Mystic queen - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ehm, jsem Violetti a je mi šestnáct. Od té doby, co jsem se přestěhovala do Finska, se dějí divné věci.
Od toho divného večera je vidím všude, když zavřu oči, když se zamyslím. Vážně mi to nahání husí kůži.

06.02.2011 (14:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1383×

Oči

Bylo to tak živé a přitom to byl jen pouhý výplod mé fantazie. Sama sebe jsem celou noc přesvědčovala, že se mi to jen zdálo a taky se mi to povedlo, ale stejně jsem nemohla spát. Úplně mi to vymazalovšechno z hlavy a nad ničím jiným jsem přemýšlet nedokázala. Kdybych je tak mohla vidět ještě jednou.

Nemohla jsem se soustředit na nic, ještě štěstí že byl víkend, jinak bych asi byla celou dobu ve škole mimo.

Ať už jsem dělala cokoliv, všude mě doprovázely, kdykoliv jsem zavřela oči, byly tam, kdykoliv jsem se zamyslela, byly tam. Pomalu jsem si začínala myslet, že už blázním. Už jsem si začínala být jistá, že jsem je někdy viděla a zase se ponořila do hloubkového hloubání a dloubání v mém zpomaleném a pěkně malém mozečku.

Přemýšlela jsem dost dlouho, ale i tak jsem na nic nepřišla. Potřebovala jsem nějakou odreagovačku a jako na zavolanou se ozval zvonek u dvěří. Sletěla jsem rychle dolů v domění, že to je Syks a něco vymyslel, jenže to byla jen máti. Zase tahala tašky s nákupem a tak jsem jí pomohla s uložením a taky si řádně vybrala snídani. Udělala jsem kakao a obě jsme se pořádně najedly.

„Nemáš chuť zahrát si Člověče?“ zeptala se, když jsem do sebe tlačila poslední rohlík. Jen jsem s plnou pusou přikývla a šla se převléct z věcí na spaní. Když jsem dorazila do obýváku, na stole už bylo všechno rozestevěné.

„Vyber si, jako chceš barvu a můžeme začít,“ pobídla mě a já si vybrala své oblíbené barvy – bílou, modrou a zelenou. Začala hra a byla to pořádná bitka. Kopaly jsme se pořád a ani jedna nemohla dojet s tím svým pinčlíkem do domečku.

Za celou hru jsme se nasmály, až jsme někdy nemohly dýchat a dávaly si menší pauzy. Nakonec jsem vyhrála já a pak jsme se na ostatních místech míchaly různě. Když jsme skončily úplně, schovala jsem hru a mamča šla udělat oběd.

Zůstala jsem sama a tak jsem se natáhla na pohovku a chtěla chvíli relaxovat, jenže můj debilní mozek si zase dělal to co chtěl a začal pracovat na plné obrátky. Promítal mi různé obrázky z různých dní a já si konečně vzpomněla, kde jsem ty oči ještě viděla. Bylo to tehdy u školy, byl to takový pěkný kluk, ale víc si nepamatuju. Za chvíli se ozvalo z kuchyně, ať už jdu jíst a tak jsem se hladově rozběhla, až jsem málem nevybrala zatáčku.

Dovolil si chybu a velkou. Viděla ho a on si za to celou noc nadával ani spát nemohl. Mohl jenom doufat, že tomu nebude přidávat žádný význam. Nechápal, co to vyváděl, úplně ho omámila, jeho smysly, jeho dokonalé smysly cvičené staletí.

Nevšiml si, že otevřela oči a když už si toho všiml, seděl zaražený a nebyl schopný pohybu, v těch fialových očích bylo něco, co ho lákalo, ale taky ho drželo vždy na velkou vzdálenost, ale on si nedal říct, jako by to nebylo dostatečné varování.

Potřeboval ji, potřeboval její sílu, aby mohl vládout a nikdo ho neporazit. Ne, že by jej někdo někdy porazil, ale jistota je jistota. Potřeboval se vetřít nějak do jejího života a přesvědčit ji dřív než ten ocas o tom, aby se přidala k němu a vykašlala se na království, které mělo přiteplené jméno.

Netušil proč, ale začínal vzpomínat, protože měli strašně podobné životy. Taky mu umřela matka při porodu a otec se někde ztratil a zanechal jej v lidském světě, kde ho vychovával krutě, ten proklatý statkář. Nikdo, kdo znal jeho minulost – a těch bylo vážně málo – se nemohl divit, že byl tak krutý, nikdo ho neučil lásky, něhy. Každý jej učil jen hrubosti, vzteku a síle.

Byl neuvěřitelně silný, že si na něj ani sám Pippuri netroufl, kdyby chtěl, už by dávno všichni draci zavítali mezi duchy, ale on si rád s nimi hrál a rád jim dával naději, Violetti. Musel mít nějaký plán, jak je všechny přesvědčit, že je vše v pořádku a při tom to zase až tak v pořádku nebude. Na mysl mu padl dokonalý plán, který pro něj určitě nebude těžký k splnění.

Po obědě mamča navrhla, že si můžeme zajet na nákupy. S největší radostí jsem souhlasila a hned se převlékla. Vyrazily jsme brzy a díky tomu jsme ulovily ty nejlepší kousky. Doma jsme si udělaly menší módní přehlídku.

Už nechtěl riskovat, ale ta vůně ho táhla, táhla ho k ní. Jeho oblečení tou vůní byla nasáknuté. Sám sebe se ptal proč musí mít tak pronikavou vůni, kterou nejde vyhnat z hlavy. Už několikrát za den se o to snažil, ale vůbec to nešlo a tak když se setmělo, vyrazil k ní domů. Zastavil se před okny, protože ještě večeřela. Počkal dokud nešla spát a to trvalo pěkně dlouho. Za tu dobu, co byla v koupelně si prošel její pokoj, věděl, že zase riskoval, ale stálo to za to. Dozvěděl se spoustu věcí. Když se Violetti zabalovala do ručníku už seděl pěkně ve stínu na větvi a když vyšla z koupelny málem z ní spadl.

Tohle nečekal a nejen proto, že puberťačku v ručníku už neviděl několik století. Dalo mu práci se udržet na větvi a když uviděl, že se má v plánu se převlékat, už radši spadl. Dopadl tak tiše, že ho nemohla slyšet, tedy vlastně mohla, ale neslyšela, protože sluchátka v jejích uších zabraňovala jakému zvuku ji vyrušit.

Připadal si jako šmírák a když tak přemýšlel, došlo mu, že takovýto výhled si už mohl najít nějaký jiný šmírák a pravidelně ji „obdivovat“. Nechtěl si přiznat, že on se řadí k někomu takovému, dělal to přece jenom pro dobro svého království.

Po době, kdy ležel na zemi, znova vyskočil na onu větev a po třetí z ní málem spadl. Uviděl nestvůru, tak škaredou, až u málem podklouzly nohy, ale když se pozorněji podíval, byla to jen Violetti s maskou na obličeji. Jak se mu ulevilo a mohl jít spát. Ani ne neobtěžovat seskakováním a střelil si to po střechách ke svému „domovu“. Byl to malý byteček uprostřed ničeho, ale byl útulný. Každý den mu do něj „služebná“, kterou si najal, přinášela jídlo a uklízela, aby on se on mohl potloukat po městě.

Ještě než jsem si smyla masku, měla jsem divný pocit, že mě někdo sleduje, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Ten pocit neopadl do té doby, dokud nezavoval Syks.

„Ahoj, příští týden do školy nepřijdu, ale o víkendu spolu něco můžeme podniknout,“ oznámil mi. Moje nálada hned klesla. Neměla jsem co dělat ve škole, takže budu muset někde najít sluchátka.

„Tak dobře,“ odpověděla jsem a po „Ahoj“ jsem zavěsila.

Shrnutí // 4. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování