OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 1/2

08.01.2011 (15:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1781×

Kapitola 2, část 1:

Chvíli jsem se dívala do těch modrých očí a to co jsem v nich uviděla, mi dočista sebralo dech.

„Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale nenašel jsem odvahu. Miluju tě, Andílku,“ řekl a vtiskl mi krásný polibek.

Když polibek ukončil, odtáhl ode mě svou tvář a díval se mi do očí. Nevěděla jsem, co na to říct. Koukala jsem na něj a v mé tváři se musel zračit šok, který jsem cítila. Dívala jsem se na něj dlouho a v jeho krásné tváři se začala objevovat nejistota a nervozita.

„Prosím, řekni něco Andílku.“ Zaprosil v očích zoufalý pohled. „Řekni, že mě máš aspoň ráda.“ Jeho hlas, stejně jako jeho tvář, byl podbarvený zoufalstvím.

„Mám tě ráda, Tomasi,“ řekla jsem měkce a věnovala mu úsměv. Viditelně si oddechl a úsměv mi opětoval.

„Ale… nevím, zda tě miluji. Mé pocity jsou rozpolcené, nevím! Já… jsem zmatená!“ V hlase mi zněla jasná panika. To, že mě někdo miluje, mi ještě nikdo neřekl. Ani ti, s kterými jsem předtím chodila. A ne, že by jich bylo mnoho.

„Ššš… To nevadí. Stačí mi, že vím, že ke mně něco cítíš,“ pošeptal a objal mě. S tváří zabořenou v mých vlasech ještě řekl:

„Já ti ukážu, co znamená milovat.“

Vyšla jsem ze sprchy spolu s Tomasem a omotala si okolo svého těla ručník. Byl krásně měkký a jeho černá barva, kontrastovala s mou pokožkou.

Došla jsem do pokoje a hned zamířila ke kytarám. Vzala jsem do ruky, tu co jsem měla odpoledne a začala hrát. Tomas někam zašel do kuchyně a pak se vrátil zpět do pokoje s dvěma ovocnými džusy v ruce. Položil je na stůl a sedl si na postel vedle mě a se zájmem mě pozoroval.

Dohrála jsem píseň a začala další. Byla pomalá, smutná. Zavřela jsem oči a odpoutala se od reality. Hrála jsem jen pro sebe, ve svém vlastním světě. Mé prsty běhaly po strunách a ani jednou se nepřehmátly. Byla jsem mimo…

Vyrušil mě až jemný dotyk na mé paži. Otevřela jsem oči a podívala se na Tomase. Na tváři mu hrál úsměv. Nepřestával mě hladit po paži.

„Co?“ zašeptala jsem. Neodpověděl. Jen mě dál hladil a díval se na mě. Zamručela jsem.

„Nedívej se tak!“

„Jak se dívám?“ zeptal se.

„Smyslně a…“

„A?“ zvedl pobaveně obočí.

„A v očích se ti odráží touha,“ zašeptala jsem a natáhla se pro polibek. Přejela jsem jazykem po jeho spodním rtu a zastavila se až v koutku jeho úst. Zasténal.

Políbila jsem ho a odtáhla se. Zvedla jsem se, položila kytaru do stojanu a vydala se ke stolu, abych se napila džusu. Sklenku jsem vyprázdnila celou, během pár vteřin.

Položila jsem skleničku zpět na stůl a otřela si pusu. Otočila jsem se a málem narazila do Tomase, který stál těsně u mě. Polekaně jsem vyjekla. Objal mě okolo pasu a přitiskl na holou hruď. Neodolala jsem a musela ho po ní pohladit.

„Tohle mi už nedělej!“ praštila jsem ho pěstí do prsou. Zachechtal se a políbil do vlasů.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omluvil se. Chvíli jsme tam tak stáli v objetí a nic neříkali. Užívala jsem si jeho přítomnosti. Nikdy mě nenapadlo, že budu zrovna s Tomasem. Teda, líbil se mi, to ano, ale nikdy jsem nepředpokládala, že se líbím i já jemu, natož, že by mě měl rád. Ne někdo jako on.

Tomas je ten typ kluka, před kterým se holkám podlamují kolena. Mě se to ovšem nikdy nestalo. Vždy jsem ho brala jen jako přítele mě a bráchy, ale měla jsem ho ráda víc, než Filipa. Nevím, čím to bylo, ale teď vím, že v tom byla přitažlivost, která mezi námi byla. Ale nikdy jsme ji nedávali najevo.

Až dnes, na té pařbě, jsem se odvázala a dovolila si trochu víc. Taky mi v tom pomohly ty skleničky Tequilly, co jsem vypila. Musela jsem se usmát nad tokem mých myšlenek.

„Copak?“ zeptal se Tomas.

„Ale nic. Dáš mi nějaké tričko na spaní?“ zeptala jsem se.

„Hmm, musím ti ho dávat?“ zeptal se a rukou sjel na má stehna. Dech se mi zadrhl v hrdle, když mi došel význam těchto slov. Z úst mi vyšel povzdech.

„Ano, nechce se mi spát v ručníku, zdá se to být nepohodlné,“ řekla jsem schválně a natiskla se k němu ještě víc. Zamručel a políbil mě.

„Já to ale myslela vážně!“ zašeptala jsem mu do rtů. Neochotně mě pustil a přešel ke skříni. Chvíli štrachal, než vytáhl černé tričko a s nápisem metalové kapely. Podal mi ho. Letmo jsem ho políbila a odběhla do koupelny. Vzala jsem si spodní prádlo, na to hodila tričko, co mi dal a ostatní věci tam nechala.

Vyšla jsem z koupelny a došla k Tomasovi, který ležel na posteli, na sobě jen kraťasy a četl nějakou knížku. Lehla jsem si k němu a položila mu ruku na záda. Otočil na mě hlavu a usmál se. Odložil knihu na stranu, překulil se na záda a strhl mě tak, že jsem mu ležela na hrudi.

Položila jsem mu hlavu na prsa a vdechovala jeho mužnou vůni. Přistihla jsem se, že prsty hladím tu dokonale hladkou pokožku jeho hrudi.

„Copak? Chce se ti spát?“ zeptal se, hladíc mě ve vlasech. Kupodivu se mi ani nechtělo. I když bych měla být vysílená po tom, co jsem vyložila tolik energie, když jsme se milovali.

„Ne-e,“ zamumlala jsem.

„A co by si chtěla dělat?“ zeptal se.

„Hmm. Co navrhuješ?“

„No, pár možností by tu bylo.“ Překulil se, tak, že mě zalehl svým tělem, obličejem až moc nebezpečně blízko. Nutkání políbit ho, bylo děsivé.

„Ano? A jakých?“ zeptala jsem se, hlas podbarvený vzrušením. Jeho ruka zajela pod tričko a…

…začal mě lechtat. Začala jsem ječet a smát se.

„Ne, prosím ne! Aaa!“ řvala jsem. Cítila jsem, jak mi potůčky slz tečou po tváři. Zmítala jsem se pod ním.

„Ne! Tomasi, prosím… Aaa!“ Přestal. Ulevilo se mi. Vydýchávala jsem se a setřela si slzy. Dívala jsem se na něj. Na tváři měl krásný úsměv a v očích jiskřičky šibalství.

„Myslím, že tuhle možnost vynecháme,“ řekla jsem a stále přerývaně dýchala.

„Opravdu? Hmm, to je škoda,“ zamručel.

„Mám mnohem lepší způsob, jak zabít čas,“ řekla jsem.

„Hmm, co mám udělat, má paní?“

„Lehni si na záda,“ poručila jsem. Hmm, líbilo se mi to. Poslechl. Sedla jsem si obkročmo na jeho boky.

„A teď?“ zeptal se, hlas zastřený touhou. Sklonila jsem se k jeho uchu a zašeptala:

„Nic nedělej,“ skousla mu ušní lalůček. Tomas zasténal. Jak krásný to zvuk…

Narovnala jsem se a shlížela na něj s hříšným úsměvem na rtech. Zatnul pěsti do prostěradla. Velmi pomalu, jsem si začala stahovat tričko, které jsem si před chvílí navlékla. Měl pravdu. Nebude potřeba.

Tričko jsem odhodila někam na zem. Tomas trhl boky vzhůru a otřel svou erekci a proužek saténu, který zahaloval mé vlhké nitro.

„Lež klidně,“ řekla jsem a zvedla varovně prst. Naklonila jsem se nad jeho hruď a zasypala ji drobnými polibky. Překvapivě vydechl. Jazykem jsem obkroužila jeho bradavku. Usmála jsem se, když zasténal.

Všimla jsem si, jak prsty drtí pokrývky na posteli. Tiše jsem se zasmála. Rty jsem mu přitiskla ke krku a jemně políbila. Přesunula jsem se po čelisti až ke rtům. Spodní ret jsem přejela jazykem a zastavila se až v koutku jeho rtů.

Zmocnila jsem se vášnivě jeho rtů. Odpovídal na mé polibky velice ochotně. Opustila jsem jeho rty a pošeptala mu do ucha:

„Byl bys tak hodný a rozepnul mi podprsenku?“ Slyšela jsem jak zasténal. Věnovala jsem se jeho krku a čekala, až mi ji rozepne. Bylo to téměř okamžitě. Narovnala jsem se a podprsenku sundala. Ta následně letěla někam do kouta.

Jeho ruce vyletěly k mým bokům, ve snaze strhnout ze mě to přebytečné krajkové prádlo.

„Chovej se slušně.“ Kousla jsem ho do břicha. „Máš ležet klidně.“ Zasténal, když jsem mu pomalu sundávala kraťasy. Když byly dole, sedla jsem si zpět na jeho boky, ale nepropojila naše těla i když potřeba byla téměř bolestivá. Navíc jsem nebyla ještě úplně nahá.

Posunula jsem se o trochu níž, a shlédla jeho čnící se erekci. Souhlasně zamručela a políbila ho na břichu a vražedně pomalu jela svými ústy dolů.

„Liss, už to moc dlouho nevydržím,“ zasténal Tomas.

„Hmm,“ zamumlala. Tomas zaškrceně vykřikl, když jsem vzala jeho chloubu do úst. Jazykem jsem mu dopřávala slastné mučení a utápěla se v radosti, když se z jeho hrdla draly steny a vzdechy.

Tomas mě chytil za boky a navedl mě, abych si na něj obkročmo sedla. Zdálo se, že jeho trpělivost zmizela.

Vzdechla jsem, když propojil naše těla. Sklonila jsem se nad jeho hruď a vstřebávala pocity slasti, která zaplavila mou mysl.

„Liss, mou trpělivost můžeme procvičovat později,“ řekl hlasem zbarveným vášní.

„Ano, mnohem později,“ souhlasila jsem a nechala se odevzdat vášni, která nás spalovala.

Ležela jsem mu na hrudi, se zavřenýma očima a nechala se vískat ve vlasech. Bylo mi příjemně. Užívala jsem si ten pocit, který obýval mé tělo. Úplnost.

Vždy jsem věděla, že mi něco chybí a pochybovala, že to někdy najdu. Našla jsem. Byla jsem nad míru spokojená a ráda, že je to zrovna Tomas a ne nějaký floutek z baru. Ušklíbla jsem se.

Přestala jsem přemýšlet, zavřela jsem oči a nadechla se jeho vůně, která mi omamovala smysli.

Po několika chvílích mě přestal hladit a já slyšela jen jeho tiché oddechování. Usmála jsem se. Nadzvedla jsem se na lokty, abych si ho mohla prohlédnout. Tvář na straně, malinko rozevřené rty, víčka zavřená, která se občasně zachvěla. Vypadal překrásně.

Odolala jsem nutkání políbit ho a tak abych jej nevzbudila jsem se položila zpět na jeho hruď a upadla do země snů.

Když jsem otevřela oči, do očí mi padlo spalující světlo. Ihned jsem je zavřela. Otočila jsem se a oči otevřela znovu. Tentokrát jsem pohlédla do stínu.

Podívala jsem se vedle sebe, ale Tomas tam nebyl. Až teď jsem uslyšela hudbu od Lordů a krásnou vůni, která se zdála, že patří lívancům.

„Oblíkla jsem si na sebe tričko, co mi dal včera na spaní a vyšla za tou vůní, která mě donesla do kuchyně. Zase jsem musela obdivovat výbavu této místnosti. Sladěná do tmavě šedé a stříbrné vypadla přímo božsky.

Zaměřila jsem svůj pohled na Tomase, který stál u sporáku a zpíval si s písní, co hrála z hi-fi věže. Byla to This Is Heavy Metal od Lordů.

Došla jsem k němu a ze zadu ho objala. Otočil se ke mně a vtiskl mi krásný polibek.

„Dobré ránko,“ usmál se na mě.

„Dobré,“ úsměv jsem mu opětovala. „Co tu kuchtíš?“

„Ále, jen snídani.“ Vykoukla jsem mu přes rameno, abych se podívala. Vypadalo to slibně.

„A už to bude?“ Jako naschvál mi zakručelo v břiše. Tomas se zasmál a obrátil se zpět ke sporáku.

„Jdeš právě včas, andílku.“ Počkala jsem, dokud to nenandá na talíře a nechala se vést. Došli jsme do obýváku. Sedla jsem si na černou pohovku a sebrala Tomasovi talíř s lívancema z ruky. Pobaveně, zakroutil hlavou.

Kousla jsem si a zasténala. Byly vynikající. Všimla jsem si, že mě Tomas pozoruje v očekávání.

„Jsou výborné,“ zamumlala jsem pochvalu a znovu si kousla. Tomas poděkoval za pochvalu a začal jíst taky.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se zděšená z toho, že nestihneme školu.

„No… Je půl jedné,“ řekl a já vdechla kus toho lívance. Začala jsem se dusit. Po chvíli jsem přestala a dívala se na něj, jako by mu vyrostla druhá hlava?

„Cože?“ zeptala jsem se zděšeně? Marně pokrčil rameny.

„No, divíš se? Okolo druhé ráno, jsme sem přísli z tý pařby a pak jsme byli zaneprázdnění několik hodin,“ usmál se. „Divím se, že ještě nespíš,“ zazubil se na mě a dal se zase do jídla. Zhluboka jsem se nadechla. Co řeknu ve škole? Co řeknu bráchovi? Bože!

Chvíli jsme zase jedli mlčky. Pak jsem si uvědomila jednu věc.

„Budu muset domů,“ posmutněla jsem a odložila prázdný talíř. Tomas ho taky odložil a přitáhl si mě na klín. Objal mě. Položila jsem si mu hlavu na rameno a vdechla jeho vůni. Zasténala jsem.

„Odvezu tě,“ zašeptal a políbil mě na ouško. Polibek jsem mu vrátila na krk.

„Jdu se obléct,“ řekla jsem a zvedala se, ale jeho silné ruce mě nepustily.

„Tak brzo? Ne-e!“ řekl a přitáhl si mě zase k sobě. Zasmála jsem se a znovu se k němu stulila.

Jen jsme tam seděli v objetí a nic neříkali. Užívala jsem si tu chvíli a snažila se ji přesně, do každého detailu zapamatovat. Z hi-fi věže hrála další píseň od Lordů. Musela jsem se usmát. Devil is a loser. Báječný!!

„A teď se už můžu jít oblíct?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ zašeptal. Hmm, zamyslela jsem se. Aha!

„Ani, když mi budeš moct pomoct?“ zeptala jsem se, se smíchem? Chvíli uvažoval, než odpověděl.

„Ach, ale mě se tě nechce pustit,“ zaprotestoval. Začala jsem ho líbat na krku. Povolil své sevření a já toho hned využila. Vyskočila jsem z jeho klína a zašklebila se na něj.

„Ty potvůrko!“ zasmál se a vstal taky, já jsem ale na nic nečekala a pádila k němu od pokoje. Zalezla jsem do koupelny a jen tak, tak stihla zamknout.

Rychle jsem se oblékla, odemkla dveře a čekala, že na mě hned vletí. Opatrně jsem otevřela dveře, ale nic. Vlezla jsem do pokoje, ale tam taky nebyl. Otevřela jsem dveře od pokoje a vystrčila hlavu, ani na chodbě nebyl. Odvážila jsem se vylízt celá, ale nic se nestalo. Kde k sakru je?

Rozešla jsem se směrem ke kuchyni, když mě chytily Tomasovi ruce a začaly mě lechtat. Vřískala jsem, křičela a prosila ho o milost, když toto mučení trvalo několik minut. Po chvíli mě pustil a já se mu úlevně sesula do náruče. Vydýchávala jsem se z toho přepadení, zatímco mi Tomas prsty setřel slzy, které mi nevědomky vytryskly.

„Tohle… mi už… nedělej,“ řekla jsem obtížně. Zasmál se a postavil na nohy.

„Chceš odvízt, nebo tu budeš jen tak stát?“ zeptal se a já měla chuť ho taky zlechtat. Škoda jen, že nebyl lechtivý.

Dojeli jsme před náš dům asi za patnáct minut.

Odemykala jsem dveře od bytu a s Tomasem vešla dovnitř. Překvapilo mě, když jsem tu uviděla bráchu s Filipem.

„Co vy tu?“ zeptala jsem se, když jsem si sundávala Steely.

„Odpadlo nám vyučování,“ řekl Filip a chtěl pokračovat, ale nedovolil mu to hlas, který se ozval.

„Nicku, kdo to je?“