OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 3

13.01.2011 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1711×

„Ještě se stavíme u Tomase a odložíme si tam věci, pak hned přijdeme, ano?“ oba přikývli. „Fajne,“ zašklebila jsem se. „Vy si zatím můžete najít nějaké volné slečny.“ Jen si jsem to dořekla už se cpali do klubu. Usmála jsem se a vyrazili jsme s Tomasem k němu.

U Tomase jsem si odložila věci a šli jsme zase zpět.

Dorazili jsme ke klubu, ruku v ruce, zaplatili a vydali se dovnitř. Klub byl narván k prasknutí, kapela na pódiu hrála, okolo ní se nesl dav teenagerů skákající a řvoucí do rytmu, ale my s Tomasem jsme šli k baru. Objednala jsem si jen panáka, stejně jak Tomas a už jsme stáli na parketu.

Dohrála rychlá rocková píseň a začala nová, pomalejší. Pomalu jsem ji začala poznávat. Nothing Else Matters od Metallici S&M. Usmála jsem se a zahlédla i Tomasův úsměv. Obmotal mi ruce okolo pasu a přitáhl si mě blíž. Dala jsem mu ruce okolo krku a položila si mu hlavu na rameno. Cítila jsem, jak přitiskl tvář k mým vlasům.

Posunula jsem si hlavu na jeho rameni, abych ho mihla políbit na krk. Točili jsme se pomalu a najednou jsem periferním viděním viděla, že dav trochu zřídl. Alespoň jsme tu měli více místa.

Náš ‚tanec‘ jsme pomalu zpomalovali, dokud jsme nestáli na místě a jen si užívali přítomnosti toho druhého.

Stále jsme tam stáli v objetí, já s očima zavřenýma, i když už píseň dohrála. Dav se zas nahrul na parket a řvali do hudby, která vycházela z obřích reprobeden. Krajním kouskem mé mysli, která ještě nebyla ochromena silou našeho okamžiku, jsem zaslechla něco od Linkinů.

Dal mi prsty pod bradu a zvedl mi tvář ke své. Pár okamžiků se díval do mých očí a já mu to oplácela. Mohla bych takhle stát do konce mého života a nikdy by mi to nebylo dost. Jeho pohled sjel na mé rty, pak zase zabrousil k mým očím.

Velice pomalu se tváří přibližoval k té mé. Když byl těsně u mé, opřel si své čelo o moje a zavřel oči. Udělala jsem to samé. Zavřela jsem je a najednou, jako by okolní svět neexistoval. Byla jsem tam jen já a Tomas. Neslyšela jsem nic. Žádnou hudbu, nebyl tu žádný dav lidí, mačkajících se na sebe. Jen já a má láska.

Cítila jsem, jak se přibližuje. Jeho rty lehce zavadily o mé. Jen lehce, a pak zase. Jemně mě políbil. Otřel se o mé rty těmi svými a pokračoval dál. Bylo to velmi emotivní. Nechala jsem se vést jeho rty.

Polibek prohloubil. Byl sice jemný, ale měl velkou váhu. Pokračoval v polibcích a já si to náramně užívala. Polibky jsem mu oplácela stejně jemně. Zvedla jsem mu ruce z krku a zapletla mu je do vlasů. Přitiskl si mě těsněji ke svému tělu.

Potřebovala jsem vzduch. Odtáhla jsem se, čelo opírajíc si o to jeho. Oči stále zavřené, jsem se vydýchávala. Bylo to překrásné.

Natáhla jsem k němu znovu své rty a navnadila na to, kde jsme přestali. Tentokrát, jsem nás vedla já.

Polibek začínal podobně, jako ten jeho. Letmí a krásný. Políbila jsem ho do koutku úst, pak na spodní ret, vrchní.

S očima stále zavřenýma, jsem rty prozkoumávala ty jeho. Jazykem jsem pomalu přejela po jeho spodním rtu. Otevřel ústa a naše jazyky se propojily. Zasténala jsem. Náš polibek nebyl nijak vášnivý a pln touhy, ale jemný a něžný, plný lásky, pochopení, obětavosti a potřebě. Potřeba, mít ho u sebe, byla dosti velká.

Nick:

Seděl jsem u baru a sledoval ty dva. Na píseň od Metallici, spolu pomalu kroužili po parketu, dokud se nezastavili. Jen stáli v objetí a užívali si té chvíli. Snad ani nepostřehli, že na parketu zůstali sami.

Většina lidí, co tu byla šla k baru a barman měl co dělat, aby každému stihl nalít. Píseň skončila a všichni se zase nahrnuli co nejblíže ke kapele. Hráli píseň od Linkinů. Ale oni tam stále stáli v objetí. Nevnímali dav rozbouřených lidí, kteří kolem nich skákali. Jen stáli.

Tomas ji začal líbat s takovou jemností a něhou, kterou bych nenašel snad ani u toho největšího romantika. Uvnitř mě zaklíčilo semínko žárlivosti. Žárlil jsem na ně, protože jsem ještě nepotkal lásku takovou, jako měli ti dva. Vlastně jsem nepotkal žádnou holku, kterou bych miloval. Ne.

Ještě chvíli jsem je pozoroval, objednal si další Whisky a pak odešel ven, na čerství vzduch.

Lissa:

Dal mi poslední milující polibek. Položila jsem si mu hlavu na rameno a vdechovala jeho nádhernou vůni, omamující mi smysly. Políbil mě do vlasů.

„Miluju tě, Andílku,“ zašeptal mi do ucha. Natáhla jsem se k jeho a zašeptala mu:

„Miluju tě.“ Položila jsem si mu zase hlavu na rameno a nedbali na okolní svět. Jenže náš svět byl narušen.

„No ták, lidi,“ zařval opilecky Filip, který došel až k nám. „Pojďte se napít a nestůjte tu jak dva tučňáci! Heh, tučňáci!“ začal se smát. Jak bylo vidět měl toho už opravdu dost. Odtrhla jsem se od Tomase společně s jeho silami, jsme ho vytáhli z klubu.

Vyšli jsme ven a málem vrazili do Nicka, který stál venku. Hned jak nás zaměřil, nám sebral Filipa z náručí a vzal ho k sobě. Zdálo se, že nebyl nalitej. Vlastně na upíry alkohol moc nepůsobí. Nick by musel vypít polovinu baru, aby se opil.

„Odvezu ho domů,“ řekl a podíval se na Filipa. Pořádně si ho podržel a vedl k jeho motorce. Z Kapsy mu vyndal klíčky a nasedl na ni a já mu pomohla s Filipem. Chvíli šátral ve své bundě, než našel klíčky od své motorky a podal mi je.

„Zítra ji chci zpátky! A do školy půjdeš, nebo si pro tebe ráno doběhnu!“ pohrozil. Usmála jsem se. Nastartoval a než odjel řekl mi.

„Užij si to,“ věnoval mi pohled, který byl jen upřímný a odjel. Chvíli jsem tam stála, a dívala se jak odjíždějí.

„Copak?“ zeptal se Tomas a objal mě ze zadu. Opřela jsem se o něj a zavřela oči.

„Řídím,“ zašeptám, políbím ho na rameno a jdu k motorce. Nasedla jsem na ni, nastartovala a pohlédla na Tomase, který stál na tom samém místě a prohlížel si mě, i motorku.

„Jdeš?“ zeptala jsem se. Došel ke mně, sedl si za mě a objal mě kolem pasu.

„Jsi strašně sexy,“ zašeptá mi do ucha. Usměji se.

„Děkuju, ale kvůli tomu tu nemusíš stát a dívat se na mě. Jsem pak z tebe nervózní,“ zašeptám mu nazpět a vytůruju motor. „Ještě něco, jsi mi chtěl říci?“ zeptala jsem se, se smíchem a pomalu vyjela z parkoviště.

„Jo,“ odpoví, „jsi vražedně krásná!“ políbí mě na ouško. Zasměji se a vyjedu.

Sedím u něho na posteli a hraju na kytaru. Tomas mě doprovází. Jde nám to skvěle. Musela jsem se usmát, hrajeme už asi hodinu a ani jednou jsme si neoddychli.

Cítila jsem, že mé prsty jsou unavené a už po strunách nelétají tak, jako na začátku. Dohráli jsme.

„Končím,“ řekla jsem a poraženecky zvedla ruce. Tomas se zasmál a odnesl obě kytary do stojanu. Svalila jsem se na postel a málem usnula. Tomas mě ale začal jemně lechtat.

„Né, prosím, ne!“ řvala jsem. Přestal. Oddychla jsem si.

„Dáme si vanu?“ zeptá se mě. Na to ne sedá říct ne. Šli jsme do koupelny a Tomas začal napouštět vanu. Plná byla skoro hned a my se mezi tím svlékli.

Ponořil se do teplé vody a já s ním. Lehla jsem si vedle něj a položila mu hlavu na hruď. Poslouchala jsem, jak mu bije srdce. Klidně, spokojeně. Přehoupl si mě mezi nohy a opřel si mě o sebe. Jen jsme leželi a relaxovali.

Jeho ruce mě hladily po bříšku, linii prsou, krku… Nádhera!

„Chceš masáž?“ zeptá se mě po chvíli.

„Ano.“ Narovnám se, aby měl lepší přístup. Prsty mi začne masírovat krk. Bylo to nádherné. Uvolnila jsem se a předala své tělo, do jeho rukou. Dlaněmi bloudil po mých zádech, občas sjel i na boky. Dopřál mi uvolnění, jako nic a nikdo nikdy.

Byla jsem v klidu. Po dlouhé době, jsem byla v klidu! Nemusela si lámat hlavu, co řeknu ve škole. Nemyslela na toho magora. Na to, že si musím koupit novou motorku. Že je doma máma… Nic. Hlavu jsem měla prázdnou, až na Tomase a jeho dotyky.

„Líbí?“ zeptal se mě a dál pokračoval v činnosti, kterou dělal.

„Strašně moc,“ vzdechla jsem.

„Tak to jsem rád,“ řekl nazpět. „Začíná se mi to líbit.“

„Co?“

„Rozmazlování tě.“ Zasténám.

„Moc si nezvykej, nebude to často,“ řeknu svůj malý protest.

„Ale bude,“ zašeptá mi do ouška. Ignorujíc jeho ruce, se mu překulím v náručí. Obličeje máme od sebe jen několik málo centimetrů.

„Tak to si nechám líbit,“ zašeptám a spojím naše rty.

Ráno vstaneme o něco dřív, nasnídáme se a odjíždíme ke mně domů. Tomas jel na své motorce a já na Nickově.

Před dům jsme dorazili za chviličku. Odemykala jsem dveře od bytu a vešla dovnitř. Brácha tu poletoval, jak splašená slepice.

„Proboha, co to děláš?“zeptám se, se smíchem. Zastaví se, pohlédne na mě, pak se zase dá do pobíhání. Do pokoje, z pokoje do obýváku, do kuchyně, do pokoje, do koupelny…

Nechala jsem ho být a šla do svého pokojíku. Potřebovala jsem se převléknout. Otevřela jsem skříň. Zařvala jsem, jako když jsem byla malá, když mi Nick hodil na hlavu pavouka. Tohle bylo ovšem tisíckrát horší.

Tomas ke mně rychle přispěchal. Podíval se do skříně a skončil na zemi v záchvatu smíchu. Moje skříň byla naplněná růžovými tričky a vše jakými kravinami. RÚŽOVÁ!!! Myslela jsem, že vybuchnu jak atomovka.

Vylítla jsem z pokoje a šla do máminy ložnice. Byla jsem tam jen jednou. Zrovna byla v koupelně. Vletěla jsem dovnitř jak tornádo.

„Kde mám svoje oblečení!?“ zařvala jsem. Neobtěžovala se na mě ani pohlédnout a mazala si krém na xicht dál. Za mnou se objevil Tomas s Nickem.

„Ahoj zlatíčko,“ řekla sladce. Vytrhla jsem jí mističku s krémem z ruky a odhodila ji někam do rohu. „Ale zlato, jsi tak agresivní.“

„Jo. Kde mám své oblečení!?!?!?“

„Ve skříni přece,“ odpoví s klidem.

„Ne, to není moje. Jsou v tom nějaký růžový hadry!“ zařvu.

„Ach tak. Už jsem si říkala, že potřebuješ změnit image, koupila jsem ti nové oblečení. Bude ti slušet, drahoušku.“ Čučela jsem na ní jak z jara a snažila se vstřebat, to, co mi řekla. Když mi došel význam jejích slov, máma nemáma, jsem ji přimáčkla ke zdi.

„Kam si dala moje věci,“ zavrčela jsem. „Ty moje věci, který jsem tam měla.“

„Hey, Liss!“ slyšela jsem Nicka.

„Kam- si- je- dala!!!“ zařvu jí do obličeje. Ve tváři má strach.

„Jsou ve sklepě, v těch dvou krabicích. Je to podepsaný,“ zakoktá. Tomas, nebo Nick, mě chytil za paže, a odtrhl mě od mé matky. Byla jsem ve dveřích, když mě Nick pustil. Ještě než odejdu se na ní otočím.

„Už nikdy, nikdy, mi nelez do pokoje! A moje věci nech bejt!“ Popadnu klíče od sklepa a jdu si pro své oblečení.

Vyndala jsem své oblečení z krabic a rozložila na postel. Na stranu jsem rovnou dala to, co si dnes vezmu. Měla jsem už jen půl hodiny! K sakru, jak tohle mám stihnout? No, tak sprchu jsem si dala u Tomase. Akorát se jen nalíčím, obleču, hodim věci do tašky a můžu jít.

Rychle jsem naskládala své oblečení do skříně, tak jak bylo před tím a převlíkla se. Vlezla jsem ještě do koupelny, namalovala, učesala a vylezla.

V pokoji jsem si do batohu dala věci a štrádovala si to z pokoje ven. Vedle dveří se o stěnu opíral Tomas. Když jsem vyšla otočil se na mě a usmál. Úsměv jsem mu opětovala a stulila se k němu. Dlouze jsem ho políbila.

Odtrhla jsem se od Tomase, který se na mě vzápětí káravě podíval.

„Liss, myslím, že tohle jsi už trochu přehnala,“ připomene mi mou konverzaci s matkou.

„Já vím, ale ona nemá právo mi šahat na mé věci. Už jednou jsem jí to říkala, ale tentokrát to vážně přehnala!“ Cítím, jak se ve mně zase zvedá vlna vzteku. Jak krásné vzpomínky budu mít, až tu hnusnou růžovou vyhodím dole do kontejneru. Usmála jsem se.

„Pojď, musíme do školy.“ Řekne a my vyrazíme. Jen doufám, že se mi do cesty dnes nepřiplete ten debil.

Ve škole jsem měla hned od rána blbou náladu. Za prvé, mi v hlavě pořád lítalo to s mámou a pak se ještě potkám s tím magorem.

Šestá hodina uběhla a já konečně mohla na oběd. Zase tam byla fronta. Tentokrát jsem se ale neopřela o Nicka, ale stulila jsem se k Tomasovi. Opřela jsem se mu zády o hruď. Jeho ruce se mi omotaly okolo bříška.

Zavřela jsem oči a čekala, když…

„Co je ti do toho?" řvala na mě. Jak ji můžu ochránit, když se nedá? Když nespolupracuje? Ženská jedna!

„Co je mi do toho? Mám tě chránit, k sakru, tak bys mohla aspoň trošku spolupracovat!“ zařvu nazpět. Kouká na mě, jak z jara a klape pusou na prázdno. Ou jé! Tohle jsem neměl říkat. Měl jsem ji chránit, to ano, ale ona o tom neměla vědět. Kruci!

„Cože?“ zeptala se už o poznání tišeji. Povzdechl jsem si.

„Mám tě chránit. Dali mi tě na starosti, ale nejde to, když nespolupracuješ.“

„Proč jsi mi to neřekl?“ tak tuhle otázku jsem opravdu nečekal. Co jí mám říct?

„Kdybych ti to řekl,-“

Vrátila jsem se zpět do reality. Byla jsem v jídelně, okolo mě Nick s Filipem a držely mě Tomasovi ruce.

„No ták! Pohněte se!“ zařval někdo v zadu. Rychle jsme se posunuli. Koupili jsme si jídlo a vyšli k našemu stolu. Sedli jsme si a všechny pohledy se obrátily na mě. Tomas se mě přitáhl blíž.

„Co jsi viděla?“ zeptá se mě.

„Byl tam muž a nějaká dívka,“ začala jsem. „Hádali se a potom na ni zařval „Co je mi do toho? Mám tě chránit, k sakru, tak bys mohla aspoň trošku spolupracovat!“. Ta holka to nevěděla, tak se ho pak začala vyptávat, proč jí to neřekl. Začal jí říkat důvod, ale ten jsem už neslyšela, protože jsem se vrátila zpět,“ dopovím.

„Hmm, nikdy se ti nestalo, že by ses vytrhla z transu v polovině věty?“ zeptá se Nick.

„Ne, nikdy. Je to divný,“ řeknu. Pustíme se do jídla a dál už to neřešíme. Prozatím.

Z oběda jsem šla v doprovodu Filipa na tělocvik. Nikdy mě nebavil, ale hlavně nebavil Nicka, protože nemohl použít svou přirozenou sílu. Ale on teď měl s Tomasem občanku, takže byli v pohodě.

U šaten jsme se rozdělili. Přišla jsem do dívčích a všechny holky rázem zmlkly. Dívaly se na mě, ale já je ignorovala a šla ke své skříňce. Převlékla jsem se do volných černých tepláků a černého tílka a nápisem Lordů. Vlasy jsem si stáhla do gumičky, natáhla botasky a během chvilky jsem byla v tělocvičně. Pohled mi okamžitě padl na toho magora.

Ignorovala jsem ho a čekala na Filipa. Opřela jsem se o zeď a pobrukovala si Numb od Linkinů. Další moje oblíbená. Filip se ale nějak nedostavoval. Učitel už přišel, ale já jsem se vydala do klučičích šaten. Přeci není možný, že by mu to trvalo tak dlouho. Dokonce i ty slepice tu byly.

Nepozorovaně jsem prošla do šatny a prozkoumala každý kout. Nebyl tu. Povzdechla jsem si a šla zpět. To je teda skvělí, zdrhne a nechá mě tu samotnou. Bože!

Otevřela jsem dveře a proklouzla zpět do tělocvičny. Okolo učitele byl nějaký rozruch, ale mě to opravdu nezajímalo. Až teď jsem si všimla, že hned vedle toho hloučku jsou na zemi položené žíněnky.

Učitel konečně zařval na všechny ať jsou ticho. Rázem všichni zmlkly.

„Takže děcka! Jelikož jsem dostal od ředitele školy…“ bla, bla, bla. Učitel se rozkecal, ale já ho nevnímala. Byla jsem zase u Linkinů a jejich songu.

„…takže budeme trénovat sebeobranu,“ slyšela jsem poslední věc z jeho proslovu. Hrklo ve mně. Sebeobranu? Se scvoknul, ne?

„Rozdělím Vás teď do dvojic a takhle to bude napořád, dokud s tréninkem neskončíme.“ Začal číst jména holek a k nim přiřazoval jména kluků.

„Vasilissa Darkniová a pan…“ chvíli hledal v seznamu. „a pan Stanley,“ dořekl. Teda fakt nevím, kdo je pan Stanley. Ale už z toho jména je mi blbě. Řekl ještě několik jmen, než byli všichni rozdělení do dvojic.

Jako první šla nějaká slepice s klukem, kterého jsem v životě neviděla. Pak další a další. Už jsem se těšila, že mě dnes nevyvolá, ale spletla jsem se. Šla jsem jako desátá.

Došla jsem k žíněnkám, sundala si botasky i s ponožkama a stoupla si na žíněnku. Čekala jsem na svého protivníka. Po chvíli přišel a já myslela, že mi oči vypadnou z důlků. Naštěstí jsem se hned ovládla. Byl to ten magor. Patrik, nebo tak nějak.

„Tak pan Stanley. Jsem ráda, že se konečně poznáváme,“ řekla jsem a v hlase mi znělo tolik ironie, kolik jsem jen uměla vyjádřit. Pan Stanley se jen ušklíbl, sundal si boty s ponožkama a stoupnul si na žíněnku naproti mně.

„Takže, vy napadnete tady slečnu,“ odfrkla jsem se. Slečnu! „A vy se budete bránit. Jasné?“ jako facka. Konečně mu budu moct něco rozbít. Usmála jsem se.

Zaútočil na mě, ale já jsem se mu hravě vyhnula. Mistrně jsem se otočila a kopla ho do holeně. Padl na kolena. Chňapla jsem mu po ruce s úmyslem stočit mu jí za záda a přišpendlit svou vahou k zemi, ale ruku mi chytl a zrazil na zem. Přišpendlil mě svým tělem. Sehnul se k mému uchu a zašeptal:

„Tohle se mi začíná líbit.“ Usmála jsem se na něj a vyprostila svou druhou ruku z jeho sevření. Loktem jsem mu vrazila. Stisk mé druhé ruky trochu povolil a já toho hned využila. Odstrčila jsem ho od sebe a dala mu pěstí. Na okamžik se zakymácel, ale hned se po mě vrhnul. Chytil mi obě ruce a zkroutil za záda. Sykla jsem bolestí. Asi si konečně začíná uvědomovat, že se má začít bránit.

Rukama jsem nic udělat nemohla, tak jsem mu pořádně dupla na nohu. Sklonil hlavu, ale já jsem byla velmi ohybná. Pamatuju si, ještě něco z gymnastiky, kam jsem chodila. Vykopla jsem nohu nahoru a kopla ho do hlavy. Šlo to sice těžko s tepláky, ale povedlo se.

Jeho stisk povolil úplně a já byla zase volná. Otočila jsem se a jen tak, tak vykryla ránu mířenou na mou hlavu. Klesla jsem do podřepu a jednou nohou mu podrazila ty jeho. Spadnul na žíněnku. Rychle jsem k němu přiskočila otočila ho na záda a zkroutila mu ruku.

Podívala jsem se na učitele. Ten jen kývnul. Pustila jsem mu ruku a zvedla se. Šla jsem k botám, když mě začal škrtit. Loktem jsem ho bouchla do břicha a když trochu sklonil hlavu, dala jsem mu pěstí. Pak jsem mu chytla ruku a přehodila ho přes sebe. Dopadl tvrdě na zem, protože jsme už nebyli na žíněnkách. Zaskučel, ale vydrápal se na nohy. Slyšela jsem učitele, jak něco řve, ale nebyla jsem schopná rozpoznat co. Byla jsem zaměřená jen na něj.

Předstíral útok na nohy, tak jsem vyskočila, kdy jeho noha chtěla podkopnout ty moje, ale nečekala jsem, že rovnou zaútočí na můj pas. Strhl mě na zem a jeho tělo dopadlo na to mé. Periferním viděním jsem uviděla nějaký pohyb, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Nohou jsem ho kopla do zad. Prohnul se v nich a pustil mou ruku. Několikrát jsem mu dala pěstí, dokud nepovolil i mou druhou ruku. Odstrčila jsem ho od sebe a klekla si před něj. Chytla jsem ho za vlasy a škubla. Druhou ruku jsem přichystala k ráně, ale někdo mě ze zadu chytil a odmítal pustit. Ono jich je víc?

Pustila jsem jeho vlasy a dotyčného za mnou chytla za hlavu a tlačila dolů. Po několika minutách stisk paží povolil. Pustila jsem jeho hlavu a loktem ho praštila do žeber. Začínala jsem vidět rudě. Stoupla jsem si a rozhlédla se. V tělocvičně nebyl skoro nikdo. Jen učitel, pan Stanley, já a Nick. Ježiši Nick!

Okamžitě jsem se k němu sehla.

„Nicku? Sakra! Je ti něco?“ začínala jsem se strachovat. Chytl se za hlavu. Pomalu, s mou pomocí, vstal. Podívala jsem se mu do tváře. Byla v ní sice vidět bolest, ale tu přerušilo pobavení. Úlevně jsem vydechla.

„Není ti nic?“ zeptala jsem se radši ještě jednou. Uviděla jsem toho debila, jak se zvedá ze země a chce zase zaútočit, tak jsem mu ještě jednu vrazila. Vypadal hrozně.

Nick se začal smát.

„Ne není. Kde si se to naučila, ségra?“ ptal se a stále se smál. No, tak tohle jsem neměla v plánu mu říkat hooodně dlouho.

„No, já-“ do dveří vrazil Filip s Tomasem. Úlevně vydechl, když viděl, že jsem v pořádku. Pak mu ale pohled padl k na zem a zamračil se. Došel až ke mně a obejmul mě.

„Co ste to tu dělali?“ zeptá se a podívá se na Patrika, nebo jak se jmenuje. Ten je ale stále mimo.

Pustila jsem Tomase a klekla si před Patrika. Zvedla jsem mu hlavu a podívala se, jak na tom je. Koukla jsem se mu od očí. Lekla jsem se. Měl je celé černé. Úplně černé i bělmo! Podíval se na mě, nevím, jak jsem to uhodla, ale podíval. Díval se mi do očí.

Pohledem jsem sjela jeho celou tvář. Od obočí mu tekl pramínek krve, ale rána se uzavírala. Pohled jsem vrátila k jeho očím. Chvíli jsme si vyměňovali pohledy. Pak ale oči zavřel. Když je otevřel, měl je zase normální.

Zvedla jsem se. Byla jsem zmatená. Co to bylo? No, je jasné, že Patrik není člověk. Nebo je, ale jen z části… přemýšlela jsem. Všimla jsem si, že mě všichni pozorují.

„Ehm, je v pořádku. Myslím,“ odpověděla jsem. Podívala jsem se na učitele.

„Mužem už jít?“ zeptala jsem se. Učitel přikývl a šel k Patrikovi. Čapla jsem Tomase s Nickem za ruku a vyletěla z tělocvičny jako střela. Dotáhla jsem je do dívčí tělocvičny a posadila se.

„Můžeš mi říct, co tady děláme? Pokud vím, je tohle holčičí šatna,“ řekla Nick. Oh! Jaký to postřeh!

„Jo je a teď mlč. Musím vám říct něco důležitého!“ začala jsem. Nick zmlkl a začal se soustředit.

„Když jsem se podívala do jeho očí, měl je úplně černé i bělmo a jeho rána u obočí se zacelovala. Když pak zavřel oči a zase je otevřel, měl je normální,“ řekla jsem. Tomas s Nickem se zamračili.

„Černé oči, zacelující se rány…“ přemýšlel nahlas Nick. „Do prdele!“

„Co je?“ zeptala jsem se a stoupla si před něj. Podíval se mi do očí a měl je taky celé černé. Úlekem jsem odskočila. Zase je zavřel. Když je otevřel, měl je normální.

„Nechceš mi snad říct, že jsem teď nakopala zadek upírovi!“ zhrozila jsem se.

„Právě to ti chci říct,“ odpověděl.

„Kurva. To bych ale neměla šanci vyhrát, kdyby byl upír!“ nesouhlasila jsem. Ale moment! Jak to, že…

„Jak to, že jsi ho necítil?“ vyslovila jsem své myšlenky nahlas. Podíval se na mě. Ve tváři se mu zračilo rozhořčení.

„Nevím!“ zařval.

„Kriste neřvi! Někdo nás tu uslyší,“ zašeptala jsem.

„Musíme domů,“ řekla jsem po chvilce ticha. Otočila jsem se ke své skříňce a vytáhla své oblečení.

„Nechceš se tu teď převlíkat, že ne?“ zeptal se Nick.

„A co asi myslíš že du dělat? Tak vypadni!“ řekla jsem a už si sundávala tílko. Byla jsem jen v podprsence a hledala tričko, když se mi obmotali Tomasovi ruce okolo pasu.

„Tomasi,“ zašeptala jsem. Otočil si mě k sobě čelem a políbil mě. Polibek jsem mu s radostí oplácela, ale musela jsem se odtrhnout. To se mu nelíbilo.

„No tak,“ řekla jsem, když mě odmítal pustit. „Musím se převléct! Tomasi!“ konečně mě pustil a já se mohla doobléct.

Vyšli jsme ven z šatny a mířili si to na parkoviště za Nickem. Došli jsme k němu. Kluci nasedli na motorky a já se chystala taky, když jsem za sebou ucítila pohyb. Okamžitě jsem hodila batoh na zem a sehnula se. Otočila jsem se a pohlédla na Patrika.

Moje noha vyletěla a podkosila mu nohy. Okamžitě jsem si na něj sedla a chytla mu ruce.

„Sakra o co ti jde?“ zařvala jsem. Okamžitě ke mně přispěchal Tomas s Nickem. Drželi jsme ho na zemi.

„My ti nechceme ublížit, jen se bráníme. Jasný?“ zeptala jsem se. Zase měl černé oči.

„Jo,“ řekl hlasem, který nebyl jeho. Pustili jsme ho a postavili se. Podala jsem mu ruku a pomohla mu vstát. Mou ruku přijal.

„Proč jsi tady, upíre?“

Tady jsou fotky, jak by mohli vypadat hlavní postavy :)

Nick Darknii -> Bratr Lissi, 17 let. naučil se hrát na kytaru a bicí.

Lissa Darkiová -> Sestra Nicka, 18 let, naučila se hrát na kytaru a ráda zpívá.

Tomas -> Přítel Lissi, kamarád Nicka. 18 let. Hraje na kytaru a zpívá, ale nikdo o tom neví.

Filip -> Kamarád Lissi, Nicka a Tomase, 17 let, hraje na klávesy (sám pro sebe).

Patrik Stanley -> 16 let. Hraje si doma na bicí.

Doufám, že už si můžete uděla mírnou představu o tom, jak kdo vypadá.

Doufám, že se Vám kapitolka líbila a zanecháte koment. Eris :)

Kapitola 2/2 < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 4.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Music... My life... 3: