Všechno, co není mrtvé, končí. Všechna srdce jsou zlomená. Všechna slova vyřčená... ale Albert by možná chtěl ještě něco říct.
28.04.2015 (11:00) • Tethys • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1111×
Epilog
O tři roky později
„Jestli tu nechceš být, klidně běž,“ přesvědčovala jsem Karin už asi po padesáté, ale ona po padesáté první jen zavrtěla hlavou.
„Ne, nikam nejdu. Chci pochopit, proč to tak miluješ,“ dodala, jako kdybych sama neznala důvod její přítomnosti.
„Ale takhle bys ty dvě hodiny mohla využít na něco mnohem lepšího,“ zkoušela jsem to dál. „Třeba bys mohla jít do kina s Oliverem!“ Pořád jsem nemohla uvěřit, že to Karin a Oliverovi vážně vydrželo celou střední a vypadá to, že spolu budou chodit minimálně ještě výšku. Ten nejnepravděpodobnější pár zůstal, zatímco se všichni ostatní scházeli a rozcházeli.
„Nech toho, Nikol,“ zamumlala Karin a podívala se na hodinky. „Kdy to začíná? O půl osmé?“
Rezignovaně jsem si povzdechla. Karin byla hrozně paličatá a já jsem věděla, že teď už ji nepřesvědčím.
Už tři roky pravidelně chodím na všechny veřejné historické přednášky v Praze. Už tři roky jsou tyhle přednášky jediné moje pojítko s Albertem. Se světem, ze kterého pocházel. A teď jsem měla strach, že když se Karin – byť jen jednou – zúčastní té mojí malé soukromé seance s Albertem, všechny provázky se zpřetrhají a já zůstanu sama. Zase.
Prvních pár dnů po tom, co odešel, jsem měla pocit, že se dusím. Chyběl mi tak moc, až to fyzicky bolelo. Chyběly mi jeho úsměvy, historky. Viděla jsem ho úplně všude. Zlepšovalo se to, ale to prázdno někde hluboko uvnitř mě drásalo pořád stejně. Pak jsem zjistila, že mě léčí sledování různých historických událostí a přemýšlení, jestli se jich Albert náhodou nezúčastnil, a jestli ano, v jaké souvislosti. A než jsem si to stačila uvědomit, historii jsem si zamilovala. Fungovala jako taková moje náhrada za něj.
Po prázdninách jsem do školy nastoupila jako stejný člověk, který z ní v červnu odešel. Aspoň navenek. Začala jsem se víc učit, přestala jsem se bavit s lidmi, které jsem neměla ráda a kteří neměli rádi mě. Hodně jsem jezdila za Jitkou do Mrzek. Nakupování mě už nebavilo a kafe jsem pila jen výjimečně. Kakao prostě chutnalo líp.
Některým mým přátelům to vadilo, někteří se udiveně ptali, co se stalo. A Karin jen kývla hlavou a chovala se úplně stejně jako předtím. Nechala mě na pokoji, nevyzvídala – stejně bych jí nic neřekla. Myslím, že jako jediná pochopila, že mě nezměnil někdo nebo něco. Byla jsem to pořád já, a ta část, která se nejvíc projevovala, se objevila díky tomu, že jsem Alberta poznala.
A tak gympl utekl rychle. Každý den se sice vlekl pomalu, ale když jsem se ohlédla zpátky, nebylo to ani jako mrknutí oka. To byla další věc, kterou mě Albert naučil – že s časem je potřeba nakládat opatrně, protože utíká hrozně rychle.
Vlastně jsem i uvažovala, že budu studovat historii, byla jsem rozhodnutá, že přijímačky aspoň zkusím, i když se zdály hodně náročné. Mamka mi to nakonec rozmluvila, takže jsem si vybrala mezinárodní vztahy.
Všechno se zdálo být normální, aspoň pro někoho, kdo potkal upíra ve skříni, měsíc s ním žil a stihl se do něj tak trochu zamilovat. Mohla bych být vážně spokojená, jen Karin tiše sedící vedle mě mi to poněkud kazila. Asi usoudila, že po těch třech letech mého tajnůstkaření je na čase, aby zjistila důvod, proč nejsem schopná se těch přednášek vzdát. Nebyla jsem si jistá, jestli ji tady zvládnu, ale nic jiného mi nezbývalo. Nejlepší je terapie šokem.
„Fajn,“ povzdychla jsem si poraženecky. „Nemáš náhodou propisku? Já jsem si tu svoji zapomněla a vždycky si tady všechno zapis…“ Už jsem nedořekla, co všechno přesně s tou propiskou dělám, protože se vedle mě ozvalo:
„Promiňte, je tady volno?“
A já jsem se otočila.
Když Albert odcházel, poprosila jsem ho, aby na mě nezapomněl, protože jsem věděla, že moje hloupě lidské vzpomínky postupem času vyblednou. Strašně jsem se zmýlila. Když jsem ho viděla stát před sebou, došlo mi, že bych na něj nikdy nemohla zapomenout. Na něco prostě člověk nemůže nikdy zapomenout, ať už je to dobré, nebo špatné.
„Panebože,“ zamumlala jsem omámeně. Poslepu jsem se štípla, abych zjistila, jestli jsem se už úplně nezbláznila.
„To není zrovna ten, koho by ses měla v mé přítomnosti dovolávat.“ Věnoval mi nevinný úsměv, který se odrazil i v těch hnědých očích zářících jako dva malé ohňostroje.
Cítila jsem, jak mi Karin vypaluje pohledem díru do zad. Nechtěla jsem, aby cokoli z toho slyšela. Byla to moje věc. Zvedla jsem se a poodešla stranou, Albert hned za mnou.
„Co tady děláš?“ zeptala jsem se, jakmile jsme konečně osaměli. Nechápala jsem to. Vždyť podle těch jeho řečí jsme se už nikdy neměli potkat!
„Chtěl jsem tě vidět,“ řekl naprosto upřímně a já jsem s hlubokým nádechem zavřela oči.
Sakra, kolikrát jsem si jen představovala, že se něco takového stane? Že jen tak, náhodně Alberta někde potkám, naprosto neplánovaně. Osud by nás svedl dohromady stejně jako tehdy. Měla jsem dokonale vymyšlené, co přesně by se stalo. Jak se rozběhnu, skočím mu do náruče, ucítím tu známou vůni. A pak ho už nikdy nepustím. Jen teď, když se to konečně stalo, jsem si nebyla schopná vysvětlit, proč mi to podle toho plánu nějak nejde.
„Alberte, co po mně chceš? Mám mít radost, že jsi tady, nebo brečet, protože vím, že budeš muset odejít? Tak řekni. Protože já nevím. Vůbec nevím, co bych měla říct, jak bych se měla zachovat.“ Silou vůle jsem se musela snažit, aby se mi netřásl hlas.
„Nikol,“ vydechl Albert a přitáhl si mě do náruče. Krátce jsem uvažovala, že bych se mu vykroutila, ale jakmile řekl: „Vážně jsi mi chyběla.“, věděla jsem, že jsem do toho zas namočená. Snad ještě více než před třemi lety.
„Ty mně taky,“ odpověděla jsem a konečně pustila ty hnusné slzy ven.
Chvíli jsme mlčeli. Stejně jsem nemohla mluvit, protože jsem měla v krku obrovský knedlík. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to opravdu děje, že si to jenom nepředstavuju. Ale můj snový Albert by mě určitě nedržel tak pevně a jeho vůně by nebyla tak sladce svěží.
„Mám strašnou spoustu věcí, které bych ti chtěl říct,“ zašeptal mi do ucha. „Pokud o to stojíš,“ dodal opatrně.
Vykroutila jsem se z jeho objetí a otřela si tváře. Otočila jsem se na Karin. Pozorně se na mě dívala a věděla jsem, že se v duchu rozhoduje, jestli má zakročit, nebo ne. Slabě jsem zakroutila hlavou a ona se zdviženými palci kývla.
Chytla jsem Alberta za ruku a společně jsme vyšli do nastávajícího večera. Světla z okolních lamp se odrážela od jeho očí a já jsem se po dlouhé době cítila celá.
Tahle povídka tu pro mě byla v době, kdy jsem si v reálném životě nebyla jistá, jak dál. Jsem hrozně smutná, že už končí, ale jsem ráda, že jsem příběh Alberta a Nikol úspěšně dovedla do konce. Kdo bude s nimi dál, je jen na vás. :)
Chtěla bych moc poděkovat všem mým komentátorům a čtenářům, kteří mě podprovali - jmenovitě Fluffy, Carol1122, Blacks, ninik, KaithneLell. A za smajlíka budu vděčná i teď u konce. ;)
Můj (ne)mrtvej přítel má 46 146 slov, což je 115 stran A4. Celkem dobrý, ne? :D
Mějte se hezky a snad se s některými potkám i u Plánu.
Tethys
Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Můj (ne)mrtvej přítel - Epilog:
Vím, že jsem minula dobu, kdy byl čas na komentování, ale má lenost je mrcha a já její otrok. 
Dohnala jsem své zpoždění a dočetla tři poslední části příběhu. Původně jsem plánovala se tady vyjádřit ke každému z nich, ale když je to ten epilog... 
Jsem moc ráda, že to s Nikol a Bertíkem dopadlo tak, jak to dopadlo. Vlastně... se tlemím jak pitomec nadšením. 
Epilog byl prostě opravdu nádherný a strašně se mi líbilo, co všechno v něm vyšlo najevo (přednášky historie, návštevy Jitky...). 
Povídka ale byla úžasná od začátku až do konce. 
Umíš spojit vtip s upíry a udělat z toho komedii, která není parodie na Twillight. Hned několikrát během jedné části jsem vyprskla smíchy nebo se zasněně přisunula k monitoru a hltala každé slovo. Umíš nádherně psát a věřím, že jednou uvidím tvé knížky někde v knihkupectví a budu se vybavovat z kamarádkou o ději (atd).
Nádherný příběh a moc jsem si ho užila. 
Tethys,
především se ti chci moc omluvit za to, že jsem nepřidala komentář dříve, ale byla jsem na zájezdu se školou v Berlíně, a asi by mi epilog unikl, kdybych se nešla jako obvykle a závisle () podívat na tvůj profil a neviděla, že už tři dny je MNP uveřejněný! 
Já jsem ostuda, já vím , ale snad mi to promineš, když jsem neměla možnost být na internetu 
Nyní se dostávám k samotnému jádru věci. Tethys, znám tě jako autorku už dva roky, poprvé sis mě získala těmi nejskvělejšími drabbly, pak jsem nějakou dobu na OS nebyla, ale když jsem se vrátila, akorát jsi začínala přidávat tuhle famózní povídku. Vyrůstala jsem s MNP celý půlrok a věř mi, že jsem to teď pár desítek minut proplakala, než jsem šla napsat komentář. Loučila jsem se s tím, jako bych psala svou vlastní povídku, což je pro mě vždycky naprostá srdeční záležitost 
Z obyčejného, vtipného příběhu se vyklubala jedna z nejdokonalejších povídek vůbec. Albert, Nikol, Brumík, Jitka a všichni ostatní skvělí hrdinové, s kterýma jsem se zasmála a prožívala děj na všech řádkách... ti všichni mi budou neskutečně chybět. 
Epilog jsi zvládla naprosto skvěle - otevřený konec se mi líbil, a také hlavně jak jsi posunula děj trochu dopředu A co nejvíc - Bertík se za ní vrátil!!! 
Já vyskákala pružiny na posteli Byla jsem a jsem nejšťastnější osůbkou pod sluncem, že jsem měla tu ohromnou čest a četla tenhle báááááječný příběh Ještě jsem během něho doháněla i Wicky a Jamieho - což, zlato, bylo taky naprosto ÚŽASNÝ 
Jen díky tobě mám za tvého hrdinu vždycky nejlepšího kámoše a nemám ráda ty lidi, co nemá rád ani on - zkrátka se vžívám tak dobře, že si to ani neuvědomuju. Svět fantazie je prostě kouzelný. A díky tobě byl nejlepší vůbec
Ještě jednou ti moc moc moc moc moc... MOC děkuju za tenhle zážitek, do smrti na to nezapomenu Gratuluju ti také k prvnímu zaslouženému místu povídky, tohle bude prostě příčka, které bys měla trůnit neustále! Moc se těším na tvé další povídky, protože ačkoliv byl Bertík můj nejoblíbenější upír ze všech upírů vůbec, jsem si jistá, že další hrdina si najde také svou vlastní kategorii... a povídka místo v mém srdci
Ach, to bylo úžasný a strašně hezký.
Nikol a Albert mi budou chybět, ale s tím už nic nenadělám. Taky chápu, že všechno musí jednou skončit.
Jsem moc ráda, že se zase setkali a líbí se mi, že to má takový otevřený konec, i když bych na druhou stranu ráda věděla, jak to s nima bude dál, jestli se budou dál setkávat (protože Albert s Nikol asi nebude moct zůstat napořád, že?), jestli mezi nima bude nakonec něco víc (protože tady vážně nebyl ani jediný polibek) nebo třeba i jak se Karin na Alberta tvářila, když ji tam nechali na té přednášce a tak dál...
Ale tenhle konec k celé povídce sedí, takže nemám žádné výhrady. 
Taky se mi líbí, že je to úplně jiné než ostatní příběhy o upírech, co jsem kdy četla. Hodněkrát jsem se i nasmála (jo, a co se stalo s Brumíkem?)
No, zkusím si to všechno domyslet sama a mezitím budu čekat na Plán.
Hmm, já tak trochu čekala jiný konec, ale zase jsi nám to nechala otevřené, tudíž si to můžeme dokreslit! :D Děkuji za skvělou povídku :)
Och, typický koniec našej zlatej, milenej Tethys. Otvorený a zároveň tak sladký s miestom na vlastný koniec.
No som rada, že si ich dala do kopy znova, len by ma zaujímalo, čo jej tak nutne potreboval povedať? JA s mojou romantickou náturou mám v hlave jasnú predstavu, no chýba tomu zdravý rozum. :P
Inak uvedomuješ si, že je toto jediná poviedka, ktorá bola sladko romantická bez jediného, čo i len bozku? NO dobre, je možné, že len mne pripadá romantické niečo kde sa romantika ani zďaleka nespomínala... Tak zabi ma za to :D
Tlieskam za to, že si sa pustila do fantasy upír Vs ľudské dievča a neurobila z toho krvák. Ono už je toľko tých upírov čo miľuje ľudskú divku, že človeku sa to mieša v hlave. :D
V každom prípade sa teším na Plán. Kedy sa začne s pridávaním?
Myslím, že to bude jízda. :D
Moc krásný a povedený konec, Tethys!!
I když mi budou Nikol s Albertem moc chybět, tak chápu, že každá povídka musí jednou skončit, a já jsem vážně ráda, že jsi je na tom konci zase svedla dohromady. Užírala mě myšlenka, že by se každý sám trápil vzpomínkami a nikdy se už neviděli 
ale ty jsi to jako vždy skvěle "zachránila" Takže Ti moc děkuji za napsání a zveřejnění téhle úžasné povídky 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!