Mystic queen - 24. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vydobýt si autoritu ve světě jako žena, je těžké a jako královna to je ještě těžší, ale zvládla jsem to.

26.04.2011 (14:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1213×

Hon na vetřelce

Po oslavě se všichni rozešli do svých pokojů, včetně mě. Pippuri mě doběhl.

„Vím, že toho dnes na tebe moc, ale musíme se postarat o ty, kteří přežili.“ Kývla jsem, že rozumím a pokračovala jsem dál v cestě do pokoje.

Upřímně, nechtěla jsem podnikat žádné hony, ale můj lid to po mně chtěl. Otálela jsem s odpovědí, kdy se začne, ale po týdnu už Pippuri naléhal. Nakonec jsem svolila a použila pro sebe i takové nadávky, které snad ještě ani neexistovaly.

Ještě ten večer jsem zaběhla k Pippurimu do pokoje vyjednat pár podmínek. Nechtěla jsem, abychom překračovali hranici, nikdo nevěděl, jestli ještě existuje síť, která chránila obě země a nebo jestli je za ní něco „divného“. Pippuri s tím souhlasil, věděl, že by tam ani muži nechtěli jít. To já jsem tam nechtěla jít z úplně jiného důvodu.

Brzy ráno – všichni rádi vstávali se sluníčkem – jsme se sešli u vchodové brány, byli už připravení. Rozdělili jsme se do tří skupin, první skupinu jsem vedla já, tu druhou dostala na starost Harmaa a Pippuri si vzal pod sebe tu zbývající skupinku „lidí“.

Opatrně jsme kráčeli přírodou, abychom na sebe moc neupozorňovali. Všichni čichali, jestli necítí nějaký cizí pach, až na mě. Já jsem se raději pozorně dívala, až jsem zaslechla křupnutí, které rozhodně nepatřilo nám.

Ohlédla jsem se ke keři, kde jsem zahlédla další pohyb. Utišila jsem svojí skupinu a potichu se se blížili k tomu křoví. Spatřila jsem - mě velice známé – zlaté oči. Olut. Proběhlo mi hlavou jméno jejich majitele.

Chtěla jsem skupinu zastavit, ale než jsem stačila cokoliv udělat, už jej měli obklíčeného. Vrhli se na něj, a pak jej odnesli do hradu. Šla jsem v dáli za nimi a cestou potkala vysmátého Pippuriho. Za celou cestu k hradu mi vylíčil, jak dostali další dva kousek u hranice. Omluvila jsem se mu, že si chci jít provětrat hlavu, neměl nic proti, a tak jsem vyrazila.

Našla jsem útes, vypadal stejně, jako ten... Sedla jsem si na něj a schovala tváře do dlaní, věděla jsem, že musím vymyslet trest pro „zajatce“. Šíleně se mi to slovo příčilo.

Po zralé úvaze jsem se vrátila do hradu, kde už na mě v sálu čekala rada. Vypadalo to tam, jako ve třídě, na rohu byla „katedra“ a okolo ní byly rozmístněny lavice.

„Jsem ráda, že jste na mě počkali,“ přerušila jsem ticho, které do té doby panovalo. Věděla jsem, co mělo přijít.

„Přineste zajatce!“ Musela jsem znít autoritativně a taky přesvědčivě, jelikož jsem je za zajatce nepovažovala.

Do sálu donesli Oluta jeho další dva společníky. V sále to začalo šumět.

„Rozhodla jsem se...“ začala jsem, ale někdo mě vyrušil.

„O zajatcích vždy hlasujeme,“ pronesl jeden z rady velice sebevědomě. Nejraději bych mu skočila do úsměvu a vyškrábala oči, protože se k němu začali přidávat další.

„Je mi jedno... Ne, není mi jedno, co jste dělali s mými předchůdci, ale tohle bych chtěla rozhodnout sama! Nechci prolívat další krev, další životy. Tím, že přežili, ukázali, že to jsou velice zdatní bojovníci, kteří se nám náramně hodí a netvrďte mi, že ne!“ Musela jsem začít křičet, aby mě konečně poslouchali.

„Hodlám je vzít do našich řad, ale jen jestli budou souhlasit. Jste ochotní se k nám přidat a nebo byste raději umřeli?“ otočila jsem se k nim. Olut s každým mým slovem zvedal hlavu výš, nevěřil svým uším a zahlédla jsem v jeho očích plamínek naděje.

„Hodlám se k vám přidat,“ zazněl rozhodně Olut, oba jeho společníci se k němu přidali. Byla jsem šťastná.

„Máte někdo proti tomu nějaké námitky?“ zeptala jsem se rady. Zvedlo se několik rukou, ale všechny jsem přehlídla.

„Ne, takže děkuji, že jste přišli. Dobrou noc,“ oznámila jsem a chtěla odejít.

„Děkuji,“ poklonil se Olut a ti dva neznámí.

„Nemáte zač a vstávejte,“ usmála jsem se na ně. Pohledem jsem se střetla s Pippurim, mračil se a tak jsem raději uhnula a utíkala do pokoje.

Shrnutí // 25. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování