OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic princess - Prolog + 1. kapitola

10.07.2011 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1697×

Mami a tati,

je mi líto, že po sobě zanechávám jenom dopis, ale kdybych vám to řekla, určitě byste mě nikam nepustili, v horším případě byste mě přikovali ke zdi a zamkli na tři západy v pokoji.

Musela jsem pryč, už jsem dál nesnesla ty pohledy, ty řeči. Připadala jsem si, jako bych byla obluda a proto jsem odešla. Chci se začlenit mezi lidi, mezi ty, kteří nevědí, co jsem a kdo jsou mí rodiče. Chci zažít normální lidský život, i když vím, že to zase až tak doslovně nejde.

Chtěla bych studovat, mít přátele a zažít dobrodružství. V našem světě tohle není možné, protože já jsem princezna a tak musím dodržovat etiketu.

Mám Vás moc ráda, ale takhle jsem si svůj život nepředstavovala, chci zažít víc.

S láskou Vaše Lumi

Příchod na Zem

Pro mé královské rodiče napsala jsem na obálku a položila ji na stůl. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči. Nechtěla jsem to, ale samovolně se mi před očima zjevil obličej mých rodičů. Jak se asi zachovají, až najdou dopis? Jak se zachovají, když najdou pokoj prázdný? Musela jsem otevřít oči.

Stačilo už udělat jen pár věcí. Útěk z hradu byl nemožný, to jsem věděla, ale díky amuletu, který jsem dostala od rodičů to bylo snadné, až na pár nevýhod. Pokaždé, když se udělal portál, kolem bylo tolik světla, že by všichni viděli, že odcházím na zem, takže byla jen jediná možnost, jak utéct.

Nesměla jsem budit pozornost, takže jsem byla oblečená v normálním – princeznovském – oblečení. Jako princezna jsem měla povolený vstup všude, takže jsem si našla svou tajnou místnost, kde jsem mohla v klidu utéct, aniž by mě někdo viděl.

Proběhla jsem hradem do sklepení, až úplně dozadu. Byla tam jedna opuštěná místnost, kde nechodil nikdo, jen já. Proťala jsem amuletem vzduch a objevil se mrak. Byla jsem z toho paf, všichni mi popisovali, že se objeví portál kamkoli, ale o mraku řeč nikdy nebyla.

Plán B nebyl, jediný plán byl v háji. Neměla jsem jinou možnost. Vstoupila jsem do mraku, zavřela oči a přála si být na zemi. Když jsem otevřela oči, čáry máry fuk, už jsem určitě nebyla ve sklepení hradu. Byla jsem v nějaké hnusně zapáchající díře a nade mnou se proháněly auta. To byla vážně auta!

Nadzvedla jsem víko a vylezla z té ďoury. Smrděla jsem strašně, potřebovala jsem nové oblečení. Zapadla jsem do prvního krámku s oblečením. Našla jsem si něco vhodného a šla to zaplatit. Všichni se na mě dívali, jako kdybych přiletěla z neznáma – netvrdím, že to tak nebylo, ale ty pohledy si mohli ušetřit. Podala jsem prodavačce kreditní kartu, ta jí jen projela přístrojem, odečetla sumu a já mohla odejít.

„Jste z daleka?“ zeptala se, když už jsem chtěla jít pryč.

„Ani ne, ale byla jsem na karnevale a někdo mě hodil do nějaký díry, tak proto ty šaty a ten smrad,“ vyjasnila jsem situaci a hned se všichni otočili. Oddychla jsem si a vyšla z obchodu na ulici.

Zapomněla jsem se zmínit, že jsem kreditku vzala mamce. Ještě když byla na Zemi, pracovala a táta taky, potom spojili účty a já měla peněz jako šlupek.

Zašla jsem za nejbližší roh a tam se převlékla, šaty jsem vyhodila do popelnice. Vydala jsem se na cestu. Prošla jsem různé památky, parky a zastavila se u školy. Zahlédla jsem lísteček na dveřích a šla blíž. Byl den otevřených dveří, takže asi větrali, ale když jsem se začetla, došlo mi to.

Šla jsem si ji obhlídnout, mohla bych narazit na něco, co by mě zaujalo. Byla tam toho spousta, ale do oka mi padlo jen jedno a to umění. Měla jsem možnost studovat, ale tahle škola to neposkytovala, musela bych chodit někam jinam. To mi zase až tak nevadilo, souhlasila jsem se zápisem.

Hned první den a podařilo se mi zařídit si školu, už mi chyběli jen přátelé. Přála jsem si, abych je potkala na škole.

Byl tady ještě jeden menší problém, neměla jsem kde bydlet. Musela jsem jít do hotelu. Hotel to byl luxusní, ale mému pokoji se nevyrovnal.

Na něco jsem zapomněla a to byl ještě větší průšvih. Nezablokovala jsem průchod. Oransii mě učil, že když nechceš, aby někteří nepřekročili hranice, můžu vytvořit jakýsi šít, který jim to znemožní. Nemohla jsem dopustit, aby si pro mě rodiče přišli. Nejhorší by bylo, kdyby poslali gardu.

Vytvořila jsem neviditelnou bublinu, která se roztahovala a znemožňovala přístup na Zemi všem, kteří byli mimo ni, takže žádní nevítaní hosté. Pochválila jsem se za svůj nejlepší nápad, jaký jsem kdy dostala a šla si lehnout.

Přála jsem si, aby byl další den ještě lepší než tenhle.

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - Prolog + 1. kapitola: