Mystic queen - 27. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Zaslechla jsem, jak se v hradě bavili dvě služebné.
„Zaslechla jsem, jak se bavili dva členové rady, že je naše královna těhotná,“ šeptala jedna nenápadně druhé.
„To nemyslíš vážně, to by znamenalo...“ Odmlčela se. Ta, která vykládala pravdivý drb jsem kývla hlavou. Neměla jsem tušení, co by to znamenalo...

01.05.2011 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1167×

Kinder překvapení

Od té doby, co Harmaa zemřela, stál Kosto vždy u mě. Podporoval mě a držel před radou – a to doslova. Na jednom setkání rady jsem se skácela k zemi, už od rána mi bylo šíleně nevolno. Odnesli mě do pokoje, a pak zavolali doktora.

„Mohli byste odejít?“ požádal doktor Kosta a Pippuriho. Dělal mi různá vyšetření, všem na mně záleželo, nesměla jsem být nemocná. Doktor zamyšleně koukal na výsledek krevního rozboru a potom šel za dveře.

„Mám pro vás jednu dobrou a druhou špatnou zprávu. Je blbost se vás ptát, kterou chcete slyšet dříve, že?“ zeptal se doktor Pippuriho a Kosta, oba byli mimo a tak toho využil.

„Dobrá zpráva je ta, že máte dalšího následníka a ta špatná je, že všichni ví, kdo je otec.“ Kostovi spadla brada a Pippurimu málem vyletěly oči z důlku. Ani jeden nemohl uvěřit doktorovým slovům. Byla těhotná.

Ležela jsem v posteli, tedy spíše jsem spala a probudilo mě zavrzání dveří.

„Už víte, co mi je?“ zeptala jsem se ospale. Oba přikývli hlavou. Čekala jsem hodnou chvíli. Už to vypadalo, že Kosto něco řekne, ale potom zase zaklapl pusu.

„No, víš, jak ti bylo špatně dneska ráno,“ začal Pippuri. Chtěl to říct šetrně, aby se nevylekala.

„Jsi těhotná!“ vykřikl najednou Kosto. Pippuri byl schopný ho teď na místo zabít, ale Violetti byla důležitější.

„Cože?!“ vypískla jsem, až mi hlas vyletěl o oktávu výš.

„Tohle nemůže být pravda! Dělejte si srandu z někoho jiného!“ křičela jsem na ně. Pippuri ke mně přišel a Kosto si sedl z druhé strany.

„Ššš, to bude dobrý,“ objal mě Pippuri a kolíbal se mnou. Po tváři mi tekly slzy, nevěděla jsem, jestli to bylo proto, že jsem byla šťastná a nebo že jsem to dítě nechtěla.

Do pokoje drazil lékař a uvědomil nás o všem ostatním. Byla jsem první případ, rarita. Nikdo ještě neměl dítě s drakem - ještě nikdy nikdo to nezkoušel - a tak jsem musela zůstat v posteli, protože nikdo netušil, co se může stát.

Bylo to strašné, pořád mě někdo obskakoval a sama jsem si nemohla zajít ani na záchod. Kosto se ujal služby osobní nosič královny a Pippurimu jsem svěřila vládu. Každý večer mě informoval o dění v zemi a v hradu.

Zaslechla jsem, jak se v hradě bavili dvě služebné.

„Zaslechla jsem, jak se bavili dva členové rady, že je naše královna těhotná,“ šeptala jedna nenápadně druhé.

„To nemyslíš vážně, to by znamenalo...“ Odmlčela se. Ta, která vykládala pravdivý drb jsem kývla hlavou. Neměla jsem tušení, co by to znamenalo...

Bylo svoláno další jednání rady. Po hradě se šuškala pravda o Violetti.

„Nemůžeme dál lidem tvrdit, že je královna nemocná,“ tvrdil Sedaris. Pippuri moc dobře věděl, že měl pravdu, ale co jiného mohli dělat.

„Nemáme na výběr,“ snažil se radu přesvědčit Pippuri.

„Stejně všichni viděli ten blesk, všichni znají proroctví.“

„Já vím, ale nemůžeme jim to říct, vznikla by panika a to snad nikdo nechce.“

„Vznikají pomluvy a už tak je tady panika, takže není na škodu jim to konečně říct, trvá to už několik měsíců, všichni mají obavy.“

„I já mám, Sedarisi, obavy, jenže co udělám? Nevíme, co se narodí a tak navrhuji do porodu to ještě vydržet a snažte se přesvědčit lidi, aby nešíleli.“

„A co až se to narodí?“

„Doufejme, že něco vymyslím...“

Těhotenství proběhlo naprosto v pořádku, jen doktor strašil a kluci přeháněli. Když se mi začínalo rýsovat bříško, prohlížela jsem si ho v zrcadle, nemohla jsem uvěřit, že jsem v sobě nosila něco živého a navíc to byla část Taivase.

Po dlouhé době jsem si konečně pro sebe mohla říct pro sebe jeho jméno, aniž bych se rozbrečela. S velkou láskou jsem si pohladila bříško a šla si zase lehnout na přání mých dvou strážných.

Bylo to tady. Děťáko chtělo jít na svět, ale vybralo si nevhodnou chvíli, bylo něco po půlnoci. Měla jsem neuvěřitelné křeče v břiše, ale i s nimi jsem se zvedla z postele. Dobelhala jsem ke dveřím a vyrazila po chodbě k mému pokoji nejbližším dveřím.

„Kosto,“ zašeptala jsem do pokoje.

„Co se děje?“ ptal se ospale.

„Rodím!“ zakřičela jsem na pokoj. Rychle vystřelil z pokoje a stihl probudit celý hrad. Svolala snad úplně všechny, a pak mě konečně odnesl zpět do pokoje. Doktor byl naštěstí stále na hradě, takže nebyl problém.

Musela jsem rodit po staru, nebyl čas mě přenášet k lidem, asi bych to nevydržela a mimi vyhodila ještě v tunelu.

Služebné donášely horkou vodu a ručníky. Všude kolem mě se někdo motal byla jsem zmatená.

„Až ucítíte další kontrakci, zatlačte,“ upoutal mou pozornost doktor. Najednou to přišla a já myslela, že asi umřu, bolelo to šíleně. Snažila jsem se tlačit, jak nejvíce mohla. Zatínala jsem zuby a prsty jsem silně svírala prostěradlo.

„Vy to dokážete, tlačte!“ Zhluboka jsem se nadechla a silně zatlačila, bylo to velice vysilující, ale ucítila jsem u sebe teplo.

„Uklidněte ji!“ křičel doktor. Otevřela jsem oči, byla jsem v plamenech. Nemohla jsem to ovládat.

„Odroďte ji někdo jiný!“ křičel a popostrčil ke mně Pippuriho, byl z toho úplně mimo, ale poslechl ho. Kosto si klekl k posteli a chytil mě za ruku. Oheň ho obalil taky a když přišla další kontrakce, pevně jsem mu zmáčkla ruku. Viděla jsem na něm, že ho to bolelo, ale držel. Zase jsem zatlačila a uslyšela dětský pláč.

„Je to holčička!“ vykřikl Pippuri. To bylo to poslední, co jsem slyšela, pak byla tma.

Shrnutí // 28. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování