Dnes slaví můj bratr osmnáctku, takže jsem se rozhodla vám dát malý dárek, dvě kapitoly (22. a 23.). Krásné čtení...
Taky jste už udělali věc, která už se nedala vrátit zpět? Zabili jste? Tak víte, jak mi je...
24.04.2011 (10:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1219×
Návrat domů
Violettino vojsko s přehledem vyhrávalo, bylo jich více a Taivas většinu svých zabil sám.
Taivas už je nemohl udržet, když ti tři jej drželi všemi třemi silami a Violetti se k nim přidala. Pippuri ji pobídl, aby přidala a tak zavřela oči. Nevědomky přidávala sílu, až to Taivas přestával zvládat. Všude kolem něj plápolal fialový oheň a on už neměl sílu jej pochytat.
Ta neuvěřitelná síla jej tlačila blíže k okraji. Snažil se měnit nohy, ale nešlo to, věděl, že brzy to neudrží a tak se připravoval na svůj skon.
Bylo už po bitvě, byla docela krátká, ale krutá, čekalo se jen na smrt Taivase, i když pár zrádců uteklo, všichni chtěli vidět smrt toho největšího.
Taivas v posledním dechu pohlédl na Violetti a střetl se s jejím pohledem, jen si stihl všimnout, že jí po tváři tečou potůčky slz. Ještě než přepadl přes okraj, Violetti mu uštědřila poslední ránu, která jej zabila. Jeho bezvládné tělo rozráželo vzduch a narazilo na skaliska, která na něj čekala. Moře je omývalo a dostávalo lehce nafialovělý odstín.
Violetti se podlomila kolena a zhroutila se na kolena. Schovala si tvář do dlaní, aby nebyly tolik vidět její slzy. Pippuri se k ní hned sehnul a Harmaa taky.
Obloha se zatáhla a začaly z ní padat kapky.
„Violetti,“ snažila se ji utěšit Harmaa, ale její bratr jí moc času nenechal, vzal Violetti do náruče a odnášel ji do jejího hradu. Všichni šli v jeho závěsu. Ti, kteří zůstali doma, je vítali a začínali pomalu chystat věci na velkou oslavu – zlo bylo přemoženo. Ovšem Violetti zrovna neměla chuť něco oslavovat, právě se podílela na něčem hrozném a bylo jí z toho špatně.
Harmaa ji navštívila v pokoji a hned si všimla, že se dívá do prázdna. Tiše došla až k posteli a posadila se vedle své kamarádky. Lehce ji objala, i když věděla, že jí to Taivase nevrátí.
„Ty jsi se do něj zamilovala, že?“ zeptala se velice tiše, aby ji někdo nezaslechl. Violetti jen kývla hlavou.
„Zlobíš se na mě?“ zeptala se Violetti.
„Nemůžu se na tebe kvůli tomu zlobit, znám to.“
„Jenže Kosto žije, viděla jsem ho...“
„Co když byl v té bitvě a teď už taky mezi námi není?“
„Nikde jsem ho neviděla...“
„Jenže já, Violetti, nemluvila o smrti, ale o tom, že vím, jaké je zamilovat se do nesprávného,“ povzbudivě se na ni usmála a objala ji pevněji.
Zůstala se mnou v pokoji, byla nesmírně hodná, tohle byla opravdová kamarádka.
Do dveří vběhli veselí Pippuri a Syksy – neuvěřitelně mi ho připomínal a měla jsem, co dělat, abych se nerozbrečela.
„Jde se slavit, honem holky! Vemte si na sebe jen to nejkrásnější, co máte ve skříni a vyrazte s námi slavit!“ křičeli po pokoji.
„To nevidíte, že Violetti není dobře? Ani netušíte, co si tam zažila,“ lhala a to dost přesvědčivě. Byla jsem jí nesmírně vděčná.
„Omlouvám se, ale měla by ses tam jít ukázat, tvůj lid tě potřebuje vidět a věř, že ti dodají sílu,“ usmál se Pippuri a pak vytáhl Syksyho z pokoje.
„Učešu tě,“ nabídla se Harmaa, když kluci odešli.
Když jsme dorazily na oslavu, byla už v plném proudu, všichni pili, smáli se a oslavovali. Nejraději bych se rozeběhla zpátky do pokoje, jenže po mém boku stála Harmaa a řítil se k nám Syksy.
„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ objímal mě. Začal se k nám přibližovat i Oransii.
„Dobrý den, jsem nesmírně rád, že jste v pořádku a že jste dorazila. Tohle vše je jen na vaši čest.“
Snažila jsem se usmívat, ale nebylo to ono, lidé mi to ovšem věřili a tak nebyl žádný problém.
Něco bylo špatně, všechna těla se změnila v pírka, jen to Taivasovo ne. Stále ležel na skalách, kde jej našla Viini. Musela jej odnést do svého malého domečku, který byl skrytý v lese poblíž moře. Nechtěla, aby to takhle dopadlo, chtěla jen, aby její holčička šla domů. Netušila, že ji miluje a ona jeho.
Musela mu to nějak splatit, tu zradu a tak se o jeho tělo starala pečlivě, i když jí bylo divné, že ještě nezmizelo, přestože byl mrtvý.
Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Mystic queen - 23. kapitola:
NicenellieLee: Musí umřít, jinak by to nešlo.
Moc děkuji...
neeeeeee on proste nesmi umrit tooo prostee ne jinak celá povidka je uzasná
ajeje: Tak teď nevím, jestli se raduješ z kapitoly a nebo z toho, že je kapůt.
lied:
Noctuelle: Nic slibovat nebudu, je prostě mrtvý a tečka.
Moc děkuji, jsem nesmírně ráda, že jsi se k téhle povídce vůbec dostala.
Hu. Ne, ne, ne! On postě nesmí umřít... Že ho nějak zázračně oživíš, viď?
(Jinak povídka je naprosoto úžasná a děsně mě mrzí, že jsem se k ní dostala až teď... Ale lepší pozdě, než nikdy. :))
to byl ale smutný dílek doufám že ho dokážeš nějak oživit když nezmizel jako ostatní
super super super super super kapitola
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!