Marco a jeho pohled na všechno. Hezké čtení, přeje FNikol.
26.11.2014 (10:00) • FantasyNikol • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1333×
Marco
V parku St. James jsme byli už přes dvě hodiny. Díky tomu, že tu nebylo tolik lidí, kolik jsem si představoval, jsme našli skvělé místo pod vysokým stromem a jen relaxovali. Přesněji řečeno, jsem relaxoval jen já. Nora před sebou měla notebook, ze kterého celou tu dobu nespustila oči, a zuřivě ťukala do klávesnice. A já jsem nespustil oči z ní. Vždy, když se naskytla podobná možnost, bez rozpaků jsem si ji užíval.
„Přestaň se na mě furt dívat,“ procedila skrz zuby.
Usmál jsem se na ni. Zvláštní, že si na to stěžuje až teď. „Proto celou dobu ten notebook zabíjíš pohledem? Vadí ti, že se na tebe dívám?“
Zamračila se na mě. „Víš, nemůžu se soustředit, když na mě furt civíš zrovna tímto způsobem.“
„Vlastně by mě uráželo, kdyby ses mohla soustředit,“ prohodil jsem.
„Marco?! Začni to brát vážně.“
Uculil jsem se, založil si ruce za hlavou a opřel se o kmen stromu. „Jako by to šlo.“
Nora se chvíli po tom opřela vedle mě a unaveně zavřela oči. „Konečně. Přečti si to.“
Když ke mně posunula ten krám plný textu, ušklíbl jsem se a položil si ruku na hrudník. „Děláš si legraci? Já? Nesnesitelný Ital s tím nejúžasnějším přízvukem, jaký jsi kdy slyšela? Já budu mít tu čest přečíst si novou práci Nory Adamsové, vrcholové spisovatelky?“
Protočila oči. „Nešaškuj. Tu čest má ještě moje oblíbená skupinka beta-readerů, ségra a Monika. Ty jsi na mém krátkém seznamu až poslední. A nejlepší přízvuk je britský.“
Uchechtl jsem se, vzal si notebook, dal ho do batohu a otočil jsem se zpátky k ní. „Monika?“
„Má agentka.“
Přikývl jsem. „Aha. No, je milé, že mám možnost si přečíst originál. Byť jsem poslední.“
„Bože, ty jseš ale namyšlený,“ vydechla a opřela se mi o rameno.
„Jo, učím se od těch nejlepších.“
Rozesmála se a blýskla po mně očima. „Kašpare.“
Zazubil jsem se, zavřel oči a opřel si bradu o její temeno. Líbilo se mi, jak přirozeně se Nora v mé přítomnosti chovala. Teď už jsem jí jen musel říct, že ji miluju. Dřív, než jí to dojde a všechno dostane ten nejnepředvídatelnější spád. A pak by už jen osud rozhodl, jestli to dopadne dobře, nebo špatně. To se mi vůbec nelíbilo. Na osud jsem totiž moc nesázel, protože každý ví, že to je pěknej hajzl.
Najednou mě ruka mojí lásky uchopila za loket a snažila se zvednout mé tělo ze země. „Pojď,“ smála se, „musíme toho ještě tolik stihnout.“
Zavřel jsem oči a postavil se. Jak já tu její panovačnost zbožňuju.
„Já se strašně stydím,“ vypískla a bránila se, když jsem ji tlačil k jednomu ze strážníků, kteří hlídali sídlo královské rodiny.
„Ale prosím tě. Přestaň bejt tak nesmělá. Byl to tvůj nápad, zlatíčko.“
Otočila na mě prosebné oči. „Myslela jsem to jako vtip, Marco.“
„Já jsem to ale tak nepochopil.“
„Jo, ty máš vlastně dost velké problémy s chápáním.“
Odfrkl jsem si. „Zase jsi hubatá. O důvod víc, aby sis udělala malou exkurzi kolem pana strážného.“
„V žádném případě nepůjdu za tím strážníkem! Bude to trapný,“ sykla a neústupně si založila ruce na prsou, zaryla paty do země a z jejího postoje bylo jasné, že se nehodlá hnout.
Přesně jako malé dítě. Musím vymyslet, jak ji přinutit jít k tomu strážnému. Podle ní by to bylo trapný, což je nejspíš jádro celého našeho problému. Sice měla tak trochu pravdu, ale nikdy bych jí to neřekl. Pouze tím výjevem přiživím své pobavení. Zdravé pobavení nad její dětinskou stránkou. Není to nic zlého. Jen musím přijít na něco ještě trapnějšího, co jí přinutí kývnout na můj první návrh. A já mám pocit, že mě něco napadlo.
„Tváříš se pěkně divně, Marco,“ zamumlala Nora, čímž vrátila mou pozornost k ní. Ale co to plácám, vždycky myslím jenom na ni.
Nevinně jsem pokrčil rameny. „Vážně?“ zeptal jsem se schválně.
Kývla. „Je to takový nebezpečný pohled, jako bys přemýšlel nad něčím dost podlým. Jako kdybys... Ne, to ne! Ať se chystáš udělat cokoliv, nedělej to.“ Skoro to vypadalo, jako by mě prosila.
Tvář se mi začala projasňovat líným úsměvem, o kterém jsem věděl, že ho ženy milují. „Co nemám dělat?“
Vypadala dost nešťastně. „Já nevím! Prostě to nedělej.“
„Tak jo. Nepřehodím si tě přes ramena a nepřinesu tě k tomu strážnému, když tam půjdeš sama, dobrovolně a budeš se snažit vyvolat v něm nějakou reakci.“
„To bys neudělal!“ vykřikla zoufale.
Jasně, že jo. „To víš, že jo,“ zamručel jsem pobaveně.
Rozmýšlela se moc dlouho, začínal jsem se k ní natahovat, ale nakonec ode mě odskočila a zatvářila se zarmouceně. „Tak dobře, ty sadisto!“ A vykročila směrem ke strážníkovi.
Pobaveně jsem se za ní díval, jak rázným krokem přichází k postavě v červeném kabátu. A k mé nelibosti jsem nebyl jediný. Nora budila pozornost většiny mužů kolem Buckinghamského paláce. Měl jsem sto chutí k ní přijít, opravdu si ji přehodit přes rameno a na všechny strany zavrčet, že je moje. Já bych s tím problém neměl, ale pochybuju, že by byla Nora stejného názoru.
Chvíli jsem ji pozoroval, jak se snaží strážného rozesmát. Gestikulovala rukama, smála se a mluvila na něj. Přesto si strážný držel pečlivý poker face a ani se nehnul. Pobaveně jsem se zasmál, zavrtěl hlavou a vytáhl Nořin foťák z batohu. Vyfotil jsem ji a strčil hračku zpátky do bezpečí.
To už se ke mně tmavovlasá kráska vracela, se stydlivým úsměvem se proplétala mezi lidmi, až se nakonec zastavila naproti mně. „Stačí?“ vydechla.
Ušklíbl jsem se. „Čekal jsem, že uděláš něco lepšího.“
„Co?“
Rukama nad mou hrudí jsem naznačil, co by mohla přibližně udělat. Jasně, že to nemělo ten samý efekt. Neměl jsem na rozdíl od ní prsa.
Protočila oči, bouchla mě pěstičkou do ramene. „Ty jsi ale prase.“ Pak sáhla do batohu na mých zádech. K mé hrůze vytáhla ten samý přístroj, který jsem použil k dokumentaci jejího kousku. A co bylo ještě horší, začala si prohlížet fotky. A pak vyprskla smíchy. „Tys mě vyfotil?“ smála se.
Úlevně jsem přikývl. Nenaštvalo ji to. „Chtěl jsem mít jasný důkaz, že i ty se dokážeš chovat hloupě.“
Povytáhla obočí. „Ahá. No, Marco, naštěstí já žádný důkaz k tvé hlouposti nepotřebuju. Každý mi totiž uvěří.“
Mohl jsem jí odporovat, ale to by bylo stejně na dlouho. Takže jsem ji radši uchopil za zápěstí a vedl pryč od Buckinghamského paláce. „Tak pojďte, slečno. Nakrmím vás.“
„Mám chuť na palačinky,“ pronesla zvesela.
„Na ty máš chuť pořád.“
„Jako bys ty byl jiný. Miluješ palačinky,“ připomněla mi.
Přes rameno jsem se na ni usmál. „Jsem Ital. Miluju každé jídlo.“
Zazubila se, vytrhla mi ruku ze sevření a doskákala k mému boku. Nic neříkala, pouze zahákla malíček za ten můj. To gesto mi připomnělo dětství, kdy mi připadalo trapné se s holkama držet za ruce. Ale s Norou bych se za ruku držel moc rád. Koneckonců jí se alespoň nepotěj dlaně.
Druhý den ráno mě na mé přání probudila recepční okolo sedmé. Kdybych byl v Benátkách, položil bych sluchátko, hodil sebou zpátky na postel a zavrtal hlavu pod polštář, což by mi aspoň trošku pomohlo uniknout paprskům ranního slunce. Bohužel - nebo naštěstí? - bylo teď všechno jiné, já vstával brzo, sluníčko tak moc nepražilo a každý den na mě čekala Nora se svými zábavnými názory a dojmy.
Vzdychl jsem, protřel si oči a posadil se na posteli. Vždycky mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně probudil, vstal a čelil dalšímu nevyzpytatelnému dni. Kdysi byly takové dny jednoduché a já jsem sakra nechápal, co se stalo. Nora se stala. Dobře, tak chápu, co se stalo, ale nechápu, proč se to stalo. Sakra, musím přestat přemýšlet tak sentimentálně.
Nakonec jsem opravdu vstal, přešel k oknu, které jsem měl jako vždy otevřené - zvyk je asi fakt železná košile - a opřel se o stěnu. Ulice před hotelem byla poklidná, až na pár běžců, mezi které budu brzy patřit i já. Ale za pár hodin? Přeplněné ulice. Odfrkl jsem si a sevřel jsem v pěst okenní rám.
Neměl jsem to dělat. A měl jsem si všimnout ženy, která zrovna běžela kolem hotelu, a která - jakmile mě uviděla v okně - zakopla a málem spadla na zem. Vrhl jsem pohled na ni a pak na sebe. Jasně, holý hrudník a na bocích jen volné kalhoty od pyžama. „Aha,“ zamumlal jsem a podíval se znovu na běžkyni. „Omlouvám se!“ Hloupě se usmála, zamávala mi a běžela dál.
Uchechtl jsem se a zamířil ke skříni. Už teď jsem se těšil na dlouhé a únavné běhání, které mi doufám pomůže k uvolnění tlaku mezi mýma nohama. A taky trochu zmírní chtivé myšlenky.
Tak jo, holky, doufám, že se kapitola líbila. Já jsem si Marcovu kapitolu hodně užívala, a to hlavně tu poslední pasáž. ;) Věřte, že bych chtěla kapitoly přidávat častěji, ale pak by se můj odpočinkový čas zkrátil z hodiny na minutu. :D Takže doufám, že jste si představu Marcova nahého hrudníku užily.
- FNikol
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: FantasyNikol (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek My a celá... mapa! - 18. kapitola - Marco:
Sweetly,
děkuju moc. V pohodě. 
Jestli sleduješ stav 19. dílu, tak tam je už něco přes týden 0%? 
Dělala jsem prezentaci a dokud do neodprezentuju, nechci žádný podobný program ani vidět! 
P.S.: Psaní z jeho pohledu jsem si užívala. Hlavně to jeho vstávání. 
Omlouvám se, že kometuji, tak pozdě, ale vůbec nic nestíhám... Jinak pohled Marca byl super. Vážně se mi moc líbil.
Fluffy: Moc ti děkuju. 
Neměj strach, i krátké komentáře mě potěší. 
A ten tvůj komentář mě rozhodně potěšil.
Niky,
dneska to bude krátké, protože jsem zaseknutá mezi studiem a prací (a do toho doslova po větách píšu další díl Icebergs), ale chci ti říct, že to bylo opět skvělé, vážně jsem se pobavila a Marco je zase k sežrání. Vážně se hrozně moc těším na další.
Tyna: Moc ti děkuju.
Šup šup další 
Carol: 
Jsem moc ráda, že jsi začala číst. A že jsi rovnou přidala komentář. A moc děkuju. Snažím se zlepšit snad všechno, co dělám. Perfekcionistka se ve mně prostě nezapře. 
Spíš by mě zajímalo, kdo si Noru a Marca - hlavně Marca - nezamiloval. 
Upřímně mě těší pocit, že jsem někoho takového stvořila já. A jestli se to rozjede? Jen prozradím, že se jejich vztah zase posune a to možná ještě v Londýně.
To jsem moc ráda, jelikož jsem v Londýně ještě nikdy nebyla. Dobře, takže na Trafalgaru je hodně lidí. Budu si to pamatovat, přestože google tvrdí něco jiného. Lhář jeden!
Děkuju moc a neboj. I kdyby se nějak stalo, že se její kniha vydá i v reálu - což si nemyslím , i když by to bylo super -, tak její pojetí tohoto příběhu je opravdu moderní a všechno se to děje v lidském světě dvacátýho prvního století. Nebo tak nějak vypadá má představa o její knize. A další se budu snažit napsat a přidat co nejdřív.
Nikol, už dřív jsem četla pár kapitol, ale nějak jsem pak nestíhala je dočítat, tak jsem se na to vrhla znovu a přečetla jedním dechem všechny kapitoly
Zaprvé ti musím říct, že jsi vážně skvělá spisovatelka, a že jsi se i stylově od začátku hodně zlepšila, jak ti to říkají holky, nemluvě o tom, v jakém duchu rozvíjíš ten příběh 
Marca jsem si zamilovala hned na první pohled a Nora je taková milá sympaťanda, která sice ráda provokuje a trucuje, ale je to fajn holka a mám je ráda oba Takže doufám, že se to mezi nima pořádně rozjede! 
Londýn miluju a zatím ho popisuješ vážně suprově Sice mám dojem - z minulé kapči - že by si na Trafalgarském náměstí moc mezi tím davem nezahráli na babu, ale to je jedno, bylo to sladký
Vážně se mi moc povídka zalíbila a přirostla mi k srdci, takže se budu moc těšit na další! 
P.S. Ohledně toho, že je Nora spisovatelka a píše o Olympu - jo, to sice psal i Rick Riordan, ale s tím o Hádovi a o Persefoně? Měla jsem dojem, že jsem přišla s tímhle tématem první já a teď mi ho bere Nora? 
Doufám, že mi ho neukradne i v reálu - zkus jí doporučit psát i třeba o Diovi a jeho milenkách
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!