Mystic princess - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Je tady pokračování, ale chvíli bude pauza, protože odjíždím na tři dny pryč a jsem bez přístupu k počítači.
Lumi tak trochu nedomyslela to, že její rodiče o ní budou mít strach a především její matka. Chudák se z toho zhroutí, ale útěk Lumi není vše, co je problém...

14.07.2011 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1484×

Zmizela

Úplně normální den na hradě? To těžko, protože pořád někdo někde pobíhal. Proč? Ztratil se klenot tohohle hradu, samotná princezna.

„Není možné, aby za bílého dne zmizela!“ rozčilovala se Violetti.

„Určitě se najde,“ utišoval ji její manžel, král.

„Vypadá to, že opustila i samotné království,“ pronesl smutně Oransii.

„Služebná tvrdila, že ji viděla, jak šla do sklepení, ale tam její stopa končí.“ Vešel do dveří Pippuri.

„Přívěšek,“ zašeptala Violetti. Taivasovi hned všechno došlo.

„Jaký přívěšek?“ vyptával se Oransii.

„Pamatujete na ten přívěšek, který jsme Lumi darovali na její sedmnácté narozeniny?“ vysvětloval Taivas, protože Violetti byla mimo. Oba přikývli.

„Ten přívěšek byl spojením mého a Violettiného, takže je mnohem silnější a s její silou dokáže ve svém věku vytvořit portál na Zemi. Je možné, že to už plánovala dlouho,“ vysvětloval.

„Dopis,“ z ničeho nic zašeptala Violetti.

„Cože?“ vyhkli všichni tři.

„U zrcadla...“ Ani to nedořekla a už běžela do Lumina pokoje. Stále tam ležel, nedotčený, nečtený.

Pro mé královské rodiče přečetla nadpis na obálce, bylo to její písmo. Rozlepila obálku a začala číst, ani nevnímala, že už nebyla v pokoji sama. Nadskočila, když se jí Taivas zeptal na to, co obsahuje dopis.

„Ona utekla, na Zem,“ řekl bezhlasně Taivas.

„Chce zažít normální lidský život,“ napodobila Violetti její hlas.

„Musíme za ní,“ naléhal Pippuri. Taivas se pokusil vytvořit portál, ale nešlo to. Pokoušel se o to znovu, ale jako by ho někdo zablokoval.

„Máme problém, zablokovala síť.“ Violetti se zhroutil svět, ale její manžel ji ještě včas zachytil.

„Odvedu Violetti do našeho pokoje, vy vymyslete, co říct radě,“ přikázal Taivas a odnášel svou bezvládnou ženu do jejich pokoje.

„Neboj, ona se vrátí,“ snažil se ji uklidnit.

„Já vím, že se nevrátí,“ zlomil se jí hlas.

„Je po tobě, určitě se vrátí. Ty jsi taky utekla a vrátila ses.“

„Ano, jenže já jsem byla s tebou a ona je někde v cizím světě úplně sama. Co když jí někdo ublíží?“myslela na to nejhorší.

„Neboj, je statečná, nic se jí nestane. A navíc, kdo by jí chtěl ublížit?“

„Odjela studovat. To je ono, tohle přesně řekneme radě,“ pokyvoval hlavou Pippuri.

„Ale jak vysvětlíme, blokování sítě?“

„Naskytla se chyba, síť je přetížená,“ snažil se vymyslet nějakou blbost.

„Tohle nezabere. Budeme muset říct, že ji zablokovala, nic jiného nespolknou,“ zakončil dlouhé přemýšlení Oransii.

„Budou šílet.“

„Já vím.“

Společně svolali radu, která byla někde mimo hrad. V sále byl neuvěřitelný hluk, až když vstoupil Taivas, všichni utichli.

„Chtěl bych vám oznámit, že princezna Lumítria odjela na Zemi, odjela studovat a vrátí se až za rok. Dali jsme jí volnost, aby zjistila, jak to na Zemi chodí a až ji začne nudit, můžeme ji očekávat,“ snažil se znít přesvědčivě.

„Kde je královna?“ zaznělo sálem.

„Udělalo se jí nevolno, nějak jí nesedlo jídlo a tak spí,“ zase lhal. Jak to nerad dělal, kdyby zjistili, že je to jen výmysl... Ani to nechtěl domyslet. Pippuri a Oransii si kousali za dveřmi nehty, nemohli jít dovnitř, všechno by jistě prozradili, to Taivas byl mistrem klamu.

Violetti bylo stále zle a Taivas byl neustále s ní a držel ji za ruku, kašlal na jídlo, důležitější byla ona a jeho dcera. Nejraději by ji sem dotáhl, aby viděla, co provedla se svou matkou. Byla stále ještě dítě, měla by být doma s rodiči a ne trajdat někde, kde to ani neznala. Měl o ni strašný strach, ale o svou ženu taky, byla tolik slabá a síla se jí stále nevracela.

Pippuri byl jako bez mozku, běhal po svém pokoji. Dnes se chystal udělat jednu závažnou věc a ona zrovna utekla. Bylo mu fuk, že se na něj vykašlala, on ji miloval a udělal by pro ni cokoliv, snesl by pro ni modré z nebe, kdyby chtěla. Byla pro něj vše a ona prostě odešla, neštvalo jej, že odešla bez něj, ale utvrdilo ho to v tom, že byla ještě dítě a na něco takového jako vdavky nebyl ještě čas...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování