OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » My heroine 2.díl

11.12.2009 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1076×

Because of you:

„Já a Ryan jdeme na společnou školu! Bude to úžasné!“

V tu chvíli Vicki zatrnulo úplně.

„Aha...“ Bylo jediné co ze sebe byla v tu chvíli schopná vysoukat.

„Půjdu na toaletu!“ ozvala se Emma a pro Vicki to byl okamžik, na který celý večer čekala, když se vzdálila, tak okamžitě zaútočila.

Prudce se naklonila přes stůl a málem převrhla všechno co na něm bylo.

„Neřekl jsi mi o ní ani slovo!“

„Slyšela jsi, že to mělo být překvapení!“

„Mohl jsi mě na to připravit!“

„Nepřišla bys!“

„Jo! Nepřišla!“

„Vicky, uklidni se... tobě se nezdá milá?“
Vicki na něj pohlédla jako na největšího idiota na světě a jemu došlo, že ona si to nemyslí.

„Nechápu co máš za problém!“

„Já na to kašlu! Jdu domů!“ rezolutně se zvedla a popadla svoji mikynu.

„Vicky, počkej!“ i on se zvednul od stolu a rozběhl se za ní. Dostihnul ji až venku. „Počkej! Stůj!“

„Proč?!“ naštvaně se na něj otočila.

„Co máš za problém?!“
„Co mám za problém?“ Vicki se uchechtla a zklamaně se na něj podívala. „Ví ta blondýna vůbec co jsme dneska chtěli slavit?!“
„O to ti jde? O to, že je to blondýna?!“
„O to tu nejde! Bylo by mi jedno i kdyby měla vlasy růžovo-zelený!“

„Já tě nechápu!“

„Tak ty mě nechápeš? Ví ta holka čím jsi si před třemi roky prošel? Ví to?“

Ryan mlčel a s jeho mlčením začala prudký liják.

„Tvoje mlčení beru jako ne! Proč jsi jí to neřekl? Hm?“
„Vicki! Pojď dovnitř! Můžeme to tam probrat v klidu!“

„Nejdu nikam!“ Bojovně si přes dlouhé vlasy natáhla kapuci. „A co má znamenat ta škola?!“ znovu překřikovala bubnující kapky deště.

„Vicky, můžeme si o tom promluvit!“
„Ne! Je pozdě! Nemůžeme si o tom jenom tak promluvit!“

„Vicki!“

„Ne! Žádný Vicki!!“

Neměla co víc by mu řekla. Musela by se vykřičet na celý svět. Cítila se zlomená a raněná, podvedená a nedokázala by popsat ani všechny pocity, které ji teď rozechvívaly.

Na místě se otočila a vydala se k jejímu domu. Měla štěstí, že pršelo, déšť splýval s jejími slzami a nebylo vidět, že jí tečou slzy stejně velké jako kapky deště, ale déšť ji nevadil tolik jako ony bolestivé slzy, které s každou další kapkou silně bodaly.

Vyměnil ji za nějakou blondýnku, holku, kterou ani nemohl znát dlouho, za celoživotní přátelství! Vzlykla, chvíli se jí zdálo, že se nemůže pořádně nadechnout, ale i to překonala, když se opřela o strom a dodávala si sílu, aby se dostala k domu.

Nakonec se jí to povedlo, ale sotva za sebou zabouchla dveře tak zakopla o topení a natáhla se do chodby.

Nechtěla se zvednout. Nejraději by tam jen tak ležela a brečela, ale dveře, vedle kterých ležela se otevřely a vykoukla z nich ruzcuchaná Mia, která už očividně chtěla spát.

„Panebože Vicki, co se ti stalo?“

Vicki nebyla schopná jednoho jediného slova jen vzlykala.

„Pojď do pokoje!“

Sestry měly společný pokoj. Problémy jim to dělalo jen, když byly v pubertě a to byly i týdny, kdy se pořád jen hádaly a neřekly si jediné pěkné slovo, ale teď to bylo jiné. Chovaly se jako opravdové sestry. Navíc Mia za Vicki často přebírala zodpovědnost, protože jejich rodiče byli pořád na služebních cestách a věčně nebyli doma.

Mia se k ní zohnula a pomohla jí na nohy.

„Jsi celá promočená!“ Potom pohlédla do Vickiiných uslzených očí a musela ji obejmout. Zřetelně cítila její bolest, která ji sužovala.

„A jsi celá promrzlá!“

Rychle ji odvedla do pokoje.

„S takovou budeš nemocná!“

Vicki jen stála uprostřed místnosti a nereagovala. Netušila proč ji to tak šokovalo, proč ji něco takového tak vzalo. Dalo se čekat, že si jeden z nich dříve nebo později někoho najde, tak proč se jí dělo toto. Nechtěla tak vyvádět, ale její nitro si dělalo co chtělo.

Mia z ní stáhnula mikynu, kterou odhodila na zem a začala si prohlížet její odraný loket a škrábanec přes tvář.

„Musela jsi dopadnout tvrdě!“ konstatovala spíš pro sebe.

Potom z ní stáhnula i rifle se spodním prádlem a donutila ji obléct si teplé tepláky a svetr.

„Nechceš mi říct co se stalo?“

Vicki jen automaticky zavrtěla hlavou.

„Zlatíčko moje...“ zašeptala Mia. „Nechceš dneska spát v mojí posteli?“

Tentokrát její sestra přikývnula a obě dvě si lehnuly. Miino rameno bylo během chvíle celé mokré od Vickiiných slz, ale za chvíli její vzlyky ustaly a ona upadla do hlubokého spánku, ze kterého sebou občas prudce cuknula, a i když pro ni Mia chtěla něco udělat její sny, pocity a věci, které prožila ovlivnit nemohla.

Ráno byla první vzhůru Mia, ale hned po ní se jako kočka protáhla Vicki. Byla bílá v obličeji, pleť měla téměř průsvitnou a pod očima velké fialové kruhy.

„To byla, ale noc! Zdál se mi hrozný sen o Ryanovi a pršelo a... Jau!“ rychle vyhrnula rukáv u svetru a zjistila, že má odraný loket a kolem něj barevnou modřinu.

„Co to je? A co to mám na sobě?!“
Mia jen mlčela a čekala jestli si Vicki na něco vzpomene.

„On... on to nebyl sen, že?“ vyhrkla najednou a její starší sestra jen lehce zakroutila hlavou.

„Je mi to líto...“ zašeptala a do Vickiiných očí se znovu nahrnuly slzy.

Naštěstí ale z Vicki vymámila co se stalo, ale to nebylo nic oproti tomu co ji čekalo další dny. Během dvou dnů se k nim dostalo, že Ryan s Emmou odjel na školu a to Vicki vzalo ještě víc. Mia chvílemi nevěděla co má dělat.

S Vicki to šlo čímdál víc z kopce, den za dnem, měsíc za měsícem... Ryan byl její jediný opravdový kamarád, který o ní věděl všechno a ona o něm.

Ne, že by Vicki postrádala přátele, ale věřila jen málokomu. Ve škole samozřejmě znala spoustu lidí, ke kterým byla milá a přátelská, ale nikomu z nich by se nesvěřila.

A po zkušenosti s Ryanem by ji k tomu už asi nikdo nedonutil. Měli tolik společných přání, slibů, které si dali a dětských snů a za jediný okamžik je Ryan stihnul všechny rozbít a pohřbít jejich zážitky a tajemství.

Ale to ještě nebylo nejhorší co se stalo. Když už si Mia myslela, že všechno bude dobré stalo se něco co by nikdo nečekal a co to mohlo ještě zhoršit byl po roce návrat Ryana zpátky.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My heroine 2.díl: