to bohužel v jakémkoliv případě znamenalo, že mě bude trápit moje svědomí a předhazovat mi výčitky všelijakého charakteru, zatímco se budu masochisticky snažit kvůli své náklonnosti k Matteovi vše napravit, ale tím i současně zhoršit. 

Jak jsem tak z dlouhé chvíle nevěděla coby, protože jsem měla ještě nějakou tu hodinku do večerky, napadlo mě, že když jsem to s Mattem momentálně totálně zvrtala, že bych to s Willem mohla naopak zase vylepšit. Od posledního videohovoru mě držel takový velice slibný nápad, na jehož realizaci jsem byla nejlépe naladěná, jak jsem jenom mohla být. Jistěže mě nenapadlo nic jiného než online striptýz a možná i něco víc… Jestli se tedy dokážu takhle naladit, protože mi jen ta představa online intimností připadala poněkud směšná. Ale věděla jsem docela jistě, že tím Willa mile překvapím a že mu bude hned jasné, že se to opravdu snažím napravit, protože já na takové odvážné věci jaktěživ nebyla, a on vždy uměl velkoryse snahu ocenit. I když Will působil na první pohled trochu konzervativně a… prostě jako typický Brit, přestože byl Ir jako já, pod povrchem byl podstatně vřelejší.

A tak jsem se vydala do koupelny, abych se řádně přichystala. Navlékla jsem na sebe nejlepší soupravu spodního prádla, kterou jsem si s sebou přibalila, jako bych snad podvědomě očekávala, že ji snad s někým využiji. No ne s někým, ale s Willem, až za mnou přiletí. Jestli tedy přiletí… Potom jsem si to opět rozmyslela, poněvadž proč bych se vlastně měla natřásat v prádle, které na mě už nejednou viděl, když bude daleko výmluvnější si vzít jenom župánek a nic dalšího pod to. A tak jsem na sebe natáhla saténové kimono, učesala jsem se, trochu se přikrášlila i šminkami a vrátila jsem se zpět do pokoje, kde jsem si notebook nachystala tak, aby měl Will co nejlepší výhled. Taky jsem si pečlivě nastavila světlo, aby na mě vrhalo co nejlichotivější stíny, což by můj záměr klidně snadno zhatit. No dobře, to přeháním, Will z toho bude na větvi tak jako tak, stín nestín, protože jakmile chlap vidí prsa, má z toho hned druhý Vánoce. Nějakých takových podružností, jako že je mi trochu víc vidět pomerančová kůže, si ani nevšimne…

Na svém smartphonu jsem si našla vhodnou písničku, která by mohla podkreslit tu mou svlíkačku a taktéž by mi mohla dodat potřebné odvahy, protože každá ženská má svůj oblíbený song, který v ní probouzí striptérku. A kdyby ani tohle nestačilo, vytáhla jsem z minibaru lahvičku vína, abych se ještě trochu povzbudila, načež jsem zkontrolovala, jestli je William na Skypu aktivní. Když se ukázalo že ano, bez dalšího zbabělého váhání jsem rovnou vzápětí směle odklikla nový videohovor, aniž bych nejprve poslala nějaké echo a dostala adekvátní odpověď. Ačkoliv to bylo moje vlastní rozhodnutí, přesto jsem z toho pociťovala určitou nervozitu, která se mnou lehce cloumala, až se mi trochu potily ruce a žaludek se mi nepříjemně stáhl. Pravděpodobně z toho důvodu, že jsem se mírně obávala toho, abych dostala vůbec tu příležitost se mu předvést, ale je pravda, že se se mnou předevčírem rozloučil docela smířlivě a taky jsem docela sázela na své ženské zbraně, které ho dozajista upoutají i přes webkameru.

Po necelé půl minutě Will hovor přijal a ukázal se mi s neskrývaně překvapeným výrazem, ale v tom dobrém slova smyslu. Nejprve jsem na něj mírně rozpačitě zamávala a on se na mě vstřícně usmál, ale evidentně čekal na to, až započnu verbální komunikaci já, když už jsem také zahájila tenhle hovor.

„Ahoj, Wille. Vypadáš docela překvapeně,“ konstatovala jsem rozverně, když mě ten jeho příjemně udivený úsměv skutečně potěšil.

„No ahoj, zlato. Joo… to já jsem docela překvapený, že voláš, ale… jsem fakt rád,“ přiznal otevřeně a stále se na mě zubil od ucha k uchu. Slyšela jsem v pozadí nějaký hluk, nejrůznější hlasy, tak měl nejspíš zapnutou televizi, aby si zpříjemnil nedělní večer.

„No tak to počkej, co jsem si pro tebe připravila. To budeš teprve překvapený,“ nakousla jsem, jakmile se k tomu naskytla příležitost. Will jenom se zájmem pozvedl obočí a protáhl ústa dolů, zatímco mu v očích rozpustile zablýskalo.

„Spíš ty chvilku počkej, Em. N-něco tu mám… Hned budu zpátky,“ požádal mě spěšně, když se na mě omluvně pousmál a kamsi odchvátal. Tím mě trochu zarazil, hlavně tím nespecifikovaným komentářem, že tam prý má něco krajně neodkladného, ale nemínila jsem se nechat jenom tak snadno odradit. Naopak mě to ponoukalo o to víc, abych mu názorně ukázala, jak mě mrzí ta naše výměna názorů, jejímž podnětem jsem byla především já. A proto jsem si rovnou pustila písničku, abych neztrácela čas nebo nevymýšlela nějaké trapné úvody k mému erotickému divadélku. Mobil jsem položila co nejblíž k notebooku, aby byl co nejlépe slyšet, načež jsem se postavila a začala jsem se všemožnými a nemožnými pohyby vrtět do rytmu písničky. Nejprve na rozehřátí, abych se do toho nějak dostala, než se Will zase ukáže. Po oku jsem přitom sledovala, jestli se už Will nevrátil zpět, ale nic, proto jsem jen pokračovala v tom tanečku a dokonce jsem si to začínala i užívat. Naprosto jsem se uvolnila a prožívala jsem každý svůj pohyb. Co nejplynuleji a nejsvůdněji jsem kroutila boky sem a tam, vlnila jsem rukama tak, aby to sedělo do rytmu písničky, nohama jsem ladně klouzala po podlaze a do toho jsem si provokativně pohrávala se županem, který jsem mínila během několika dalších okamžiků klidně sundat dolů. Ať už u toho Will bude nebo ne. O to větší překvápko to bude, když se vrátí a budu před ním stát na naháče…

Zrovna když jsem byla otočená zády k displayi notebooku, pohazovala jsem zadnicí zprava doleva a nazpět, kroužila jsem ladně pánví, periferním viděním jsem zjistila, že se někdo na té obrazovce objevil, takže jsem jen nechala sjet župan z ramenou dolů a co nejvíc elegantně jsem se otočila čelem k ní. Culila jsem od ucha k uchu, protože jsem si připadala kupodivu hodně sexy, ačkoliv jsem se před obrazovkou nakrucovala úplně nahá, za což mohl zejména ten alkohol. Přesto jsem si ponechávala zavřené oči, abych nemusela sledovat, jak mě sleduje William, protože z toho by mi možná bylo stydno a ztratila bych tak ten svůj elán, kterým jsem momentálně bohatě oplývala.

Nakonec jsem se ale osmělila a rozevřela jsem víčka od sebe, načež jsem asi dostala menší infarkt. On na mě totiž navzdory mému očekávání nezíral jeden důvěrně známý obličej, ale rovnou tři a ten jediný, který bych čekala, mezi nimi nebyl. Hlasitě jsem zaječela, když mi došlo, že to jsou Willovi kamarádi, kteří k nám běžně chodili na partičku bridže. Všichni tři se doslova zhrozili, když jsem využila plnou kapacitu svých plic, ale i tak bych se vsadila, že se z toho šoku dělaly mrákoty pouze mně. Bleskově jsem ruce položila na své intimní partie, které nikdo z nich rozhodně nikdy neměl vidět, ale ještě dřív jsem stihla zrudnout jako přezrálé tomatové rajče.

„Okamžitě na mě přestaňte tak zírat!“ vyjela jsem na ně v nesmlouvavém rozkaze, ale protože na mě pořád civěli jako na kus žvance, nenapadlo mě nic lepšího, než zalehnout přímo k zemi a doufat, že mě do sebe pohltí, abych nemusela dál čelit tomu příšerně příšernému trapasu. Jenomže ty dlaždice mě hrozně studily na kůži a nejvíc pochopitelně na choulostivých místech, takže jsem pouze natáhla ruku po županu a pokusila jsem si ho na natáhnout vleže, jenže to nešel zavázat, takže jsem se odkulila stranou, kde jsem se do něj pěkně zabalila. To snad není pravda!

„Co to tady vyvádíte?“ zaslechla jsem Willův hlas, který se podivoval nad tím srocením u jeho notebooku. „Em? Seš tam ještě?“ pátral po mně, když na displayi viděl pouze prázdný pokoj.

„Jo jo, jsem,“ prohlásila jsem pořád dost nahlas, jak mnou cloumaly hanba a vztek najednou, což na mě byla poměrně silná kombinace. Donutila jsem se záhy ukázat na kameru, ale nemohla jsem se zbavit toho podmračeného výrazu, který jsem jednotlivě věnovala každému z těch nestydatých čumilů.

„Kluci sem přišli na bridž, když mám teď volný kvartýr,“ sdělil mi důvtipně a zdál se být spokojený, že netrávil dnešní večer zas úplně o samotě. Tím mi pochopitelně udělal jaksi čáru přes rozpočet, ale popravdě jsem teď spíš potřebovala nějakou chvíli pro sebe, abych rozdýchala jedno z největších faux pas, které asi hravě strčí do kapsy všechny ostatní, které se mi kdy staly a pravděpodobně i stanou.

„Všimla jsem si, už jsme se stihli i pozdravit. Aaa… vy byste zas ode mě zas mohli pozdravovat svoje ženy a přítelkyně., Harry a Chrisi, hm?“ poukázala jsem nenápadně na to, že na tyhle perverzáky doma čekají jejich skvělé partnerky. To je konečně přimělo zamyslet se nad tím, že to nebylo úplně vhodné nad mou nahotou div neslintat. Oba mi to svorně odkývali, protože ten třetí, Jamie, byl aktuálně singl, takže ten si možná onen výhled na mě užil jednou tolik, co ostatní. Potýkala jsem se značným problémem jim pohlédnout do tváří, čímž budu nejspíš trpět až do konce života. Ještě že jsem se častěji setkávala právě s jejich partnerkami. No… i když to mi bude asi tak odteď dělat v hlavě zaručeně neplechu…

„Nebude ti vadit, když to dneska zkrátíme?“ položil mi Will omluvně otázku, na kterou bych měla pozitivní odpověď i za předpokladu, že by ti tři nezmaři tomu nebyli svědci, čehož Will možná využil ve svůj prospěch.

„Jasně, v pohodě, ale… aspoň chvilku si na mě čas uděláš, že jo?“ požádala jsem ho prosebně, čemuž zase na oplátku ochotně vyšel vstříc, když mi to horlivě odkýval. Vtom konečně ti křeni pochopili, že by se mohli odebrat kamsi stranou, aby nám nechali zdánlivou chvilku soukromí, když Jamie zamumlal cosi o tom, že to zatím s ostatníma připraví na tu jejich nedělní večerní partičku bridže.

„Vezmu si tě na chvíli do ložnice,“ pravil takovým dvojsmyslným hlasem, přičemž několikrát zahýbal obočím nahoru dolů, načež mě tou poznámkou ve spojitosti s mým zpackaným striptýzovým vystoupením naprosto nezřízeně rozesmál. Řehtala jsem se jako kobyla, čemuž jistě, krom té tragikomičnosti situace, napomáhal taktéž ten alkohol, který mi stále hojně proudil v žilách. Will se mezitím rychle přemístil s notebookem do naší ložnice, zatímco jsem se chlámala jako praštěná. Uvelebil se na posteli a trpělivě vyčkával, až se alespoň trochu uklidním, abych s nim mohla nerušeně komunikovat. Také kvůli němu jsem se snažila ten výtlem nějak usměrnit, ale o to víc se mi snad chtělo se smát…

„Tak to… jsi m-měl udělat… h-h-ned, pro-protože jsem… si p-pro tebe při-přichystala striptýýýz,“ zajíkala jsem se v záchvatech smíchu, který mi dosti ubíral na srozumitelnosti, ale ten Willův konsternovaný obličej jsem spíše přikládala k obsahu svého sdělení, nežli k jeho formě. Nepochybovala jsem o tom, že právě kvůli tomu, co jsem na něj původně chtěla vybalit. Akorát jsem to vybalila na někoho jiného, no…

„C-cože? Ty sis pro mě připravila striptýz?“ nestačil se divit, načež se začal pochechtávat se mnou, když mu to připadalo tak moc nečekané, až absurdní.

„J-jooo, a-korát… už h-ho viděl… někdo jinýýý,“ nemohla jsem se přestat smát, a když jsem tenhle nešťastný fakt vyslovila nahlas, docela to ze mě sejmulo tíhu té nepříjemné pravdy o tom, že moje nahé tělo už viděli krom Willa i jiní muži, bohužel jeho nejlepší kamarádi. Teď to bude možná trochu trapné taky mezi nimi, ale alespoň nebudu mít ten balvan zatíženého svědomí tolik těžký. Sdílená starost je poloviční, no ne?

„Jak prosím? To jako že…?“ Místo zbytku věty palcem poukázal na směr, kde se momentálně nacházeli jeho povedení kamarádíčci. Pouze jsem mu to energicky odkývala a následně jsem si raději dlaněmi zakryla obličej, protože ten jeho byl ještě výrazně víc překvapený než před chvílí a konečně se mi podařilo se díky tomu i uklidnit.

„No to snad ne?! Že si ze mě děláš jen srandu, že jo?“ nechtělo se mu tomu věřit a dalo se na něm poznat, že je ta představa pro něj jednak komická, ale potom také poněkud popudlivá. Přeci jen mě očumoval někdo jiný, že…

„Kdybys mi řekl, že budeš mít návštěvu, tak si to samozřejmě nechám na jindy,“ vypadlo ze mě, přičemž jsem se až záhy dovtípila, že to vyznělo poněkud dvojsečně a že jsem mu to rozhodně neměla nikterak za zlé. Tohle byl pro jednou zas a jenom můj průšvih. Následovně jsem dlaně odsunula ze svých tváří a hned jsem toho využila k tomu, abych na něj kajícně zamrkala řasami, které jsem měla efektivně prodloužené řasenkou.

„To snad ne! Tak mně kámoši očumují snoubenku a ještě si za to můžu vlastně úplně sám!“ bědoval nad tím sklíčeně, ale naštěstí si to ode mě nevzal osobně jako útok a myslel to jen v rámci té žertovné atmosféry, kterou jsem já nastolila tím svým nezvladatelným řehtavým výlevem. Pak se jenom chytil za hlavu a sám nad sebou a svou nechtěnou nezodpovědností vrtěl hlavou.

„Tak aspoň velmi dobře ví, co ti můžou závidět,“ pronesla jsem zcela vážně a s přehnanou sebejistotou, která až zaváněla nafrněností. Pro mě jedny z nepříliš osvojených vlastností, poněvadž každý další takový trapas mě od nich na míle vzdaloval. Takže zřejmě nedosažitelné cíle, protože to bych musela být jinak neustále v lihu…

„To oni už mi záviděli předtím, než tě viděli nahou,“ upravil na pravou míru mou domněnku, kterou mě skutečně nebývale potěšil, čímž se opět lehce moje jemné ženské ego otřepalo. Ústa se mi roztáhla od ucha k uchu, až jsem cítila určité pnutí ve vnitřních koutcích, ale i tak jsem z jeho chytře skrytého komplimentu měla takovou radost, že jsem se prostě nemohla přestat hloupě zubit. Největší radost jsem ale měla nicméně z toho, že jsme se spolu bavili jako by ani žádná hádka neproběhla, přesto jsem byla odhodlaná k tomu se k tomu vrátit a urovnat to, abychom to oba dva mohli považovat za uzavřenou záležitost.

„No tak odteď budou závidět ještě o něco víc,“ zašvitořila jsem jako neviňátko, ale na rtech jsem měla takový přidrzlý úsměšek, u něhož jsem ani moc nevěděla, kde se vzal, ale William jím byl nepochybně nadšen, protože na mě doslova fascinovaně zíral. Z každého kousku jeho tváře, i s tím nedbale zarostlým strništěm, se dalo snadno vyčíst, že je do mě celičký blázen, a to pro mě znamenalo absolutně nejvíc.

„Já tě prostě miluju, Em… A co tě to vlastně napadlo? Ty a striptýz? To mi k to fakt moc nejde, zlato,“ jal se opět slova Will, když trochu zahloubal do toho mého nápadu ohledně striptýzu. Nepatrně zmateně se na mě přitom díval, protože jemu samotnému to nešlo na rozum, že jsem si něco takového, na sebe i na něj, vymyslela.

„Právě proto! Chtěla jsem vymyslet něco, čím bych si nějak napravila ten náš poslední videohovor, který jsem tak trochu nevychytala, tak… to měla být něco jako moje omluva,“ objasnila jsem mu svoje čestné úmysly, které jsem naopak promítla do nepočestných hrátek. William se na mě shovívavě pousmál a ledabyle nad tím mávnul rukou, jako by již bylo všechno velkoryse zapomenuto. Což není zase tolik překvapivé, někdy stačí pár hodin a člověku se rozjasní.

„Věř mi, že to by byla ta nejlepší omluva ze všech, ale… myslím, že se toho zase tolik nestalo, abys kvůli tomu musela podstupovat takovéhle výzvy,“ nadhodil jen tak mimochodem, že jsem si mohla celé tohle martyrium s klidnou duší odpustit, protože mi on neměl v podstatě co odpustit. No co, alespoň máme další společnou historku, které se budeme spolu moc smát. Anebo spíš on se mi za ni hlavně bude smát, jak ho znám…

„No ty mi zas věř, že mě už nikdy nic takového nenapadne, protože po tomhle… no po tomhle se začnu klukům vyhýbat nejspíš obloukem,“ poznamenala jsem trochu posmutněle, poněvadž jsem si nedovedla představit, že bych před nimi po tomhle incidentu dělala jako že nic, když mě všichni viděli tak, jak mě pánbůh stvořil.

„To bys ale rozhodně měla, zlato, než tě někdo z nich začne uhánět,“ odkvitoval mi to horečně, zatímco na mě s teatrální přehnaností vrhal varovné pohledy, čemuž jsem se jenom pobaveně culila.

„V úvahu by připadal jedině Jamie,“ pravila jsem uvážlivě, protože v dnešní době být v partnerství není zárukou toho, že bude věrné. To vždycky bylo a vždycky zřejmě bude, i v 21. století. Obzvlášť v 21. století, kdy mají všichni tolik možností jako dosud nikdy. Vždyť i já jsem byla chvíli v pokušení…

„Já se tě ale určitě bez boje nevzdám,“ oznámil mi nesmlouvavě a díval se na mě takovým stylem, jako bych byla jeho majetkem, ale to jsem mu tentokrát neměla ani trochu za zlé, protože jsem popravdě potřebovala nutně slyšet, že my dva tvoříme pár. A zatraceně dobrý pár, což se mi právě teď s každou další větou, žertem, pohledem a úsměvem potvrzovalo. Byla jsem s ním šťastná a spokojená, a to i přestože jsme si od toho momentálně dávali menší pauzu. Alespoň si toho budu o to víc vážit… A zcela jistě se to nesmím snažit něčím nebo někým nahradit!

„Žádný boj nebude zapotřebí, na to spolehni, brouku,“ ubezpečila jsem ho rezolutně, poněvadž jsem pociťovala, že to takhle nahlas musím vyslovit, a tím se jaksi zavázat ke slibu jak sobě, tak i jemu.

„No to doufám… Ani s žádným uhlazeným Italem,“ utahoval si ze mě, jenže to ani v nejmenším netušil, jak blízko by mohl být pravdě. Jenomže já ano, až mně z toho udělal žaludek nepříjemný přemet vzad a kotoul kolem dokola, jak se mě opět zmocnilo to neomluvitelné provinění.

„Wille, vždyť víš, jaká jsem pohroma… Tys to všechno zvládl proto, že jsme se znali už od dětství,“ osvěžila jsem mu paměť, že se mnou to vskutku není jednoduché a vsadila bych klidně svoje nejoblíbenější boty, že to by mi Matteo taktéž svorně odsouhlasil. Při myšlence na Mattea mě ukořistila pro změnu výčitka, že jsem z něj záměrně udělala úplného idiota, abych se alespoň nějak pokusila ubránit tomu, co on jinak velmi dobře poznal. Ale něco jsem proti tomu prostě musela podniknout, abych nemohla samu sebe vinit z toho, že bych se mu tak snadno poddala, ačkoliv jsem po tom z hloubi své duše prahla asi jako na smrt vyprahlý po doušku vody…

„Nejenom proto, Em. Stala se z tebe úžasná holka, krásná žena, kdybych ti to už předtím asi milionkrát neřekl… Ale je fakt, že jsme měli spoustu společných vzpomínek z dětství, který mi dost usnadňovaly si k tobě zas najít cestu, i když to někdy vážně nebylo úplně lehké. Byla jsi docela uzavřená a trvalo mi hodně dlouho se přes tu bariéru dostat, ale naštěstí jsi mě nechala a vyplatilo se,“ zabředl do naší dávné historie, kdy jsme se potkali na střední a začínali spolu randit. čímž mě uvrhl do spárů sladké nostalgie, která mi přišla absolutně vhod. Přesně tohle všechno jsem si potřebovala zase živě připomenout…

„Tohle se nikdy neomrzí slyšet, brouku… Hmm, no jo, já si tehdy nebyla úplně jistá, jestli se chci pouštět do nějakého vztahu. Moc jsem se na to necítila a asi jsem si nepřipadala úplně připravená, ale ty si se mnou měl takovou trpělivost, až mi konečně došlo, že to nebyl žádný povrchní zájem,“ pustila jsem se melancholicky do probírání se naší společnou minulostí, která ve mně vyvolala dávné a opojné pocity napětí a vzrušení, když jsme s Williamem spolu začínali. Bylo to o to snazší, protože jsem je aktuálně prožívala znovu s Mattem, a o něco silněji než tehdy s Willem. 

„Chtěl jsem doopravdy poznat, jaká jsi… Jaká osobnost se z tebe stala. V koho jsi vyrostla z té malé, roztomilé holčičky, kterou jsem měl už tenkrát rád a jsem za to fakt vděčný, protože to rozhodně stálo za to,“ rozpovídal se jaksi rozněžněle a tak zasněně, obdivně se na mě usmíval, až jsem se nepatrně začervenala, ale příjemně mě to zahřálo u srdce. No nemám já úžasného snoubence?

„Myslíš? Protože jsem zjevně vyrostla v blázna, který se raději místo obyčejné omluvy svlíká,“ obrátila jsem ten jeho láskyplný monolog ve vtip, protože na mě toho sentimentu bylo najednou až příliš. Williama jsem tím rozesmála, ale stejně nad tím odmítavě vrtěl hlavou, že se mnou ten názor úplně nesdílel.

„Jako že mám chuť se s tebou zas pohádat, abych měl šanci to vidět na vlastní oči,“ pravil rozvážně, jakmile se utišil a vrhal po mně dost vyzývavé pohledy, ale pořád v rámci vzájemného žertování.

„Nehodlám znovu riskovat, že to uvidí někdo jiný nežli ty,“ smetla jsem nekompromisně jeho pokus.

„Taky pravda… Lásko, promiň, ale už se pomalu vrátím vedle, jo? Ať pak nekončíme o půlnoci. Zavoláme si zase jindy, jak to jenom půjde, hm?“ nadnesl poněkud rozmrzele, že musí náš zábavný hovor ukončit, ale já jsem pro to měla samozřejmě pochopení a počítala jsem s tím.

„Jistě, já jsem stejně unavená a ráda si zalezu do peřin. Užijte si to, Wille, a… zkuste se nebavit o ničem z toho… co se stalo, ano? Prosím tě, zlato,“ poprosila jsem ho tónem, skrz nějž prosakovala ta zoufalost a potupa, které se mi povedlo teď na několik minut potlačit, s čímž mi Will velmi pomohl, ale stále jsem z toho byla slušně vedle. Dneska z toho budu mít nejspíš noční můry…

„Neboj se, Em. Je to bez debaty, že tvoje prsa jsou naprosto dokonalá,“ zahlásil a vodorovným pohybem ruky mi neverbálně gestikuloval, že je to předem vyřízená věc a že se o ni postará, což jsem ocenila i tak úsměvem.

„Končím! Měj se zatím hezky, Wille. Miluju tě,“ loučila jsem se s ním spěšně, než se tahle debata opět nějak zvrhne.

„A já tebe, ty moje striptérko,“ zavrněl vilným tónem hlasu a nestoudně přimhouřil oči.

„Opovaž se mi takhle říkat! Nebo ti i já vymyslím nějakou chlípnou přezdívku!“ zaprskala jsem výhružně a ukázala jsem na něj hrozivě vztyčeným ukazovákem. Kdyby to nestačilo, tak jsem se na něj varovně podmračila.

„Sem s ní, Em,“ vítal můj nápad nadšeně, načež jsem si pouze opovržlivě odfrkla, protože jsem přesně tenhle otevřený přístup mohla očekávat. Naschvál. Jinak jsme byli v tomto směru poněkud konzervativní a oslovovali jsme se takovými klasickými přezdívkami, nic přehnaného, netradičního. 

„Grrr, mlčeti zlato! Kdy si to konečně zapamatuju?… Mizím, pa, lásko,“ zaúpěla jsem bezradně nad svou chronickou neschopností poučit, pak jsem mu poslala vzdušnou pusu, zamávala, počkala na jeho zpětnou vazbu a ukončila hovor s dobrým pocitem, že alespoň něco jsem napravila. A teď co s tím Matteem. Měla jsem sto chutí to udělat, ale věděla jsem, že bych neměla.. Pro jistotu. No uvidíme, až se uvidíme, na což se těším, ale zároveň se toho víc bojím, protože jsem to s ním fakt zvorala… To abych se tady snad moc nenudila..

 Ema je číslo normálně, natož když si něco popije, že? S Willem je krize zažehnaná, tak uvidíme, jestli se jí to povede taky s Mattem. No, kdyby byla takhle nápaditá a kreativní jako u Willa, určitě i Matteo vyměkne a přenese se přes to. Matteo si pro Emu ovšem přichystá něco sám, ale to až příště. 

Moc všem z celého srdce děkuju, že to Emino martyrium sledujete a že to ještě dáváte. Fakt se mi to trochu vymklo. :D Jste prostě skvělí, moc a moc vám ještě jednou děkuju! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mr. Perfect - 18. kapitola: