Mystic queen - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kapitola se jmenuje Na živu z jednoho prostého důvodu, někdo ožije a jen tak pro informaci je to z jeho pohledu.

29.03.2011 (13:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1229×

Na živu

Probudil jsem se v nějaké staré opuštěné továrně, kde to nepříjemně páchlo. Bylo mi jedno, že jsem byl nahý a vyběhl jsem ven. Běžel jsem k portálu, ale ten už tam nebyl.

„Do prdele!“

Určitě ji unesl. Musel jsem něco udělat. Portál jsem nedokázal vytvořit a jinak podat zprávu nešlo. Byl jsem bezmocný.

Musel jsem si najít nějaké oblečení, abych „nelekal“ lidi. Tiše jsem se vkradl do obchodu a vybral si nějaké kalhoty, tričko a k tomu všemu mikinu. Jako naschvál jsem zapomněl na spodní prádlo a boty, takže jsem se musel vrátit zpět.

Jediný člověk, který mi tady mohl pomoct byla Violettina adoptivní matka. Hned jsem se rozběhl k jejímu domu, abych jí vše řekl, a pak dostal následnou radu.

Zaklepal jsem a čekal. Nic. Až když jsem zazvonil, zaslechl jsem z domu kroky.

„Co tady děláš?“ vyhrkla překvapeně, když otevřela dveře. Chtěl jsem jí odpovědět, ale vůbec mě nepustila ke slovu.

„Kde máš Violetti? To už umí vytvářet portály? A jak se má?“ chrlila ze sebe otázky jednu za druhou.

„Dost! Nevím jak se má, protože jsem nikam neodešel.“

„Cože?“ zhrozila se.

„Pojď dál,“ zatáhla mě za ruku do domu a zavřela za sebou dveře.

„Posaď se a všechno mi řekni.“ Posadil jsem se teda a začal všechno říkat pěkně po pořádku.

„Měli jsme v plánu s Violetti odejít, jenže jsem ucítil pach cizího draka, Taivase.“ Po celou tu dobu jsem sledoval její obličej a až při slově Taivas se jí zatajil dech.

„Poslal jsem Violetti pryč, aby jí neublížil a pustili jsme se do boje. Určitě si se mnou jen hrál, protože kdyby chtěl, zabil by mě hned, ale 'ušetřil' mě.

Probudil jsem se až dnes v nějaké staré továrně. Portál už v uličce nebyl a Violetti tady není, takže je možné...“

„Že ji unesl?“

„Je to možné,“ přiznal jsem.

„Ani nechci myslet na to, co by jí mohl udělat. Vždyť i její matka...“

„O tom teď nemluv. Teď je důležitá Violetti,“ skočil jsem jí do řeči.

„Samozřejmě, že Violetti a její život je to hlavní, jenže mi to připomíná příběh její matky.“

„Musíme vymyslet nějaký plán.“ Nechtěl jsem o tom teď mluvit a tak jsem změnil téma.

„Sám moc dobře víš, že nic nezmůžeme, protože portál momentálně žádný není a vytvořit ho neumíš. Jediné co můžeme dělat, je čekat.“

Měla pravdu, byli jsme bezmocní, jenže já chtěl vědět, co se stalo s Violetti a jestli je v pořádku.

„Kterého je dneska?“ najednou mě napadlo.

„Dvacátého ledna.“

„To jsem tam ležel čtyři měsíce?“ Nemohl jsem tomu uvěřit.

„Jak to tak vypadá, asi tě moc nešetřil,“ zasmála se křečovitě. Atmosféra zhoustla, bylo to vážně divný, nevědět, co říct.

„Můžeš tady zůstat, dokud se ve městě a nebo někde poblíž neobjeví portál,“ oznámila mi a odešla do vedlejší místnosti.

Čekání bylo hrozné. Violetti mi za tu dobu přirostla k srdci, byla součástí mého života a to že jsem nevěděl, co s ní bylo, mě ubíjelo. Večer jsem nemohl usnout, nemohl jsem se dočkat rána.

Hledal jsem každý den a to poctivě v každé ulici, v každém koutě města i za městem. Nikde nic nebylo. Dohánělo mě to k šílenství.

Přestával jsem vnímat čas a dny se mi slívaly v jeden nekončící. Párkrát v týdnu mě o datu informovala Soréna, ale sám jsem kalendáře nevyhledával, bylo by mi ještě hůř.

Po dvou měsících byla naděje. Soréna něco zahlédla a tak jsem to šel s ní zkontrolovat. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, byl to portál.

„Jdeš se mnou?“ Otočil jsem se ještě, než jsem do toho portálu vstoupit. Jen pokývla hlavou a společně jsme vstoupili do barevného oblaku, kde nás čekala tma a pak naše země.

Shrnutí // 14. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování