OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj pes 2

Přichází soutěž. minil4

15.03.2014 (20:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 499×

„Ke mně, Side!“ zavolal jsem směrem k boudě a očekával jsem, že se objeví Sidova roztřepená hlava. 

Když ale Sid dlouho nešel, vydal jsem se do domu. A pak jsem ho uviděl. 

„Sakra, Side!“ zařval jsem na něho. „Tys sežral všechny naše zásoby!“

Chytil jsem ho za obojek a odtáhl jsem ho od vybílené stolu a spíže, kde zbyla už jen mouka. Pravda, můj pes žere všechno, ale mouka mu opravdu nechutná. 

„Doufám, že alespoň vyhraješ tu soutěž,“ mumlal jsem si, „potřebuju z něčeho zaplatit nový zásoby.“

Sid se na mě provinile podíval a stáhl ocas mezi nohy. Pocítil jsem k němu soucit. Zároveň jsem však dostal vztek sám na sebe, že jsem taková měkota. Poplácal jsem tu bestii po zádech, až se mu radostí rozhoupala oháňka, a naložil jsem ho do dodávky.

Na louku, kde se konala soutěž, jsme přijeli pozdě, ale pořadatelé také, takže nám to nikdo nezazlíval.

„Vážení sousedé,“ rozezněl se hlas Tima Houga z reproduktorů, „jako váš starosta bych vás chtěl přivítat na... na...“

„Na čemže?“ zašeptal naléhavě na vysokého muže, ale zároveň i do mikrofonu, takže se pár účastníků uchechtlo. Starosta zbrunátněl, a já musím přiznat, že jsem měl sám problém s tím, abych se hlasitě nerozesmál.

Čahoun si odkašlal a dokončil za starostu: „Na letošní slavnosti farmářských psů. Úkolem je přimět svého psa, aby odvedl určenou krávu do předem připraveného chléva. Je zakázáno nějak psa fyzicky ovlivňovat nebo dopovat atd. Za jakékoli porušení daných pravidel bude viník po zásluze potrestán. Pokud by někdo chtěl znát podrobnosti, ať za mnou přijde. Budu stále na pódiu.“

Pak starosta odešel a k mikrofonu si stoupl nějaký tlouštík. 

„Teď mě, prosím, všichni následujte k naší soutěžní krávě.“

Celé srocení se šnečí rychlostí začalo posunovat neurčitým směrem, kde snad zahlédl otylého muže.

Už mě to přestávalo bavit a začal jsem se prodírat mořem lidí dopředu. Sid se mi někde cestou ztratil, takže jsem se musel vracet. 

„Sakra! Kdo sem pouštěl starý lidi bez psů?“ ulevil jsem si na úkor zácpy, když vtom mě vzala jedna dáma deštníkem přes hlavu. 

„Au!“ vykřikl jsem a stařenka mi dupla podpadkem na nohu a otočila se na něm. 

Zavyl jsem bolestí, při čemž se stařena zatvářila nanejvýš uspokojeně a hrdě odkráčela. 

„Sprosťáku,“ ucedila ještě jakoby nic mým směrem.

Chytil jsem se za nohu a začal jsem poskakovat na druhé. Lidé kolem mě se konečně zastavili a rozestavěli se na pokyn pořadatele do kuhu kolem krávy. Pak tlouštík postupně vyvolával jména všech zůčastněných, kteří vypouštěli své psy a dávali jim pokyny.

Pak konečně přišla řada na nás a já jsem vystoupil do prostoru.

„Side, běž! Zaveď tu krávu do chléva.“

Sid vůbec nepotřeboval pobízet. Přesně jak říkal můj přítel. Všechno šlo hladce. Sid přiběhl až ke krávě a začal na ni štěkat. Ta se lekla a rozeběhla se směrem k lesu. Za ní byl v těsném závěsu můj pes a usměrňoval ji. Všichni, včetně mě, očekávali, že ji zažene do stáje podle istrukcí. Ale to by nebyl můj Sid. Neběžel do města, ale k nám na ranč.

„Tak tohle je konec,“ pomyslel jsem si.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Můj pes 2:

Jé psovod!

Tak to mě pobavilo. Jsem taky psovod, ale mám ovčáka. Sice nezaháníme krávy do chlíva, ale vymýšlet umí taky

Jo je! A moc díky za komenty.

Tohle je super povídka a není Sid irský vlkodav?? Jednoho mám doma a upřímně ani se nedivím že ji žene zpátky na statek Jinak těším se na další

Tak čekala jsem od Sida hodně, ale tohle ne Jsem zvědavá, jak tohle dopadne, docela jim tu výhru přeju

Přidat komentář:

Nick:

Text: