Mystic queen - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Poznámka autora: Omlouvám se, že jsem tak dlouho vyčkávala s přidáváním, ale byla jsem na jednom zákroku, po kterém jsem nemohla psát a tak to teď budu dohánět. Všichni a to absolutně všichni na mě zírali jako na zjevení a to zase až tak zvláštní nejsem.

22.02.2011 (19:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1268×

Doma?

Obklopila mě tma. Připadala jsem si jako v tunelu a na konci bylo světlo. Když jsem prošla tím omamným světlem, uviděla jsem krásnou malebnou krajinu, které dominoval obří hrad. Všechno tu vypadalo jako v nějaké pohádce, ještě tady chyběl jednorožec.

Porozhlédla jsem se okolo a konečně si všimla, že mi někdo chybí. Syksy. Začala jsem panikařit, byla jsem v cizí krajině a ještě k tomu sama. Chodila jsem dokola a hledala ho. Nakonec jsem si kecla do trávy a koukala do trávy.

Chvíli jsem tak seděla, dokud mě něco nedonutilo se otočil.

„Krucinál, jak já nesnáším cestování!“ nadával mně hodně známý hlas a já měla problém udržet v sobě smích.

Zabloudil. Vlezl do světa skřítků, kteří na něj rozzlobeně házeli všechno, co jim vlezlo pod ruku. Otráveně musel vytvořit nový portál a konečně našel správnou „díru“. Když vylezl ze světla, musel si ulevit. Přerušil ho tlumený smích. Zvedl hlavu a nepřekvapilo ho, že ji uviděl.

„Myslím, že máš ve vlasech hrábě!“ Začala se smát naplno. Zamračil se a strčil ruce do kapes.

„Jen se směj,“ zamručel.

„Co si vyváděl?“

„Neptej se a pojď.“ Vzal ji za ruku a vedl ji k hradu.

Cesta netrvala nijak dlouho, jelikož ji donutil běžet. Brzy stáli před branami a čekali až jim otevřou.

„Je tady!“ ozvalo se sálem, když se malý chlapec, kterého poslali se zprávou, vydýchal.

„Kdo?“ zeptal se Pippuri.

„Syksy s královnou,“ odpověděl ten malý kluk. Pippuri nečekal a rozběhl se hradem ke dveřím a potom k hradbám. Strážní zrovna otevírali masivní padající dveře, které tam stály od nepaměti.

Viděl ji jako první ze všech. Už roky se na ni připravil a přesto si z ní málem sedl na zadek. Čekal někoho úplně, ale ta tmavovláska s fialovýma očima ho dostala do kolen.

Bylo mi vážně divně, všichni na mě koukali jako na zjevení a nejvíce ten s červenýma očima. Zamračila jsem se na něj a pokračovala jsem v cestě vedle Syksyho. Začal se k nám přibližovat a v jeho závěsu k nám šla nějaká žena.

„Vítejte doma,“ přivítala nás Červenka.

„Pojďte se mnou.“ Vedl nás dovnitř toho obrovského hradu. Procházeli jsme chodbami, snažila jsem se pamatovat si cestu, ale někde uprostřed jsem se ztratila. Nakonec jsme dorazili do sálu, kde sedělo plno lidí.

„Rado, dovolte, abych vám představil vaši královnu!“ zvolal a v sále to utichlo. Jako na nádvoří si mě začali prohlížet.

„Chtěl bych se Vám oficiálně představit, jsem Pippuri a tohle je má sestra Harmaa,“ otočila se na mě Červenka a ukázala na dívku vedle sebe. Spletla jsem se, v jeho závěsu jsem viděla jen osobu ženského pohlaví, ale teď z blízka jsem viděla dívku možná o pár let starší než já. Oba se náležitě uklonili a mě šlo picnout.

„Tak jo, já jsem Violetti a žádně klanění, prosím.“ Přísahala bych, že si Syksy vedle mě odfrkl, ale přešla jsem to.

„Dobrá, jak chcete...“

„... a žádné vykání!“ zhrozila jsem se. Tentokrát už jen přikývl a nabídl se, že mě provede po hradu a ukáže moje pokoje.

Šel do ústraní, nepotřeboval se nijak ukazovat, protože by určitě zjistili, že není ten, za kterého se vydává.

Hrad se za celá ta staletí nezměnil, jen svým interiérem, jinak ničím. Potřeboval si zavolat Kostovi a průběhu všeho a následně najít svůj pokoj.

„Každý den budeš mít ty nejlepší učitele, kteří Tě naučí nejdůležitější věci, které budeš potřebovat vědět a samozřejmě v boji Tě nadále bude trénovat Syksy,“ oznámil mi. Nálada mi trochu poklesla, ani tu jsem nemohla být bez učitelů.

„Když budeš cokoli potřebovat, můj pokoj je hned o patro níž, přesně tam, kde stojí tvůj.“

„A kde je můj?“

„Tady.“ Ukázal na obří dveře s vyrytým znakem, který měli všichny vyšitý na černých pláštích.

„A kde Syksyho?“

„Na konci chodby.“ Poděkovala jsem a zapadla do svého pokoje. Celý zbytek dne jsem zabila prohlídkou svých pokojů, které byly propojeny v jeden obrovský a to prý mám ještě nějaké ve věžích a přízemí.

Za rohem zaslechl, kde má svůj pokoj. Vyčkal, dokud nevešla do svého pokoje a až pak se vydal do toho svého. Byl pěkně zařízený, ale přece jenom by zvyklý na něco jiného. Neuniklo mu ani to, že ji bude nadále cvičit. Náramně se mu to hodilo, bude mít přehled o tom, co umí a taky bude znát její slabiny.

Skočil do postele a dal si ruce za hlavu. Koukal na strop a přemýšlel o plánu, který chtěl uskutečnit.

Shrnutí // 8. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování